mám obě děti nedonošené, tak mám taky toho spoustu načteno a jediné pravidlo které existuje, je že žádné neexistuje...tak jako je každý clověk jiný, tak i každý porod, tak i průběh těhotenství. A stejně tak s nedonošenci, záleží snad na každém dnu a genu...
Danielka se narodila 32+2 po spontánním odtoku plodovky. oficiálně příčina nezjištěna, ale pravděpodobně jsem měla zánět močových cest bez příznaků. Měla jsem cs0, porodní cesty absolutně zavřené, nepřipravené, ale bez plodovky tam mimi být nemůže...takže po dvou dnech na kapačkách, udělali hamiltona, abych se otevřela aspon na půl prstu, aby měli kam strčit vyvolávací tabletu otevřela jsem se za hodinku na 7... těhotenství naopak probíhalo normálně, jen trochu tvrudnutí dělohy v 2. trmestru což má ale snad každá.
Za rok po porodu jsem znovu otěhotněla. A tady jsem měla problémy skoro od začátku. asi jak to otevření u prvního porodu nebylo přirozené, tak mi čípek nedržel...ve 32tt jsem už kvůli tomu musela jít vylehávat do porodnice. Měla jsem už CS8, otevřená na 3. Ale udrželi jsme se do 36tt pokupě. Láďa se narodil opět po spontánním odtoku plodovky a vyvolávačce 35+5. Protože jak jsem byla otevřená mohla mi prý ta plodovka odtéct už opravdu kdykoliv, byla jsem v porodnici vlastně proto, aby moéhli když tak okamžitě reagovat....
U vás si myslím, že šlo taky o nějakou infekci, která je nejčastněší příčina předčasných porodů, u Danielky jak jsem byla ty 2 dny na kapačkách, tak v nich byla především ATB, že se přeléčí i plod ještě v lůně, protože to je prý lepší než je podávat pak miminku.
je to kruté, ale kdyby tu infekci zvládl, tak zase mohl zůstat postižený, tyhle prenatální infekce mohou zanechat trvalá poškození, mozkové disfukce apod.
chápu, že se bojíš, a ještě to, co se stalo nepřebolelo, je to příliš čerstvé, řekni své obavy manželovi... myslím že on stejěn chce miminko hned hlavně kvůli tobě, že si myslí, že pak budeš zas veselá a štastná, řekni mu že naopak potřebuješ ještě chvíli truchlit...at ti dá čas na zhojení ran na duši i těle.

Ahoj. Je mi moc líto co se ti stalo :k: .. Musí to být nepředstavitelná bolest, tak tě jdu podpořit.. Nemluvím z vlastní zkušenosti, ale prožívala jsem to s mojí kamarádkou, a taky mě to dost vzalo.. Kamarádka byla těhotná, otěhotněla v podstatě na poprvé, celé těhu v pořádku, porod bez komplikací narodil se jí krásnej chlapeček, byly jsme se na něj podívat, a za 3 dny maličký umřel.. z ničehož nic, nezjistilo se ani na pitvě proč, prý byl zdraví, dobře vyvinutý schopný života, ale nezvládl to :€\€: :r: .. Kamarádka z toho byla úplně hotová, což se není čemu divit, a řekla si, že už tohle nikdy nechce zažít, a že už dítě nikdy nechce.. Zavřela se před světem, byl problém, i abych za ní na chvilku přišla.. No a jednoho dne mi po půl roce po smrti maličkéhu přišla sms :"Jsem ve 4 měsíci".. Byla jsem v šoku a ona ještě víc, protože už mimi nechtěla, celé těhu byla napjatá jako kšandy, za 5 měsíců porod, kterého se bála už jen proto co se jí stalo, a narodil se jí opět nádherný chlapeček :\x: .. Když jsem ho poprvé viděla, nahnali se mi slzy do očí, protože byl úplně stejný jako byl ten první chlapeček (Honzík), a tohle malinké stvoření, jí dokázalo opět postavit na nohy, a teď lituje toho jenom když si vzpomene, že říkala, že žádné jiné nechce.. a Tomášek oslzhodovavil před 3 měsíci rok, a dělá jí jenom radost :€p€: , takže jestli můžu radit, tak já bych do toho šla hned, i když budeš mít strašný strach, tak až budeš mít toho broučka u sebe, zapomeneš na všechno špatné co bylo, nebo nezapomeneš, ale nebude tě to tak bolet.. Myslím si, že nové těhu a mimísek je ta nejlepší záplata, a možná bych zkusila změnit :*8*: a řekla mu co se ti stalo aby tě pořádně vyšetřil..
Jejda to sem se rozepsala :s:
Přeji hodně sil a šťastné rozhodování :k: