Jak pokračujeme

Ahojky holky.
Všem bych vám moc chtěla poděkovat za podporu.Dnes jsme byli na té genetice a paní doktorka (moc příjemná paní) nám vše vysvětlila a nabídla odběr a vyšetření plodové vody.To jsme odmítli a řekli,že počkáme,co nám osud nadělí.Mám prý celkem malou placentu,takže maličkej se může narodit s Downovým syndromem.S manželem jsme to přijali.Snažili jsme o miminko skoro rok a když to konečně vyšlo a hrozí tohle,tak ho rozhodně nedám pryč jen proto,že se bude lišit od jiných dětí.Musíme brát přece život takovej jakej je.Nemůžeme se před každou překážkou schovat do ulity a počkat až budeme mít prázdnou cestu.Já jsem o jedno miminko přišla v 7.tt a jednou jsem o miminko přišla v 9.tt-zamlklý potrat,takže dobrovolně bych na potrat šla jen v případě,že by hrozilo miminku nebo mě něco vážnýho,jako je úmrtí.
Maličkej do mě kope o 106 takže vím,že je v pořádku a je živej.Pohyby cítím od 15.tt,takže mi dává jasně najevo,že tam je a chce žít.Nedokázala bych ho zabít. :) Milujeme ho už teď!!!A pak ho budeme milovt stejně jako ty dva co už tu lumpačí...