Můj porod aneb když se daří celé těhotenství, tak i finiš musel stát za to...

Milý deníčku... tak jsem se konečně dostala na chvilku na internet a doufám, že už mám i sílu popsat celou anabázi narození našeho Ondráška...tak tedy:
Jak většina z vás ví, byli jsme domluvení, že porod budeme vyvolávat 16.2. a 15.2. jsem měla nástup do porodnice, kde se měl ještě ten den dělat zátěžový oxytocinový test. Jenže jsme na ambulanci čekali 3 hodiny, takže mě přijali až na konci pracovní doby, takže se do toho testu nikomu už nechtělo, vyšetřili mě postupně 3 doktoři a dva z nich se shodli na tom, že porodní cesty jsou jakžtakž připravené, teda takové hraniční, ale že to snad půjde normálně. Doktorka mi udělala Hamiltona, po kterém jsem prakticky okamžitě začala mít kontrakce, nejdřív to bylo celkem v pohodě, jen takové menstruační bolesti, no večer kolem sedmé mi natočili monitor, kde se jim nezdálo, jak malej vyvádí a taky tam byly pravidelné kontrakce po 5 minutách, nejdřív mi řekli, že snad ještě rodit nebudu, tak ať si dám sprchu, jenže to bylo pořád stejné, tak přišel vedoucí služby a přeložili na porodní sál. V tom okamžiku jsem měla kontrakce po 4 minutách a otevřená jsem byla na jeden prst.. no dostala jsem klystýr, zavolala manžela, dala si sprchu, dala si vanu, kontrakce byly čím dál častější, kolem jedné hodiny v noci už tak co 2 minuty - nález - stále na jeden prst.. přišla doktorka, ať se nezlobím, ale že v noci mají zakázáno indukovat oxytocinem porod, takže mi dala nějaké čípky od bolesti a ať vydržím do rána... za deset minut přišel opět vedoucí služby, že to teda ne, že mi píchne plodovku, tak se i stalo, potom jsem se otevřela na 4 prstry, tak ještě že zkusí uvolnit porodní cesty epidurálem, takže píchli epidurál, který na mé minutové bolesti zabral přesně na hodinu... dále zavedli sondu na hlavičku malého, aby přesně viděli, jak na tom je...asi od tří od noci jsem byla stále na 4 prsty, navíc epidurál přestal působit, tak ráno dali oxytocin, to už jsem měla permanentní křížové bolesti jak kráva prostě pořád, jenže se absolutně nic nedělo, v osm při už hodinu maximální dávce oxytocinu přišel onen dr., že teda by ještě počkal hodinu, mě už se kouleli po tvářích slzy, když si vezmete, že jsem byla posledních 5 hodin otevřená pořád stejně,no vydržela jsem tu hodinu, pak znovu přišel, že nález se hnul o půl centimetru a že se mám rozhodnout... tak jsem řekla, že chci císaře, tak mě připravili, ještě mě taky chtěli nechat v tom epidurále - no brutální, páč já všechno cítila, tak jsem jim řekla, že se asi vysunul katetr, že cítím jen jednu polovinu těla, takže mě uspali a malej byl na světě v 9:05. Když jsem se probrala, no bolesti děsný, páč jsem chytla děsnej záchvat kašle, takže v okamžiku, kdy mi říkali, že mám chlapečka mě včeličky moje zlatý snad bylo jedno úplně všechno... malého mi přinesli asi za 2 hodiny a to už se zlepšovalo, dostala jsem ho 2.den po porodu, měla jsem ještě drén v břiše... no přemýšleli jsme s manželem, ve kterém tělesném otvoru jsem neměla nějakou hadičku, tak jsme naznali, že vynechali ještě žaludek :-) no, důležité je, že malý je v pořádku, já se hojím snad taky dobře, tak doufám, že na to na všechno brzo zapomenu a pro Ondráška ještě jednoho sourozence pořídíme...
tak holky, doufám, že jsem moc nevyděsila nastávající maminky, teď, když o tom přemýšlím, tak si myslím, že jsme to měli nechat na přírodě, že malej ještě prostě ven nechtěl, samo bylo víc věcí, co se v tu noc dali udělat jinak, ale prostě to tak dopadlo a já jsem ráda, že mám zdravého šikovného klučinu, který se má čiile k světu a každý den nás překvapuje něčím novým...