Porod - ten nejkrásnější zážitek!!!

Ahojte maminky, tak jsem se konečně odhodlala napsat o svém porodu dříve než to zapomenu. ;) Nějak jsem se k tomu pořád nemohla dostat a byla spousta jiných starostí a komplikací. Karolínka se narodila v sobotu 22. 5. 2010 a jak to vlastně začalo??? ;)
Ke konci těhotenství jsem se cítila opravdu neohrabaně :€O: a už se mi to celé zdálo dlouho a chtěla jsem to mít zkrátka za sebou. Takže jakmile jsem dosáhla 37. týdne těhotenství, tak jsem si oddychla :P a říkala (jen tak pro sebe), že už bych mohla rodit. :#o: Teď už bych na to tak nespěchala! :€\€:
Začalo to před 4hod ranní - šla jsem na záchod (jako obvykle, protože jsem chodila snad 20xza den) a když jsem si umývala v koupelně ruce, tak se mi zdálo, že mi něco teče po nohách. :? Tak jsem si říkala, že bych byla tak ospalá a čůrala??? :O :? :O Vrátila jsem se zpátky na záchod a ono to teklo pořád! Pomalu a jistě mi odtíkala plodová voda. Nebylo to nějaké rupnutí...
Tak jsem se rázem probrala a řekla si: "Vau...už je to tady!!!!" :jawdrop: :jawdrop: :jawdrop: Cítila jsem se tak zvláště - trochu strach a respekt. Věděla jsem, že nemám panikařit a nemusím nijak spěchat, ale byla jsem taková celá rozechvělá :00: a ještě i teď, když to píši, tak mám husí kůži!
Tak jsem šla za manželem a ten mi rozespale :'zz): řekl:"Ještě si jdi lehnout a spi, máme čas." Byl se mnou na předporodních kurzech a tak se choval jako profík. :one: :c: Jenomže jsem spát opravdu nedokázala. Dala jsem si koupel, v klidu se nasnídala :a\|: (protože jsem věděla od kamarádek, že trpěly v porodnici hlady) a šla jsem na stránky těhotenství. Pak jsem překontrovala tašku do porodnice a doplnila zbytek a asi po osmé hodině ranní jsme vyrazili. :€z€: Nebylo mi naprosto nic, neměla jsem kontrakce a cítila jsem se dobře, jen se se trochu bála. :?
Zazvonili jsme na zvonek - jaké bylo pro mne překvapení, když mi otevřela sestřička, která vedla cvičení pro těhotné. Tak jsem měla velikou radost, :s: že vidím alespoň nějakou známou tvář. Budu to muset zkrátit, protože jinak bych z toho mohla napsat román!
Vyšetřili mne - byla jsem otevřená na 1cm, tak sepsali se mnou papíry a prý mne domů už nepustí a budeme čekat jestli se dostaví kontrakce. Manžela poslali domů. Tak jsem si šla na pokoj a nic se nedělo. Asi za 2hodiny mi začly slabé kontrakce. Bylo to trochu nepříjemné, :|€|: ale přirovnala bych to k bolení břicha při menzes. V poledne mi točili ozvy a znovu vyšetřili - byla jsem otevřená na 1,5cm.....takže žádná sláva. Ale nic mne nebolelo a tak jsem byla v pohodě. Kontrakce pak ustaly úplně. Potom mi napíchli kapačku s Oxytocinem - prý ať se to trochu popožene. A na otázku, kdy by to asi mohlo přijít mi neodpovídali - prý se to nedá jen tak určit. Pak bych jim prý nadala, kdyby mi řekli nějakou hodinu a pořád by nic nebylo.
Ve 13.hod mi sestřička nabídla nálev se kterým jsem ochotně souhlasila. :s: Věděla jsem, že je to lepší než Yal gel a hodně to urychlí porod a navíc se člověk dobře vyprázdní a pak se nebojí tlačit (že by z něj lezlo i něco jiného než miminko). Když si teď na to vzpomenu, tak se musím smát, :s: :///: :s: ale tam mi do smíchu opravdu nebylo! :€\€: :00: :€\€: Dostala jsem nálev a měla jsem sama k dispozici takovou tu místnost, kde jste před porodem - říká se tomu hekárna. Byl tam záchod a tak jsem se držela v bezprostřední blízkosti WC, protože to fakt byla rychlá akce!!!!! :bulva: :bulva: :bulva: Snažila jsem se to v sobě udržet co nejdéle, ale myslím, že jsem to vydržela tak 5minut a taktak, že jsem to stihla. Nedovedete si představit jak rychle to bylo venku! :jawdrop: :00: :jawdrop: A i přes to, že jsem seděla na prkýnku, tak to bylo i okolo. Úplně jsem se zhrozila a říkala si jaké to jsem ale prase! :O :? :O
Tak jsem vzala papírové ručníky a dala se do úklidu. Ještě, že kontrakce teprve začínaly. Tak jsem se to snažila uklidit. Teď se tomu opravdu směji :€): - zvláště poté co jedna kamarádka měla naprosto stejnou (ne-li ještě) horší zkušenost! :€m: :///: :///: Za pět minut bylo uklizeno. :one: Zavolala jsem manželovi ať dorazí. Bylo mi tam smutno a začínalo mne bolet břicho. :(
Za chvíli dorazil - tak jsem byla strašně ráda. Měla jsem trochu strach :€z€: a chtěla jsem ho mít u sebe. Okolo 14.30 jsem už cítila, že mám kontrakce, ale to se ještě dalo vydržet. Šla jsem do sprchy a pořádně se osprchovala. Představte si, že jak jsem vyšla ven, tak můj manžel koukal na televizi - hrálo se nějaké mistrovství (ale nevím čeho, jelikož mi to bylo naprosto jedno). Tak jsem na něho hleděla s otevřenou pusou, :jawdrop: jestli to myslí fakt vážně?!? Ale brala jsem to sportovně a to už mi ty kontrakce byly nepříjemné. :( :€[€: :( Pak se přišel zeptat doktor :*8*: jestli se mi náhodou nechce na velkou a já řekla, že ne.
Pak se to stupňovalo a bylo to asi po minutě.....to už jsem nebyla tak veselá a usměvavá....seděla jsem na posteli a mačkala ruku. Pak se mi najednou chtělo straaaaaašněěě moc na velkou. Tak jsem si myslela, že třeba nějaký pozůstatek z toho nálevu. Vyslala jsem manžela za sestřičkou. Nějak se pomalu plížil a tak jsem na něho zavolala ať jde hned! :help: Sestřička hned přišla a řekla mi, že mne vyšetří. Tak jsem mezi kontrakcemi došla na vyšetřovnu. A ona najednou povídá: "Tak maminko rodíme! Vidím hlavičku a černé vlásky - to bude miminko určitě po Vás!" Tak se mi nějak najednou začaly třepat nohy a ptám se co mám jako dělat????? :? :jawdrop: :? :bulva: Ona zavolala doktora a ostatní (pediatra a dětskou sestru). Hrozně se mi chtělo tlačit a tak jsem se ptala, jestli můžu. Ona řekla, že můžu tlačit jak chci. Pak mi řekla, že se přesuneme na porodní sál, načež jsem jí odvětila, že tam nedojdu! :€\€: :jawdrop: :€\€: Ona mi řekla, že to zládneme. Tak jsem jí řekla, že musíme hodně rychle a mezi kontrakcemi. Rychle jsem slezla za její pomocí z vyšetřovacího stolu, vyhrnula si košili a mašírovala si to jen přes chodbu na porodní sál. To musel být pohled. :s: :///: :s:
Už ani nevím jak, ale velmi rychle jsem se ocitla na tom porodním stole a najednou tam byl doktor, dětská doktorka, sestra....
Byla jsem taková rozklepaná :€z€: :€z€: :€z€: a ptala se co mám dělat. Takže tady názorná ukázka, že předporodní kurzy vás sice na porod připraví, ale v ten okamžik zapomenete na to, co máte právě dělat a možná ani nevíte jak se jmenujete. ;) :) ;)
Říkali mi, že můžu tlačit a že se mám do toho pořádně opřít. Tak jsem zatlačila jednou....a oni, znovu a víc, ucítila jsem nástřih, ale nebolelo to, spíše to jakoby zašimralo......zatlačila jsem podruhé a Karolínka byla na světě. :°*°: :\x: :qu: :c: Bylo 16.43hod a měla 3050g a 49cm.
Dali mi ji hned na bříško.....tak jsem na ni tak rozpačitě koukala. :D Manžel přestřihnul pupeční šňůru a pak si ji sestřička odnesla. Ulevilo se mi, jakmile jsem ji slyšela plakat. Byla jsem neskutečně šťastná! :c: :c: :c: Cítila jsem velikou úlevu a věděla jsem, že mám holčičku. :€s€: Pak mi ji ještě přinesli zabalenou a s manželem jsme se na ni nemohli vynadívat. :c: :cc): :c:
Karolínka se na nás tak zvědavě dívala. Byl to opravdu krásný zážitek :) až jsem měla dojetím slzy v očích.

Neříkám, že to nebolelo, ale měla jsem opravdu nekomplikovaný a rychlý porod, který bych přála každé mamince. Byl u mne můj manžel a byl mi neskutečnou oporou. Potom Karolínku odnesli k sestřičkám a já musela zůstat ležet. Zašili mi nástřih (což bylo pro mne dost nepříjemné), ale dalo se to vydržet. A pak jsme tam zůstali sami a vychutnávali si tu radost, ten dar a ten zázrak!!! Nechali jsme si tu chvíli jen pro sebe a děkovali jsme, protože bylo za co!!!!!!!!!!!
Dokonce i volání babičkám muselo počkat. Ale stálo to za to!!!!!!!

Bohužel mi další den večer odvezli Karolínku do Hradce, protože měla opakovaně nízkou hladinu cukru....nedovedete si představit co jsem prožívala. Ten šílený strach jako nikdy a o nikoho v životě. Nikdy jsem se o nikoho tak nebála a nic horšího jsem nikdy neprožila....ale to už do tohoto článku opravdu nepatří.