Behem poslednich dvou tydnu tehotenstvi se mi zacal zvysovat tlak a pani doktorce se to nelibilo. V poslednim tydnu jsem chodila na kontroly co 2 dny prave kvuli tlaku. Ve stredu (7 dni) pred planovanym terminem mi doktorka kontrolovala stahy, ozvy miminka, tlak, na konec udelal I UTZ, aby zkontrolovala kolik mam plodove vody. Vse bylo v poradku, krome toho tlaku, tak ze mam nastoupit vecer do nemocnice, ze udelaji pripravu na vyvolani.
Behem dne mi pak volala, ze jsem na monitoru mela slabe, ale pravidelne kontrakce, tak ze me nebudou honit do nemocnice vecer, ale at se vyspim a ze mam nastoupit rano v sest.
Rano jsme oba s manzou byli v nemocnici, vyridili papirovani a sup na pokoj. Napojili me na vsechno mozne a zacali kontrolovat tlak. Ten byl uplne ok. Prisla moje gynekolozka a pekne si se mnou popovidala, ze tlak je v poradku a ze tudiz neni duvod k indukci a ze jestli to je ok. Ja, ze jo, ze radsi pockam az se mimi samo ohlasi. Rekla, at tam jeste par hodinek pockam a jestli se pred polednem nic nezmeni, posle me domu. Domu jsme teda sli a ja za sklem videla ty miminka a tekly mi slzy, protoze uz jsem to svoje chtela mit u sebe.
Uz v noci jsem mela takovy divny pocit v podbrisku a rano to bylo stejne. Dopoledne uz to bylo trosku intenzivnejsi a kolem poledne jsem si merila slabe kontrakce co 8 minut. Ty silely pomerne rychle a pred treti hodinou uz jsem je mela problem rozdychavat. Volali jsme teda s manzelem nasi zdravoni sestre co mame delat. Rekla at jeste pockame, ze nas po hodine zkontroluje. Posleze ovsem zacaly kontrakce takove, ze jsem se plazila po zemi a uz to proste neslo rozdychat vubec. Manzel volal znovu a sestricka mu rekla at jedem.
Po prijezdu do nemocnice me hned posadili na vozik a sestrika me odvezla do druheho patra na porodni oddeleni. Muj pokoj uz byl pripraven. Prevlekla jsem se, s tezi jsem se pres kontrakce oblekla do jejich kosile a kdyz videli jak se trapim I pre to, ze jsem byla otevrena jen na 1 cm zavolali anesteziologa, aby mi pichnul epidural. Ten prisel za chvilinku a to byla tak slastna uleva, ze jsem mu dekovala snad 100x.
Pak jsem v klidu lezela na luzku a manzel byl celou dobu u me. Co 2 hodiny me chodili kontrolovat a pred pulnoci zjistili, ze uz jsem na porod pripravena a ze muzu zacit tlacit. Jelikoz jsem mela epidural, tak jsem citila kontrakce jen slabe a PA me drzely nohy a rikaly kdy mam tlacit. Po prvnim zatlaceni, rekly, ze to neni dobre, jelikoz srdecni ozvy nasi berusky klesky vice nez na polovinu. Cislo bylo kolem sedesati. Rychle se sebehlo spousta lidi a pani doktorka me jen rekla, ze holcicka musi ven okamzite, ze neni ca a ze pouzije vakovou pumpu. Pri tom kontrolovala prsty jestli nema bobek omotanou pupecni snuru kolem krku a nemela. Ja zacala plakat a divala se na manzela. Ten mel vydeseny pohled tak, jako ja. A jen kyvl hlavou. Pani doktorka mi rekla, at si breceni necham na pozdeji, ze potrebuji ted vsechnu silu koncentrovat na tlaceni. (tim myslela slzy stesti) Ja prestala vnimat vse, jen jsem zavrela oci, dychala z hluboka kyslik, ktery mi dali a kdyz rekli tlac, tak jsem tlacila, jak nejvic jsem mohla. Pamatuju se, ze mi bylo spatne a zacala jsem zvracet a chtela zase ten kyslik...sestricka se jen mile usmala a rekl, ze ten je pro mimnko. Ale kdyz me bylo hned lip, kdyz mi ho dali zpatky. Manzel mi pak rekl, ze zvon sklouzl z hlavicky dvakrat a na potreti se to podarilo a Stazinka byla venku. Jinak by me vezli na akutniho cisare. Byla uplne fialova a neplakala. Po par vterinach jsem ovsem uslysela krasny plac, ktery trval jen kratce, pak uz si jen krasne broukala. Pak se pani doktorka nade me nahla a velmi srdecne me objala a pochvalila za to tlaceni. Ptala jsem se ji, proc se to stalo, ze nasemu brouckovi klesl tak rychle tep a ona mi odpovedela, ze je to pro mimi velka zatez a nektera spatne nesou pruchod porodnimi cestami. Vse dopadlo dobre a nase mala cacorka se mela k svetu. Dnes uz ma 10 mesicu a je to moc sikovna, ziva a vesela holcicka.
Jsme s manzelem vdecni za rychlo reakci nasi pani doktorky a pomoc vseho personalu. Od chvile, kdy jsem zacala tlacit, byla Stazinka za 10 minut na svete. Je to nas poklad a prinesla do naseho zivota tolik stesti, ze se to ani neda popsat.
Anastazia Zofie Sinar se narodila 3. dubna 2009 ve 23:52, tesne pred pulnoci.

Obrázek: