No a je zase v pytli :-(

Milý deníčku,tak sem musím napsat protože se jinak zblázním.proč je to všechno tak těžké?Chvíli už si člověk říká že se s tím už smířil ale zas najednou je to jinak a já si tady zase jenom brečím :-( je to pro mě jako dát pryč dítě...dítě které jsem vychovala i když to vlastně dítě není ale jako by bylo.Mám Laurinku od mala doma,prožila jsem s ní všechno zlé i dobré a teď musí pryč z mojeho života proto že najednou příjde jiné dítě.... příjde mi to nefér,už i proto že vím že hlavně ona to nezvládne...bude sama a uplně jinde potom všem z čeho jsem jí skoro rok dostávala - podvýživa,otrava,nemoce,kastrace.... příjde mi to strašně sobecké,mě se sice "uleví" od jedné starosti ale co ona?někam ji odvezu , zavřu a pojedu v klidu domů?to nejde :-( brečím a řvu a nevím jak z toho ven... vím že možnost kterou bych chtěla nejvíc a to nechat si ji a zvládnout se postrat o prcka prostě není realná :-( já si připadám jako strašná mrcha :-( na jednu starnu jsou lidi co říkají že nemůže se srovnávat dítě se psem ale proč ne když mnohdy když ženy nemohou mít díte jim ho pes plně nahradí?pro mě ona jako dítě je a to že má povahu jakou má je to prostě ona!taková je a takovou ji mkám ráda a moc se bojím že to nezvládnu a že za to budu vinit i to malé... ona tu byla dříve a teď má jít pryč protože příjde něco nového o čem ani nevím jestli se zvládnu postarat :-( já prostě už nemůžu,jsem vyčerpaná z věčného přemýšlení jak to udělat a čas se hodně rychle krátí :-( tak moc bych si přála to všechno zvládnout,ale mám pocit že jsem na všechno sama a vím jak to bude těžké až mi přibude prcek... občas mám takovou náladu že si říkám že to zvládnu ale teď se tak plazím po dně že ani nevidím světlo :-( pokud jste to někdo dočetli a máte chuť psát komentáře typu jak jsem nezodpovědná mrcha,poslužte si,já to o sobě vím...