Porod mrtvého miminka

úpřimnou soustrast. Vím přesně co prožíváš, protože já jsem před dvěma a půl roky zažívala to samé.Ve 37.týdnu těhotenství mi umřel bez jakýchkoliv předchozích komlikací chlapeček v bříšku. Celé těhotenství jsem měla bez sebemenších komplikací a přesto jsem bez varování či slitování ztratila to po čem jsem tolik toužila. Ve středu 27.2. ještě aktivně kopal a loučil se v bříšku s taťkou,který před půlnoci odjížděl na služební cestu do Německa. Ve tři ráno jsem se vzbudila a nemphla usnout tak jsem se do rána převalovala ze strany na stranu. Ráno jsem necítila ani kopaneček, ve sprše taky nic, tak jsem kolem 9 sebrala nohy na ramena a bez jakýchkoliv věcí šla přímo do nemocnice, že se mi něco nezdá. Tam mě už jen napíchali injekcemi na uklidnění a sdělili, že je konec. Od dvanácté hodiny jsem byla napíchaná vyvolávačkami a zkalenou plodovou vodu mi propíchli, ale porod ne a ne přijít.Šílené bolesti a neskutečně podlomená psychika, manžel daleko, příbuzný až na východním Slovensku a já na všechno sama. i teď nevidím přes slzy na monitor. Porodila jsem v půl šesté večer. tento otřesný zážitek nepřeju nikomu. doma všechno kompletně nachystané, přes vlastnoručně vymalovaný pokojíček, postýlku načinčanou modrými nebesy, kočárek, oblečení všeho druhu, kosmetika ... zkrátka už jsme jen čekali nato až se náš vytoužený andílek narodí a do toho taková osudná rána. Dodnes si vyčítám že tady není a dnes a denně mu zapaluju svíčku u urničky v ložnici a pláču, pořád dokola pláču. Po narození měřil 50cm a vážil 3500g, když jsem jej uviděla a byl tak přenádherný, že nemůžu uvěřit proč nezaplakal neusmál se a navždy nás opustil. Pitva prokázala jen zánět plodových obalů a tím pádem se udusil v děloze.
Dnes jsem znova těhotná a každou chvíli čekám narození hlčičky, termín mám 25.5., ale žádala jsem lékařku aby mi udělali císaře. Mám obrovský strach a před očima pořád ten tragický porod proto se takto rozhoduji abych měla jistotu že nic nezanedbám a že vše dobře dopadne. O otěhotnění jsem se pokoušela hned po šestinedělí co nás opustil navždy náš andílek a buhužel to nešlo. Přes veškerou snahu a péči paní Dr.Mrugové jsem nemohla otěhotnět. V dubnu loňského roku mi zjistili, že mám rakovinový nález na čípku dělohy. Naštěstí po proléčení zmizel. V srpnu mě manžel požádal o ruku a přesně v tentýž den 14.8. kdy jsem měla plodné dny se mi podařilo otěhotnět, jinak bych už v říjnu byla šla na domluvené umělé oplodnění. Jakoby to příroda zařídila že miminko chtělo přijít do úplné rodiny. V říjnu jsme měli svatbu a já od té doby zůstala doma na rizikovém těhotenství. K tomu všemu si v listopadu manžel zloomil ruku a byly jsme doma oba. V tu chvíli mi začalo peklo na zemi. Já měla hrozné nálady pořád jsem plakala z obavy že potratím a manžel se na to nemohl už dívat tak začal chodit různě s kamarády. Možná byl zbabělý když mě nechával doma samotnou ale možná se ani on nechtěl tiše doma bát a nedokázal mi pomoct nebo být oporou. V únoru jsem byla hospitalizovaná v nemocnici protože jsem začala mít kontrakce.Nejspíš tím stresem co jsem prožívala. To asi manžela nakoplo a začal se chvat jako dospělý. Býval se mnou doma, přestal lítat a dávat mě najevo že utíká kvůli mě. Teď je to mezi námi dá se říct hezké jako předtím, ale přesto na něm poznám, že má i on šílený strach aby ten závěrečný měsíc dopadl dobře. Každé ráno mi nenápadně přikládá ruce k obřímu bříšku a jemně na něj ťuká jestli se mu odtamtud ozve jeho holčička. Celý den píše SMS jestli je vše doma v pořádku, z práce letí domů jako o závod a nehne se ode mě nakrok aby byl v pohotovisti kdyby se něc semlelo. Ach ať už je ta malá cácorka tady s námi, protože to co se mi honí hlavou teď poslední dny už snad hraničí se zdravým rozumem. Jenže to pochopí jen ten kdo má podobnou zkušenost za sebou.
Přeju ti ať se ti černé myšlenky vyhýbají stomílovýmy kroky a ať v krátké době otěhotníš. Neboj když to nepůjde hned. Jednou to vyjde ale nesmíš na to intenzivně myslet. Nám se to povedlo asi jen díky tomu, že jsme začali plánvat tu svatbu a upnuli se myšlenkami na její zařizování. Až se ti to povede budu moc ráda když se ozveš a dáš mi vědět jak to prožíváš a jak se ti daří.
Přeju hodně síly Maja a brzy i Rebeka

Ahojky,

zrovna včera jsem se dozvěděla, že kamarádka má opět to samé, už po druhé a opět v posledním týdnu pátého měsíce :-(, předtím to bylo někdy v září 2009 a pak hned po tom šestinedělí opět otěhotnila a včera jí zjistily, že mimi umřelo, tak jí to dnes asi už vyvolávají, je to strašné, ani k ní nemůžeme chodit s malou, a ten jení to nese také zle, sice už dvě děti mají, jedno 15 let a druhé 8 let, ale chtěli další, a toto se stalo. Je mi Vás holky moc líto, ale asi se to ovlivnit nedá a když někdo to miminko nechce, tak to je zrovna v pořádku a těm co miminka chtějí se stane toto, to je strašný.

Je mi to moc líto :\\: , posílám Vám hodně moc síly :h: !

je mi to moc líto . Drž se a brzo se zas dočkáš :-)

je mi to moc líto. Bohužel i takhel hrozné věci se stávají. Bohužel nejsi první a určitě ani poslední ženská která toto zažije. Je to hrozně těžké a smutné. Držim palečky ať se z tohodle hrozného zážitku brzy vzpamatuješ. S dalším těhu bych pár měsíců počkala-až se tělo vzpamatuje a i ty.

Upřímnou soustrast :r: . Nikdo z nás, kdo si to neprožil si nedokáže představit, co zažíváš :(. Já mám kamarádku, která o mimi přišla ve 3tím trimestru, necelý měsíc před termínem. Bylo jí doporučeno, že otěhotnět má nejdříve za 2 roky. Ale z jiných zdravotních důvodů otěhotněla za 11 měsíců (kdyby čekala, nemusela už mít mimi třeba nikdy) a teď má skoro ročního, úplně zdravoučkého chlapečka. Držím pěsti, ať se s touto bolestnou ztrátou vypořádáte co nejdříve a ať další těhotenství probíhá bez nejmenšího problému až do šťastného konce :k: :k:

Ahojky,
upřímnou soustrast... je mi to moc líto! Nám se stalo něco podobného ve 24. týdnu, s tím rozdílem, že mně dr. na poradně zjistila otevřené hrdlo, týden ležet a pak na kontrolu. Tam zjistili, že jsem úplně otevřená a malá má nohu v hrdle! okamžitě do nemocnice, ještě 4 dny jsem uležela, pak začaly bolesti a já porodila Haničku, pokoušeli se ji oživit, ale marně. Po pitvě zjistili, že měla zápal plic. Až po této zkušenosti se přišlo na to, že mám nedostatečné děložní hrdlo, po roce jsem opět otěhotněla, dr. mě hlídala, v 19.tt se mi opět začalo zkracovat hrdlo, tak do nemocnice, tam mi udělali cerkláž a ležela jsem tam s nohama nahoře do 36. týdne, kdy jsem porodila. Stálo to za to, máme zdravou tříměsíční holčičku Verunku! Přeju ti, aby další těhotenství bylo bezproblémové a dopadlo dobře!

Ahoj,strašně moc mě to mrzí :r: bohužel toto se stalo i mé příbuzné,ve 20tt začala krvácet,přijali ji do nemocnice,tam jí něco píchli a ona na pokoji ÚPLNĚ SAMA porodila svou mrtvou holčičku :r: Nakonec jí řekli,že už miminku nebylo srdíčko :-( Je to hrozné,že se takové věci stávají :-((( Přeji hodně sil a hlavně pevné nervy :h: :k:

Připomněla jsi mi maminku, se kterou jsem ležela v nemocnici. Zjistili jí u miminka někdy po 20. týdnu hydrocefalus a vada byla tak velká, že musela jít na přerušení. Její miminko žilo, ale oni ho museli nejprve usmrtit (píchli jí nějakou injekci do břicha) a pak ji nechali normálně porodit. Naštěstí ji na ten porod převezli jinam (už jsem tu četla, že někde nechávají porodit mrtvé miminko normálně na pokoji). Do teď ji obdivuju, jak statečně to nesla, byla neuvěřitelně silná. Já bych se pravděpodobně zhroutila. Přeju ti, abys to nesla alespoň z části tak statečně, jako ona. Bohužel jsme si na sebe nevzali kontakt, takže nevím, jak to s ní bylo dál.

ahojky,tak jsem si přečetla tvuj příběh a je mi tom líto.Hned jsem si vzpoměla na mou kamarádku Lucku-(mysicka-mys) no a bylo mi z toho uplně strašně ,oplakala jsem to a dlouho jsem se stí nemohla smířit!tady vkládám její příběh...http://www.mojetehotenstvi.cz/tak-vam-aspon-zhruba-pisnu-co-jsem-zazila…

a taky ti musím napsat,že od jejího hrůzného zážitku uplynulo asi tak 2měsíce a oni už se snaží znova o miminko....

tak ti držím moc palečky at tady tenhle smutek překonáš a bude zase líp..uvidíš!!!

:a: Vendy a Simonka

Ahojky,no co k tomu říct?Na to nejsou slova :( ,moc mě to mrzí,musí to být hrozně těžké na psychiku...ve svém okolí bohužel nikoho neznám s podobným příběhem...taky se samozřejmě o své mimi obávám celé těhu,člověk nikdy neví,co se může stát....držím moc pěstičky a věřím,že se brzy dočkáte svého štěstíčka... ;)

Ahoj, mě zjistili totéž ve 20tt ... bohužel (nebo možná bohudík) se jim ani po týdnu nepodařilo u mne porod vyvolat, takže mi nakonec museli udělat potrat v narkóze. I tak to bylo šílené a půl roku jsme se z toho léčila u psychologa. Na příčinu se nepřišlo - měla jsem uprostřed placenty velký hematom, ale z čeho, na to nepřišli. Až teď po letech, když jsem chtěla otěhotnět s novým mužem, nechali jsme si udělat genetiku a tam zjistili, že mám trombofilní mutaci MTHFR, která může toto dělat (měla jsem už předtím 1 potrat ve 13 tt). Takže jsem dostala kys. listovou na celé těhu a vše dopadlo dobře, mám už roční holčičku.
Tak ať to brzy přebolí a jsi zase těhulka :a:
-------------------------------------------------------
moje háčkované čepičky - http://dent.websnadno.cz/Hackovane-cepicky.html
nahlédněte - http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=154877&strana=3

to me moc mrzi!!!! drz se
moji znamy umrelo miminko v brisku v 8mesici a rekli ji rok maji cekat ale ona za 4mes. otehulila a ted ma zdraveho klucika :D a uz i dalsi decko :)

ahoj, moc mě to mrzí :-( Kamarádce se stalo to samé ve 20tt :-( Je to opravdu nepředstavitelné na psychiku. Příčinu taky neodhalili, těžko se to dá určit, když předtím bylo vše v pořádku. Držím palce, ať se z toho brzy dostaneš a ať je další těhu v pořádku.

nesmirne lito co se vam stalo. :r: Slova na to nejsou.. :r:

Já se tohodle strašně ted bojim,hlavně proto,uz sem to tady psala ze jsem ve 36 týdnu těhotenství a ve 30 týdnu,byla holčička hlavou dolů,ted uz je zas koncem pánevním,tak mě děsí ze se tak porád otáčí,hlavně proto ze moji kolegyni s práce se miminko ve 38 týdnu uškrtilo na pupeční šnure,taky na to prišli pri kontrole . . .jak probíhal porod to nevím,já se neptala a ona nic neríkala.Její maminka ríkala,ze to bylo děsný,hlavně protoze to miminko,uz mělo jméno,vše bylo nakoupeno a prichystáno a pak taková tragedie.
Celý těhotenství se něčím takovým neustále v myšlenkách zabývám,neumím je zahnat,prostě se bojím i kvuli věku a všemu kolem.
V létě minulej rok,presně na konci prázdnin se pri autonehodě zabila trídní učitelka mé dcery,byla taky dva týdny pred termínem porodu,byla místní tak jsme to všichni strašně prozívali.:-(
No,kdyz sednu do auto,koukám porád kolem a bojím se,uz at mám za sebou . . .

Vzdycky kdyz se neco takoveho stane je to hruza,je mi to moc lito a preji ti hodne sily k tomu abys to prekonala.Urcite budes mit brzo zdrave mimi.Nikdy bych nechtela nic takoveho zazit,byla jsem svedkem podobneho u me sestrenky,ta potratila v 6 mes.take na kontrole zjistili ze mimcu netluce srdicko a ani nezjistili proc...dnes ma dvojcatka je jim uz 5 let.takze hlavu vzhuru,urciite bude vse ok i kdyz ted vidis vse asi jinak.

O nikom nevím kdo by byl na tom stejne. neumím si to představit. Drž se, a do budoucna přeji jen to nej

Ahojky, hlavně hlavu vzhůru. Já si podobnou situací prošla také (dvojčata). Zkoušet to můžete tak za 3 měsíce (ale rozhodující slovo bude mít tvůj Dr., třeba vás pošle na genetiku nebo tak něco). Hlavně se neobviňuj a zkus myslet pozitivně. Příště už to bude v pořádku, uvidíš. Držím palečky.

ahojky moc me mrzi co te potkalo ja zazila "jen" zamkle tehu na jedne kontrole srdicko bilo a na dalsi ne ale to bylo driv 8tt. Co rict chce to cas vim, ze par holek tu je co si timto prosli a zkouset no asi driv jak za pul roku bych to nevidela preci jen se jednalo o porod...
Drz se chce to ted plno sily moc me to mrzi co te potkalo :( :h:

ahoj, uplne mi behal mraz po zadech, kdyz jsem si tvuj pribeh precetla..hlavne se drzte a preju moc stesti, drzim palce at priste vse vyjde, jak ma :-)