Jak se stím vyrovnat....???

08.02.2011

Finanční situace a zdravotní stav mě dohnali na přerušení, je to dva a půl měsíce a myslím na to stále, není den kdy bych na to nemyslela.... Nemám o tom s kým mluvit... stále si říkám co by.... kdy by???? Jak se s tim naučit žít???

Kliknutím vložíte smajlíky:

dva a půl měsíce je krátká doba, ale přijde čas, kdy už nebudeš mít pocit, že se roztrháváš na dvě půlky, mně to trvalo skoro rok a i dnes, když mám doma už rok a půl starého chlapečka, je to v některých chvílích velice živé, tepe to ve mně...už nejde ani o otázky s tím úzkostným slovem kdyby, ale spíš o touhu odpuštění a lítosti, která se se mnou potáhne až na smrtelnou posteli. Nehctěla jsem na přerušení, stejně jako Tebe mne k tomu dohnaly okolnosti, přesně si dokážu vybavit ten pocit, že nechci a přesto musím, chtěla jsem z té čekárny utéct, říkala jsem si i před uspáním že je tu stále čas říct stop, nedělejte to... A pak se člověkj probudí a je prázdný, duševně naprosto paralyzovaný...bude lépe, nebude to přicházet každý den, ale jednou za čas, zůstane to v Tobě, nebudu Ti lhát a utěšovat Tě tím, že bys snad zapomněla, ale smíříš se se svým rozhodnutím...První měsíce jsem nedokázala vykonávat běžné činosti bez toho, aniž by mi netekly slzy...

AHoj,
to je mi moc lito,ale dulezite je divat se dopredu a myslet pozitivne.
Treba na to jednou ta spravna situace bude a mimco prijde..
Drzim palecky,at se brzy zase smejes na svet

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky