aHOJ...Trošku to zlehčím:-)... Před pár týdny se mi do ruky dostala moje zdravotní karta... Četla jsem si v ní a smála se jako pominutá! Z doby, kdy jsem byla kojenec, byl každý týden zápis typu: Maminka přivolala pohotovost, protože dcerka spadla z postýlky, Babička přivolala doktora, vnučka proklouzla v náručí....A podobné zajímavé spisy, většinou jsem skončila na chýře, sem tam mi nic nebylo, ale měla jsem zlomenou klíční kost, stehení kost, ručičky dolámané :-D....A stejně jsem se z toho vylízala a teď, v dospělosti nemám žádný problém, ba naopak mám díky tomu pevnější kosti! Když jsem četla dál, tak jsem se dozvěděla, že jsem spadla ze stolu při přebalování, že mě táta vyklopil z kočárku venku na chodník... Já tomu fakt nerozumím, měla jsem asi hodně nešikovné rodiče, nebo jsem byla nějak moc čilé dítě :-D... Neboj se, děti jsou jako z gumy. Dospělák by byl dolámanej a dítko to zvládne bez ujmy....Myslím, že byla malá jenom protivná, že už ji to nebavilo a nic ji nebolí... Plakala podle mě jen proto, že se lekla... Jsi skvělá máma, Viktorka Ti to řekne sama, až to bude umět...

to se stává. Mě malá žuchla prvně v 6. m, přijely jsme k tetě, teta dělala kafe a já malou položila na gauč že ji přebalím,a jen jsem se otočila pro plínu a už to bylo. Paradox byl v tom, že teta má bernského salašnického, a ten ležel vedle gauče natažený, takže malá spadla ještě na něj. No spustila, jak se lekla, pes ji hned olízával a kňučel, teta šílela a já se klepala jak osika, no konec. A aby toho nebylo málo, sotva tu naší cácoru pes začal olizovat, ta se začla smát. Pes pak chodil po domě jak hrdina nejvyššího kalibru a všem dával najevo, jak moc je potřebný. Pak mi spadla ještě mockrát, kolikrát jsem si říkala, že je zlámaná naskrz, ale nic. Neboj se, může to mít bolavé jak se bouchla, ale určitě to nic není. Taky může mít naražené, to pak oteče zrovna tak a bolí to snad ještě víc než zlomenina. Ale jinak jsou děti jak z gumy, kolikrát si říkám, já jednou slítnout nebo se praštit jak ta naše cácora, tak už jsem zasádrovaná až po uši.
Jak říkám, stává se to, a Ty si nic nevyčítej. To bys malou musela nosit v kapse jak klokanice, abys ji uhlídala. Takových pádů ještě bude, a už nedlouho, já jsem si to taky zpočátku vyčítala a obviňovala se, ale nic, to bys dostala brzo na hlavu.
Jdi si lehnout, pohlaď Viki, a ráno moudřejší večera, uvidíš, že bude ráno veselá a všechno bude v pořádku. ;)

Ahojky...Tak jsem to přečetla jedním dechem, cože se stalo... Snad to nebude nic vážného a jen plakala tím, že byla ze všeho okolo toho pádu atd. vyplašená a vylekaná a pak ještě honička do nemocnice. Ale věřím, že to více vyplašilo tebe, já bych bulila taky... No jo, už musíme na ty svoje čiperky dávat pozor. Já sem tam taky někdy odběhnu a kdybych si měla představit, že by spadl, tak bych si asi nafackovala...
Ať je hlavně vše oukej, držíme palečky

Já bych asi nakonec byla šťastná, že to není nic s hlavičkou, že si vzala hračku a chová se jako předtím. Ber to s nadhledem, ruka se zahojí.