Nejoblíbenější jídlo?

Zlatý babičky :one: .

Jo, tak pečený kuře bylo jediný maso, který dala od malička dobrovolně do pusy :one: . Ale jedině u babičky, doma ne :n: .

žemlovku můžu, právě tu budou děcka od bráchy na prázdniny, tak si jeden den uděláme, už se těším. A zelí nemusí malá,a le děcka už si obědnali červený v týdnu ;-).

A hranolky, hmm, to jsme moc nemívali, to je fakt.

Já se pamatuju, když mě byly asi 3 roky, tak jsem vlezla do lednice, mamka tam měla asi 30dkg vlašáku, že udělá ruský vajíčka a já to všechno bez rohlíku sfutrovala :dance: . Brácha měl 10 a řval jak malý mimino, že jsem mu to zblajzla, páč to byla tenkrát strašná vzácnost :s: .

Jo, hranolky taky mamka tak dělala!
A největší svátost u nás byla, když jsme jeli vedle do dědiny k doktorovi, tak nám mamka vždycky vzala do cukrárny na chlebíček. Ježííš to byla lahůdka :one: , ale natajno, aby taťka nevěděl ;-). Ten by si dodnes nechal pro korunu vrtat koleno :s: .
Uherák mi taky nikdy nejel :n: . Já když chci chlapovi dopřát, tak mu kupuju Pražskou šunku v plechovce. To si vždycky pošmákmem ;-).

černá polívka je z krup a krve, to tak jediný dám do pusy, ale fakt jen jednou za rok, kdybych si to měla dát druhej den,t ak se pobleju ;-).

Já si potom ještě pamatuju prvního langoše, když mi strejda koupil, to byla taky lahoda :one: .

Jo jo, já taky pořád vzpomínám na babiččina jídla :one: . Ale zajímavý je, že od babičky, co bydlela s náma si pamatuju jen ty šulánky, víc ani nevím, co vařila? Ale od druhé (tam jsem teda byla pořád), tam toho vím víc. Asi taky proto, že ještě v létě nám vařila, a byli jsme tam pořád i v dospělosti. V říjnu odešla do nebíčka :r: .
No můj chlap ani ne, jeho babička ještě žije, ale já u ní byla za 7 let snad 2x a to nikdy na jídlo...Ten spíš vzpomíná na moji babi, jak mu dělala buchty s tvarohem, jak nám vařila a posílala jídlo v kastrůlkách, když jsme tu dělali okna,... I mi to řekl, že má raději moji babičku, než tu svoji...ale to je jiná kapitola ;-).

My\ jezdívali do Židlochovic, a tam v cukrárně jsme si dávali do nosu. V mléčňáku tady v Brně jsem snad nikdy nebyla.

Asi moc, jsou děsně slané, ale tak jednou za čas pár kousků :one:

Mlíkovou polívku teda nemusím. Brrr.... :00: .

Malá omáčky taky může, já taky raději to co líp klouže do krku :s: :a:

Malá taky polívky může, a já taky :one: .

Špagety milovali snad všichni a mléčnou polívku já teda ne :00: .

Co to jsou rozmíchánky se zákysem??

Malá těstoviny taky může, vždycky jich uvařím víc a ona je pak svačí a večeří, ani žádnou omáčku k tomu nechce ;-).

Rozmíchánky nám dělala babička. Uvařila oloupané brambory ve slané vodě, slila je a a nalila do nic osmaženou cibulku na másle. Rozmačkala jen na hrubo. Bylo to výborné zapít právě zákysem. No jo, babičina kuchyně měla svá kouzla. Rychlá, levná a dobrá jídla.

Jo jo, ale šťouchaný bych si taky dala. Nám je babička dělala třeba s párkem. Hele a teď jsem si vzpoměla, že nám dělávala krvnou omáčku (z krve z husy, nebo kačeny, snad i konzervy se prodávaly?) a já se po tom mohla utlouct. No teď bych se asi poto... :sick: , kdybych to měla dát do pusy.....

To já právě nikdy nejedla, i když zabíjačky u nás byly a i teď chodíme ke známým na zabíjačku. Já tak škvarky, sádlo a černou polívku, ale ta mi stačí jednou za ten rok a pochutnám si na ní.

Aháá,jo, to si babička taky dělala, ale já to nejedla, nebo spíš jsem nepila zákys, bleee..

Je zajímavé, jak se nám ty chutě mění. Co jsme jedly jako děti, teď nemusíme, co?