Jihlavská porodnice

16.9.2009 se mi narodila po čtyřech dnech přenášení krásná zdravá holčička Julinka s váhou 3,810 a 51 cm...

Na úvod – myslím si že nejsem hysterka a že jsem celkem na bolest zvyklá, přesto to co jsem zažila..s porodem jsem byla smířená a celkem sem se i těšila...ale nejvíc ve mne je asi jakási křivda z jihlavské porodnice..

S víceméně pravidelnými kontrakcemi jsme dorazili s přítelem o půl čtvrté ráno do porodnice, bez většího zájmu mne tedy přijali, řekli že jsem otevřená sbídou na 2cm..přítele poslali ať se jde vyspat že mne připraví,dostala jsem klystýr a byl jsem zanechána na hekárně..a už v tuhle chvíli se mi chtělo utéct – prostředí naprosto příšerné (staré, stoleté, ošklivé), žádné soukromí(jsou to místnosti za sebou a průchozí) a vedle strašně křičela jedna paní. Po sedmé dorazil přítel, kontrakce sílily ale ještě to bylo dobrý..v podstatě si nás nikdo nevšímal, občas změřili miminko...mne začínalo být ouvej, řekla sem si že budu chtít epidurál, vzali mi odběry..někdy po desáté přišel Dr.- nepříjemný jak prd..., prohrábl mne jako by ryl v písku a řekl že jsem stále na max. 2 cm a že mi teda praskne vodu – říkám fain (veděla sem že to nebolí)...bolelo šíleně..začala sem řvát bolestí...přítel říkal že to bylo strašný jak do mne ryl, musel odejít na chvíli...našla sem poslední zbytky sil a ohnala sem se po něm aby mne už nechal..suše mi řekl že se mu to nepovedlo, protože placenta je moc vysoko a on tam nedosáhne a při kontrakcích prostě není stlačována dolů..a odešel..všude kolem se váleli kusy krve a já bulela bolestí..dostala sem přášky pro urychlení porodu – výsledek byl že bolesti byly ještě horší (jestli to ještě šlo) a já byla ochromená...ve dvanáct mi řekli že sem se otevřela na max. 4 cm...už sem nemohla..PA mi řekla že tohle ještě nejsou ty pravé kontrakce a opřela mne o žebřiny..voda mi praskla sama...prosila sem o epidurál – ještě nemám nárok...prosila sem o císaře...nemám nárok..dostala sem cosi na změkčení děložního hrdla (vůbec nebylo změklé, doteď je to nezajímalo)..během pár min mne to začalo nutit na tlačení – řekla sem to PA – to není možné...je fakt, cítím to...no tak se teda podívám...aha, no tak asi jo..ale dítě tam ještě není...a zmizela jak pára...ač sem nechtěla tak už sem jen řvala bolestí, asi sem mluvila z cesty, nevím mám to zamžené a přítel mi toho moc nechce říct (prý na to mám zapomenout)..ale už začal být nervozní, a moji rodiče taky...chtěl hned doktora, že tohle není normální...doktor se uráčil přijít po hodině a půl...řekl že nejsem otevřená a epidurál dostanu až bude mít anesteziolog čas a odešel..a to byla si poslední kapka pro přítele..a začal dělat zle, za podpory našich – no co vám budu vykládat zafungovala konečně protekce – se zorganizovala vrchni sestra a zást.primáře...ten přišel během chvíle, jemně mne prohlídl (narozdíl od toho dobytka předtím), zatvářil se..já ho poprosila jestli by nešel císař, že už nemůžu...říká – zrovna sem Vám to chtěl nabídnout...pohladil mne usmál se a začal kolotoč...řekl že mne chce hned na sále, že jde sehnat tým...PA se jen ušklíbly a nevzrušeně mne začaly připravovat s tím že tak za hodinu bych mohla na sál..ale Dr.to slyšel..vystartoval po nich a do 5min. Jsem byla na sále...konečně zastavily ty bolesti..na sále byli všichni úžasní, hodní, furt mne hladili a utišovali, výbornej byl anesteziolog...z doslechu vím, že operační tým vyčaroval z ničeho a za velkého halooo..musel mne operovat i sám primář...a tak ve 14.22 hod. Ze mne vyndali tu moji berušku...přítel přišel...choval ji..brečel..a já? Mne to bylo jedno..byla sem tam vyřízená a hotová že mi všechno bylo jedno...zast.prim. Mi pak řekl, že holčička by se nikdy nenarodila, protože se nemohla trefit do porodních cest,a že vůbec nechápe jaktože mne mohli nechat rodit normálně, a tvářil se tak omluvně...
A závěr – nemůžu zkousnout, že mne nechali takových hodin trápit se zbytečně, protože nikoho nezajímalo jestli můžu porodit nebo ne (pozor v papírech sem měla že mám rotaci pánve, že možnost porodu má zvážit prodník)..že mi tím sebrali ten okamžit narození mojí dcery – protože mne to bylo opravdu už úplně jedno...sem vděčná za císaře – kromě jiného sem měla na děloze křečovou žílu která praskla při operaci a já pak musela ještě podstoupit transfuzi...kdyby praskla předtím, asi by to nikoho nezajímalo a my mohly umřít, nebo co já vím....
Přítel pro mne udělal neuvěřitelně moc a já mu nedokážu ani slovy říct jak moc ho za to miluju a že bez něj by to nezvládla...moje veliké dík patří vrchni sestře paní Valové a zast.prim. Panu Pešoutovi..bez nich by to dopadlo asi špatně....
a já? Dneska už je to lepší..holčičce je měsíc a je to beruška..ale druhé dítě chci jen pod podmínkou že budu mít na 300% císaře, jinak NE....
asi píšu hodně zmateně, ale nějak to neumím porovnat,emoce jsou ještě velké...
závěrem ... bylo to hrozné a nepředstavitelné...Vím že plno maminek si na Ji. Porodnici nemůže stěžovat (i já mám takové kolem sebe – ale pak z nich vlastně vylezlo, že ony měli bezproblémový porod a porodili vlastně samy a bez obtěžování PA a Dr.)ale já ano...Nechci tím nikoho odradit...ale vím že jsem před porodem sama hledala text kde by bylo jak vypadá porod v Ji. Porodnici...no mohu Vám jen doporučit..vemte si sebou tatínka, nebo někoho kdo je schopný za Vás potom bojovat a vydupat si lékařskou pomoc!!!!!!!
a co se týče šestinedělí – obrňte se :) ale to je na jiné povídání....
Nezlobte se za tak dlouhý text a kdo to přečetl snad si neřekl že jsem hrozná ......