Nový klubík-jedináček? (možná ne:-)

Můžu mezi vás? Mám holčičku narozenou v únoru 2010 a ikdyž jsem si vždy přála velkou rodinu, rozhodli jsme se s mužem mít jen naši malou. Cesta k porodu byla celkem trnitá a já už to nechci absolvovat. Miluju svou dcerku a svého muže a právě proto nechci pokoušet své zdraví a zdraví miminka. Celkem mě mrzí, že se mě spousta lidí stále ptá: A kdy budete mít další a když odpovím, jak šťastná jsem, že máme vůbec maličkou, tak se na mě dívají jak na exota. Tak jsme si postěžovala a hned je mi líp :///:

Já bych moc druhé mimi chtěla. Vzhledem k tomu, že mi je 33let a první těhu problém malou udržet a porod 35+4tt, tak si myslím, že by byl nejvyšší čas na miminku pracovat. Ale přítel druhé miminko, vzhledem k tomu jak byla malá nespavec a uřvánek nechce. (Má už dvě dospělé děti s exmanželkou.) Nikdy jsme se nebavili o tom, kolik dětí budeme chtít, ale já se cítím ošizená a další mimi mi prostě chybí. Náš vztah klape, ale cítím, že je zbytečné na něm plýtvat energií, protože to druhé dítko je pro mne impulsem spíše k ukončení vztahu. Myslím si, že čekat, že partner si to třeba časem rozmyslí, taky není na místě. Protože mám obavy, právě že bude problém s donošením miminka... Paradoxně nemám zájem si hledat druhýho "tatínka". Nejraději bych si pořídila mimi s přítelem a pak nám zbalila kufry. Možná nepochopitelné, ale raději se budu sama starat o dvě děti, než mít jedno a úplnou rodinu.

Ahojky,
i já s přítelem řeším tuhle otázku. Ikdyž už ji za nás osud nejspíš vyřešil...Je mi 25 let, přítelovi 38. Máme 9.měs. chlapečka Eliáška a je to naše zlatíčko. Těhu jsem neměla zrovna jednoduché, od začátku do porodu jsem každý den zvracela a přibrala jen 8 kg. Na porod jsem raději už zapomněla, jsem ráda, že jsem ho přežila i s Elíkem ve zdraví a nemáme trvalé následky (ikdyž psychicky na tom nejsem vůbec dobře...). Paní doktorka má v okolí hodně špatné ohlasy a můžu říct, že já jsem dopadla ještě dobře...Jedné zapomněla v pipce jehlu, druhé se dítě málem uškrtilo na pupeční šnůře...A já jsem byla blbá prvorodička a nechtěla nic raději slyšet a vědět a hlavně se ke mě dostali tyhle informace až po všem. Udělala jsem velkou životní chybu a bohužel to dopadlo tak, že další miminko mít moct nebudeme...A já bych byla těhule klidně hned. Přítel by si taky další mimi moc přál, ale jak říkám, stalo se něco, s čím se bohužel nemůžu jen tak smířit. Přišla nemoc a bohužel si s ní doktoři nevědí rady. Mám děti ráda, vždycky jsem snila o velké rodině, chtěla jsem 4 děti...Mám staršího brášku, o 5 let. Mamka 10 let čekala, než ho měla, před tím potrat, po něm potrat a pak jsem se narodila já. A historie se bude nejspíš opakovat...Lékaři nám dávají naději nedřív za 5 - 10 let a nebo taky vůbec. Děkuji Bohu, že máme zdravé dítko, našeho Elíška, jen nevím co mu jednou řeknu, až se bude ptát, proč je sám ??? Třeba se stane zázrak. A hlavně, nikdo z rodiny to neví, znají mě a už ted říkají, tak ještě holčičku a kdy že budeme pracovat na druhým atd. A ty jejich slova mě tááááááák bolí u srdce, ani nevíte jak.

Tak to jsi mně moc nepotěšila)))Je mi 35 a čekám své první dítě i poslední)))A do teď se mě pořád vyptávali a proč nemáš dítě, jsi sobecká a taková a maková))Teď ho budu mít a jestli se mě budou ptát proč nechci druhé tak mě z toho trefí)))

po přečtení nových příspěvků jsem ráda, že má někdo ten samý názor co já
ale holky, trošku jsem se rozněžnila, když jsem viděla jak Vojta reagoval na 5 měsíční holčičku mé kámošky.
On se k ní pořád skláněl do kočárku, dával pusinky, chtěl jí vozit v kočárku, dával jí dudlíčky apod. Prostě se choval jako "velký" brácha. Bylo to úžasný.

já se přidávám

tak nevím, možná tu budu sama "jedináček" v tomhle klubu, ale chtěla jsem vaše názory a koukám, že jich hodně začíná větou, že se kě mě nepřipojíte: já jsem vás sem přece nechtěla nahnat a sdílet můj názor, jen jsem chtěla napsat, co poslední dobou řeším a k čemu se přikláním

Ahoj, já se k tobě přidám. Emmča bude mít 16.sice teprve rok, ale já prostě vím, že další dítě nechci. Ona byla zatím poměrně hodný dítě, tak doufám, že jí to vydrží. Druhý ale nechci, za prvé z finančních důvodů (raději dopřeju víc malé než pak řešit: mám na jednu čokoládu a dostanou ji napůl nebo můžu koupit každýmu jednu...) Ano, druhé bychom asi uživili, ale já chci žít a né se jenom uživit. Za druhé moje psychika není úplně zrovna 100%, tak si vůbec neumím představit druhý těhu a pak se bojím, že bych Emmču nějak ochuzovala po citové stránce. Pro mě těhotenství rozhodně nebylo nejkrásnější období. Bylo bez komplikací, to jo, ale právě ta moje psychika. Něco hroznýho, já se tak modlila, ať už to skončí. Brr, fakt nic pro mě. Každej, hlavně rodina mi říká, že jedináček je blbost. Jenže sama jsem ze tří dětí a se sourozencema nejsem v kontaktu a ani jako malý jsme se nesnášeli. Je to moje věc a nikomu do toho nic není. :)
P.S.Přítel teda druhý chce, ale hold má smůlu :)

Ahoj, do klubu taky nechci přidat, mám svoje prosincovky a to mi stačí ;) .já mám naopak docela hodnýho 19 měs.klučinu, spí celou noc od 11-ti měs., samozřejmě, že se najdou vyjímky. Okolí taky otravuje, kdy druhý a blablabla a taky mě to vadí. Určitě bych ještě jedno dítě chtěla, ale jen v případě, že se změní naše bytová situace a hlavně doma strašně blbnu, takže se těším, že si snad za rok a půl najdu práci a půjdu na chvíli do práce. :a:

já se taky do klubu nepřidám, i když naše malá je neuvěřitelný ďáblík. Občas si říkám, že jsem se zbláznila, když to chci podstupovat všechno znova, ale mít dvě děti byl vždycky můj sen. Já osobně jsem jedináček a nejsem z toho nadšená. Nemůžu říct, že bych měla špatné dětství, to ne. Ale problém byl, že jsem se vždycky víc upínala na kamarádky a kamarády, kteří mi měli nahradit sourozence. Celý život jsem chtěla mít někoho, kdo by mi rozumněl. Taky jsem byla a jsem extrémně hlídaná, takže jsem celou pubertu jen lhala a vymýšlela si. Do dneška s mámou mluvím i pětkrát za den, musí mít neustále přehled co dělám :€\€: A teď v dospělosti mi sourozenec chybí ještě mnohem víc. Jsem na všechno sama, rodiče potřebují mou pomoc a nebýt manžela, asi bych to nezvládla. Ale zase je pravda, že se i více jezdí ven s naší malou :-)
Určitě tě nechci přesvědčovat, jen jsem měla potřebu napsat svůj názor. Pokud se na to necítíš, určitě se nenech do ničeho tlačit :a:

Ahoj Kylli, tak ja se k tobě do klubu můžu klidně přidat, máme 11-ti měsíční holčičku a další už neplánujem. Nevim jestli za pět let nezměníme názor, ale pochybuju - mě je 28 manželovi 35 tak pochybuju že do toho pujdem hlavně teda manžel ten už má dvě děti z prvního manželství a 4 dítě už ani omylem, naší holčičkou se mu splnil sen a to mu stačí. Takže jestli já budu někdy chtít a jestli vůbec by se mi ho povedlo ukecat je ve hvězdách. Sama jsem jedináček i moje rodiče jsou jedinacci, takže u nás v rodně to tak i je ;) paa Míša a Kačka

Ahoj. Tak jsem zvědavá, jestli nebudeš i ty jedináček v tomhle klubu :ww: . Člověk by řek, že se tady určitě pár mamin, co maj jednoho děcka až nad hlavu, najde. Já se k tobě teda taky nepřidám, protože zrovna čekám druhý, ale občas, když se na toho našeho raracha podívám, tak mám pocit, že jsem se musela zbláznit, když do toho jdu znova. :00: .

ahoj, do klubu urcite nechci,ale chci se s tebou podelit o svoje zkusennosti jedinacka. ja jsem to nenavidela, byla jsem porad sama, navic nejstarsi s bratrancu a sestrenic a casto jsem byla i u babicky na prazdninach tyden nebo dva sama, vzdycky jsem se strasne tesila, az tam prijedou bratranci, i kdyz o kus mladsi, ale aspon bylo zivo. do ted nesnasim samotu a i v dospelosti je mi lito, ze nemame velkou rodinu a mala nema vic tet a strejdu. navic se nasi rozvedli a tak jsem travila treba Vanoce jen s mamou, ve dvou, to bylo dost smutne. take si myslim, ze se to dost podepsalo na moji povaze, prece jen, jedinacek je vzdycky trochu rozmazleny a nemusi se delit, hlavne o pozornost rodicu, tomu se lze tezko vyhnout.
tim te rozhodne nechci nutit do druheho ditete, to ani nahodou :) to s tim klidem naprosto chapu, mala se mi stale budi trikrat za noc :O jen jsem se musela podelit, protoze je to pro me citlive tema, vzdycky jsem chtela sourozence. moji Roze je 14 mesicu a je to nejdivocejsi dite, ktere jsem kdy videla, ale doufam, ze ji brzo poridime sourozence, neb uz je mi taky pres 30 a nechci dopadnout jako moje mama, ktera uz pak druhe dite mit nemohla.

Ahoj Kyllií,
jen Ti chci napsat, že mám doma synka podobné nátury(však víš), jako je Vojta.Ale Jonáš má už i 5ti měsíčního brášku.
A musím říct, že se vše otočilo a o 100%zlepšilo.Z Jonáška je velkej, šikovnej brácha.Je bez plen, pomáhá, je to prostě šikula.
Bráchu miluje.Samozřejmě někdy žárlía má dny, kdy je na "zabití", ale v potovnání stím, jak jsemz něj byla vyřízená dřív je to paráda ;)