poprvé
Ahoj snažilky, čekatelky i maminky, zkrátka všechny co tohle budou číst:-)Píšu poprvé i když na tyhle stránky jsem lezla už když moje ségra čekala mimi, člověk se dozví dost informací. Teď po roce jsem tu znovu, tentokrát se svojí bublinkou v bříšku. Byla dost nečekaná, neplánovaná a pravda ze začátku i dost nechtěná:-(chtěli ji všichni kromě mě a otce. Zjistila jsem to krátce po prvním měsíci, času bylo dost, ale já prostě nemohla, celý život miluji děti, jsem dospělá, dostudovaná, zaopatřená nemohla jsem vymyslet jediný pádný nesobecký důvod proč měnit co se stalo. Tolik lidí nemůže mít děti kolem mě a mě potkal zázrak. Takže jsme týden řešili potrat a od té doby se mi otec neozval, už to jsou dva měsíce. JInak mají všichni v mém okolí velkou radost a na prďolku se těší. Já taky a doufám, že je zdravá a vše bude v pořádku. Brzy na to jsem se seznámila s jedním fajn chlapem, ale na(ne)štěstí to po pár týdnech skončilo, takže jsem se zařekla, že takhle teda ne, jsem jen já a mimi, nemůžu se teď stresovat kvůli každýmu, kdo si myslí, že na to má, mít těhotnou parnetrku a pak to nezvládá. Vydržela jsem v životě horší věci, vydržím i tuhle samotu. Bude to jenom půl roku a už sama nebudu:-)Smůla na chlapi mi je asi souzená. S kamarádkou jsem usoudila, že jsem asi v minulém životě byla chlap a pěknej syčák tak se mi to teď vrací:-))) Mám báječné přátele a rodinu co mě podrží a na mimi se se mnou těší. v POndělí 25.7. jdu na první krev a moč a hned druhý den na UTZ tak snad vše dobře dopadne a já se za pár týdnů dozvím, jestli mám v bříšku malou Štěpánku nebo Kubíčka:-) MOje sestra čeká další mimi a moje nejlepší kamarádka otěhotněla hned po mně, takže na to sama nebudu:-) Tak se zatím mějte a opatrujte se;-)
In reply to Ahoj, já se musím tedy by kristeee
no taky moc pěkný osud:-(já ty chlapy dokážu i pochopit, zaskočí je to, maj strach (i když my ženský jsme na to uplně stejně, jen se vzpamatujeme dříve), my nosíme dítě, cítíme pohyby pro ně to nic není dokud to nemaj v ruce a pak až když s tím mpůžou stavět lego, nebo hrát fotbal do té doby je nebaví.to vše já dokážu pochopit, jen nepochopím jejich chování k ženský ke které museli něco cítit, když s ní spali a scházeli a jen ta obyčejná lidská lítost, soucit, nebo projev nějaké emoce a ne se chovat sobecky jak prase. i když si my ženský řekneme, že nechceme chlapa,a le tátu tak i my potřebujeme obejmout, pohladit.....ale já se nervovala a skončila ted na týden v nemocnici s krvácením a tohle teda ne, nebudu ohrožovat své mimi kvůli chlapovi, který ženský, která čeká jeho dítě a krvací v nemocnici píše ať nikd eneříká, že dítě je jeho a nepíše ho do rodného listu, tohle je prostě konečná. Věřím na to, že jako si to člověk udělá, takové to má, ale stejnak mi někdy přijde, že i když se člověk snaží seč může, stejně se to posere a musí pořád znouv a znovu vstávat a bojovat. nezoufej, hlavně at je miminko zdravé a je na čase jít dál....taky na to budu sama nedostanu ani korunu od otce, na mateřskou půjdu na dva roky a pak budu makat, snad něco vymyslím, sice mám vš ale klidně půjdu do kauflandu na kasu, budu dělat cokoliv a o svoje dítě se postarám. držím vám moc palečky a nebude smutná, mimi je pak taky:-*
In reply to no taky moc pěkný by dellyska
děkuju za povzbuzující slova.... je to opravdu na dvě věci, jak říkáš.... přesně jsem mu říkala, to ti je uplně jedno, že to dítě bude bez táty, že bude jen se mnou? A on na to, že stejně do těch 2, 3 let nejvíc potřebuje mámu... mno, už nemám sílu mu v tom odporovat a už nemíním bojovat... probrečela jsem dost hodin za poslední týden a už se nebudu víc stresovat... je to jak říkáš, nechci aby malej byl taky smutnej, chci aby se narodil a byl veselej, jako jeho máma... nebudeme to mít lehký (i když on se zapsat nechá a bude i posílat peníze), ale je to i o tý psychický podpoře... To jsem mu taky 100x opakovala - "nejde jen o prachy".... já taky chci, aby mě někdo občas pohladil a obejmul, ale pevně věřím, že se takovej chlap jednou najde...
Já ho taky neustále omlouvala, ale už jsem s tim skončila, je to prostě čurák (slušnější slovo neexistuje) - ten tvůj je sviňskej čurák.... ty chlapy jsou fakt jen na dvě věci. Nedokážou se postavit čelem k důležitý věci a jde jim jen o sebe, když si teď vzpomenu, co všechno mi při tom našem dohadování řekl, jako např. že to bylo moje rozhodnutí si "to" nechat - tak nemá smysl se s takovým idiotem prostě zabývat, je mi to samozřejmě líto, to zastírat nebudu, ale už dost bylo pláče a stresu... ať si pro mě za mě oprcá všechny kolem a stará se sám o sebe, což mu jde nejlíp.
Jaký si to uděláš takový to máš... to máš recht.... jen doufám, že hesla typu: "na každou svini se vaří voda" skutečně v mým případě někdy zafungujou, protože můj život je jen stres a samá sračka a všichni ostatní se mají královsky (ty svině)... Nevím, jak si to do budoucna představuje, ale myslím, že už ztratil zájem... takže jak říkám, jednou určitě přijde chlap, kterej bude chtít jak mě, tak i malýho a kterej nás bude mít rád....
Já ti taky moc držim palce a omlouvám se za ty sprostý slova, ale nedokážu se slušně vyjádřit pokud jde o to, že si někdo neustále zahrává s mými city a samozřejmě i s prckem. Jinak já se taky chystám na dva roky a pak frrr zpět do práce. Pracuju na zákaznický lince v jednom e-shopu, tak si myslím, že se domluvím, abych mohla dělat aspoň částečně z domu... snad aspoň to mi vyjde...
Myslím na tebe a drž se, i já budu! My to zvládnem a budou z nás super-mámy :metal:
Ahoj, já se musím tedy přiznat, že taky nemám nejlehčí situaci.... když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak se otec rozhodl, že se k němu mám nastěhovat, opustil dosavadní přítelkyni (známe se léta a rozešli a sešli se několikrát a ta stejná "slečna" se stále pletla... :r: a vždy nade mnou vyhrála, už od doby co mi ho poprvé přebrala) a řekl, že se chce chovat zodpovědně a že se postará... byla jsem šťastná, že nebudu s prckem úplně sama, i když jsem mu to samozřejmě navrhla... že ať si samozřejmě žije svůj život.... že stačí, když nás bude finančně podporovat.... nesouhlasil.... Před cca 10 dny jsem se tedy finálně přestěhovala.... A všechno vypadalo dobře, i když jsem cítila, že je něco špatně... (chci jen říct, že jsem ten náš "vztah" nebrala jako partnerský ale spíš jen skutečně rodičovský, žádná láska věrnost apod... nezáleželo a stále mi na tom nezáleží... mám jinou starost... :/;x: ).... Nicméně před pár dny mi otec říká, že si chce vážně promluvit.... řekl mi, že na ní stále myslí a že udělal chybu.... já mu samozřejmě říkala, že je blbec, že žádný stěhování být nemuselo, že to mohlo být od začátku všechno jinak... já sama v pronájmu, on u sebe s kýmkoliv... řekl, že ano, že je to chyba a že mi najde byt a bude mi přispívat 5tis. měsíčně na nájem... (mám v plánu jít na mateřskou na 2 roky -tudíž těch 11tis. měsíčně a k tomu dělat trochu práce z domu)... v tu chvíli jsem souhlasila, protože jsem byla tak zlomená a nešťastná, že už jsem nechtěla nic řešit a stresovat se... jde mi jen a jen o malýho a je mi stále strašně líto, že nebude mít tátu a bude jen se mnou.... to tedy vyhraje... :\/: !!!
Ale dny plynuly a já přemýšlela a dospěla jsem k rozhodnutí, že už sebou nenechám vláčet, jak s kusem hadru a řekla mu, že si chci taky vážně promluvit.... řekla jsem mu, že se stěhovat už nehodlám.. zůstanu tady u něj... on že si může udělat pokoj pro sebe z místnosti, kde měl být dětský pokoj nebo když bude chtít být s ní, tak ať.... že můžeme být něco jako spolubydlící, protože už se známe tolik let a já chci aby byl prcek ok.... (jen poznámka, rodím za necelé 3 měsíce) - taky jsem mu řekla, že bych se buď odstěhovala až po zimě, až bude prcek větší, nebo až po konci mateřské, když zase nastoupím do práce a budu mít víc peněz.... jemu se to samozřejmě nelíbí... prý jak si to představuju, že tu bude všechno platit nebo co? (platí 5tis za vše - byt je v jeho vlastnictví) já mu na to řekla, že samouzřejmě ano, protože zařídit nový byt by ho stálo mnohem víc - to on stále navrhuje jako lepší řešení - že holt bude muset investovat ale bude to tak prý lepší... nechápe, že nejde jen o peníze, ale i podporu a o to, že malej bude mít tátu nablízku... nakonec mi řekl, že se mu nelíbí, že jsem ho takhle postavila před hotovou věc (a co udělal před pár dny on???? - to asi zapomněl) a že jestli to chci hrát takhle, tak se může odstěhovat a vzít si všechny věci, co v bytě má... lednici, pračku, tv, počítač, postel... atd.... a že si nechá vypočítat kolik by mi měl platit a bude všechno uplně jinak.... Musím říct, že hned jak odešel jsem strávila opět pár plačtivých hodin nad tím, jak se mohl takhle během pár dnů změnit a že mu prostě opět záleží jen a jen na sobě a na malýho uplně sere (pardoon).
Od té doby přemýšlím, že bych mu nejradši řekla, ať si to tedy zjistí a že to tím ukončíme... a nejradší bych se na něj uplně vykašlala ať si žije ten svůj patetickej život (je mu 30, za 4 měsíce, ale někdy se chová jako 18-ti letý)... a jak tak furt přemýšlím, tak si říkám, jestli když si najdu byt, tak jestli mám nárok na nějaký další příspěvěk třeba na bydlení, na živobytí apod.....
Už prostě nevím co mam dělat.... dělá ze mě svini, která to na něj ušila... přitom já měla rozhodně jiný plány, než mít děcko a zahrabat se tady v tom zapadákově... Byla jsem původně tak šťastná, že se k tomu staví jako chlap... ale v životě jsem měla vždy smůlu, tak mě to ani ve finále nepřekvapuje, že to takhle dopadlo.... co jinýho bych si asi taky zasloužila, že? Než bolest a utrpení....
Já tedy nejsem těhu,ale přeji ti jen to nej.A určitě jsi nebyla hnusný chlap.......
Monina
In reply to Já tedy nejsem těhu,ale by Monina
děkuji za podporu i přání všeho nej;-)
te tady vitam,mas to hezky napsane a tve rozhodnuti schvaluji a mam z nej radost
nepotrebujes sploditele(ale nezapomen ho uvest jako otce :( ) ale mas skvelou rodinu o ktere se muzes oprit,preji aby bylo vse jak ma byt,
treba na vas dva nekde ten pravy teprve ceka a budete stastni
stepanka je hezke jmeno :a:
In reply to ahojik by martina2105
no to bude trošku problém s tím uvedením otce, nevím jestli mi to podepíše, zájem nemá, řekl, že jsem mu zkazila život, já zase nechci aby měl nárok na mé dítě a ani se nechci ponižovat někde na testech jestli je dítě jeho, uvidíme, třeba bude sám chtít být uvedený jak otec, nabídnu mu to časem pokud nezmění názor.uvidíme jak to dopadne.rodinu mám skvělou i přátele to je pravda. A doufám, že ten opravdu pravý někdy přijde a já to snad poznám, snad tu smůlu prolomím:-)Děkuju bude po mamince a Kubíček jsem měla být já i sestra, nikdy se to jméno nedalo je na čase ho použít:-)) taky ti přeji krásné letní dny papapa
In reply to no to bude trošku problém by dellyska
ja nevim jak se to dela s tim otcovstvim tak ti neporadim sle urcite si to pozjistuj at z toho nevyleze bez nasledku a nese plody sve prace-nevim jak jinak bych to pisla
preji at je to kubik :k:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj, já se musím tedy přiznat, že taky nemám nejlehčí situaci.... když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak se otec rozhodl, že se k němu mám nastěhovat, opustil dosavadní přítelkyni (známe se léta a rozešli a sešli se několikrát a ta stejná "slečna" se stále pletla... :r: a vždy nade mnou vyhrála, už od doby co mi ho poprvé přebrala) a řekl, že se chce chovat zodpovědně a že se postará... byla jsem šťastná, že nebudu s prckem úplně sama, i když jsem mu to samozřejmě navrhla... že ať si samozřejmě žije svůj život.... že stačí, když nás bude finančně podporovat.... nesouhlasil.... Před cca 10 dny jsem se tedy finálně přestěhovala.... A všechno vypadalo dobře, i když jsem cítila, že je něco špatně... (chci jen říct, že jsem ten náš "vztah" nebrala jako partnerský ale spíš jen skutečně rodičovský, žádná láska věrnost apod... nezáleželo a stále mi na tom nezáleží... mám jinou starost... :/;x: ).... Nicméně před pár dny mi otec říká, že si chce vážně promluvit.... řekl mi, že na ní stále myslí a že udělal chybu.... já mu samozřejmě říkala, že je blbec, že žádný stěhování být nemuselo, že to mohlo být od začátku všechno jinak... já sama v pronájmu, on u sebe s kýmkoliv... řekl, že ano, že je to chyba a že mi najde byt a bude mi přispívat 5tis. měsíčně na nájem... (mám v plánu jít na mateřskou na 2 roky -tudíž těch 11tis. měsíčně a k tomu dělat trochu práce z domu)... v tu chvíli jsem souhlasila, protože jsem byla tak zlomená a nešťastná, že už jsem nechtěla nic řešit a stresovat se... jde mi jen a jen o malýho a je mi stále strašně líto, že nebude mít tátu a bude jen se mnou.... to tedy vyhraje... :\/: !!!
Ale dny plynuly a já přemýšlela a dospěla jsem k rozhodnutí, že už sebou nenechám vláčet, jak s kusem hadru a řekla mu, že si chci taky vážně promluvit.... řekla jsem mu, že se stěhovat už nehodlám.. zůstanu tady u něj... on že si může udělat pokoj pro sebe z místnosti, kde měl být dětský pokoj nebo když bude chtít být s ní, tak ať.... že můžeme být něco jako spolubydlící, protože už se známe tolik let a já chci aby byl prcek ok.... (jen poznámka, rodím za necelé 3 měsíce) - taky jsem mu řekla, že bych se buď odstěhovala až po zimě, až bude prcek větší, nebo až po konci mateřské, když zase nastoupím do práce a budu mít víc peněz.... jemu se to samozřejmě nelíbí... prý jak si to představuju, že tu bude všechno platit nebo co? (platí 5tis za vše - byt je v jeho vlastnictví) já mu na to řekla, že samouzřejmě ano, protože zařídit nový byt by ho stálo mnohem víc - to on stále navrhuje jako lepší řešení - že holt bude muset investovat ale bude to tak prý lepší... nechápe, že nejde jen o peníze, ale i podporu a o to, že malej bude mít tátu nablízku... nakonec mi řekl, že se mu nelíbí, že jsem ho takhle postavila před hotovou věc (a co udělal před pár dny on???? - to asi zapomněl) a že jestli to chci hrát takhle, tak se může odstěhovat a vzít si všechny věci, co v bytě má... lednici, pračku, tv, počítač, postel... atd.... a že si nechá vypočítat kolik by mi měl platit a bude všechno uplně jinak.... Musím říct, že hned jak odešel jsem strávila opět pár plačtivých hodin nad tím, jak se mohl takhle během pár dnů změnit a že mu prostě opět záleží jen a jen na sobě a na malýho uplně sere (pardoon).
Od té doby přemýšlím, že bych mu nejradši řekla, ať si to tedy zjistí a že to tím ukončíme... a nejradší bych se na něj uplně vykašlala ať si žije ten svůj patetickej život (je mu 30, za 4 měsíce, ale někdy se chová jako 18-ti letý)... a jak tak furt přemýšlím, tak si říkám, jestli když si najdu byt, tak jestli mám nárok na nějaký další příspěvěk třeba na bydlení, na živobytí apod.....
Už prostě nevím co mam dělat.... dělá ze mě svini, která to na něj ušila... přitom já měla rozhodně jiný plány, než mít děcko a zahrabat se tady v tom zapadákově... Byla jsem původně tak šťastná, že se k tomu staví jako chlap... ale v životě jsem měla vždy smůlu, tak mě to ani ve finále nepřekvapuje, že to takhle dopadlo.... co jinýho bych si asi taky zasloužila, že? Než bolest a utrpení....