Jak jsem rodila a neporodila

Nedá mi to,abych sem nepřispěla naším brzkým odjezdem do porodnice a pocitem, že asi už rodíme :||):
V neděli 7. února večer jsem brouzdala v klidu po netíku a najednou bolesti bříška, bolení až "střílení" do spodku, tak jsem vstala a navíc mokro mezi nohama, no nepřemýšleli jsme s přítelem dlouho, donesl mi zubní kartáček z koupelny, ten mi prý v tašce chybí, zavolali mámě ať přijede hlídat dcerku a jeli jsme. Hned nás přijali, šup na monitor, přišla paní doktorka, odtok plodové vody se vyloučil,ale jinak vše nasvědčovalo tomu, že se nám rozbíhá porod pomalinku, takže si mě ta nechali, přítele jsme poslali domů, zatím by tam byl opravdu zbytečný.Jakmile jsem se uložila a "ubytovala" najednou se mi ulevilo, zaspat jsem samozřejmě nemohla no a ráno se na mě břiběhl podívat pan doktor a jak si šáhnul na bříško a povídá, že porodní cesty prázdné a jsme KP, ultrazvuk to jen potvrdil.
Pustit domů mě nechtěli s odůvodněním, že takovéto kotrmelce před termínem nejsou žádoucí. Ještě jeden den si mě nechali na sálech na observatoři(hekárně) na monitorování a pak jsem šupajdila hajat na šestinedělí,ale jen na jednu noc, pan doktor byl šikovný a povedlo se mu otočit prcka a říkal, že nebude čekat na to až se zase otočí a vystrčí na nás prdelku a tak 10.února do mě zahučela první vyvolávací tabletka, s radostí jsem volala domů, že se bude rodit :\x: . Bolení nastoupilo asi po dvou hodinách,ale nebylo to nic k nevydržení, odpoledne mi zavedl druhou a to už jsem opravdu hojně začala využívat sprchu s balonem,ale mimi jako by to ani nezajímalo, ani malinký kousek nesestoupeno, jen cesty se neparně začaly více otevírat, takže se vědělo, že to bude na dlouho ,ale neztrácela jsem síly, ba naopak. Přítel za mnou přijel,ale poslala jsem ho pryč,chtěla jsem být na to sama a slíbila, že ho zavolám až opravdu bych začala se hodně otvírat. Večer mi PA pomáhaly tyto bolesti zvládnout povídáním a radily abych zkusila i chvilkama usnout, že se ráno picne voda, tak ať mám ještě sílu, že to bude dlouhé.Nad postelí jak visí ten trojúhelníček pomocný při zvedání byl chudák, mačkala jsem ho vší silou,ale vydržel to :s: ,pomohlo mi taky se trochu uvolnit, když jsem si šupla do uší sluchátka a naladila rádio.Jak se blížilo ráno, začala jsem usínat a taky cítit , že bolesti polevují a o půl šesté už nebyly skoro žádné, takže ještě oxytocin, trpělivě jsem ležela a koukala, jak to hezky do mě teče, každou chvíli na mě někdo nakoukl co to se mnou dělá a ase mnou to ani nehnulo :00: , později odpoledne mě odpojili a bylo po vyvolání....a už mě jen nechali spát a monitorovat.Jsme se zase přestěhovala na postýlkuna šestinedělku a víc, že se mnou dělat nemůžou, že mám toho v sobě hodně a že je dobře, že mám dlouho do termínu a miminku se daří. Několikrát se nám ještě otočila prdelka, tak mě začali strašit poprvé císařem. Po víkendu mi přeci jenom mrně mírně sestoupilo a hlavičkou dolů, monitory začaly ukázkově grafy malovat, tak mi dali na výběr, že jestli se chci podívat domů do termínu s tím, že budu každý den chodit na monitor,,,,no rychleji jsme z té postele vyskočit neuměla :s: asi i proto aby si to nerozmysleli :s: , domluvili jsme se na nástupu příští týden a další vyvolání noale po dnešku změna a budme také možná přenášet ://: ,,,ptala jsem proč a jak a prý z posledních monitorů se vše tak uklidnilo, že úterní vyvolání by se opět nepodařilo.Ale do úterka 23.2 daleko a vše může být úplně jinak.
Ještě chci říct, že za tu dobu co jsem byla na sálech proběhlo hodně porodů a musím říct, že velká většina jich byla rychlých a krásných :one: ..a nejvíce se rodilo na Valentýna :h:
Je to napsané hodně zkráceně, mohl to být vele romám na pokračování, každý den se něco s náma dělo,opravdu se o nás starali perfektně a profesionálně.
Ještě musím přebalit kabelu a doufám, že brzy napíšu už jako máma.