Pochybovaly jste někdy????

14.08.2009

Ahojky

Chtěla jsem se Vás zeptat, zda jste také někdy měly chvíle, kdy jste pochybovaly o tom, zda už jste doopravdy připravené být maminou už na celý život? Jsem moc ráda, že jsem těhotná a užívám si to a těším se miminko, přáli jsme si ho s přítelem oba, ale někdy mám stav, kdy strašně pochybuju, zda už byl ten pravý čas. No, věkově určitě, v lednu mi bude třicet.... Ale už nic nebude jako dřív a já se toho asi bojím. Bojím se, že se i změní vztah přítele ke mě, k horšímu, že už ho budou zajímat jen jeho věci a miminko a já budu odstrčená a sama, nevím jak napsat, co přesně cítím, třeba jste na to některá podobně.

Ahojky, jsem ráda, že to tady píšeš. Ty pocity a myšlenky znám..až jsem si kolikrát řikala, jestli jsem normální. Mít miminko si přeju už strašně dlouho, ale přítel je mladší takže jsem na něj netlačila až k tomu pocitu touhy po dítěti dospěje sám. Když sám začal o měm začal mluvit a plánovat a otěhotněla jsem..myslela jsem, že budu strašně šťastná! A ano jsem šťastná, že budeme mít miminko, ale právě mě zaskočilo co mi prolítlo hned u p.doktorky po tom co mi to řekla hlavou. Jak kdybych v momentě zestárla o 20let, jak kdyby všechno "mládí" skončilo a nějak všechno strašně rychle uteklo. Co budu dělat až bude neutišitelně plakat a já nebudu vědět jak mu pomoc..? Jsem teďka v půlce těhu (21tt) a cítím se už mnohem líp. Pocity o uteklém mládí už nemám, ale strach jestli budu dobrou mámou stále. Jak řekla moje kamarádka je to úděl všech rodičů..teď už se budem bát asi pořát až do smrti...

In reply to by blonďák

Já ty pocity mám naopak až teď po půlce těhu, na začátku mě to vůbec ani nenapadlo. Možná je to tím, že se vše blíží a mimi přijde na svět tak přibližně za 3,5 měsíce, už brzo. Ale díky Vám všem, co jste mi napsaly, se cítím fakt líp, protože už vím, že nejsem úplně nenormální :) . :a: :a:

Ahoj, to je asi normální. U mě se střídají jen dva pocity - radost a obavy, jak s tím poradíme. :-)
Určitě to všechny zvládneme!

Taky jsem přemýšlela nad tím, jak se k tomu postaví můj muž - on si dítě hrozně přeje a je celý šťrastný, že to už se to blíží, občas říká, že se nemůže dočkat. Když mám tu svou obavovou náladičku, tak taky vždy přemýšlím nad tím, jak dlouho mu to nadšení vydrží - já na výběr moc nemám, ale on vlastně jo. Mám plán, že od začátku mu vyhraním nějaké činnosti s dítětem, které bude dělat výlučně on - třeba koupání. Ale třeba se strachuju zbytečně a bude z něj super táta. Uvidíme! :-)

Děkuji všem za velikou podporu, jsem fakt ráda, že v tom nejsem sama, připadala jsem si jako blázen. Včera už jsem snažila svěřit příteli a ptala jsem se ho, zda někdy nepochyboval... řekl mi, že jsem sobec, když se bojím změny, to mě teda nepřidal. Takže díky za podporu. :a:

In reply to by nada fan

No to tě teda partner zrovna citlivě nepodpořil.. To je přece jasné, že so bojíš a pochybuješ. Každý pochybuje, když jde do něčeho nového a neznámého a je jedno jestli jde o miminko nebo nové zaměstnání..
Právě takové ženy, co jsou si jisté, jak to perfektně zvládnou, mají všechno nalinkované a předem rozpočítanou každou minutu času, aby opravdu bylo všechno perfektní, ty jsou jasné adeptky na laktační psychózu - mám ve svém okolí dvě takové. Když zjistí, že s miminkem se nedá všechno předem naplánovat a že nic nemůže být pefektní, že se musí podřídit potřebám a rytmu dítěte, nezvládnou to. Takže tomu nech volný průběh, řiď se rozumem a citem a bude to dobré. Však mateřské instinkty fungují :h:

že tyhle pocity ma každa z nas,mě bude 32 až se narodi třeti beruška,a taky mam strach,přece me satrši dcerce je 13,a druhe 9,tak jsem zvykla na ten svuj klidek a pohodli,nemusim vedle nich běhat,dětske nemoci,nedostatek spanku atd.Ale snažim se nad tim přemyšlet co nejmiň,a věř mi zabira to,řikam co bude to bude,a až to přide tak budu teprve všechno řešit.Tuhle otazku jsem si pokladala už dřive,budu dobra mama,zvladnu to?Ale pak si řikam zvladli to přede mnou,tak musim i ja!!!!

In reply to by ludinaml

neumím si představit, že bych měla mimi jako mladší, jako ty. Dřív, když mi bylo asi tak 24 tak jsem si vysnila, že miminko chci mít tak v 29, to se mi splnilo, teď se sama sobě divím, vždyť bych měla být 100% šťastná a já pochybuju. Přeji krásné a zdravé třetí dítko.

In reply to by nada fan

pyšna když starši jde vedle mě,je teda už o kousek vyši,ma stejně velkou nohu...Ja se vedle ni pyšnim,že ja jsem tak "mlada",mama mam takovou dcerku.Ja jsem chtěla takhle brzo mit dětičky.Viš to nesou pochibnosti jestli chceš mit miminko,ale jestli to zvladneš,a jestli vše udělaš jak ma!!!!!Neboj jsou to hormony,až to stvořeničko uvidiš,tak pochibnosti zmizej,a budeš strašně šťastna..Děkujeme za přaničko,my ti přejem totež.A ne přemyšlej,uživej si těhu...Nějak to bude,a vim že budeě dobra mama...

Neboj, myslim ze to napadne uplne kazdou. Ja to ted taky docela prozivam, tak nejak kdyz jsem videla na minulem uzv jak se maly hybe tak mi doslo ze to uz neni sranda ze to vlastne vsechno utece jako voda a uplne me to vyplasilo co budu delat a jestli to vubec zvladnu, jestli me treba nebude stvat ze na me to miminko bude zavisle. Jsou to proste hormony a taky strach, myslim ze to fakt napadne kazdou. A jeste me desi kdyz vidim jak muj manzel je zase az moc pevny v kramflecich a rika ze vsechno zvladneme levou zadni - az z nej jde strach :jawdrop: :///:

In reply to by Lucik P.

pevný v kranflecích, to ten můj je taky, proto mě to trápí ještě víc, že on si je tak jistý a vůbec ho takové věci nikdy nenapadly. Je pravda, že on už chce miminko asi 3 nebo 4 roky, ale já se rozhodla, že si chci nejdřív zvýšit kvalifikaci, aby jsme se my a naše miminko mělo dobře a tak jsem pět let dálkově studovala. Díky, mějte se krásně.

Ahojky tak jsem moc ráda jak to tady čtu,že v tom též nejsem sama.Poslední dobou se mě tyhle pocity... asi strachu ,zodpovědnosti a toho ,že už nikdy to nebude jako dřív,už nikdy nebudu spát s takovým klidem co doposud,už nikdy se nebudu starat jen sama o sebe a co práce?Mám jí ráda a ráda bych se tam vrátila ,ale vůbec nevím co bude.A co vztah s mou láskou :\r/ ,který je už 6let tak krásný a vybojovaný,nežný a citlivý,jak zvládnu první samotné dny doma ,když bude Tom na noční,jak pořeším ty nástrahy v životě-sama nevím ,myšlenky se mě honí hlavou-tak dlouho přes dva roky snažení a strašné touhy po mimískovi a teď,když jsme šťastný a holčička :°O°: v bříšku je mou láskou :h: si připadám hloupě a nenávidím se za to ,že přemýšlím nad tím ,zda jsem připravená,jak to vlastně vševhno zvládnu já a miminko,Jak zastanu roli mamky,když ta maje mamina byla a je po celou dobu tak skvělá a přátelská,jaká budu já???Věřím ale ,že všichni si tím procházíme a jistě budeme těmi nejlepčími rodiči :{~{: :{~{: :{~{: ,co v životě dokážem.....krásné těhulkování Iv.

Ahojky,
já jsem na tom úplně stejně - věkově i pocitově. Miminko jsme s manželem chtěli a plánovali, moc se na něho těšíme, ale já pochybuju pořád. Myslím, že to je hlavně tím, že jdeme do něčeho úplně neznámého a nemáme tušení, co to s námi udělá. Bude to velká změna, zodpovědnost a nedá se to vzít zpátky. Na druhou stranu to určitě bude nádherné a nenahraditelné. Musí být :) Myslím si, že jaký si to uděláš, takový to budeš mít. Nenech se odstrčit, na vztahu pracujte, určitě to bude fajn. Já jsem si říkala, že si musím zapsat za uši, že manžela jsem měla dřív než miminko a že ho nesmím zanedbávat. Chlapům asi hrozí odstrčení víc.. Prostě je potřeba se snažit, jako u všeho...

In reply to by nada fan

Třeba budete taková rodinka jako ne fotce tvé ikony :qu: Přítel vás zahrne láskou a sevře do pevného objetí, abyste věděli, že jste jen jeho a že se o vás postará.. Myslím, že tohle čekáme od svého partnera každá.. Snad se dovtípí :s:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

nejsme superženy, ale možná bysme chtěly být... kdo ví :). Mám teď nějaké takové špatné období.

Ahoj,můžeš být úplně v klidu nejsi v tom sama,myslím,že nás to někdy přepadne všechny-to ty hormony-dělají s námi divy :\/:
Snažili jsme se o mimi moc dlouho,takže veliká radost,ale pak to stejně přišlo,pochyby,nejistota,strach.....je to přirozené,velká zodpovědnost na celý život za nového človíčka-človíčky,které už ted´milujeme :h:
Myslím,že tyhle pocity se prohlubují věkem,starší=odpovědnější,no né vždy,ale většinou.Mně bude 35 a cítím to tak....zrovinka tenhle týden je fakt na draka,jsem nějaká vykolejená už od pondělí,ale bude líp :j)
hezký víkend lea a karlíci

In reply to by karlíci

že tyhle "hloupé" otázky si kladu sama, říkala jsem si že je to asi tím, že se nám to podařilo hned na porpvé, že proto o tom tak přemýšlím. Kdybych po miminku toužila a nešlo by to hned, tak bych mě to třeba vůbec nenapadlo... teď vidím, že je to asi normální pochybovat. Díky moc.

No myslím, že to přepadne každou nastávající maminku. Při prvním těhu, které bohužel skončilo v 13. týdnu jsem byla jiná, tedy tu krátkou dobu, uvolněná, v pohodě, těšila jsem se a pak po revizi a znovu otěhotnění a dalších potížích v prvním trimestru se mi v hlavě honilo všechno, jestli na to mám, že mít mimčo je krásná radost, ale celoživotní závazek. No a teď, když jsem nastoupila na mateřskou, tak jsem obrečela svou práci - asi to zní bláznivě, ale měla jsem výbornou karieru, hodně jsem cestovala, měla jsem skvělý tým lidí a nechci se chlubit, ale myslím, že jsem to dělala dobře a kdo ví, jestli se k tomu vrátím, už to nebude tak snadné, budu se muset rozhodovat, kdy nechám mimčo s chůvou nebo v jeslích a už teď vím, že to nebude snadné. No a s manželem jsme spolu 6 let, asi to bude znít odvážně, ale náš vztah je "zdravý" a oba víme, co jsme od něj chtěli. Hodně spolu mluvíme, o našich pocitech, o tom, jak jeden či druhý vnímá různé okolnosti a mám pocit, že tu velkou změnu zvládneme dobře, taky jsme už docela staří:-) - mě je 29 a mnželovi 32. Popravdě, strašně dlouho jsem se o naše druhé mimi v bříšku bála, možná až zbytečně a s blížícím se porodem se to moc nelepší - bohužel:-), ale popravdě právě v našem vztahu s manželem a širším vztahu s rodinou budu hledat oporu ve chvílích, kdy na mě padne splín nebo smutnění!!! Hezky si užívej těhotenství!

In reply to by Adlenka

asi bude moc těžké pokračovat po mateřské nebo rodičovské ve stejném zaměstnání, ale určitě to zvládneš. Já se chystám po rodičovské najít si novou práci v novém oboru, který jsem dálkově letos dostudovala, nečekám zázraky, bez praxe a s miminkem??? Kdo ví? V nejhorším budu pracovat tam, co do teď. Ať se Vám daří.

mám ty samé pocity, a to jsem o 7 let mladší!!! cítím se být připravená, vím, že miminko zvládnu, ale tyhle pochyby mě taky přepadají, taky přemýšlím o tom, jak se změní vztah já a přítel.... těžko říct... to ukáže čas! Oba se s přítelem na malou už moc těšíme, tak doufám, že nám to nadšení vydrží :c:
Myslím, že tohle přemýšlení je naprosto normální :/;x:

ahojky neboj takove pocity ma skoro kazda tehulka, nejsi sama to jsou ty hormony...jedine co se zmeni je ze bude o jednoho clena rodiny vic jinak nic ,taky mam takove pocity a to cekame trojcatka prirozenou cestou a jsem ve 26tt

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky