jeden problém za druhým - placenta, IT, Downův syndrom ???

12.12.2015

Všechny zdravím,

 

rozhodla jsem se napsat článek o to co se nám zatím do 17 týdne přihodilo, když už nic aspoň se z toho vypovídám jinak se obávám že mi hrábne.

První 3 měsíce těhotenství byli celke normální, sem tam jsem zvracela a bylo mi zle, na prvním screeningu ve 12 týdnu nám řekli že je prcek špatně natočený a že nemůžou najít IT (intrakraniální translucence) v mozečku, ale že to ještě nic neznámená ať přijdu v 17 týdnu. Za 3 týdny v 15 tt jsem zničeho nic začala hodně krvácet tak jsme se sebrali a jeli na pohotovost do FN v Olomouci tam mi řekli že nevidí odkud to krvácí, ale že buď to přestane nebo to bude samovolný potrat, naštěstí to asi po 5 hodinách přestalo, o dva týdny později jsem zase začala lehounce špinit tak jsem jela ke svému gynekologovi, který mi řekl že se mi odlučuje placenta takže klid na lůžku a napsal mi Ascorutin na zastavení krvácení. 

Shodou okolností jsme druhý den jeli na tu genetiku v 17tt, tam mi oznámili že placentu mám v pořádku ?!? ale že stále nemůžou najít v mozečku to co potřebují a k tomu má prckem kratší všechny dlouhé kosti ( né o moc ale hraniční) a z těchto důvodů mě další den poslali do Genetické poradny, kde mi paní doktorka oznámila všechny postižení co by to mohli být...a že mi ihned doporučuje odběr plodové vody (ale i ten je rizikový) copak já chci přidělávát ještě nějaké riziko ?!? takže jsem odmítla s tím že stejně jdu ve 20tt na další ko ne genetiku. 

Takže momentálně je plán takovýto pokud nenajdou v mozečku to co potřebují pošlou nás do Prahy na rezonanci kde to řeknou přesně - pokud to dopadne moc zle = POTRAT, pokud to dopadne dobře tak nám odeberou plodovou vodu - pokud to dopadne špatně = POTRAT.

CO TEN CHUDÁČEK V TOM BŘÍŠKU MUSÍ TEĎ VŠECHNO ZVLÁDNOUT! 

a to vyvodili jen z toho že je mimčo špatně natočené a pořádně nevídí mozek a kosti jsou hraniční - a já z toho už 3 dny jsem na mrtvici, buď hledím do blba nebo brečím.

 

Nezažil jste někdo něco podbného? Sama už nevím co si o tom myslet, manžel nadává že jsou to úplní pitomci že mě (zbytečně) takhle děsí.

 

:-( Alča

Kliknutím vložíte smajlíky:

Především držím palce,protože vím,že je to náročné a z toho čekání musí časem hrábnout každému.Byla jsem 27.12.na screening v prvním trimestru.Hned ve dveřích veselá a dobře naladěná říkám doktorovi,že doufám,že tam uvidí zas tak ůžasného prcka,jako už máme doma a on po chvilce vyšetření a šíjovém projasnění mě uzemnil slovy,že to nevypadá dobře.Vyšlo mi 1:2 na Downuv syndrom a i horší srdeční aktivita,tak něco z toho,že to může být,ale taky nemusí.Hned mě poslal na genetiku.Tam mi řekli,že záleží na mě,ale doporučili mi odběr z placenty,ať vím na čem jsem.S tím jsem souhlasila a celý zbytek svátku se uklidňovala,že by to mohlo být jen horší srdíčko,což se dá už po narození operovat a vyhlídky jsou pěkné na normální život.Silvert jsme ani neslavili,2.1. jsme byla na odběr vzorku z placetny.6.1. mi volali z genetiky.Mám potvrzený Downuv syndrom a záleží na mě co chci dál.Buď budu mít postižené dítě a nebo umělé ukončení těhotenství.S manželem jsem byli rozhodnutí dopředu,že pokud to vyjde špatně,tak to necháme ukončit,takže 7.1. nástup do nemocnice a umělé ukončení.Všichni byli moc hodní a podpořili mě a schvalovali moje rozhodnutí.Druhý den jsem šla domů.Obrečela jsem to,ale pořád si myslím,že je to pro nás lepší varianta.Pak mi volali výsledky z pitvy a vše bylo ještě jednou potvrzeno,konktérně tam je náhodná genetická mutace,takže nic dědičného,takže jsem to vše nepodstoupila zbytečně a třeba neukončila život zdravému človíčku.Kdybychom si mimčo nechali,měla bych termín porodu 13.7.S manželem jsme zkusili další pokus po 3 měsícím od potratu a hned se zadařilo.Druhé a zatím zdravé miminko čekáme 13.1 takže přesně půl roku na to.Zjišťovala jsem si,co Downuv syndrom znamená,jak je péče náročná a vím,že na tohle bych neměla,pokud si mohu vybrat.Nikdy ovšem na toho prcke nezapomenem a zasadili jsme si na zahradě strom v ten den,kdy by se narodilo,jako památku.Co mě mrzí,je i to,že doma máme kluka,druhá by byla holčička,tu si manžel moc přál a teď čekáme zase kluka.Ale zdraví je důležitější.Držím palce,ať víte co nejdřív na čem jste.Moc přeji,ať vše dopadne dobře.

In reply to by kamiluna

ahoj tak už jsme zase jenom tři...včera jsem byla s manželem na vyvolání :-( tak doufám že to u nás dopadne dobře aspoň v dalším případě...cítím že další miminko určitě chci..teď jen počkáme na všechny testy aby jsme neriskovali znovu...manželovi se moc líbil nápad se stromem ale zasadíme ho až v květnu v termín porodu...a jak to teď po těch měsících vnímáš já jsem teď jak na houpačce když mám dopa Štěpulu (4,5 letý syn) jsem v pohodě ale kdykoli jsem sama brečím jak želva....

In reply to by kamiluna

Už jen to že si můžu přečíst Vaše řádky mě zvedá náladu - život je hold někdy moc těžký - u nás ještě není nic jisté takže za pár týdnů zde snad budu jásat že vše dobře dopadlo, ale jsem ráda že slyším jak si kdo vede po takovýchto zkušenostech. U nás je to to samé doma máme kluka a teď čekáme holčičku, která v manželové rodině není, mají samé kluky takže i tchýně s tchánem se na holčičku moc těší, tak snad nás opravdu jen zbytečně vyděsili.

Je mi moc lito, co si musis zazivat :( kamaradce na prvnim screeningu zjistili spatne projasneni a zvysene riziko downa. Byla z toho zoufala,takze doufala,ze na tripleh se ro vyvrati. Bohuzel mela riziko downa opet pod 50, takze dostala zadanku na plodovku. Rozhodla se na ni nejit. S manzelem to probrali a rozhodli se (respektive on ji podporil v jejim rozhodnuti),ze si miminko nechaji i kdyby melo byt potizene. Celw tehotenstvi stalo za prd,misto aby se tesili,cim vic se blizil porod,tim horsi situace byla. Doma uz .eli jedno male dite. Po porodu a vsech vysetrenich se ukazalo,ze je prcek kompletne zdravy. Jenze ted s odstupem casu sama priznava,ze jednala totalne pod vlivem hormonu a vubec nevi,jak by a poatizenym ditetem a jedim starsim zdravym mohla vubec fungovat, ze by trapila celou rodinu...chci tim rict,ze zadny test neni 100% a muze jih vyjit spatne nekolik. A stejne tak muze spatne v,jit plodovka,ale tam uz by mohli byt jasne,ze je opravdu zle. Je to strasna situace,prisli jsme o miminko v 17.tydnu a vsem na svete jsem vycitala,ze dokazi jit na potrat dobrovolne. Ale nemocne miminko bych si nechala jen ze sve sobeckosti,ono se samo rozhodnout nemuze. Proto bych ta vysetreni absolovovala vsechny,i kdyz jsou riskantni. Kvuli te jistote,ze jsem udelala vsechno. Moc drzim pesto,abys zadna rozhodnuti delat nemusela a vse byli v poradku! 

In reply to by aknelavodnaj

A kdo ti řekl, že musíš jít hned na potrat?? Vždyť miminko se může narodit i postižené, když budeš chtít. A nebo taky postižené vůbec není, to už se taky kolikrát stalo. Po svých zkušenostech lékařům na 100% teda nevěřím. Já teď třeba čekám 2. mimi a vše je zatím OK. To neznamená, že to tak ale bude i po porodu. První dcerka před dvěma lety, měla taky všechny výsledky vpořádku a nakonec dva dny po porodu se jí objevilo vzácné onemocnění. Hemangiomatosa jater a později se zjistilo, že má ještě obrovskou AV malformaci v játrech. (Zkrat v krevním oběhu, který tam byl navíc a neměl tam vůbec být) Kvůli tomu měla už i zvětšené srdíčko. Naštěstí jí to v HK dokázali ve dvou měsících odoperovat a po roce braní léků a rekonvalescenci, mohu dnes říci, že je ve své podstatě vpořádku. Má v sobě asi 8 spirál, toť vše. Já sama za sebe bych miminko nikdy pryč nedala, i kdyby bylo postižené. Je totiž moje!! A pokud vím, tak u Downova syndromu se sděluje jen procento že může být postižen touto chorobou. Ale nikdo ti to nepotvrdí na 100%!! Třeba je mimi úplně zdravé. Kolik s manželem měříte??

In reply to by KacenkaBicistova

no je samozřejmě hezké,když to někdo vidí jako ty... nicméně já to třeba vidím z té druhé strany,pracujuu na dětském a tam míváme i těžce postižené děti-bohužel,to není žádný život,je to o tom,že leží v posteli a denně trpí bolestí :( samozřejmě mluvím o těch nejvíc postižených,ale abych pravdu řekla,než tohle,tak to raději potrat :( není to žádný život ani pro dítě,ani pro rodiče a dle mě,když nechá někdo dobrovolně narodit dítě s takovým postižením,tak je prostě sobec-on sám by neunesl jít na potrat,ale že to dítě bude celoživotně trpět bolestí,to už je mu jedno :( tohle prostě nepochopím :( ano,jsou situace,kdy se o postižení neví,vyšetřuje se pouze malé procento nejčastějších syndromů,tak tam samozřejmě je to něco jiného,ale pokuď o tom rodiče ví a dobrovolně nechají takové dítě narodit-no pro mě je to prostě smutné :( Věta-nikdy bych nedala pryč postižené dítě-je pro mě tak trochu alibismus-jednak nikdo neví,jak se zachová,dokuď sám v té situaci nebude a ano,tak ho pryč nedám,ale zamýšlím se nad tím,co to dítě bude mít za život?Myslím v té chvíli na to dítě nebo spíše na sebe?Jinak co se týče dotazu autorky-určitě je šance,že dítko bude OK a i kdyby to tak nebylo,tak je určitě možné,že nebude postižené těžce.Každopádně zatím bych byla co njevíce v klidu,pokuď je to možné a uvidíš,co se z toho dál vyvine.Pro klid duše bych šla na tu plodovku,i když samozřejmě ani to není záruka všeho... nicméně čím více toho vylouí,tím víc samozřejmě se to odrazí na tvém klidu... ale uvidíš,třeba MR dopadne úplně dobře a bude všechno v pořádku.Moc držím palce,ať to tak je :one: :one: 

In reply to by lucininenka

A můžu se zeptat jestli máš děti? Já sama jsem taky zdravostní sestra a svoje dítě bych pryč prostě nedala. Ono to je totiž úplně jiné, když o tom člověk mluví a není těhotnej než, když je v tom a strašně moc by chtěl to svoje miminko už držet v náruči. Moje babička pracovala v ústavu s přesně takto postiženými dětmi a sama jsem jich viděla několik, jelikož jsem pracovala na neurologii. Tohle si hold musí rozhodnout každý v sobě jak moc je pro něj těžké se o takové dítě starat. Zatím nikdo neví jak moc by mohlo být miminko autorky postižené. Samozřejmě, že jsou vady mozku, které nejsou slučitelné se životem a děťátko v takovém případě se stejně rodí mrtvé a nebo zemře pár hodin po porodu. I tak by to ale bylo přirozené a člověk se s ním mohl důstojně rozloučit a ne mít navždy v srdci prázdnou díru a výčitky svědomí. Já sama jsem o jedno miminko přišla spontálním potratem a vím jak moc mě to trápilo, ale stalo se to přirozeně a nemohla jsem za to. Děkuji jen za to, že to bylo v začátku těhotenství a tak jsem ho nemohla držet v náručí, ale i tak na to člověk nezapomene a o to víc přemýšlí nad tím, komu by bylo asi podobné. Díky tomu nemám v srdci tak velkou ránu. Já sama bych ale dala šanci i postiženému dítěti. Jsou totiž případy, kdy lékaři tvrdili jak bude dítě strašně postižené a ono se narodilo 100% zdravé. Z toho důvodu bych mu tu šanci dala a né kvůli tomu, že bych byla sobecká!! S tím, že všechny rizika beru na sebe a o dítě se budu starat i kdyby za pomoci ústavu, protože v téhle republice příspěvky prostě nestačí. Každopádně by dostalo šanci na život, ta by se neměla odepírat nikomu. Nikdy nemáš 100% jistotu, že to co ti tvrdí lékaři je pravda!!  O tom jsem mluvit ale nechtěla. Měla jsem spíš na mysli mentální postižení jako je Downův syndrom a jemu podobné, které spousta rodičů neunese a neumí s dětmi pracovat. I když tito jsou velice šikovní. Nevím jaká přesně rizika ti lékaři sdělili, ale pokud by se mělo jednat o mentální postižení, tak bych dítě pryč opravdu nedala, to pro mě není závažná překážka. Ale každý to má jinak.

In reply to by KacenkaBicistova

Mám doma jednoho zdravého 4,5 letého klučinu :-) samozřejmě se rozhodnu až po všech vyšetřeních...jen jsem se potřebovala vypsat, nějak nemám náladu to probírat se svými kamarádkami (ani nevím proč), jsem moc ráda že si tu můžu přečíst více názorů, ale samozřejmě že se musíme s manželem rozhodnout podle sebe.

In reply to by KacenkaBicistova

šanci na život?Jaký život?Ano,sama mám dvě děti a pokuď bych dítě doma měla,tak bych postižené k tomu nedala-já bych zase neměla na zto,abych dala postižené dítě do ústavu :( musela bych ho mít doma a péče o těžce postižené a zdravé je natolik náročná,že vždycky jeden trpí-samozřejmě většinou to zdravé :( pokuď by to bylo moje první,vymodlené dítě,asi bych měla tendenci se rozhodnout pro,ale 100% to tvrdit nebudu.A jak za pomoci ústavů????Znám několik rodin,které mají takto těžce postižené dítě doma a dá se to... pokuď se rozhodneš nechat žít těžce postižené dítě,mám za to,že je povinnost rodičů se o něj postarat a ne ho strčit do ústavu jen proto,že budou mít méně peněz :( to si musíš rozhodnout už ve chvíli,kdy zvažuješ,zda si nechat či nenechat postižené dítě.To je samozřejmé,že lékaři nemůžou odhdnout vše,ale pokuď je 100% diagnostikován nějaký snydrom,kde vím,že dítě bude těžce postižené a zemře do pár let,tak se většinou nemýlí :( ano samozřejmě,že DS není většinou o tom,že dítě je ležák,ale i tak je to pro rodinu velice vyčerpávající diagnoza,u které má každý šanci si rozmyslet,zda to zvládne nebo ne.Naštěstí :€s€: 

In reply to by lucininenka

Přesně tak to vidím, bojím se že tím že bych si nechala postižené miminko bych syna úplně odsunula stranou a byl by nucený (protože je zdravý) dělt víc věcí a pomáhat - něco jiného je když to člověk nečeká a miminko se narodí postižené, ale takto uvažuju komu ublížím a komu tím pomůžu :-/

In reply to by Alenka13

Je to otázka volby. Starší syn víceméně  těžce mentálně postižený se smyslovou vadou (6let), o tři roky mladší dcera, zdravá. Zatím se nikdo neodsunuje, nežárlí, každý má své místo. Nevidím důvod někoho stavět na vedlejší kolej. Jen musí trochu pomoci rodina, třeba hlídat dceru v ZOO, protože syn má jiné zájmy (je třeba posedlý dveřmi místo opicemi) a rozdvojit se nelze. A dcera by ze dveří byla spruzená :D . Dcera odmalička vidí, že lidé jsou různí a mohou mít nějaký handicap. Nepohoršuje to ani děti ve školce, kde je integrovaný. Naopak, snaží se mu pomáhat. Downův syndrom je závažná diagnoza, ale ne nezvládnutelná. Jen se o ní více mluví kvůli možnosti ji diagnostikovat, tak je populární strašák. Existují mnohem horší věci Edwardsem počínaje, přes metabolické progresivní vady. Tam bych asi váhala taky.

Tohle se dá jistě zvládnout, ale uzávám, že klíčová je podpora partnera a pochopení širší rodiny. To jen pro zakladatelku, pokud by testy nedopadly, ale věřím a držím palce, že to bude ok. A že to bude ok i potom, protože popravdě: jistotu nemáme nikdy nikdo .)

In reply to by lucininenka

Děkuju za povzbuzení...bohužel je to tak že jsme se s manželem rozhodli že pokud tam bude chybět ta kůstka je 100% postižené jen nebudou vědět do jaké až míry...ikdyž mě samotné to zní hrozně v tomto případě kdy bude jasno bych šla na potrat je to i z důvodu že doma máme 4,5 letého naprosto zdravého syna a i on by trpěl tím že by jsme mu "nejspíš" nemohli věnovat tolik pozornosti a když člověk uvažuje hodně do budoucna my tu jednou nebudeme a musel by se postarat on...ale nic nechci zakřinout...momentálně jsem se rozhodla a protlačila se ještě k jednomu genetikovi u nás v Olomouci a to panu Polákovi názor dvou institucí ( a dvou lékařů) je vždy lepší než jeden. A na odběr plodovky půjdu, ale až po potvrzení že mozeček je v pořádku (čemuž věřím). :h: 

In reply to by Alenka13

tak to je určitě dobré rozhodnutí,vždy je lepší názor více lékařů... ale snad to nebude potřeba,moc držím palce!!!Tvoje rozhodnutí naprosto chápu a je to opravdu tvoje volba,vy by jste se museli o dítko starat a zabezpečit ho,takže je to opravdu volba jen a jen vaše :one: 

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky