!!! MUSÍM TO ZE SEBE DOSTAT!!!

Ahoj Marci, mam porod ještě daleko, jsem v půlce těh., ale taky se hrozně bojím porodu a to už 15 let. Trochu tomu nejspíš přispěla i moje babička, která mi už jako malý holce několikrát vykládala jak měla hrozně těžkej porod, další děti už neměla, protože jí to doktoři nedoporučili, že je vnitřně slabá. Nevím, těžko říct. Největší strach jsem měla hlavně na začátku těhotenství, pak jsem si řekla, že je to ještě daleko a přestala jsem na to myslet. Ale jak si tady čtu příspěvky, tak se ten strach s blížícím se termínem stupňuje :00: . Bylo mi řečeno pár rad, jako že se rodí hlavou, s čímž musím souhlasit a strach to všechno ještě zhorší, protože člověk ze strachu napíná svaly apod. A pak různý bylinky, homeopatie apod. na snadnější a rychlejší průběh. Určitě to vyzkouším. Taky jsem se dočetla, že při kontrakcích je lepší se pohybovat, chodit atak, než ležet, že jsou pak menší bolesti. Ikdyž jsem ten svůj strach donedávna nazývala panickej, tak bych chtěla rodit spontánně, žádný řezání. Každopádně Ti moc a moc držím palce, ať to oba zvládnete a jste zdraví! Určitě hodně záleží i na personálu nemocnice, tak ať máš štěstí! pa :||):

Ahojky Marcí, jak píší ostatní je to asi normální... Já jsem ještě okolo 20tt psala, že na to skoro nemyslím a že se utěšuju tím, že rodí každá ženská a některá i několikrát. Zítra začínám 31tt a na porod myslím každným dnem víc a víc a bohužel i ten strach se stupňuje. Jsem jak na houpačce. Někdy si řeknu, že to zvládnu, když to zvládli všichni a z toho mi přijde úplně nemyslitelné, že půjdu rodit a nic mě neutěší.... :( :r:

Ahojky, je to normální, já se občas bojím už teď a to tu chvíli mám ještě moc daleko.Všichni na tebe myslíme jsme tu s tebou.

Vůbec to není divný a ty rozhodně nejsi hysterická. Možná, že kdyby jsi nakoukla do některých domácností, by jsi se divila, jak spousta jiných těhulek je na tom ještě hůř.
je to takové zvláštní dementské období, a s tím opravdu nejde nic udělat.

Snad jen, uvař si čajík, nohy vyhoď nahoru a mrkni na nějakou sranďárnu na DVD :a:

Ahoj Marcelko,,,,,vůbec nejsi hyserka,, je to úplně normální strach z neznámého, já budu rodit podruhé a ten strach tam je taky, ale vím , že až to všechno vypukne , tělo už nebude mít čas myslet a bát se:-)..Si vzpomínám že před prvním porodem ten strach na mě poznal i můj Dr. :00: , tak nějak jsme to probrali a dokázal mě fakt dost uklidnit :one: ,,,,,,,a ještě jednu věc co tu holkám říkám,,,není dobrý se dívat na různé porody, bojíš se potom ještě víc. Marcelko , zvládnete to :k:

Jaká hysterka prosímtě. Co mám říkat já, připadá mi, že vyvádím kvůli každé blbině už! :( To je normální, že se bojíš, na mě to takhle kolikrát taky přijde, hlavně večer - dokonce mě i napadlo, co kdybych se už nevrátila :s: to jsem osel co? :s: NO to jsou hormouše a strach, my to zvládneme a bude fajn, jak nám dají miminko do náruče, tak budeme ztracené :e): On ten porod, jak přijde, už víš, že není cesta zpátky, uteče to, odfuníme to a budem se sobě smát :) :a:

Ahojky,
souhlasím s holkama a myslím, že si tím asi každá musíme projít, neboj to bude dobrý. Já má sice před sebou ještě nějakých 13 týdnů, ale to uteče jako voda a zrovna včera večer jsem nad porodem začala vážně přemýšlet :) , že se to docela blíží :00: . Taky mám strach, ale říkám si zvládli to všichni, zvládneme to taky!! :s:

- úplně tě chápu a buď v klidu - hysterka fakt nejsi :) to jsou prostě ty hormony a myšlenky (těm neporučíme).Myslím, že to tady máme všechny - jen v různých stádiích :) Já např. probrečela celý sobotní podvečer a večer a vůbec vlastně nevím proč :#o: Tak to na mě nějak přišlo (jaký bude porod, aby vše dopadlo OK, aby jsme byly obě zdravé, jestli se budu umět postarat, že to je závazek na celý život, bla bla bla a spousty dalších věcí....) :) Prostě se nám to blíží a pak se takhle divně chováme. Tak hlavně v klidu, nohy nahoru, něco dobrého do bříška a samé pozitivní myšlenky Marci :h:

díky moc za podporu .-)

Marci, neboj... nejsi sama, ani hysterka.... Taky jsem byla celou dobu v klidu a v posledni poradně mi doktor řekl, že jestli se malý narodí v termínu, tak bude macík a na mě padl trošku strach :( Jediné, co mi na to pomáhá je práce... akorát dokončujeme bydlení, tak se snažím myslet spíš na to, něco tam pomalu chystat a snít si, jak nám tam bude ve třech pěkně :)

Nebuď smutná, já myslím, že je to docela normální...nebo aspoň, že na to teď máme nárok ;) Já mám jeden termín teď v pátek, druhý příští čtvrtek a pořád se to ve mně mele. Navíc jsem tu sama, přítel je na 4 měsíce v zahraničí... a já pořád dumám, jak pojedu do porodnice, jak z porodnice, jak zvládnu to či ono (třeba i obyčejné nákupy...). Ale taky mě občas napadá, jak zvládnu všechny "povinné" návštěvy u své i jeho rodiny. Přeci jen do května, kdy by se měl vrátit, nemůžu tvrdit, že držím šestinedělí :///: .
Krom toho mě začínají štvát věčné dotazy okolí, jestli UŽ?! Já vím, že to ti lidi nemyslí zle a taky že jsem přecitlivělá, a nechci nikomu ublížit, že bych mu něco zlého řekla, ale když se mě denně nezeptají aspoň 3 lidi, je to málem zázrak. A když už jsem u toho stěžování, tak ještě dodám, jak už mi ty hormony lezou na mozek - tuhle mi volala tchyňka přes ICQ (podotýkám, že ji mám ráda a myslím, že máme pěkné vztahy) a já v profilu mám obrázek nejkrásnějšího a nejmilovanějšího koťátka, které se narodilo naší kočice. No a ona hned první větou hlásí: "Co to tam máš za kočku? Ta je hnusná!" Holky, já jsem měla chuť okamžitě zavěsit a rozbrečet se. Naštěstí jsem se nadechla, něco zamumlala a říkala si, klííd, to jsou jen hormony... :s:
Takže neboj, nikdo si o tobě určo nemyslí, že jsi hysterka. A nebo jsme hysterky minimálně dvě ;) .

žádná hysterka, já mám ještě čas a taky už mě občas chytá depka a bojim se strašně. Někdy s toho, jaká budu máma a někdy s porodu. Asi pracují hormony a věř mi, že takových je nás víc. Tak se drž :k: