Jsem psychicky na pokraji svých sil...už jen sedím, čekám na porod a brečim...
Ahoj,
mám chlapa neskutečného idiota...když jsem zjistila, že čekáme miminko, neměl práci a jen ze mě tahal peníze, ale jeho nadšení a radost v očích, když jsem mu o prckovi řekla mě zahřála u srdíčka... Slíbil, že bude všechno jinak a že se o nás postará a já naivka mu uvěřila :( našel si práci a vypadalo vše fajnově, začal hledat byldení, aby sme se měli fajn...ale z práce ho za 2 měsíce vyhodili, od té doby je nezaměstnaný a na potrat už bylo pozdě...a asi bych to stejně nedokázala. Porod je za dveřmi, ja nemám postýlku, kočárek (protože jsem kvůli mimi přerušila studium a penězmi neoplývám)...veškeré oblečení a vybavení co mám jsem koupila sama, on nepřispěl ani halíř, nekoupil ani tričíčko, body nic...a když si dovolim protestovat, osočí mě, že jsem na peníze, že nám to neklape jenom proto, že nemá prachy :(....poslední dobou mi vždycky namluví, jak někde pracuje alespoň na brigádě a jak mi koupí postýlku a já se snažím tomu věřit, že se třeba něco změní, že mu dojde, že čeká syna a že mě týrá... ale pak se vyskytne nějaký problém (pokaždé se mu přihodí něco neuvěřitelného) a řekne mi tak to bude muset počkat...už se ani nevídáme..namám od nikoho psychickou podporu, přijde mi, že jsem na světě zůstala úplně sama s očima pro pláč...jen opuštěná sedím doma a pláču, protože jsem strašně hodný člověk a tohle by si ani ta největší mrcha nezasloužila....pořád se musím ptát "proč já?"...že mu to nepřijde hnusné nám tohle dělat...místo, aby se styděl a vynhrazoval mi to alespoň péčí a láskou, je na mě ještě hnusný...když se s ním chci rozejít, vyhrožuje mi různýma věcma...prostě už jsem zoufale nešťastná a nevím co dál...nejhorší je, že pořád v koutku duše věřím, že mu něco dojde v tý jeho hlavě a umoudří se...přeci jen, je jediný tatínek malého....
Omlouvám se, je mi fakt bídně a potřebovala jsem si vylit srdíčko.
Mějte krásný den těhulky
Irenka a Matýsek :milk:
vjel do mě vztek, moc mě to mrzí, máš to těžký....
fakt nemáš nic pro mimčo jo? no podívej, já mám pár věciček co jsem dostala a fakt je nechcu pro mimčo, už jen proto, že jsem si nakoupila i sama...pošli mi adresu a já ti pošlu balíček...jen by mi to tu leželo. udělej to prosím.
Jinak kočárky se daj v bazarech sehnat pěkný za pár kaček a postýlky určitě taky. Strašně ráda bych ti pomohla, je to fakt hnusný no. Sám si člověk poradí, ale pokud jde o miminko, tak už to jde těžko.
Klára
ale zase na mě spadnul strašnej splín...zase brečim, v noci zase nebudu moct spát a budou se mi hlavou honit všelijaké myšlenky, jak už mě to všechno nebaví...jediná moje radost ze života, kterou mám je malej :milk: a o to víc se trápim, protože on to všechno odnáší se mnou....chudáček malej...ale já nedokážu být v klidu, když mám život v troskách...myšlenka toho, žít u rodičů mě děsí, protože tady mám jen svůj malý pokojík a budu ráda když jsem narvu postýlku...budeme tu jak na hromádce....prostě ty vyhlídky mě děsí...radši ani na budoucnost nemyslet...a teď to vzít jako celek...přítomnost je děsivá a depresivní, budoucnost taky...z čeho já se mám radovat...můj život je jedna velká depka... a ještě jak jsem těhu, všechno cítím a prožívám více... :(
kočko je to pěkný zemetek. co je to za stupidní argument, že za všechno můžeš ty, protože nemáš peníze? když bys je měla nebyl by žádný problém, protože bys vše bez řečí platila a nejlíp ho živila???? s takovým hňupem bych nevytřela ani chodbu.
na jednu stranu je špatně, že teď kdy si nejcitlivější to vyplulo na povrch. na druhou stranu, co od takového člověka čekat? nastěhovala bych se k rodičům. tohle je vážný stav. jednou se můžeš postavit na své nohy. neplakej, mysli na maličké a na to co tě hezkého čeká a jako že čeká, tomu nesmíš nikdy přestat věřit.
normálně mi stojí slzy v očích, to je hrozné, co je to za idiota???!!!??? Ten už se nezmění, nezměnilo ho devět měsíců, s tím fakt nepočítej! Jako když si představím, jak já si kolikrát stěžuju na manžela, že tohle a tamto, a přitom proti tomu, co tu píšeš jsou to prkotiny, protože on by pro mě a malou udělal první poslední, a koupil by mi vše, co na očích vidí, tak si teď říkám, že mám doma poklad... Jako jak on si to představuje, chtěl dítě, má ho, tak ať se, doprčic, stará, ne? Myslí, že mimi bude spát na zemi, nebo co, nebo že nepotřebujete kočárek, asi ho budeš vozit na trakaři, ne? Debil, hele, a nemůžeš třeba jít k rodičům? Oni by ti nepomohli? A co na to jako jeho rodiče, to neumí synáčkovi nějak razantně domluvit, nebo to maj taky někde? Ono se říká, že podle partnerovo rodičů poznáš, co doma máš, a asi je to pravda, mě se to aspoň potvrdilo. Fakt je mi Tě hrozně líto, ale nespoléhej na něj, musíš hledat pomoc jinde... bohužel, je to strašně smutný, ale je to tak.
In reply to Já jsem u našich no...jeho by ir.hools
tak to je moc prima, že jste s mimím v bezpečí u rodičů, a od té rodiny fakt ruce pryč!!! Co je to za idiotskou rodinu, jak by nevěděli, že ten kočárek je zapotřebí mít připravený, no debilové, pardón za ty tituly, ale nemůžu jinak. Naši nám taky dost pomohli, koupili kočárek, dost věcí do výbavičky, a manžovo rodiče nám zas dali na přebalovák a na postýlku, a tchýně nakoupila a našila krásnou záclonu s dětským motivem a závěsem do pokojíčku, prostě se podílej obě rodiny, ani jedny z nich jsme o nic neprosili, oboje rodiče to brali jako automatiku, je to jejich už teď milovaná vnučka, a tak by to mělo být.. Ale tady aspoň vidíš, co je to za idiota, no jak říkám, dle rodičů partnera poznáš, co máš doma zač. Tak už přestaň plakat, těš se na miminko, a uvidíš, že on se jednoho dne nějaký prima taťka najde, který bude mít rád vás oba, a pak si už na toho budižkničemu ani nevzpomeneš, a budeš velebit den, kdy jsi od něj odešla...
ahojki, holka nemas to jednoduchy co? to jsme dve,ten muj taky nasliboval hory doly a ted? porad neni doma a kdyz uz je doma tak ja jsem jak vzduch nevim jestli me nevidi nebo me nechce videt,porad drepi u notasu a cuci na aukro a pak to vypne a jde spat a tak to jde kazdy den,taky nemam vsecko nemam kocarek a zatim ani nebude pry si ho mam koupit z porodneho a nevim jak to budou s deckou hygienou a tak,bo nemam vubec nic e en muj se k tomu nejak nema.jak jsme v obchode tak se dival na plenky a rikal ze to decko bude trahe jak svina,co by chtel,chtel dite tak ho bude mit. ja jsem taky po skole v cervnu jsem dokoncila skolu a taky nemam narok na materskou takze parada , taky nevim ja to budu vse zvladat zda nejake penize dostanu nebo tak. nechapu proc my nymame narok na materskou, matka jako matka ne? at uz pracuje nebo ne ..toto je fakt k nastvani... jinak ja u toho sveho uz neverim ze se zmeni a ani to od neho necekam, a budu dela to co on jak on ke me tak ja k nemu...preji ti at ti to vse dobre dopadne a nestresuj se,budes mit miminko a na neho nebudes mit cas ani myslet:-) myslim to v dobrem:-) budes si uzivat s miminkem a delat si s nim radost, jeho prvni usmani,prvni breptati,prvni krucky..... a on bude o vse púrichazet.... preji ti hodne stesti a nezoufej,katra se jednou urcite obrati... hodne stesticka....
Ahoj, je mi líto, co musíš prožívat. Těžko říct, jestli se ten chlap vzpamatuje, kolik mu je let? Chová se jak puberťák. Možná by bylo dobré kdyby jste měli společné finance, vím, že jich moc nemáte, ale i to málo je možná dobré dát dohromady a udělat si rozpočet na měsíc, kolik zaco asi utratíte a zkusit utrácet a platit účty společně... teda pokud spolu už bydlíte, jinak to moc nejde :) . Určitě se vše k dobrému obrátí až se mimi narodí a budeš zase šťastná. Hodně radosti do života. :a:
iren,mrzi me kdyz musi tehule prozivat neco nehezkyho,jsme v te dobe citlivejsi,
ale muj nazor je ze by si ho mela poustit k vode,bude to sice bolet,ale jestli ti aspon ze zacatku pomuzou rodice,tak vam bude bez nej lip,lepsi zadny nez spatny otec.
drzim ti palecky at to vse zvladnes a matyskovi uz klidnou maminku :a:
Ahojky, tak to mě hrozně moc mrzí!! Je to fakt hajzl! Kočko, ty se nestresuj a mysli na sebe a toho drobečka bude dobře uvidíš, být tebou tak bych se na něj vykašlala!! Čím ti jako skouší vyhrožovat? Nemůže nic!! Jak jsi psala níže, že tvoji rodiče ti rádi pomůžou tak to je skvělí! Určitě všechno hezky budeš mít připravené než drobeček přijde na svět a vůbec bych se s takovým chlapem nezahazovala to nemá budoucnost!!! Moc ti držím palečky a at je líp pa pa
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
naši mi pomůžou rádi, jsem z docela dobre zajistene rodiny, takze ani bazarek nepotrebuji, jen jde o to, ze jsem si prala se osamostatnit a prijde mi to divne zadat to po nich....proste jsem si chtela poradit sama...ale ted mi dosly penize...proste jsem chtela bydlet s nim, tak mi to i sliboval, ze nakoupi a tak...a misto toho vsechno nakupuji a taham ja a jeste mam pred sebou vidinu byldeni u rodicu s prckem...nechci je otravovat...maj svuj zivot...
In reply to Z mateřský :( by ir.hools
myslím, že i je teď mrzí, že nechceš pomoct, hele, moje sestřenka na tom byla dost podobně, ale byla hrdá na to říct - tati, mami, pomozte mi finančně - a přitom strejda s tetou jsou dost dobře finančně zajištění. A pak k nám strejda (mamčin bratr) přijel na návštěvu, a rozbrečel se před mamkou, protože jë s tetou děsně bolelo, že se musej dívat na to, v jaké je dcera situaci, a prosil mamku, jestli by jí nezkusila domluvit... No, nakonec se sestřenka vrátila domů, a teď je z ní šťastná mamina, má supper přítele, má před svatbou, a její dcerka má první poslední, děda s babi jsou z ní naměkko... Takže se neboj, je to normální, že rodiče chtějí pomoct, dyt jsi jejich dcera, a čekáš jejich vnoučka!
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
kdyby se na mě konala nějaká dobročinná sbírka...všechny maminky jsou rády, že nějak vyjdou...peněz pro mimíska není nikdy dost...já spíš už si i vyčítám, že jsem nána a můžu si za to sama...pořád se mi honí hlavou, kdo za to může, že to asi budu jen a jen já...protože jsem mu naletěla...prostě mám halvu jak pátrací balón...a mám taky strach...aby to nějak po zdravotní stránce neodnesl Matýsek :milk: cítí a prožívá vše se mnou :(
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Já už všecko mám...povlečko a tak...to už mám...dostávám dárky od kamarádek a od rodiny...jen ty nákladné věci mi chybí...ale já to budu muset zvládnout...nechtěla jsem aby si se mnou někdo dělal hlavu...jen jsem spíš potřebovala par milých slov...to jako si se mnou nedělej těžkou hlavu kočko :) ale děkuju moc
In reply to Z mateřský :( by ir.hools
jj je to tak jestli jsi studovala přerušila studium tak opravdu budeš mít nárok na rodičák až dnem porodu
In reply to Z mateřský :( by ir.hools
Tak kdyz to tak vezmes,postylku hned nepotrebujes,maličke bude spat s vámi,stejne ho tam budes mit kdyz budes kojit....moje sestrenka to vyresila tak ze postylku nemela protoze ji mimi v ní spinkat nechtelo,takze to vyresila doma kocarkem a pozdeji meli mimi u sebe.
No koukam ze se z chlapama co si neuvědomiji zodpovednost roztrhl pytel.....no asi by to chtelo mu dát nuz na krk,porod mas za par,musi si uvedomit ze je to i jeho miminko a ze bude muset přidat ruku k dílu.....nebo by jsis mela rozmyslet zda to trápení za to stojí.Pokud máš moznost treba na par dni nekam odjet,rodice,pribuzni,udelej to....
In reply to No koukam ze se z chlapama by konecna.K
pred chvili jsem mu volala a histericky uz brecela do telefonu jak takovej muze byt a omlouval se mi, ze me miluje, ze o nas moc stoji, že dostal od září super pracovni nabidku a ze od zitra bude jen muj a bude mi pomahat...ze pro nej jsme vsechno a tak dale...ja nevim, jestli mu jeste muzu po tom vsem verit...porad si rikam ze pockam a uvidim, ale cekam takhle uz mesice...jenze vzdycky zni tak pravdive a presvedcive...
In reply to Jsem děsný trdlo..v tomhle problemu.. by ir.hools
těžko ti tady někdo poradí co bude nejlepší, nakonec záleží na tobě a na něm..bud bych brala radu sebrat se a odjet na pár dní a tak nějak si to ujasnit v hlavě a nebo mu dát nůž na krk a risknout to bud a nebo..ty takovýhle nervy si určo nezasloužíš a prcek bude potřebovat silnou mamku která je v poho..nikde není řečeno že třeba za měsíc můžete být spolu normálně jako by se nic nestalo, třeba fakt do práce nstoupí a bude sekat latinu když uvidí :cc): třeba se mu tam rozsvítí
k tomuto těžko co dodat, určitě to není lehká záležitost a vůbec ti tvoji situaci asi nikdo nezávidíme, ale zkus se zamyslet nad tím, jestli ti ten člověk za to stojí..mám kámošku, která byla v dost podobné situaci, ale její přítel do toho měl ještě milenku, protože se prý na ní nemohl koukat jak tloustne..když se rozohdla ho vyhodit vždycky začal slibovat co ajak se změní apod..nakonec odjela rodit a tatínek přišel s prosíkem aže začnou od začátku..kupodivu nevím kde po porodu vzala tu sílu řekla že už s ním prostě být nechce, že to nějak zvládne sama..je pravda že sis sáhla dost na dno ale zlvádla to a dnes žije už s jiným přítelem, prcek mu říká táto a jak říká ona, tatínek není ten co ho stvořil ale ten co vychovává..není to rada, ani nic takového aby ses s tím řídila, jen že v tom nejsi sama, asi je na světě plno jiných s podobnýma problémama a chápu že se musíš někde vylít srdíčko, ale drž se opatruj se a hlavu vzhůru co to jen jde jen už kdyby jen kvuli sobě a prckovi, to za to přece stojí, ne
to co píšeš je opravdu hrozný, je mi to líto,ale nemyslím si, že se změní. Pevně věřím, že i s mímískem najdeš hodného chlapa, který si tě bude vážit a malého bude mít rád. A ty se drž, určitě bude líp.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
ale já jsem těhotná zamilovaná a pořád doufám...že jednou bude líp...mám ho strašně ráda...i když si to vůbec nezaslouží...on se totiž někdy chová opravdu krásně, jako dokonalý budoucí tatínek...pusinkuje bříško,říká jak nás miluje... tuhle ho malej kopnul a on se rozbrečel jak malej kluk a já v tyhle chvíle prostě zářim štěstim...a zapomenu na všechno zlý...jsem hloupá a důvěřivá no...normálně tedy ne, ale teď v těhu vše prožívám uplně jinak...
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
To je síla.Holka teď musíš nechat hrdost stranou a poradit se s rodiči.Vím že si se chtěla postavit na vlastní nohy,ale nedělej to za tuhle cenu.Stále se nervovat a tak.Rodiče budou šťastný že ti můžou pomoci,uvidíš že jo.Vždyť se podívej,kolik maminek ti chce pomoct,ať už finančně nebo věcně.Já měla to samé,když jsem byla těhotná poprvé,se vším jsem se svěřila rodičům a pomohli mi.On se třeba ten tvůj dá dohromady,to nemusí znamenat že s nim skončíš,ale musí vidět,že tudy cesta nevede a trochu ho postrašit,že o tebe a malého může přijít.Ale určitě se nech podpořit rodiči,od toho tu pro nás jsou,tak jako ty tu budeš pro malého.Hlavu vzhůru :a: Lukyna