Pobyt v nemocnici a porod

Tak předně bych vám tady všem chtěla poděkovat za podporu, Jituška mi vše vyřizovala. Takže v pátek 2.5. jsem tedy měla nástup, už to vypadalo, že pojedu ještě na víkend domů, ale začaly mi kontrakce, byly nějaké jiné než poslíčci co jsem měla doma, tak už jsem myslela, že by to mohlo vyjít, dle UZ jsem měla už i lehce přenošenou placentu a méně plodovky, tak si mě tam raději už nechali, ale vůbec jsem nebyla připravená, stále jsme měla poloměkký čípek asi centimetrový. Tak mi píchli injekci, do večera do devíti jsme měla kontrakce a pak najednou nic, tak další den zase injekce a to se opakovalo do pondělí. To pak už tedy uznali, že by mi mohli dát tu tabletku na to vyprovokování, tak jsem se na to připravila a moc se těšila. Jinak nález dole byl s vpodstatě pořád stejný, jen prý hlavička sestoupila. Takže ráno jsem dostala klystýr a v osm tu tabletu. Hned v devět mě začaly křeče v podbřišku tak jsem byla ráda. Pořád jsem byla vymátá, ještě jsem se šla podívat, co bude k obědu ;) pak mi začalo být nějak slabo, tak jsem se šla osvěžit do sprchy, ze začátku pomohla a za chvilku mi bylo hůř a hůř. Navíc začaly kontrakce a ty křeče v podbřišku se vyskytovaly přesně mezi nima. Před desátou jsem si museza zazvonit na sestřičku, motala se mi hlava a to jsem ležela v posteli. Tak mě napojili na monitor a i já teda poznala, že to srdíčko bije nějak jinak, za chvilku přišla paní doktorka a říkala, že musejí okamžitě provést císařský řez, že ozvy jsou při kontrakcích špatné, že to bude tou přenošenou placentou a že by porod nevydržela. To byl najednou šrumec, tolik lidí .... Dali mi kapačku s roztokem na zastavení kontrakcí, přišla anestezioložka, dětská doktorka prostě milion lidí a to pak ještě druhý byl na operačním sále. Rozhodla jsem se pro celkovou anestezii, bylo mi fakt zle a měla jsem o mimi velký strach. Zavolala jsem Aleše, že okamžitě jdeme na sál, aby teda přijel, že pak se mnou bude moc t chvíli být a že ho chci mít u sebe až se probudím. No hrozně se o nás obě bál. NA sále mě pak ještě holili - jako oholená jsem byla, že jo, ale nečekala jsem, že bych měla mít i ten podbřišek ;) Pak nastala asi 10minutová příprava, kdy mě napojili na monitory, namazali celé břicho až ke kolenům dezinfekcí, zarouškovali a tak všechno. A pak už vím, že se mi ačaly otevírat oči, byla jsem na pokoji, paní doktorka na mě mluvila, že máme holčičku :h: a je naprosto v pořádku, Aleš tam byl taky, říkal že malá je krásná, že mu ji hned ukázali a tak jsem byla hrozně moc šťastná, i když lehce mimo :s: Hned jsem ALešovi řekla - no zašeptala, abychom zavolali mamce. Poté jsem se dozvěděla, že měla pupečník obmotaný kolem krku a ještě jednu smyčku u hlavičky a jak vlastně se děloha stahovala, tak pupečník natlačila na tu hlavičku a on přestal propouštět a proto pak byl špatné ozvy. Holky, ani nevíte, jak jsem byla ráda, že jsem v té nemocnici ležela a najednou mi ty čtyři dny vůbec nevadily.
Odpoledne přijel Aleš ještě jednou na návštěvu, to už jsem byla mnohem lepší. Taky nám na chvilku Aničku přinesli.
Druhý den ráno jsem už vstala za pomocí sestry, došla si do sprchy, umyla se a bylo mi dobře, jen mě děsně volel podbřišek, no tak to se dalo čekat když mě řízli... Aničku mi nosili jen na přikládání k prsu, ale ona vůbec se nechtěla přisát, mě uklidňovali, že se to zlepší, že to je tím, jak šla císařem. Třetí den jsme ji už měla na celý den u sebe, ael na noc jsem ji ještě dala k sestřičce, ještě jsem si netroufla. Od pátku byla už pořád se mnou ale stále se nepřisávala, mě se pěkně dělalo mlíko a malá nechtěla a nechtěla. Takže další nervy na pochodu ... Abych to zkrátila, v neděli jsem rezignovala a smířila se s tím, že budu doma ostříkávat a krmit z lahve. V pondělí po rozmluvě s doktorkou, kdy jsem jí řekla, co a jak a že už ani nepřikládám, ostříkávala jsem jí a krmila lžičkou, tak teda řekla, že jí teda dají přikrmy už z flašky abychom v úterý mohly jít domů. V pondělí tedy v 11 dostala z flašky a ve 2 jsem už kojila a plně, sestřička nechápala, ani jedna. Musím všechny ty sestřičky moc pochválit za jejich ochotu, všechny ty dny, kdy se kojení nedařilo se mi snažily pomoct a byly z toho taky takové nějaké špatné že se to prostě nedaří ...
Takže teď jsme doma, malá je hodná, je hrozně zvídavá, pořád se na něco snaží koukat, v noci krásně spinká, tak ať jí to vydrží. :h: :h: :h: