peníze..

ježišmarja tohle mě fakt vytáčí. Jste manželé, jíte společně, bydlíte společně, máte společně dítě, tak jaký dělení to je moje to je tvoje, sakra. Vše je společné - i finance. My taky máme dva účty,ale platíme to společně a manžela by nikdy nenapadlo, aby mi řekl, že já přispívám málo nebo tak. Tady není já nebo ty,ale my!!!! Promiň,vím, že jsem ti moc nepomohla,ale muselo to ze mně ven :00:

Ahoj, tak jak tak čtu, tak se jen divím, co to kolem nás je. My máme peníze společné, nikdy jsme nedělili na moje a tvoje a nikdy nebudeme. Takhle nám to plně vyhovujew a jinak ybch to ani nechtěla. Každý máme svůj účet, mě chodí mateřská na můj, příteli výplata na jeho. On zaplatí půjčku, já druhou a byt a už mi nic nezbude, takže mám kartu k jeho účtu, a spravuju peníze - na nákupy, ostatní platby apod. Když chce peníze, tak si řekne a já mu je buď dám, enbo ho pošlu, ať si vybere. Má přehled o tom, co utratím a mu to tak vyhovuje, že se nemusí o nic starat, a mě též, že mám o všem přehled

AHOJ, TAK MY TO MÁME TAK, ŽE KDYŽ NÁM PŘIJDOU PENÍZE, POPLATÍME VŠE, CO JE POTŘEBA A ZE ZBYTKU ŽIJEME. PENÍZE MÁME DOHROMADY. KDYŽ NĚKDO NĚCO POTŘEBUJE, PROSTĚ SI TO KOUPÍ, BUD Z MÝHO ÚČTU, NEBO Z MANŽELOVA. ÚČTY MÁME KAŽDÝ SVŮJ ALE PLATÍME VŠE DOHROMADY.

hold u každýho funuguje systém jinak. Já mám rodičák, vyzvednu na poště, poplatím nějaký složenkdy, když zbyde, tak něco koupím(buď jídlo nebo nějakou drogerku nebo dětem když je třeba oblečení nebo boty): dostávám se do stadia, že nemám peníze, tak musí hold nastoupit chlap. Peníze chci pro jeho děti ne pro sebe, tak ať se snaží. Jinak teda taky občas má kecy, ale nějak to zpytlíkujem vždycky.

nechápu ani placení "půl napůl" ani v době před narozením dětí ani bez dětí.Jednou s chlapem žiju,tak je snad vše společné a ne počítat,kdo co nakoupil a za kolik,to je hrůza!!!!

Ahoj, tak to ja vubec nechapu, kdyz chce chlap pulku z rodicaku. My jsme proste MY a penize mame dohromady.... a nedovedu si predstavit, bat si rict o penize.

já bych řekla, že v tomhle platí "jaký si to uděláš, takový to máš" ;)

Ještě bych k tomu dodala, že svý dělá i to, že je teď moderní spolu žít a nevzít se. Vím, že spoustě maminek to tak vyhovuje a taky některé vztahy i tak žijí naprosto harmonicky a toto neřeší, ale většinou to spíš vypoadá tak, že chlap nevezme takovou tu odpovědnost,nebere to jako vlastní rodinu a svoji starost. Stejně tak ženský si pak připadají trapně závislé na svých přítelích, ale to by tak dle mě nemělo být. Jak závislé??? Že se starají o dítě? To dítě je přece i toho chlapa. Co kdyby se o dítě starl chlap, taky by byl přece pak závislý. Tak snad jsou jednou rodina a musí se o dítě někdo starat tak logicky nevydělává při tom tolik jako předtím a nemůže platit vše jak předtím a napůl atd...
Terez, Kristian a Lucián

Víš co, někdo si to tak přeje přesně napůl. Nechápu tyto vztahy a střílela bych pak ty chlapy. My jedeme společně. Peníze jsou prostě naše a na dítěti aby někdo z nás šetřil, tak to ani náhodou. Ten má první poslední. To kdyby mi chlap řekl, že nemáme na sandálky pro kluka, poslala bych ho sbalit si kufr. Ženský se asi dneska bojí nebo já nevím. Samozřejmě jsem ráda, že je manža takový, jaký je, ale příjde mi to tak normální. Kdyby takovej nebyl(myslím tím tyto finanční věci a vztah k dítěti) tak ho prostě nechci a nebyla bych ani s jiným, dokud by prostě v tomhle nemyslel jako já...
Ale u nás je to možná taky tím, že jsem celou rodinu živila dva tři roky já a prostě manža neměl příjem žádný a stejně si mohl koupit co chtěl a jít kam chtěl, ač to nedělal, na sobě šetří nejvíc a ještě jsem ho musela nutit, abych mu mohla koupit mikinu nebo nový boty...
Terez, Kristian a Lucián

Ahoj. Mám osobní zkušenost s podobným chováním u chlapa. Naštěstí jsem si vzala super chlapa, který mi všechny peníze... A to myslím opravdu všechny odevzdává... na účet nebo do peněženky...

Juj, to me mrzi, ze to takhle mate... Ja si pamatuju se svym "byvalym", ze on sedel doma, ja chodila makat a on se za moje vydelany prachy chodil ozirat a hrat automaty, brrr, radsi ani nevzpominat... Ted zijeme s pritelem v zahranici, muj rodicak chodi na ucet moji mamky, takze mi pak po ctyrech letech da penizky a neco si koupime, ale jinak plati vse pritel, jsme na to financne celkem ok, jenom je mi blby, ted bude mit narozeniny, tak je mi proste desne blby mu rict ze potrebuju penize, se zepta na co a co mu reknu... V tomhle je to blby, ale jinak si myslim, ze to ma byt tak, ze penize obou chodi na jeden ucet a z toho se vsechno plati, oba tak maji kontrolu nad vsim, podle me by to takhle melo fungovat v normalnim vztahu... ;)

Já jsem upřímně zvědavá jak to bude u nás. Budu pravděpodobně od října bez práce (nechají mě skončit ve zkušební době), na mateřskou bych měla nastoupit až koncem prosince, takže i kdybych šla na rizikový a měla nějaké peníze ze sociálky, tak to pořád nepokryje moje měsíční náklady. Taky s přítelem platíme všechno napůl. Jenže já jsem taková, že je mi z toho smutno, že budu muset být závislá na něm. V životě jsem se už párkrát spálila (hlavně díky bývalýmu přítelovi) a tak se mi špatně snáší to, že budu bez prostředků. Na druhou stranu vím, že je něco za něco a když si budu chtít užít mateřskou s prckem, tak prostě budu muset překousnout to, že to nějakou dobu bude jenom na přítelovi.

Já si myslím, že chlapi-příživníci byli, jsou a budou, je to smutný, ale je to život.