Holky, některá z oblasti psychologie?? Poradíte mi?
Ahoj holky,
potřebovala bych, zda tu není nějaká psycholožka, někdo, kdo by mi opravdu poradil se synem. Právě jsem dojela domů, byli jsme u našich a já jsem hotová a chce se mi brečet. Je to každý den, pořád dokola. Synovi budou v červnu 3 roky a je to doslova hrůza. V jádru je to hodný kluk, který je rád v kolektivu, s dětma, mazlí se. Ale na druhou stranu a to bohužel většinu dne, je to vzteklé dítě, které ignoruje absolutně všechny příkazy, prosby, cokoliv. Neposlechne na slovo, když jdeme ven, řeknu jdeme se oblékat, odpověď e-e ( nemluví, teprve začíná rozvazovat). Všechny zákazy, tak nikam nejdeme, nebude pohádka, bonbon, absolutně nezájem a to podotýkám, že výhrůžky plním. Když se vzteká, lehá si na zem, když jsme doma, tak překračuju a ignoruju, venku většinou taky, i za cenu, že peru každý den. Ale je mu to jedno. Minule už si ho chtěla vzít cizí paní a zkoušela mi chudinka pomoci, ale syn se s ní začal bavit - tou jeho hatmatilkou a chtěl jít s ní. Paní jen koukala. Dneska u našich, když chtěl čokoládové vejce a já mu ho nedala, protože se nemůže vykadit, začal kopat do dveří a řvát, válet se po zemi, tak jsem ho nechala, ale když začal házet botou mamce po kytkách, tak jsem šla zasáhnout, tak mi jednu vrazil. Načež vyskočil děda a začal ho rovnat do latě, tak jen s řevem přiběhl ke mě a výsledek 0. Já mu řekla, že zlobí a že ho nechci, tak řval ještě víc. A tak je to den co den...navíc začal dělat, že sevře pěsti, zatne zuby a začne se hrozně klepat, ale až je to děsivý, jak když má nějaký záchvat. Když mi někdo poradíte jak na něj, budu všem vděčná, ale podotýkám, že opravdu věci jako nepůjdeme ven když neuděláš to, nebo nepustíme pohádku...apod. absolutně nefunguje. Díky kdo dočetl až sem :(
In reply to Tak to si jdu pročíst rady-to by .Luci.
chytře to vyřešila paní doktorka 8)
Když pominu, co píše MarSil a budu uvažovat, že je to zcela normální dítě, tak se nech inspirovat knihou "Pět jazyků lásky a děti"...
U nás to ohromně zafungovalo... Kryštof je chytrý šikovný kluk, který se ale šíleně vztekal, vynucoval pozornost i za cenu výprasku, stejně tak tělesný kontakt - byť to mělo být bití :( - až v té knize mi leccos došlo...
V první řadě si srovnej denní režim:
- vstávat a usínat vždy ve stejnou dobu
- snídat, svačit, obědvat, svačit a večeřet vždy ve stejnou dobu
- dělat každý den stejné věci ve stejnou dobu! (tj. např. od 9 do 10 domácí tvoření, kdy se mu budeš opravdu systematicky věnovat - a nebudeš od něj odbíhat, vařit, uklízet apod., pak od 10 do 11 venku - zase každý den na stejné místo, po obědě odpočinek - velmi důležité!!! jestliže už po obědě nespí, tak mu čti pohádku, nebo mu pust pohádku na dvd - jestli je má rád, ve stejný čas odpočinek přeruš a jděte ven - třeba na hřiště - opět každý den na stejné místo, ve stejnou dobu domů - i za cenu vzteklé scény, ale než půjdete domů, tak ho předem upozorni, co se bude dít - to dělej celý den: "Pepíčku, teď si půjdeme malovat." "Pepíčku, domaluj to vajíčko, za chvíli se půjdeme oblékat a půjdeme ven." "Pepíčku, dojdeme k rybníčku, tam si zaházíme kamínky a pak půjdeme domů uvařit oběd." "Pepíčku, teď spapáme jídlo a půjdeme si odpočinout na postýlku s pohádkou." "Pepíčku, za chvíli půjdeme na hřiště." "Pepíčku, dostav si tu silnici na pískovišti, za chvíli sbalíme nádobíčko a půjdeme domů." - prostě dítě musí vědět, co se bude dít, jinak nebude spolupracovat...
Zakaž si výhružky. Ty jsi matka, ty rozhoduješ. ALE! Musíš mu dát najevo, že ho máš bezpodmínečně ráda, i když neposlouchá! Takže opravdu nikdy mu neříkej, že ho NECHCEŠ, NEMÁŠ RÁDA! apod.! Nikdy mu neříkej, že je hrozný, příšerný, zlý, zlobivý atp... Když se ti nelíbí, co dělá, řekni mu, že se ti nelíbí, co dělá: "Pepíčku, mám tě moc ráda, ale tohle chování je opravdu příšerný/zlý... nelíbí se mi, když boucháš tím klackem do koše/ječíš jak na lesy/házíš kameny tímhle směrem - zkus se třeba trefit do tamtoho stromu, pojď zasoutěžíme si..."
Hodně ho objímej, hodně mu říkej, že ho máš ráda, hodně mu věnuj pozornost... bohatě se ti to vrátí...
Neznamená to, že mu vše dovolíš, nebo že ho nebudeš vychovávat - naopak - dítě potřebuje pevné mantinely, aby se cítilo bezpečně...
Když se začne vztekat, klepat, klidně jdi k němu, obejmi ho a klidným hlasem mu řekni, že vztekem ničeho nedosáhne a že u toho vypadá dost šíleně, ale že i přesto ho máš moc ráda a pak zase odejdi... je to jen jiná forma "ignorace", protože dítě vztekem nedocílí toho, proč se vzteká, ale taky uvidí, že už tě tím ani nenaštve :D
Chce to na tom zapracovat opravdu cíleně... opravdu dodržovat dost stiktně denní plán... na určitý čas - alespoň 2-3 týdny neplánovat žádnou změnu - ani návštěvu rodičů, ani výlet... prostě nejdřív najet na pevný řád... a teprve, až se srovná, tak zkoušet pomalu zařazovat další věci - fakt postupně... takže třeba jednou týdně (zase pravidelně výlet - třeba v sobotu k rodičům, někam na hrad/do bazénu, zase výlety/činnosti nestřídat)...
To co popisuješ je fenomén dnešní doby... děti mají moc hraček, tak neví, s čím si hrát, hračky jen vyhází z krabic a košů a nehrají si pořádně s ničím... vše je rozptyluje, nedokáží se na nic soustředit... Je dobré vyházet všechny hračky a nechat dle uvážení maximálně 3-5 hraček! Píší to ve všech odborných článcích, uvěřila jsem, až když jsme Kryštofovi na hory sbalili jen 3 hračky (vláčky, člověče nezlob se a pexeso) - celý týden byl úplně vyměněný... chodili jsme na svah do lyžařský školky a když jsme šli na chatu, už se těšil, až si bude hrát s vláčky... celý podvečer u nich vydržel sedět, stavět koleje, pouštět vláček - to jsem u něj vůbec neznala - doma jen lítá, skáče po gauči a po posteli, vymýšlí bejkárny...
Bude to pro tebe těžký, ale jestli z něj chceš mít vyrovnaného člověka, tak se vyplatí tu energii do něj investovat...
In reply to Když pominu, co píše MarSil a by Kytiii
Koupila jsem si knížku "Jak žít a nezbláznit se" a je to tam popsané dost podobně.
Jinak já se snažím syna hodně zapojovat i do činností co dělám já samozřejmě formou hry. Takže dává prádlo do pračky a poté ho vyndá nebo ráno si udělá kakao s mojí pomocí.
Jinak se snažíme aby byl samostatný. Když přijde ze školky zuje si boty a uklidí oblečení si pověsí na háčky v pokojíčku pokud je čisté když ne hodí je rovnou do pračky.
A opravdu to chce aby měl režim jinak taky vyvádí a dělá neskutečný scény.
In reply to Když pominu, co píše MarSil a by Kytiii
ty jsi podle této knihy najela a chování dětí se zlepšilo?jak to kombinuješ s tím mladším?a ten starší chodí už do školky.?a jak to zvládáš ty ?já zkoušela už spoustu změn,ale nejhorší je změnit sebe.to co popisuješ se mi líbí ,ale dá se to praktikovat takhle každý den?vždyt každý den není stejný.děkuji
In reply to ahojky by bobulkamodra
máš pravdu... začít jsem musela u sebe... díky té knize mi došlo, že ve většině případů nebyla chyba u syna, ale právě u mě, manžela nebo ostatních rodinných příslušníků...
- píší tam moc pěknou věc, že hněv a vztek je přirozená lidská vlastnost a naučit se s ním pracovat a vyrovnat se s ním, je běh na dlouhou trať... a my chceme po 2-4 letých dětech, aby svůj vztek zvládaly v klidu a s nadhledem a přitom to neumíme sami ani ve svých 30 letech...
- takže pokud se doma často křičí, tak nemůžeme čekat, že dítko bude klidným flegmoušem :D
- pokud se maminka/tatínek vzteká, když se jim něco nepodaří, když jim někdo nevyhoví, apod., nemůžou čekat, že dítko se vztekat nebude...
- je dobré, když rodič v něčem selže (zanadává, zakřičí, vybuchne), sám sebe před dítětem okomentovat a za své chování se omluvit...
Jinak mladší je pohodář od narození - se starším to je na dlouhý lokte - měla jsem nervy v těhotenství, možná si to ještě pamatuješ, že tatínek se nechoval jak by měl... no a Krýša je takový dráždivější dítě (naštěstí jen to - žádný ADHD se nekoná :D )... kdežto Robin je prostě miminko za odměnu, které do 4 měsíců jen jedlo a spalo a celkově se vyvíjelo, tak jak mělo... matka byla už vyrovnaná, klidná a v pohodě a to je nejdůležitější pro psychickou pohodu dítěte...
Kryštof do školky nechodí, ale v kolektivu se nikdy vztekle neprojevoval, naopak všechny okolní matky mě nechápou, jak si na něj můžu stěžovat, protože před ostatními se chová jako andílek :D - jen ti, co nás znají blíž - vědí :D
Je fakt důležité zpočátku ten režim nastavit extra přesně a vše mu podřídit - klidně na to kamarádky a rodinu upozornit!
Činnosti volit takové, které ho baví... je dobré dělat něco s nějakým cílem... pokud dítě rádo maluje, tak třeba každý den přidat na nástěnku nový obrázek - po přidání 7. obrázku - celou nástěnku sundat a začínat v pondělí nanovo... pokud dítě rádo jezdí na kole, tak každý den vytyčit cíl, kam se dojede... my jezdili na cyklostezku do Záryb - já na bruslích s kočárem a Kryštof na kole a jeli jsme do Brandýsa... pokaždé jsme se po výletu odměnili Mrožem v místním občerstvení se zahrádkou :D
Já to musela zkombinovat s prací - takže už od začátku jsem musela dva dny v týdnu podřídit tomu, že jsme jezdili do kanceláře, ale syn to naštěstí zvládl dobře... zase ale jsme do kanceláře jezdili vždy na stejnou hodinu a ve stejnou se vraceli domů a ve stejné dny v týdnu...
In reply to máš pravdu... začít jsem by Kytiii
knihu si budu muset sehnat.je asi lepší tato psaná na děti než jen čistě pět jazyků lásky.?myslela jsem jak zvládáš soustředěnou pozornost s Kryštofkem a zároven a Robičkem?každý má své potřeby.a jak mezi tím zkomponovat ještě své povinosti?
In reply to děkuji by bobulkamodra
Robo je jako každé druhé dítě tak trochu odstaven na vedlejší kolej :D
- ne nutně na škodu... co s ním nedělám já, dělá s ním Krýša :D
Náš den vypadá asi takto:
6:30 vzbudí se Robo - do 7 si ho přehazuju z kozy na kozu - před 7 nefunguju :D
v 7 začínám fungovat, takže si s Robem povídáme, říkám mu říkanky, ukazujeme si k nim - zatím vše v posteli - k tomu ho přebalím, obléknu...
v 7:30 se k nám přidává Krýša - chvíli se mazlíme a když Robovo "HAM" začne nabírat na intenzitě - míříme do kuchyně :D
8:00 - cca snídaně...
do 8:30 se Krýša musí stihnout napít, najíst, obléknout a vyčistit zuby - pak se může koukat na Kouzelnou školku
- během kouzelné školky uklidím kuchyň, dám prát, připravím si věci na vaření, obstarám sebe...
cca v 9:30 začíná náš program (tady už máme jasno - když je hezky - jde se ven, když není hezky - tvoří se doma - Kryštof maluje, stříhá, lepí, sestavuje/ Robo staví kostky, jezdí s auty, vláčky atp...)
- v 11 začíná příprava oběda - Krýša pomáhá (Robo dělá bordel - samozřejmě, že dle svého vidění pomáhá :D )...
- 12 oběd
- 12:30 jde Robo spinkat a Krýša má nařízený odpočinek... tady jsem musela udělat ústupek svému přesvědčení :D - odpočívá u pohádky na dvd... a já mám hodinu a půl na práci - takže účtuju, vyřizuju maily, telefonuju s klienty...
- 14:00 Robo vstává - dostávají malou svačinku a jde se ven - za každého počasí (snad kromě vichřice a vánice :D )
- Krýša miluje kolo, takže většinou jedeme někam na kole, nebo já na bruslích, on na kole, nebo jen na kolech, kdy Robo je ve vozíku... třeba na hřiště - do lesa - na cyklostezku... někdy jsme ale jen tak na zahradě a sázíme kytičky, uklízíme a zvelebujeme zahradu... moc rád pomáhá... i když mu to dlouho nevydrží :D
- dle počasí se vracíme domů... jak je pěkně, tak třeba až mezi 18 a 19 hodinou - v tu dobu se vrací táta z práce
- cca v 18:30 večeře
- v 19 koupání - kdy děti hodím do vany a sama vyluxuju a vytřu a sklidím kuchyň a co je potřeba...
- v 19:30 nakojím Roba, zpívám mu ukolébavku a ukládám, pak teprve vylézá z vany Krýša... oblékne se, napije a vyčůrá a jdeme (já nebo manžel) číst pohádku (to mu mimochodem hrozně pomohlo - rituál - koupání, pohádka, uložení do postýlky) - do postele ho přenášíme v náručí - má to rád, naposledy se obejmeme, dáme si pusu a popřejeme si dobrou noc - do tří vteřin je tuhý :D - od té doby lépe spí, ze spánku nefňuká, většinou se nebudí (když, tak jen na čurání)
- jednou týdně chodíme plavat - Roba hlídá sousedka, jednou týdně chodíme do kanceláře (výjimečně 2x - snažím se, aby když jdu podruhé do kanclu, aby byli kluci doma - s tatínkem)
In reply to Když pominu, co píše MarSil a by Kytiii
co píšeš je moc pěkné a zaujalo mě to.tak si knihu pořídím a přečtu.děkuji za tip..
In reply to Když pominu, co píše MarSil a by Kytiii
já bych ještě dodala, že je hodně důležité chválit! Opravdu za každou blbost, hodně to pomůže. Třeba i pochválit, když si uklidí nějakou věc na své místo nebo když třeba něco čmárá na papír, hodně pochválit, že je to šikovný kluk a že se mu to moc povedlo a že se ti hodně líbí, pohladit, obejmout. Prostě si najít pozitiva na tom dni, i když tě třeba před minutou zlobil. Pevný řád je to nejdůležitější a neustupovat i za cenu scény, pokud řekneš NE tak NE je opravdu NE. My už bojujeme s tímto rok, můžu říct, že je to teď konečně o něco lepší. Malá má 3,5 roku. U nás je hlavně problém mladší sourozenec a já nemám kdy se starší věnovat samotné, jen spolu :( ale i tak se to u nás zlepšuje. Takže vydržet ;)
In reply to Když pominu, co píše MarSil a by Kytiii
Krásně a výstižně napsáno. Já bych podtrhla to, že je velmi důležité se dítěti věnovat zcela (občas - 2x-3x denně) - tzn. jen já a dítě (děti). Žádné odbíhání uklidit, uvařit, vyndat prádlo z pračky, dokoukat seriál, dopsat mail...Ne. Sedněte si společně, třeba na zem, tam kde je dítě rádo, mluvte na něj klidným hlasem, čtěte si pohádku, popř. popisujte obrázek, fotku, téma co ho zajímá... Nebo venku si povídejte o věcech, co vidíte, popisujte veškeré dění kolem sebe, opakujte to, zase klidným hlasem, veselým hlasem. Co nejméně příkazů, povelů, zákazů...Třeba v obětí, hlavy k sobě, nebo alespon blíže...
Hodně je to i v povaze dětí, ale hodně taky v nás maminkách. Jsme rozlítané, občas si myslíme, že je potřeba udělat něco 'důležitějšího' než si 'hrát' s dítětem, ale vlastně ne... Ono se nám to vrátí, když budeme klidné, vyrovnané při představování života našim dětem...
In reply to Když pominu, co píše MarSil a by Kytiii
:one: :one: :one:
In reply to Když pominu, co píše MarSil a by Kytiii
Přesně tohle nám doporučila neuroložka. ;) Opravdu jediné co fungovalo, byl vojenský režim.
In reply to Když pominu, co píše MarSil a by Kytiii
:one:
holky, vzteklé dítě a vzteklé dítě nemusí být jedno a to samé, u někoho se může jednat o povahu, u někoho je to výchovou, genama, u někoho to může být porucha... pokud se jedná o poruchu, zase může být vícero poruch - ADHD, některá forma autismu, aspergerův syndrom... pokud se vám kromě vztekání nezdá ještě něco jiné (nemluvení, nebo naopak až dospělé mluvení, rituály, afekty, ubližování sobě nebo jiným, problém s jídlem, spánkem...) určitě bych vyhledala někoho fundovaného, psychologa, psychiatra, nejlépe se zaměřením na poruchy autistického spektra, aby se vyloučila porucha a pak se to dá usměrnit výchovou. Pokud se bude jednat opravdu o poruchu, bez odborníka si neporadíte...
In reply to holky, vzteklé dítě a vzteklé by MarSil
Naprosto s tebou souhlasím,být na místě autorky obrátím se na dětského psychologa. A mamince přeji pevné nervy a ať se situace brzy vyřeší. Já mám doma také vzteklé dvouleté dítě,ale řekla bych,že je vzteklý tak nějak přiměřeně věku a genetice,já i partener jsme dost výbušní :)
Drze se ti sem vetřu, co kdo poradí. Taky máme doma vzteklinu.
Určitě se tady najdou holky zkušenější, které Ti poradí, tak posílám jen odkaz a doporučení na knihy, vlastně dvě...z jedné je ukázka http://www.celostnimedicina.cz/maly-tyran.htm
a ta druhá http://obchod.portal.cz/produkt/maly-tyran/
Drž se
In reply to nedoporučuji Prekopovou by MarSil
proč?
In reply to a by bobulkamodra
protože paní Prekopová je autorkou metody pevného objetí - metody, která je přirovnávána ke znásilnění... zalehnout dítě na několik hodin vší silou, tak aby se nemohlo ani hnout, nedát mu najíst, napíst, nehledět na to, jestli se počůralo, pokakalo, pozvracelo... ležet, dokud dítě zcela nevyflusne... a přitom na něj křičet své pocity :00: existuje skupina lidí, která proti paní Prekopové "bojuje" a jsou to především rodiče postižených dětí.
In reply to protože paní Prekopová je by MarSil
NO, ona se ta metoda musí použít jen v určitých případech a určitým způsobem. Takhle, když se to vytrhne z kontextu a popíše, tak to zní zbytečně krutě. Paní Prekopová je dobrá lékařka,se zdravými názory, které určitě stojí za to si vyslechnout nebo přečíst.
In reply to protože paní Prekopová je by MarSil
Cože? Tohle by udělala snad jen kráva a né matka ... tohle žádná maminka co miluje svoje dítě neudělá ... bože brečím jenom z té představy jak tomu dítěti musí být:( Bože zase neusnu:(
In reply to Cože? Tohle by udělala snad by Terry Von K.
w.ceskatelevize.cz/porady/10267432237-mamo-tato-obejmi-me/410235100021005/
In reply to w.ceskatelevize.cz/porady/102 by MarSil
přidejte si ww
In reply to a by bobulkamodra
protože paní Prekopová je autorkou metody pevného objetí - terapeutické metody, kterou přirovnávají ke znásilnění - existuje skupina lidí, která proti ní bojuje - a jsou to především rodiče postižených dětí. U této metody se leží na dětech vší silou - tak aby se nemhli ani hnout, leží tak i několik hodin, děti nedostanou najíst, napít, můžou se počůrat, pokakat, pozvracet - nic se neděje, leží se do té doby, než dítě zcela nevyflusne.. :?
https://www.facebook.com/video/video.php?v=3569854536186&oid=3392226727…
tak já se s dovolením přidám, našemu synkovi jsou 3 roky a 3 měsíce, až na to válení po zemi, umí předvádět podobné věci při konfliktech nebo odmítnutí toho, co chce, tak bych byla také ráda, kdyby se tu objevily fundované rady :) někdy mi přijde, že při tom vztekání dostane divný záchvat, kdy jakoby zadrhává :? je mi ho pak strašně líto..jinak mluví dobře, podminovací věty a tak..no, doufám, že se nejedná o ADHD..jinak syn je myslím i hyperaktivní, chvilku neposedí, špatně se soustředí, nedokončuje činnosti..
Taky synovi budou v červnu 3 roky a je to samé na děti není zlej,ale neposlouchá u nás je horší to že je šíleně ukecanej a mluví nádherně ... takže mi i řekne ne nejdu do pokoje, nechci si uklízet pokoj je hnusnej a starej, nebudu se oblíkat to prádlo smrdí ... vysvětlování po dobrém už od malá vůbec zjistili jsme že dokáže vnímat jen poveli NE ANO něco delšího jak jedno slovo už nevnímá ... tak na zadek to neplatí na něj řve dál a dál neuklízí ... do toho všeho mi doma hodí záchvat že chce domů a nedokže mi odpovědět kde je doma ... říká to všude kde mu je odporováno a kde musí poslouchat ... když byl poprvé sám u sousedky a já byla doma s Niki tak prej poslouchala byl zlatej ... už nevím jak na něj dřív na něj platil táta ted už ho má taky na háku :(
ahojky tvé téma mě zajímá mám zase vztekací holčičku.je krásná a v jádru též moc hodná ,ale ja se jde proti její vůli je zle.a tak si ráda počtu ,co holky poradí.též jsem z ní zoufalá.má 2 roky a 2 měsíce.a já mám pocit ,že stále jenom řve...
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Tak to si jdu pročíst rady-to máme doma taky jen v dívčím podání..taky se mlátí pěstičkama do hlavy?Ty zatnutý zuby a vzteklý třas ted máme asi týden taky..doktorka mi jen řekla že to bude osobnost ať jí ignorujem..