Je "hloupý, trapný.." zajít k psychologovi?? Zas to na mě padlo..:(

Ahojky, mám naprosto zdravé dítě (jen tedy totálně nespavé) a byla jsem u psychiatra s depresemi a nezvladatelnými záchvaty vzteku (oboje vyplývající z poporodní deprese, totálního nevyspání a následného vyčerpání plus trošku nešťastným směřováním mé povahy a pocitu, že musím úplně všechno zvládnout sama, být dokonalá, silná, nejlepší), beru na to léky... Jsem proto slaboch? Asi ano, ale vím, že kdybych tam nešla, tak bych mohla sobě nebo malé udělat něco, čeho bych potom litovala (kdybych teda něco udělala sobě, tak už asi potom ne). Rozhodně bych se v tvé situaci nestyděla někoho vyhledat, je to velice zátěžová situace, kór když si o tom nemůžeš pořádně s nikým promluvit.

Ahoj, moc dobře Ti rozumím... Také to na mne občas padá, přemýšlím, zda bude Kubíček sám chodit, nebude chodit, zvládne to, nezvládne to.... I když je to bojovníček statečný a zatím vždy obrací prognózy naruby, až jsou teď docela dobré, přeci jen červíček pochybností zůstává... Je mi líto, když na hřištích vidím jak mladší děti okolo běhají a to je Kubík zatím ještě docela v normě, a vím, že my si ještě nějakou dobu počkáme... Já mám tedy v příteli v tomhle směru naopak obrovskou oporu, protože si tím vším sám prošel, o to víc si ale myslím, že pokud o tom nemůžeš pořádně mluvit doma, tak je psycholog na místě! A třeba i poradí, jak na to, aby to lépe zvládal i manžel a mohli jste to prožívat společně, když na to na Tebe či na mž. padne. Jen je důležité, aby to byl někdo dobrý a Tobě sympatický.. Hodně štěstí!

za tohle se rozhodně nestyď...v tomhle našem klubíku to rozhodně není nic neobvyklého...Mít takhle nemocného mrňouska - teď vlastně zdravého, není zrovna jednoduchá záležitost a sebere to každého. Za psychologem klidně zajdi. Ono hodně pomůže vypovídat se někomu cizímu kdo má ten "nadhled". Myslím že by ses taky mohla spojit s Ranou péčí, to je taková organizace - něco jako sociální služba, a ti pomáhají rodinám s postiženými a nemocnými dětmi do sedmi let. Zhruba každý měsíc za mnou jezdí domů jedna bezva paní na konzultace a jí se můžu vypovídat se vším co mě trápí a ona mě vyslechne, poradí, pomůže... Taky ti můžou zjistit a pomoct zařídit různé věci se kterými si nevíš rady. A je to bezplatné a na ty konzultace jezdí domů. Je to fakt prima vec. Mě je doporučil neurolog, protože taky dělají různé pobyty pro maminky s dětmi a tak :)

chápu co prožíváš. A ROZHODNĚ to NENÍ ostuda vyhledat pomoc psychologa, u mě na to taky dojde, pokud se splní ty nejhorší prognózy lékařů. I silní lidé potřebují pomoc, vypovídat se, potřebují podpořit. Mnohem horší bude, když to budeš dusit v sobě, Kubáskovi to nepomůže a Tobě to ještě více uškodí. Musím říci, že mě neskutečně pomohlo, vypsat se tady na MT, cítit tu podporu od vás všech. Moc na vás myslíme a držíme vše, co máme. Posíláme hóóódně zdravíčka a trochu toho štěstíčka k tomu :-)
Pa Katka a Adelinka

Ahojky,
je to náročné, napsrosto tě chápu:-(. Psycholog určitě pomůže. Já třeba osobně dávám přednost alternativní medicíně a tím pádem třeba věřím i homeopatii apod. Koukala jsme , že jsi z Prahy, kdybys chtěla mám kontakt na velmi šikovnou paní, která se zabývá kineziologii a také bachovými esencemi. Mě to hodně pomáhá. Kdybys měla zájem, písla bych Ti do osobky víc.....papa a drž se.

Ahojky. dnes je to úplně normální.Navíc někdy pomůže že se někomu vyzpovídáš a máš jistotu že to nikde nevykecá.Hlavně to nedus v sobě.Jeden den může být dobře a druhý se zhroutíš.navíc i když se to nezdá na tyhle změny doplácí hlavně naše zlatíčka protože to vycítí že něco není v pořádku.Rozhodně proto neváhej.Blázen je spíš ten kdo si nepřipustí že takovou pomoc potřebuje.

Pro začátek Ti popřeju sluníčkový den....i to sluníčko na psychiku pomáhá:-) A musím napsat,že vím,o čem píšeš.Mám postiženého syna,je mu už 12 let,ale to peklose mi pořád vrací,ale o tom psát nechci,ale tu zkušenost a manželem Ti chci popsat.Vždycky jsem mu výsledky od doktorů"zjemňovala",neříkala jsem tvrdou pravdu,snášel to moc špatně,takže to většinou bylo na mě,já se trápila a držela to všechno v sobě,brečela,když nebyl doma....s odstupem času vím,že je to špatně,hromadilo se to ve mě,nakonec přišlo i takový myšlení,kdy jsem ho nenáviděla(manžela),za to že nechápe,jak mi je...je to složitý...návštěvu u psychologa klidně doporučuju,Ty se určitě nemáš za co stydět.Nebotaky pomůže kamarádka a pořádný pokec u vína :) Určitě to nemáš lehký,ale musíme věřit,že bude lípa líp.Přeju Ti i Tvému drobečkovi jen to nejlepší,pro nás přání co nejlepšího zdraví není jen formalita....Pa Lenka

Ahoj četla jsem tvůj příběh s kráásným koncem .Myslím že na návštěvu psychologa máš nárok a úplně v poho ,dneska tam chodí nebo chodil každý pátý člověk .Akorát o tom lidi nemluví .Už tak jsi dost silná čím sis s Kubíkem prošla .Přítele chápu ,že o tom nechce mluvit že to moc špatně nesl a možná to by ti pomohlo ,kdyby jste o tom mluvily .Tak právě proto máš možnost zajít si promluvit tam kde ti pomůžou .Kubíčkovi přeji ať je už jen a jen zdravý :a:

Ahojky, ano, zajdi si k psycholožce, ta ti urcite pomuze...a nemusi to nikdo nevedet, o mě ma taky kazdy pocit jak jsem silná a přitom čas od času zajdu na psychiatrii, ke který chodila i moje mamka a vypovídám se jí tam a ona mi šíleně pomůže...nemužeš se takhle trápit celý život:( Vem si, že třeba za 20 let si uvědomíš, že jsi se vlastně celou tu dobu strachovala a jak ti ten život utekl a přitom bude všechno v pořádku a strachování bylo uplně zbytečné...takze já říkam vyhledej pomoc, opravdu to nemusí nikdo vědět...a neznamená to že jsi blázen, já se teda jako blázen necitim jen mě prostě taky uz v mých 24 letech potkalo už tolik věcí, o kterých moje vrstevnice nemaji jeste třeba ani ponětí....musime bojovat!!!