poraďte - sama v těhotenství

přitel mne opustil ...teda ja ho vykopla jak mela mala 6 mesicu...už je to pulrok...a rikala jsem si ,že jsem to mela udelat už jak jsem byla tehotná...taky neco podobneho co popisuješ...nema cenu se s nim vice zahazovat...mne i dceri je bez něj lépe..o malou se nehlasi nemá zájem...neplati vyživne ani na Vánoce nic nedonesl a to s nama prvniho pul roku byl...:-) ted cekam na druhý soud kdy mu urči vyživné a ja konečně budu mít klid...nečekej ,že najdeš perfektniho chlapa ke svemu ditěti...žádny chlap nema rád ditě které není jeho vlastní... ani vlastní otec moji male ji nema rád ,tak jak ji muže mit rád cizi chlap...jen ti nabrnkne další dítě a na to první bude hnusný...věř mi vyrůstala jsem s nevlastním otcem...peklo hrůza...nejlepší je si najit partnera zvlášt a netahat jej hned k dítěti...

Ahojky, tak já v tuto chvíli prožívám uplně to stejné. Od přítele jsem odešla v 7 měsíci těhotenství a můžu říct, že jsem přímo utekla. Přítel dítě strašně chtěl a spíš mě do něj naverboval on. Do začátku 5 měsíce bylo vše v pohodě, protože si myslel, že čekáme holku, ale od té doby, co nám lékař potvrdil, že je to kluk, tak se z partnera stal tyran, který se snažil veškerými způsoby a depkárnami, abych potratila. Každý den během těhotenství jsem probrečela a u partnera jsem kňukala, jak chudinka. Jediné, co mi dalo poslední kapku bylo, že jsem mu našla nevěru s o 8 let starší ženskou. Celou dobu jsem s ním žila v totální lži z jeho strany. Kdykoliv se mu zachtělo, tak po mě řval a deptal. Už jsem 2 týdny sama a žiju u rodičů a všichni se na miminko těšíme. Sice pořád semtam brečím, ale pořád jsem u rodičů klidnější než u něj. Vím, že vracet se k němu nechci, nebudu ho ani přiznávat, jako otce. Vím, že nastane doba, kdy začne hrát frajera a bude si hrát na strašného tátu, ale bojim se, že mi bude dítě schválně brát a kdo ví, jestli by mu ještě i neublížil.
Jsem velice ráda, že jsem našla tyto stránky a že zjišťuji, že ve stejných problémech nejsem sama. Ale nedokážu po zbytek chodit se sklopenou hlavou u jednoho grázla a trápit děťátko, které si to nezaslouží. Stále doufám, že někdy najdeme tátu, který nás oba bude mít upřímně rád.

Ahoj maminko, :k: a miminečko :q: já jsem se rozešla s přítelem asi 3měsíce před porodem,jasný mi bylo už od 1.měsíce,že se musím asi spolehnout na sebe a že vlastně o nás nestojí a to ještě měsíc před mým otěhotněním chtěl miminko..no a když jsem zjistila,že jsem těhotná,on začal být jiný,jakoby o nás ztrácel zájem..cítila jsem se hrozně,urážel se a já jsem v dešti čekala u jeho domu,abychom si pěkně popovídali a nic..a ke konci i zapomínal,že jednou za týden slíbil dojít,vše bylo na mě,on se jen nafukoval a kašlal na nás..ale od začátku ,i jsem cítila,jak je ta dušička pro mě blízká,že pro ni vše udělám,že už ted je to miminko milované a že ten chlap,i když jsem ho milovala,mi nemuže pokazit tu jistotu ve mně i a cenu,že se rozejdeme..těšila jsem se na dětátko a říkala mu,jak ho už ted miluji a jak se na něj těším a jak bude nejštastnější dětátko pod sluncem..rodila jsem sama,teda šla se mnou kámoška,otec miminka se vubec nehlásí a nic nám nedává a přesto jsem nejštastnější rodinka na světě..mám ještě 17letého syna..tak jen jsem Tě chtěla povzbudit,je lepší se s takovou karikaturou rozejít,než se s ním paK nervovat,neměla by jsi klid a energii na miminko,ted o tom často uvažuju,mít doma toho..tak bych už byla v háji a nervní na malého a takto mám svuj klid a i když to je náročné,jsme v pohodě,moc vám přeju to nejlepší a milujícího fajn tatínka..a neboj,pro jedno kvítí slunce nesvítí,už zítra mužeš potkat toho správného..porodu se neboj,je to nejkrásnější zážitek na světě a za odměnu dostaneš ten teplounký jenom Tvuj milovaný uzlíček-děťátko a nebudeš potřebovat nic jiného na světě..ucítíš tu mateřskou lásku a bezpečí,co z tebe pujde pro malého,moc pusinek posíláme :h: :°O°:

Ahojky, tak já si pročítám diskuse tohoto typu a vždycky si uvědomím, jak moc svého chlapa miluju a jsem vděčná za to, že jsme spolu. Vážím si toho, že je ke mě hodný a pozorný a že mu záleží i na tom našem chlapečkovi, který se za nedouho má narodit. A Tobě můžu poradit jediné, co nejdřív toto začít řešit, protože stres nedělá dobře ani Tobě, ani miminku. Nemůžu Ti to nakázat, ale na Tvém místě bych raději odešla. Vím, že to není jednoduché, ale myslím si, že kdybys to nechala zajít dál, tak by se ti odcházelo daleko hůř.

Jako asi každý přede mnou bych Ti radila se sebrat a odejít (nebo pokud je bydlení psané na Tebe "odejít jeho") :-)
Jak píšeš, není to zrovna harmonické partnerství, ale Ty jsi dospělá a účastníš se toho dobrovolně. Nicméně už teď nejde jenom o Tebe... S těhotenstvím a mateřstvím máš naprostou zodpovědnost i za život a pohodu toho malého človíčka, takže se opravdu zamysli, jestli s přítelem vytvoříte prostředí, ve kterém donosíš a vychováš zdravé dítě, které nebude OK jak po fyzické, tak hlavně po psychické stránce.
Dospělák si poradí s ledasčím, ale dítě... Aby Tvá závislost nevedla k tomu, že budeš mít cholerického partnera a neurotické dítě.

Já být Tebou ukončím vztah a k porodu si vezmu maminku nebo jinou Tobě blízkou osobu. Cholerik by Ti u porodu stejně asi moc neprospěl, kdyby zrovna nebyl v náladě...
Tak se drž a dej vědět, jak jsi to vyřešila. Držím Ti pěstičky, ať to vyřešíš k co největší spokojenosti Tvé i bříškové ;-)
J.

:jawdrop: nebud blazen!!! Vzchop se a ukonci to...prece nechces, aby nekdy ublizil miminku, u choleriku clovek nikdy nevi, sama jsem zila s bratrem, ktery byl cholerik a dekuji nechci...

radči sama než s ním když píšeš jakej je..sice to bude zezačátku těžký ale to zvládneš...my se rozešli ve 23tt od té doby sem byla sama a jako docela mazec nemohla jsem se dočkat až se malá narodí..u porodu mě to tež sralo že nikdo nebyl, ale volala jsem si celou dobu se známýma, rodičema atak, tak to bylo taky dobrý jak mě podpořili......no a po porodu to bylo super, ikdyž někdy sem měla truchlící chvilky že jsem jen sama s malou ale jinak sem si nestěžovala...

Chlapu je jak s....k a uvidíš, že se najde někdo, kdo Tebe i mimi bude milovat a vážit si Tě a studenou vodou bude zalejvat tak maximálně kytky.

tak ja bych u něj nezůstala už ani chvíli :€\€: . Já vím je to těžké, já jsem si tím taky prošla a uvidíš, že po porodu by to nejspíš lepší nebylo a navíc by to vnímal i prcek. Já jsem od manžela taky odešla ikdyž to bylo těžké, myslela jsem si , že už to leší nebude. Nyní jsem se znova vdala, čekám další přírustek a můžu říct, že si těhotenství konečně užívám a jsem konečně šťastná. :///:

u porodu nemusi byt jen pritel nebo manzel,muze tam byt mamka,segra,kámoška. Predstav si,ze az se maly narodi,muze dojit k tomu,ze kdyz bude treba dyl brecet,tak pritelovi zacnou tect nervy a zacne ho polivat studenou vodou,to bys chtela???

Helčo, to bych radši byla sama , než s takovým partnerem. Nezlob se na mě, když už teď se k tobě chová takhle, co bude časem? Jestli máš kam jít, udělala bych to...