Můj první porod

Ahojky maminky, těhulky i snažilky, jelikož já jsem chtěla miminko a pročítala porodní příběhy už snad od 15ti let, rozhodla jsem se, že Vám na oplátku musím napsat i svůj příběh. Můj den D nastal 15. 8. 2012. Vzbudila jsem se v 5 ráno, když mi vychrstla mezi nohy voda. Chtěla jsem vstát a v tom další proud vody. Tak jsem si mezi nohy strčila ručník, který jsem měla na nočním stolku a dobelhala se do koupelny. Ručník byl úplně mokrý a přítelovy trenky které jsem nosila na spaní taky - ty byly ještě asi od hlenové zátky. Přesto jsem měla pocit jak kdybych se počůrala. Sedla jsem do obýváku na internet a hledala do kdy se má vyrazit do porodky a jestli to vážně voda byla nebo jsem se jen počůrala. Pořád jsem měla takový pocit, i když ze mě muselo vytéct půl litru..Když jsem se v 7 ráno rozhodla vzbudit přítele, že vyjedem a vstala z gauče, další proud. To už jsem si byla jistá, co jiného by to bylo, přece udržím moč! Okolo 7:45 jsme dorazili do porodnice a po cestě v autě mi už začaly kontrakce, to jsem ale nevěděla že je to ono, ani nebolely, jen byly nepříjemné. Doktor mě vyšetřil, otevřená na prst-1cm jako dva dny před tím na kontorole a že si mě tam samozřejmě už nechají. Kontrakce byly po 4.minutách, ale úplně v pohodě. Doktor řekl, že tam být semnou přítel nemůže-že až na sále. A že pokud do večera neporodím, tak mi to pak vyvolají. Takže jsem přítele poslala domů s tím, že mu pak zavolám, že to stejně brzy nebude. Přijali mě na pokoj před porodní sál. Byla jsem tam úplně sama, jen mě chodily kontrolovat PA. Když jsem do pokoje vešla, tak jsem tam tak stála a říkala si co mám jako teď dělat :-) Tak jsem si lehla a psala smsky :-) O půl 12 mě přišel zkontrolovat doktor. Žádná změna - stále na prst - 1cm. Tak cca v 13 začaly kontrakce zesilovat a zkracovat se. PA mi točila ozvy a pořád mi říkala, že to brzy nebude. Kontrakce prý slabé. Prý mi vůbec netvrdne břicho nahoře - to teda ale tvrdlo! A stále mi tekla hodně voda. Říkala, že až bude miminko v porodních cestách voda nepoteče, protože to ucpe. A odešla. TAk jsem jí věřila.. Skákala jsem na baloně protože mi to hodně ulevovalo a když mě viděla tak mi řekla, že bych měla ležet a odpočívat, protože až to prý za 1 nebo 2 dny přijde nebudu mít sílu. To už kontrakce ale vážně bolely a když mi řekla za 1 až dva dny myslela jsem, že ji nakopu do řiti. Ptala se jestli má zavolat doktorku aby mě zkontrolovala nebo až večer. Jak to mám proboha vědět? NO tak když řekla, že budu rodit až za dva dny, tak jsem jí řekla, že teda později. To bylo asi půl 4 a PA mě pořád ujišťovala, že to ještě nic není a že mi přijde vzít krev, kdybych si to náhodou rozmyslela s tím epiduralem, který mi pořád nabízeli a já ho nechtěla. Kontrakce už byly ale opravdu silné a já začala přemýšlet, jestli si ho mám opravdu nechat píchnout, protože tohle bych teda jeden den nevydržela, natož dva. Voda mi po celou dobu v porodnici tekla ve velkém a od první prohlídky u příjmu i s krví. Skákala jsem na baloně snad metr vysoko, pomáhal mi dopad na balon uvolnit záda a dýchala jak lokomotiva. V 16:30 po hodině silných bolestí a půl hodině kontrakcí v kuse bez přestávky jsem už nevydržela a s totální potupou zazvonila na sestřičku. Ta přišla, já jsem se fakt styděla, že na ni zvoním a rodit budu až za dlouho. Tak jsem ji s hlasitým dýcháním poprosila o vodu (měla jsem hrozně vyschlo v puse) a pak jí řekla, jestli by teda nemohla zavolat doktorku aby se přišla podívat, že mám kontrakce po 2minutách (nepřiznala jsem se že v kuse, styděla jsem se, že to ještě hodně hodin nevydržím) Zdá se mi, že na mě koukala s opovržením jaká jsem histerka..Řekla ať si lehnu na lehátko a že paní doktorka hned přijde. Zašla jsem si na záchod a v těch největších bolestech se snažila dostat na to lehátko. Cítila jsem jak ze mě všechno teče, PA se prohrábla, hrůza a jen řekla tlačte.. Tak jsem tlačila. Nechtěla jsem nástřih, ale říkala, že to bez něj nepůjde. Držela předemnou nůžky (hrůza) bála jsem se jich jak čert kříže a šmikla. Štíplo to, bolelo to, cítila jsem to. Jednu kontrakci jsem tlačila a při druhé střihla znova. Přesně mi říkala kdy to udělá :-(. Chtěla jsem prosit ať to nedělá, ale pořád říkala, že mám hráz tuhou. Prý to mám daň za to, že jsem chodila cvičit, že mám pevné svaly, tak nevím. Zase kontrakce, tlačení, a jen dvě sestřičky vykřikly ještě ramínka! Ani jsem se skoro nenadechla a vyklouzla v 16:50 holčička. Hned ji odnesli, což mi v tu chvíli nepřišlo, ale teď mě to mrzí, že mi ji ani nedali na bříško, přitom bylo všechno v pořádku tak nevím proč..Najednou strašná pohoda. PA vytahovala placentu, říkala ať zatlačím, ale absolutně tlačit nešlo, nevěděla jsem jak, prostě to najednou nešlo. Ale stejně vyklouzla chviličku po porodu.Já jsem se začala hrozně klepat. Hrozně se mi ulevilo, klepání se nedalo ovlivnit. Doktorka přišla když malá vyklouzla. Volali pak ještě jiného doktorka který mě šil. Museli mi sešít čípek a hráz. Čípek jsem necítila, jen tlak jak mi to roztahovali aby se k němu dostali, ale hráz hrůza. Injekce na umrtvení štípaly a hráz když sešíval jsem taky cítila. Jen jsem pohekávala au au a měla stáhnutý zadek. Nešlo se uvolnit, když mi do toho furt píchali..Malinkou jsem slyšela jak chvilkama poplakává vedle v pokoji a slyšela jsem jak hlásili míry - 3100g a 48cm. Ještě si ověřily u mě jestli jméno platí - KLÁRA. Moje zlatíčko mi donesla sestřička zabalenou,na chvilinku dala k hlavě, já ji hladila a pak ji položila do té malé postýlky vedle mě. Koukala na mě a neplakala. Doktor mě šil tak 20 minut. Mezitím jsem volala příteli, že se nám narodila holčička a ať přijede. Byla jsem šťastná, že to mám za sebou a že miminko je v pořádku. Ale stříhání a šití mě mrzelo. Byla to moje noční můra - možná i proto to pro mě bylo nejhorší z celé porodu. Kontrakce žádná hrůza. Jak někdo říká, že by skočil z okna - já tedy ne. Nejvíce bolely tu poslední hodinu a půl, ale i přesto bych je zvládla klidně hned znova.

Moje postřehy, které jsem nikde předtím nečetla :-)
Kontrakce mi ze začátku vůbec nepřišly jako bolesti při menstruaci, ale spíše mi to připadalo jak kdyby mě někdo dal do ,,svěrací kazajky" a stlačoval. Prostě mě to hrozně stlačovalo - taková křeč jak kdyby.

Čas před porodem mi utíkal hrozně rychle, vůbec se mi to netáhlo ani v těch největších bolestech :-)

V těhu jsem měla strach, že i když dostanu klystýr, že se jim při tlačení po.... No nakonec se absolutně žádná příprava nestihla - tedy ani klystýr. A musím říct, že v tu chvíli - při tlačení, jsem si na to ani nevzpoměla a nemám pocit, že by ze mě něco vyšlo, alespoň o tom nevím :-)

Taky jsem byla hrozný spáč, byla jsem schopna spát do oběda. Teď vstávám několikrát za noc a brzy ráno. A vstávám s radostí :-) a vůbec mi to nevadí..

Cvičila jsem s epinem a když jsem šla rodit vytlačila jsem balonek s necelými 29cm. Malá měla hlavičku 32,5 a přesto jsem sešitá až ke konečníku - nechápu to.

Pila jsem maliníkový čaj - že by proto malá tak rychle sestoupila a byl tak rychlý konec???

A shrnutí - hned po porodu jsem věděla, že do toho půjdu znovu :-) Klárince je dnes 12 dní. Je to to nejkrásnější co jsem kdy v životě zažila. Miluji ji nadevšecičko na světě a pláču, protože se bojím, že to všechno rychle uteče...Být maminkou je naprosto úžasné..