Jaké vybrat jméno

26.12.2015

Běla Alanis / Běla Alena "bílé krásné dítě"

Běla Alexie "bílá obránkyně"

Běla Aloisie / Běla Louisa "Bílá slavná bojovnice"

Běla Amalie / Běla Amelie / Běla Amely "bílá pracovitá"

Běla Anděla / Běla Angela "bílý posel"

Běla Apolena / Běla Apolonie "bílý Apollon"

Běla Aurora "Bílá Jitřenka"

Běla Artemis / Athena

Běla Astrid "bílá krásná bohyně

Běla Alodie "Bílé bohatství"

 

Běla Cornelie "bílý roh"

Běla Cordelie / Cordula

Běla Bára "Bílá vlna"

Běla Bedřiška "bílá mírumilovná vládkyně"

Běla Bereniké "bílá nositelka vítězství"

Běla Berchta

Běla Brigid / Britta

Běla Brenda "bílý meč"

Běla Brynja "bílé brnění"

 

Běla Dafné "Bílý vavřín"

Běla Dagmar "Bílá Denice"

Běla Dagný "bílý nový den"

Běla Diana

Běla Danu / Dana

Běla Danica / Dita / Dobromila / Dobromíra / Drahuše

Běla Delia "Bílá z Delosu"

Běla Dina "Bílý den"

Běla Doris "Bílý dar"

Běla Dobravka "Bílý les"

Běla Edeltrud "Bílá šlechetná síla"

Běla Edyta "Bílý šťastný boj"

Běla Elen "bílá pochodeň"

Běla Elfryd "bílý skřítek"

Běla Euniké "bílé šťastné vítězství"

Běla Evelin

Běla Emilie "bílá soupeřka

Běla Éowyn "bílá láska ke koním"

Běla Filippa "bílá milovnice koní"

Běla Flavie "bílá blondýna"

Běla Flora / Floriana

Běla Freja

 

Běla Gemma "bílý drahokam"

Běla Gertrud "bílá silné kopí"

Běla Gudrun "bílá bojová runa"

Běla Gisell "bílé kopí"

Běla Gracie "bílý půvab"

Běla Heidi "bílá bytost"

 

Běla Heidrun "bílá zázračná bytost"

Běla Helen "bílá pochodeň"

Běla Herta

Běla Hilda "Bílý boj"

Běla Chloe "bílý mladý výhonek"

 

Běla Ida "bílý čin"

Běla Idunn

Běla Ilona

Běla Ingrid "bílý milovaný Ing"

Běla Ingeborg "bílá chráněná bohem Ingem"

Běla Iris

Běla Irma "bílá země"

Běla Iva / Ivona / Iveta "bílý tis"

Běla Isolde

 

Běla Jorga "bílá rolnice"

 

Běla Klotilda "bílá slavná bojovnice"

Běla Konstancie "bílá pevnost"

Běla Kori "bílé děvče"

Běla Květa

 

Běla Laura "bílý vavřín"

Běla Leontina / Leonie "bílý lev"

Běla Lilie / Lilian

Běla Lilith

Běla Linda "bílá krásná lípa"

Běla Liv "bílá ochrana"

Běla Lucie "bílé světlo"

Běla Ludiše

Běla Luna

 

Běla Maia

Běla Margit / Markyta "Bílá Perla"

Běla Matilda "bílá bojovnice"

Běla Meda

Běla Melissa "Bílá včela"

Běla Mirabel "bílý zázrak"

Běla Muriel

 

Běla Naděje

Běla Nerys "bílá paní"

Běla Niké

 

Běla Odeta "bílé bohatství"

Běla Olivie "Bílá oliva"

Běla Radka "bílá radost"

Běla Radana

Běla Regina "bílá královna"

Běla Romy

Běla Rosarie / Rosalie "bílá růže"

Běla Rosalind "bílý jemný kůň"

Běla Rosamund "bílá ochránkyně koní"

 

Běla Stáza "bílá pověst"

Běla Sabina "bílá Sabiňanka"

Běla Sandra "bílý člověk"

Běla Selena "Bílý měsíc"

Běla Silvie "bílý les"

Běla Slávka "bílá Slovanka"

Běla Stella "Bílá hvězda"

 

Běla Thea "bílá bohyně"

 

Běla Una "bílá ovce"

 

Běla Vanda "bílá Vandalka" (germánský kmen)

Běla Věnka "bílý věnec"

Běla Vesna

Běla Viola "Bílá fialka"

Běla Viktorie "bílé vítězství"

Běla Vlaďka

Běla Vlasta

Běla Voršila "bílá malá medvědice"

Běla Wilma / Wila "bílá touha"

 

Běla Zora

Běla Zita "bílé štěstí"

Běla Žofia "bílá moudrost"

Kliknutím vložíte smajlíky:
16.12.2015

Leden2. Karin3. Radmila, Jenovefa4. Diana5. Dalimil, Dylan7. Wilma "touha"8. Čestmír9. Vladan10. Břetislav (Bratislav)11. Bohdana, Malvína "hladké čelo", Thea12. Pravoslav13. Edyta14. Radovan, Radúz15. Alice, Alis(on)16. Ctirad, Ctislav17. Drahoslav18. Vladislav19. Doubravka20. Ilona21. Běla, Gvendolin22. Slavomír, Mnislav23. Zdeněk, Raimund

24. Milena, Amanda "milovaná"25. Miloš, Milota26. Zora, Aurora, Danica27. Ingrid28. Odilia, Manfred ("dobrý rádce"), Tomislav29. Zdeslava30. Robin (Robyn) "skvělé pověst"31. Marika, Spytihněv

 

Diana = římská bohyně měsíce, lovu a kouzel. Trojitá bohyně plodnosti (zrození, lásky a smrti). Tajuplná žena, která se zjevuje postupně a někdy vůbec. Řeckou podobou je Artemis.

Symbolizuje ji proto nestálý Měsíc, jehož fáze (dorůstání, úplněk, ubývání) oodpovídají třem podobám bohyně: dívka, žena, stařena. Z bohyně vyzařuje všechna síla a krása přírodního světa. V kulturách se kult Velké matky uplatňuje ve formě matriarchátu.

 

Karin – je původně švédská zdrobnělina řeckého jména Kateřina.

Gwendolen – keltské jméno znamenající „bílý kruh“. Je odvozeno z velšského gen „bílý“, „spravedlivý“, „žehnající“ a dolen „smyčka“, „kruh“, řetěz“. Další podobou je Ginevra a Gvendolin.

Jenovefa – Keltské jméno znamenající „bílý duch“ či „bílá čarodějka“. Svatá Geneviéve je patronka Paříže.

Edyta – Jméno je odvozeno ze staroanglických slov ead „bohatý“, „šťastný“ a gyð „boj“.

Dylan – odvozeno z velšského slova llanw znamenající „průtok“, „příliv“ a přidala se předpona dy.

Alice, Alis, Alison – zkrácenina jména Adalheidis

Ilona – Možná pochází z hebrejského slova a jména Ilana „strom“. Či pochází z řeckého jména Heléne (Heléne –> Jelena -> Jelona -> Ilona)

Malvina – je vytvořeno z gaelského slova mala mhinn „hladké čelo“. Bylo zpopularizováno skotským básníkem James Macphersonem.

 

Ingrid – Pochází ze staroseverského jména, vzniklé složením slov Ingwio (bůh plodnosti) a frid „krásná“, jméno tedy můžeme přeložit jako „Ingwova kráska“, „zasvěcená Ingwovi“, „pod ochranou Ingwa“. Podle vikingské legendy to bylo jméno jedné z Valkýr – nadpozemských bytostí, které odvážely duše padlých válečníků do Valhally.

 

Raimund – Pochází z germánského jména Raginmund. Je stvořen ze slov Ragin (staroněmecky) a Regin (gótsky) znamená „radu“. Ve staré horské němčině mund znamenalo „ruka“, ale teď ochranu „ochranu“ – tedy vykládá se jako „Moudrý ochránce“. Tato etymologie naznačuje, že toto jméno vzniklo v raném středověku.

 

Zora – Zora, případně Zarja, Zvezda či Zwezda je slovanská bohyně krásy. Je to jedna z nejoblíbenějších bohyní spojována s úsvitem a ranném. Byla uctívána jako „nebeská nevěsta“ – za úsvitu jako „nejjasnější panna, čistá, vznešená a čestná“. Byla také známá jako vodní kněžka, která chrání válečníky. Ztotožňována s římskou bohyní Venuší a řeckou bohyní Afrodité či bohyní ranních červánků Éós. Zarja je ruské slovo pro záři, „východ slunce“ či „ranní hvězdu“.

Podle slovanského mýtu může působit Zora jako trojjediná bohyně.

Jako Ranní hvězda, Zorja Utrennjaja (nebo Zvezda Danica, Zora) každé ráno otevírá nebeskou bránu, aby mohl projet sluneční vůz. Je zobrazována jako odvážná bojovnice ve zlaté zbroji. Je patronkou koní a je spojována s planetou Venuší. Planeta Venuše má mezi lidmi ještě označení Jitřenka nebo Večernice. Chrání proti smrti v boji a válce, prosebník ji invokoval modlitbou: "Chraň mne, ó panno, svým závojem před nepřítelem, před svárem a šípy..." V některých pověstech je Zarja - ranní hvězda ženou boha Mjesace (nebo Mjesjats, Jarilo), boha Měsíce, v jiných je zobrazována jako ochránkyně Slunce a Mjesac je nepříbuzný bohyni Měsíce. Zarja je spojována s manželstvím a ochranou.

Večerní hvězda je Zorja Večernjaja (nebo Vecernja Zvezda, Zvezda Večernaja, Zwezda Wieczoniaia, Zwezda Wieczernica,, Zarja). Každý večer po návratu Slunce domů za ním zavírá nebeskou bránu.

Půlnoční hvězda je Zorja Polunočnaja (nebo Zwezda Polnoca). Každou noc Slunce umírá v půlnoci Zořinou zbraní, aby ráno bylo znovu reinkarnováno do života. Byla bohyní smrti, znovuzrození, kouzel, mystiky a moudrosti.

Zora tak představuje archetypální mýtus trojjediné bohyně. Ranní, večerní a půlnoční Zora představuje pannu, matku a babiznu. Některé legendy mohou zobrazovat Zoru jen jako ranní a večerní Auroru.

Aurora = římská bohyně ranního úsvitu

 

 

Únor1. Hynek („domov“), Brigid, Imbolc

2. Nela3. Svátek boha Velese

4. Jarmila, Gilbert5. Dobromila6. Vanda7. Veronika, Bereniké8. Milada9. Ronald, Apolena10. Mojmír11. Božena12. Slavěna13. Věnceslava, Věnka14. Valentina15. Jiřina, Georgia16. Ljuba17. Miloslava18. Gisel19. Den svatého Patrika20. Oldřich21. Lenka22. Ethel23. Svatopluk24.25. Lilian Lilie, Nevena26. Dorota, Dorian27. Alexandr, Saša28. Lumír, Kyra29. Horymír

 

Veronika – Pochází z řeckého Bereniké (Fereniké) znamenající „nositelka vítězství“.

Gisel – jméno může pocházet ze staroněmeckého slova gīsal „přísaha“. Ale může to být i staroněmeckého výrazu gisil „střela“, „kopí“.

Vanda – znamená „členka kmene Vandalů“

Ethel – pochází ze staroanglického slova aethel „vznešenost“.

Jiřina – Řecké podstatné jméno Georgós „zemědělec“, „hospodář“ pochází ze slovesa georgeo „farmařit“, „pěstovat“. Jiří -> Jerzy -> Jorgen [Jergen] -> Jorge -> Georg -> Geôrgios

Gilbert – Pochází z germánských jmen Gisilbert či Gisalberht. První slovo je ze slova gisil „hřídel šípu“ či gisal „závazek“, „rukojmí“ a druhé ber(a)ht „jasný“.

Ronald – Pochází ze staroseverského Rögnvaldr. Toto jméno je složeno ze slov regin „rada“ a valdr „vládce“. V některých připadech jde o anglicizovanou formu gaelského Raghnall

Věnceslava – Pochází ze slovanského jména Veceslav „více slavný“.

Věnka znamená „věnec“.

Oldřich – Pochází ze starohornoněmeckého jména Uodalrich „odkaz předků“. Je odvozeno ze slov uodal „dědičný statek, „odkaz“ a rich „bohatý“

Svatopluk – Pochází ze slovanského slova svet „silný“ – tedy význam je „silný v lidu“. Severská verze jest Svante.

Dorota – Pochází z řeckého jména Dorothea „dar boží“.

Alexandr – Řecké jméno Aléxandros „obránce lidí / mužů“. Jméno je složenina slov alexein „bránit“ a andros genetici podstatného jména aner „muž“.

Apolena – „zasvěcená Apollonovi“. Apollón je znám též jako vůdce Múz (μουσηγέτης múségetés). Mezi jeho atributy patří labuť, vlci, delfíni, luk se šípy, vavřínový věnec, citera či lyra. Dalším z apollónských symbolů je trojnožka, symbol prorocké síly. K Apollónově poctě se pořádaly každé čtyři roky pýthijské hry v Delfách. Apollón byl jejich patronem a věšteckým bohem. Další podoby Apollonie a Aplonie.

Patrik - Z latinského jména Patricius, které označovalo jednak vznešeného muže, jednak se váže ke slovu „patria“ (vlast). Vykládá se i jako "urozený".

Svatý Patrik (irsky Naomh Pádraig, angl. Saint Patrick) byl starověký křesťanský duchovní, mnich a misionář pocházející z římské Británie a působící v druhé polovině 5. století v Irsku.

 

Imbolc

Slavnost kojících ovcí, leží ve středu části roku. Oheň, který Brigid zapálila o Kračunu, jasně hoří v bříších březích stádních zvířat, řeky mléka rozproudí ve strucích a vemenech. Světí se nástroje na příští rok. Žehná v kovárnách. Kříže, vyrobené z pšeničné slámy, se darují pro ochranu domu. Její had vyleze z lůna Země, aby zjistil, jaké je počasí. 1. den přináší dočasnou oblevu. Ze stébel ovsa či pšenice se vyrábějí brideóga – slaměné panenky. Předvečer Imbolcu děvčata oblékají do šatů a nosí od domu k domu. Lidé věnují „nevěstě“ dárek

 

Brigid – Podle irské mytologie tato bohyně náleží k národu Tuatha Dé Danann. Jejím otcem je bůh Dagda. Brigidiným manželem je Bres, nespravedlivý král Tuathů, který se po svém sesazení přidal na stranu nepřátelských Fomóirů. Měla s ním syna Ruadana, který se stejně jako jeho otec přidal k Fomóirům a padl v bitvě, ve které se Fomóirové střetli s Tuathy. Brigid ho potom šla oplakávat na bojiště, a položila tak základy tradičního irského žalozpěvu caoine.

 

Thig an nathair as an toll

Là donn Brìde,

Ged robh trì troighean dhen t-sneachd

Air leac an làir.

Překlad: „Had bude pocházet dírou na hnědý den Bríde, ačkoliv by měli být tři stopy sněhu na rovném povrchu země“.

Uctívání této bohyně bylo rozšířeno na mnoha místech keltského světa a některé zvyklosti s ním spojené se zachovávají doposud. Ochraňuje zejména těhotné ženy a pomáhá při porodech. Je bohyní uzdravování, hojnosti a plodnosti, ohně (domácího krbu) a je ochrannou bohyní věštců.

Veles - slovanský bůh skotu, bohatství a podsvětí, a bývá také spojován s magiou, zpěvem, plodností a společenským řádem

Svátek boha Velese (3.2.)

Je to český masopust nebo jemu odpovídající ruská maslenica. Pro tyto svátky je dodnes (místy) typické přestrojování do zejména zvířecích masek, což je element evidentně spojený s Velesem jako s bohem ochráncem zvěře domácí i divoké, navíc jako s bohem, jehož čarovná moc dovoluje transformaci člověka ve zvíře, což nošení zvířecích masek naznačuje. Nemůžeme ani opominout všeobecné a nevázané veselí, spojené s atributy a rituály přinášejícími plodnost, což je rovněž Velesovou doménou. Problém, je že doba masopustu se řídí podle velikonočního cyklu, který přineslo až křesťanství. Dnes tedy můžeme jen s určitou přibližností říci, že starý Velesův svátek připadal někdy na období února, přičemž jeho atributy převzal po přijetí křesťanství masopust.

 

Březen1. Bedřich

2. Jasna, Den sváté Anežky3. Vladivoj4. Stella5. Kazimír6. Miroslav7.8. Merlin9. Františka, Franka10. Melissa, Melia, Viktorie11. Anděla, Angelika12. Gregor13. Růže, Rosa(rie)14. Mathilda15. Ida, Idunn16. Herbert, Alodie17. Vlastimil18. Eduard19.20. Světlana21. Radek, Vesna, Alban Eilir, Červené svátky Slovanů - http://www.e-stredovek.cz/view.php?cisloclanku=200803000322. Leontina, Lea23. Ivona24. Zbyslav, Zbyšek25. Marian, Marius, Iris26. Haštal27. Dita28. Soňa29. Tatiana, Slavomil30. Ernest31. Kwido

Anežka - Řecké jméno (agnes) značí "čistá".

Leontina – Z řečtiny znamená „lev“. Další podoby je Leonie.

Lea – Jméno ve španělštině značí „číst“.

Anděla – Pochází z řeckého slova angelos „posel boží“.

Angelika – Pochází z latinského angelicus „andělská“.

Leontina – Pochází z řeckého leon „lev“.

Marian – Pochází z latinského mas „muž“.

Haštal – Pochází z latinského slova castus „čistý“.

Kamil – V latině se vykládá jako „obsluhující bohoslužbu“. V arabštině znamená „dokonalý“

Jasna – Z jihoslovanského slova jasno „čistá“, „rázná“

Františka – Italské jméno Francesco „Francouzek“ vzniklo jako přezdívka Janu Bernardonemu – Františkovi z Assisi, který se nauřil francouzsky od svojí francouzské matky. Zdrobnělina Franka znamená „člen kmene Franků“.

Melissa – Řecké slovo pro „včelu“. Melia pochází z řeckého slova meli „med“.

Viktorie – římská bohyně vítězství

Ida – Jméno je odvozeno z germánského slova id „práce“, „čin“. Příbuzná jména: Lída i Idella.

Bedřich – Toto germánské jméno je odvozeno ze slov frid „mír“ a ric „vládce“. Další podoby jsou Fredrik i Fridrich, zdrobněle Fritz.

Stella – latinské a italské slovo pro hvězdu. Tvar Stellae znamená hvězdná.

Mathilda – Z gótského původu odpovídající ze starhornoněmeckých slov mahta „moc“, „síla“ a hildr „boj“. Význam tedy zní bojovnice.

Herbert – Toto germánské jméno pochází ze starohornoněmeckých slov heri „armáda“, „bojovník“ a beraht „jasný“.

Eduard – Jméno je odvozeno ze staroanglických slov ead „majetný“, „bohatství“ a weard „strážce“ či „ochránce“.

Alodie – Možná pochází z vizigótského jména, které odvozené z germánských slov ala „další“, „cizí“ a od „bohatství“, „hojnost“. Francouzská podoba je Élodie.

Ernest – Germánské jméno stvořené ze slova ernst „vytrvalý“, „rozhodný“

Kwido – Ze starohornoněmeckého widu „les“ či „wid „široký“. Další podobou je Kvido i Quido.

Tanja - „dcera“, „tělo“ v Sanskrtu.

Sonja – „zlatá“ v Sanskrtu.

Gregor – Pochází z řeckého slova gregorein „bdělý“, „ostražitý“.

Tatiana – Z latinského rodinného jména starořímského rodu Tatiů. Někdy se odvozuje z řečtiny (tattó) s významem „ustanovat“, „rozdělovat“.

 

Iris

Jde o bohyni duhy, která naplňuje mraky vodou. Kromě toho byla poslem bohů, zejména však nejvyššího boha Dia a jeho manželky Héry. Nebyla jenom zvěstovatelkou zpráv, ale také důvěrnicí a rádkyní. Iris na rozdíl od posla bohů Herma příkazy bohů neprováděla, pouze je vyřizovala. Ráda si k nim sama leccos přidávala, zejména pokud šlo o vzkazy bohyním, na které žárlila.

V mýtech se uvádí, že mimo jiných činů odvedla zraněnou bohyni Afrodítu z bojů před Trójou a na Héřin rozkaz ustřihla umírající Dídó kadeř a tak vyprostila její duši z těla.

Iris byla krásná, čímž silně kontrastovala se vzhledem svých tří sester, jimiž byly Harpyje, ohyzdné ženy s ptačími křídly a zobáky.

 

Idunn

Manželka boha básníků Bragiho, strážila ve své jasanové truhlici kouzelná jablka, která chránila Ásy před stárnutím. Idunn je proto nazývána ochránkyní zdraví a síly bohů. Její jméno znamená Ta, která omlazuje.

Bůh Loki jednou slíbil obrovi Tjazimu, že Idunn vyláká z Ásgardu. Pod záminkou, že našel krásná jablka a ať vezme ta svoje, aby je porovnala, Loki vzal Idunn do lesa, kde ji Tjazi v podobě orla odnesl do svého sídla v Trymheimu. Bohové bez svých jablek stárli a začali se po Idunn shánět. Pohrozili Lokimu smrtí pokud Idunn nepřivede zpátky. Loki si proto půjčil od Freyji sokolí roucho a vydal se k Tjazimu do Jötunheimu. Proměnil Idunn v ořech a v pařátech ji odnesl zpátky do Ásgardu. Tjazi však Lokiho v podobě orla pronásledoval, ale byl Ásy nakonec zabit.

 

Vesna či vesnas byly mytologické ženské postavy spojené s mládeží v časném jarné slovanské mytologii a to zejména v Chorvatsku, Srbiji či Sloveniji. Spolu s ní společník Vesnik.

Spojuje se s rituály prováděné ve venkovských oblastech v průběhu jara. V 19. století, ruští rolníci oslavovali návrat jara 1. března tím, že chodili na pole, nesoucí hliněnou postavu skřivana a bývá vyzdobené květinami. Slovo „Vesna“ je stále poetické slovo pro „jaro“ v slovinském a ruském jazyku. Ve slovinské mytologii, krásné ženy jsou zvané „vesnas“ žily v paláci na vrcholku hory, kde diskutovaly o osudu kultur a lidí. Mýtická slovanská bohyně jara.

 

Alban Eilir

Či též Eostre, Ostara, Méan Earraigh to všechno jsou názvy pro slavnosti jara. Jméno Eostre, bohyně jara a nového života, nás potom přímo odkazuje na Velikonoce (anglicky Easter). V dávných dobách tyto svátky splývaly v jeden, jehož hlavním smyslem bylo uctít a oslavit příchod nového plodného období.

Při jarní rovnodennosti opět nastává výjimečný okamžik, kdy den a noc jsou stejně dlouhé. K tomuto jevu dochází kolem 21. března a tímto datem také začíná astronomické jaro. Tento svátek je protipólem podzimní rovnodennosti, a i on je symbolem dokonalé rovnováhy. V následujících dnech až do letního slunovratu moc slunce poroste.

Jak již bylo řečeno, je Alban Eilir hlavně oslavou plodnosti a nového života. Proto se s ním pojí mnoho tradic, které tento aspekt podtrhují. Nejdůležitějším symbolem nového života je vejce. Proto se při jarních slavnostech vejce zdobí, obětují, darují, ale také se z nich připravují různé pokrmy. Časté jsou různé vaječné nádivky, které navíc obsahují množství čerstvých jarních bylinek, které byly vítaným oživením jednotvárného jídelníčku. Vejce se pro příležitost oslav často barvila na červeno, aby byla ještě více zvýrazněna symbolika nového života.

Dalším symbolem jsou jarní květiny a rašící větvičky, kterými byly zdobeny domy, případně byly uchovávány jako ochranný amulet. Nesmíme opomenout tradici pomlázky, která sahá až daleko do minulosti. Věřilo se totiž, že vyšlehání živými pruty přenese nový život i do těla vyšlehaného člověka.

S jarními zvyklostmi se také pojí důsledná očista po zimě, držely se půsty, lidé se omývali tekoucí (živou) vodou z potoků a samozřejmě se také uklízely a čistily domácnosti. Přímo při oslavě jarní rovnodennosti potom proběhla očista novým ohněm, který měl zároveň symbolizovat rostoucí moc slunce.

Ke se pojí pečení tradičních koláčů nebo bochánků s křížovým zářezem, v dnešní době je jím mazanec, kterým je tak symbolicky znázorněno slunce. Z tohoto koláče byla část obětována a zbytek se rozdělil mezi rodinu a přátele. Podle tradice každý, kdo snědl kousek potřený medem, byl celý rok zdravý.

Mezi atributy jara patří také zajíc, který se symbolickým zvířetem bohyně jara. Dnes můžeme, zvláště v anglofonních zemích, narazit na velikonočního zajíčka, či králíčka, který rozdává dárky, hlavně vajíčka, a který je odrazem tohoto symbolu.

S příchodem jarní rovnodennosti tedy začíná roční období plné života a radosti a tento zlom naši předkové velmi intenzivně vnímali, obzvlášť po dlouhé zimě, kdy museli být zavření doma. My dnes máme mnoho možností, jak si zpříjemnit zimu, přesto bychom neměli zapomínat na to, že nastal významný okamžik, přelom období, a měli bychom se připravit na novou aktivní část roku. Proč ne třeba tím, že se také očistíme a omladíme, jako to dělali naši předkové.

 

Duben1. Hugo2. Rosalind3. Richard4. Ivana5. Miroslava6. Vendula, Venuše7. Hermann8. Ema9. Dušan10. Darja „ten, kdo drží dobro“11. Ratmír12. Julian13. Aleš14. Vincent15. Anastasia, Stáza16. Irena17. Rudolf, Randolf18. Valerie19. Rostislav, Rastislav20. Tim21. Selma22. Leonid23. Den svatého Vojtěcha24. Svátek Jarovítův (či Jarila)25. Markus26. Otto27. Jaroslav28. Vlastislav29. Robert30. Roderik, Beltain (Svátek Čarodějnic)

 

Hermann - Germánské jméno znamenající "muž od armády", "válečník". Francouzská podoba jest Armand.

Hugo – Zdrobnělina germánského jména Hugbert znamenající „mysl“, „duch“.

Ema – Pochází z německého slova ermen „všestranná“

Julian – Toto jméno je utvořená z latinského jména Julius znamenající „z římského rodu Juliů“. Někdy se vykládá jako „vlasatý“.

Ratmír – Staré slovanské jméno znamenající „boj za mír“

Aleš – Česká a slovinská zdrobnělina řeckého jména Alexandr znamenající „bránící“.

Vincent – Latinského původu znamenající „vítězící, „přemáhající“

Anastazia – Řecké jméno značí „zmrtvýchvstání“ a zdrobnělina Stáza znamenající „pověst“

Irena – Řecké jméno znamenající „mír a lásku“

Rudolf – Toto germánské jméno znamená „slavný vlk“

Randolf – Germánské jméno značí „štítový vlk“

Valerie – Latinské jméno znamenající „silný“, „zdravý“

Rostislav – Slovanské jméno znamenající „ten, kdo utužuje slávu“

Tim – Řecké jméno znamenající „uctívající“

Juraj – Slovanské jméno pocházející ze staroruského slova jurkij „hbitý“, „mrštný“

Otto – Jméno germánského původu začátek jmen na -aud/od „bohatství“, „majetek“

Jaroslav – Slovanské jméno utvořené ze slov jaryj „bujný“ a slav „sláva“.

Vlastislav – Slovanské jméno znamenající „slavný majetkem, mocí“

Rosalind – Toto germánské jméno pochází ze slov hros „kůň“ a linde „jemný“. Je to též měsíc planety Uran.

Roderik – Germánské jméno znamenající „(ten, kdo je) slavný bohatstvím“

Robert – Germánské jméno pochází ze starohornoněmeckého Hrodebert „skvělé pověstí“ (složený z hruod „sláva“ a berht „jasný“)

Selma – Zkratka staroněmeckého jména Anselma. Je založeno na Ans = Aesir (z germánské mytologie) a –helm, což může znamenat „chráněná Bohy“.

Richard – Jméno je odvozeno ze slov ric „síla“, „vládce“ a hard „odvážný“, „silný“.

Leonid - Z řeckého slova leon "lev". Leonidas byl Spartský král z 5. století před Kristem.

Vojtěch - Slovanské jméno znamenající "ten, který se těší jako voják" či "těšící se bojovník", lebo "ten, kterému válka dělá radost"

Markus - Odvozené z latinského slova Martius, což se volně vykládá jako "bojovný", "válečník" , "Martovi zasvěcený", "Martovi oddaný", "Martovi náležející". Další jména stejného původu jsou Martin i Marcel. 

Jarovítův (Jarilův) svátek (24. duben)

Slovanský bůh, který byl ctěn v pomořanském Wolgastu a polabském Havelbergu. Jméno Jarovít se skládá ze dvou slov jarъ „síla, bujnost, divokost. smělost“ a vitъ „pán“. Je považován za místní formu slovanského boha plodnosti, stejně jako folklórní postavy jarních rituálů jako je Jarilo, Kostroma nebo German.

Písemné prameny

V písemných pramenech je nazýván Martem, nejspíše pod vlivem jeho atributůkopí a štítu. Jeho předpokládaná válečná povaha jej také spojuje se Svantovítem a Svarožicem, s druhým jmenovaným pak i možná solární funkce, Jarovítovým atributem byl totiž i zlatý štít, uložený v chrámu ve Wolgastu, snad symbol slunečního kotouče. Herbord, životopisec Oty Bamberského, jej popisuje takto:

„„...Byl tam pověšený štít podivuhodně veliký, umělecká práce, pobitý zlatými pláty, kterého se nesměl dotknout žádný smrtelník, protože byl, nevím proč, posvátným a také věšteckým znamením pohanů do takové míry, že kromě času války nesměl být nikdy sejmut ze svého místa. Byl zasvěcen, jak jsme se později dozvěděli, bohu Jarovitovi, který se latinsky nazývá Mars, a s ním na čele věřily ve vítězství ve všech bitvách....“[3]

Jak válečné tak solární atributy umožňují Jarovíta chápat jako místní formu hromovládce. S Perunem Jarovíta, vedle Svantovíta a Rujevíta, ztotožnil například Aleksander Gieysztor v 80. letech 20. století.[4]

Jarovít však zároveň byl i dárcem plodnosti jak vyplývá z řeči jeho kněze, zaznamenané v životopise Oty Bamberského, která byla vyřčena začátkem května 1128 v Havelbergu při hromadné slavnosti:

„„Já jsem tvůj bůh, jsem ten, který odívá pole obilím a lesy listím, v mé moci jsou plody luk a stromů, plodnost stád a vše, co slouží k užitku člověku. To vše daruji těm, kteří mě ctí, a odnímám těm, kteří se ode mě odvracejí.“[5]

Během slavnosti bylo město vyzdobeno praporci a místní kníže Wirikind (Witikind) prý biskupovi Otovi oznámil že místní lidé „dávají přednost smrti než poddání se porobě“.

Řeč žrece spojuje Jarovíta s Jarilem, běloruskou folklórní postavou. To napovídá že by neměl být chápán jako hromovládce, ale bůh plodnosti. Tuto hypotézu podporuje četnost jmen s komponentou jar- mezi příslušníky slovanských knížecích dynastií, potomky mýtických oráčů. Podle Michala Téry tedy Jarovít patří k božstvům třetí indoevropské funkce a je analogický postavám z ruské epiky jako je Mikula Seljačin a folklórním figurám jako je Jarilo, Kupalo, Kostroma, German a Kalojan.

Další zprávu podává, tentokrát z Wolgastu a též roku 1128, podal Ebbo, druhý životopisec Oty Bamberského:

„„Někteří z doprovodu biskupa, chtějíce si prohlédnout svatyni v tomto městě položenou, se přibližovali neopatrně. Vidouce to obyvatelé, pojali podezření, že se chystají spálit svatyni, a houfně, řínčíce zbraněmi, chtěli jim zastoupit cestu...Misionáři hledali záchranu v útěku. Klerik však jménem Dytrik, který je předhonil, se dostal až k dveřím samé svatyně a nevěda kam by se obrátil, odvážně do ní vpadl a uviděl na stěně zlatý štít – nikomu nebylo povoleno se ho dotýkati – zasvěcený bohu Jarovítovi, který byl bohem války, uchopil ten štít a šel jim naproti. Ti pak jako hloupí vesničané myslíce, že to bůh Jarovít se na ně žene, v úžasu se obrátily a padli na zem. Dytrik pak, vida jejich hloupost, odhodil štít a utekl.

 

Venuše - je římská bohyně smyslnosti, krásy a lásky a zahrnují funkce sex, plodnost a prosperitu. Později byla ztotožňována s řeckou bohyní Afrodité. Tato postava z římské (zároveň i z řecké) mytologie inspirovala velkou řadu umělců. V současnosti je bohyně Venuše uctívána v rámci římského rekonstrukcionalismu. Matka římského lidu prostřednictvím syna Aenea, který přežil pád Troje a uprchl do Italie. Venuše byla zásadní pro mnoho náboženských slavností, a byl uctíván v římském náboženství v mnoha kultovních titulů. Římáné si přizpůsobovali mýty a ikonografii řeckého protějšku Afrodité v římském umění a latinské literatury. V pozdější klasické tradice Západu, Venuše se stává jedním znejvíce široce odkazoval božstev řecko-římské mytologie jako ztělesnění lásky a sexuality.

 

Beltain

Jeden z nejvýznamnějších keltských svátků. Původně byl slaven v noci před druhým úplňkem po jarní rovnodennosti, nyní je slaven 40 dnů po jarní rovnodennosti. Podle Keltů tímto svátkem začíná „světlá“ polovina roku, kdy je příroda probuzená a vitální, vše rozkvétá, sluneční paprsky probouzejí  naše smysly a dávají nám novou sílu.

Zatímco na Velikonoce se k poctě bohyně Ostarun (Easter) slavila probouzející se plodnost země, nyní nastal čas květu. Příroda je již probuzená, nastává čas lásky a radostného života plného plodnosti. Sexuální síly dosahují svého vrcholu. Aby se mohlo zrodit nové, je však třeba nejdříve zničit staré. To se provádí pomocí ohně. Beltaine znamenal ve starokeltštině „jasný a zářivý“ oheň.

Ohňové rituály na Beltaine

Zapalují se dva ohně. Jeden byl mužský, černý a druhý byl ženský, bílý. Mezi nimi se o půlnoci vztyčovala bříza (májka), ozdobená barevnými stuhami jako symbol oslavy plodnosti, růstu a života. Půlnoc znamenala přelom mezi temnotou a světlem, odchod temné poloviny roku a příchod světlé. Májka byla také spojením mezi Nebem a Zemí. V ohních se pálily slamění panáci od Samhainu, nyní již nebyli potřeba. Pálili se na znamení konce temných časů. Muži a ženy pálili u svých ohňů vše staré a nečisté, co se nashromáždilo během zimy a přijímali novou sílu na nadcházející období. Poté spolu všichni až do rána  tančili okolo májky a milovali se v přírodě. Děti zplozené o této noci bývají prý velmi šťastné.

 

Oslavy Beltainu v dávných dobách

V předkřesťanských dobách se na Beltaine setkávaly ženy, aby slavily svátek ženskosti a plodnosti. Šlo především o oslavu a uctění daru Velké bohyně svým dcerám, schopnosti dávat život. Ženy doslova tahaly své vyvolené do křoví, aby vyzkoušely, zda je tento muž schopen zplodit děti a být otcem. Tuto noc neplatili žádné závazky, muži i ženy si mohli sundat snubní prsteny a chovat se jako svobodní. Tyto praktiky měly také zabránit uzavírání neplodných manželství. Není divu, že se tyto svobodné, sexuálně nezávislé a sňatkem neposvěcené reje, církvi znelíbily. Křesťanští kněží začali podněcovat strach mužů z divoké, bezuzdné ženské sexuality, označili účastnice tohoto svátku za čarodějnice a upalovali je.

 

Magie a rituály na Beltain

Ráno na Beltain by si ženy měly omýt obličej v ranní rose, potom budou celý rok krásné, pletou věneček z jarních květin a háží do potoka, řeky či jezera. Žehnají tím vodě a též pozdraví její bytosti. Mohou také natrhat košíček jarních květů a postavit ho na práh tomu, kdo potřebuje pomoc a povzbuzení. Tato noc je pro čarování jako stvořená. Dnes můžete spatřit víly. Tančete, zpívejte, milujte se! Nezapomeňte si něco přát, až budete skákat přes beltainský oheň! Se svým milovaným vypijte společně číši vína, do které jste vložili čerstvý jarní květ. Je svátkem Velké svatby. Beltaine oslavuje sexualitu, smyslnost, spojení, plození, rození, život, smrt, znovuzrození. Využijte tuto magickou noc k nějakému očistnému obřadu, k partnerskému rituálu nebo k obřadu plodnosti. Volejte měsíční bohyni Rhiannon a proste ji o lásku, sexualitu, vášeň a soucit. Pomůže vám také s tvořením, uměleckou inspirací a zhmotněním vašeho snu.

 

Květen2. Zikmund3. Alexis, Alexej, Alexa, Alexie, Timea4. Květoslav5. Claudie6. Radoslav, Radovít7. Stanislav, Stanimír9. Ctibor10. Blažena11. Svatava, Miranda12.13. Ofelia14. Dina (v Sanskrtu znamná "den")15. Žofia16. Přemysl17. Aneta18. Nataša19. Ivo, Alwin20. Zbyšek21. Monika, Mona22. Emilién23. Vladimír24. Vanesa25. Viola „Fialka“26. Filip, Filippa27. Valdemar, Vojslav28. Viliam, Wilem29. Maxmilian, Maxim30. Ferdinand31. Camilla („mladík zaměstnaný v bohoslužbách“)

 

Zikmund – jPochází ze starohornoněmeckých slov sigu „vítězství“ a munt „ochrana“. Znamená tedy „ochrana skrze vítězství“. Může být příbuzný ze staroseverským sigr a mundr – tedy znamená „ochránce vítězství“

Alwin – Pochází ze starověkého germánského jména Adalwin či Aelfwin znamenající „ušlechtilý přítel“ či znamená „malý přítel“

Claudie – Latinské jméno znamenající „kulhavá“, „chromá“ - "náležející ke starořímskému rodu Claudiů".

Stanislav – Slovanské jméno znamenající „upevni slávu vytrvalostí“

Stanimír – Slovanské jméno znamenající „upevni mír (svět)“

Premysl – Buď je to slovanské jméno značící „ten, kdo vše dobře promýšlí“ či jde o keltské jméno a bude pravděpodobně ukryto v keltském Premī-ācus s variantami Prim-īācus a Primicī-ācus ve všech případech znamenající první, přední. Ostatně toto jméno bylo u jiných národů poměrně hojně rozšířené, stačí si vzpomenout na řeckého Priama, obsahově znamenající v postatě totéž co keltský výraz. Bude tedy velmi pravděpodobné, že český Přemysl nevznikl od slovanského přemýšleti, ale že jeho původ bude patrně v indoev. -první-. Ostatně dodnes je poměrně běžně užíván termín premiér či premiant.

 

Valdemar – Starogermánské mužské jméno slovanského původu znamenající „proslulý vádce“. Germanizovaná verze slovanského jména Vladimír.

Viliam – Pochází z germánského jména Wilhelm (starogermánsky Wilhelm a staroseversky Vilhjálmr). Anglosaská forma by měla být stejná (anglosaská kronika odkazuje na Wilhelma I. Dobyvatele). Je to sloučenina dvou odlišných prvků wil „touha či vůle“ a helm „ochrana“. Čili se může vykládat jako „rytířská touha ochrany“. Další podoba jest Wilem.

Vanesa – Toto jméno vytvořil irský spisovatel Jonathan Shift z Esther Vanhomrigh, se kterou se se Swift setkal v roce 1708 a učil jí. Jméno bylo vytvořeno z „Van“ z příjmení Vanhomrigh a přidáním „Esa“, zdrobnělina Esther. V 1726 jméno Vanesa se poprvé objevilo v tisku v Cadenusovi a Vanesse, autobiografické básni Swiftova vztahu s Vanhomrigh.

Miranda – jméno latinského původu znamenající „obdivuhodná“. Miranda, dcera Prospera je postava v shakespearově hře Bouře, později se zamiluje do Ferdinanda. Miranda je nejmenší a nejniternější z pěti hlavních měsícu planety Uran.

Timea – Jméno stvořil v roce 1872 maďarský autor Mór Jókai, pro postavu v jeho románu Az arany amber (doslovně Zlatý muž). Odvozenina ze jména Euthymia “sladce dobromyslná“

Ivo – Odvozeno z uvos v galštině (bylo nalezeno též ve welštině ywen, irštině eo a staroanglické iw - všechny znamenají tis). Příbuzné jména jsou Ivet(a), Yves, Ivette, Yvette, Ivona, Yvonne, Yvon i Iva.

Alexie – řecké jméno, které bylo vytvořeno ze slova alexein „odrazit, bránit“.

Ferdinand – je germánské jméno složené z prvků frith „cesta“ a nanth „odvaha“. Mělo by se to tedy vyložit jako statečná cesta“.

Svatava – Jméno je odvozeno z praslovanského slova svet „silný“, „svatý“, popřípadě „strážce“.

Ofelia – Jméno je odvozeno z ofelos „pomoc“ Jméno pravděpodobně stvořil pro svoji báseň Arcadia spisovatel Jacopo Sannazaro a je to i postava v Hamletovi od Shakespeara.

Aneta – francouzská zdrobnělina hebrejského jména Anna znamenající „půvabná“, „milostiplná“.

Emilién – Pochází z Římského rodinného jména Aemilius, který je vytvořen z latinského aemulus znamenající „soupeř“. Další podoba je Emilie, Emilia, Amilia a možná i Amelia.

Maxim – Římské rodinné jméno vytvořené z latinského Maximus „největší“. Svatý Maximus byl mnich a teolog z Konstantinopole v 7. století.

Viola – Latinské jméno znamenající „fialka“.

Žofia - Z řeckého slova (sofia) pro "moudrost"

Filip - Z složeného řeckého jména Filippos, "milovník (přítel) koní". Ženská podoba jest Filippa.

 

Červen

1. Laura2. Jaromil3. Tamara, Tara, Kevin4. Dalibor5. Dobroslav6. Norbert, Norman7. Iveta, Slav(ib)oj8. Medard9. Stanislava, Morgan10. Gita11. Bruno, Amabel12. Antonie13.14. Roland15. Svantovít, Isolde16. Zbyněk17. Adolf18. Milan19. Leoš, Leon, Leonard20. Květa21. Alois, Aloisie, Louisa21. -23. Alban Hefin a Kupadelné svátky ( http://www.boii.cz/alban-hefin )23. Zdenka24. Honza25. Ivan26. Adrian, Penelope27. Ladislav28. Lubomír29. Esmé30. Šárka, Melanie, Vlastimír

 

Iveta – Z galského uvos či welšského ywen znamená „tis“.

Bruno – Německé jméno znamenající „brunet“

Mabel – Latinské jméno stovřené ze slova amabilis „laskavá“

Roland – Ze starogermánského Hruodland „sláva země“.

Isolde -

Adolf – Pochází z germánských článků adal „ušlechtilost“ a wolf „vlk“.

Leon – Z řeckého slova pro „lev“. Latinské Leo má ten samý význam.

Leonard – Pochází ze starohornoněmeckého Leonhard „statečný jako lev“, může znamenat i „lví sílu“. Je to též i irské příjmení, z gaelského Ó Leannain („potomek od..) a předpona Leannan („milenec“)

Alois – z Germánského jména Chlodovech znamenající „slavný bojovník“. Pravděpodobně vzniklo ze starofrancouzského spojení á Lois, což znamená Ludvíkův syn nebo přívrženec. Ženská podoba jest Aloisie i Louisa.

Zdenka – Ženská podoba staroslovanského jména Zdeslav znamenající „dělající", "tvořící". Další ženskou podobou jest Zdeslava či Zdislava.

Adrian – Latinské jméno znamenající „pocházející z Hadrie“

Penelope – Z řečtiny a znamená „tkadlec“.

Esmé – Francouzské jméno znamenající „vážená“.

Melanie – Z řeckého slova melania „tmavá“, „černá“

Vlastimír – Staroslovanské jméno a značí „mír vlasti (majetku, vládě)“

Kevin – Jméno Caoimhghín keltského původu stvořené ze slov caomh (starogaelsky cóem) „laskavý“, „pěkný“ a –gin (starogaelsky gein) „zrození“.

Laura - Jméno je zřejmě domáckou variantou jména Laurentia, ženského protějšku k Laurentiovi. Pochází od slova „vavřín“. Jméno také mohlo původně znamenat obyvatele římského města Laurentium. Další podobou je Vavřinec, Laurel, Lauren.

Tamara – Nejběžněji se odvádí z hebrejského jména Tamar „palma“.

Norbert – Germánské jméno pocházející ze slov nord „sever“ a berht „jasný“. Podobné jméno je Norman.

Medard – Germánské jméno pochází ze slov macht „moc“ a hardus „tvrdý“.

Morgan – Jméno pochází ze starokeltského Morcant, možná utvořené ze slova Mor (ve smyslu „moře“) a cant („kruh“) – tedy vykládá se jako „mořský šéf“ či „mořské obránce“. Jako jméno ženské se odvozuje z postavy Morgan Le Fay.

Gita – Bhagavad Gítá („Vznešená píseň“) je to posvátná kniha Hinduismu.

 

Svantovít - slovanský boh ctěným polabskými Slovany, především na Rujáně kmenem Ránů. Díky politickému vlivu Rujány byl často ctěn okolními kmeny jako nejvyšší z bohů (deus deorum), dary mu přinášely kmeny od Vagrie po Pomořansko, dokonce i dánský král Sven III., ač byl křesťan, mu obětoval skvostnou číši. Jméno lze vykládat pravděpodobně jako kompozitum ze slov svętъ (mocný, silný) a koncovky –vit (pán, vládce, vítěz, bojovník), tedy přibližně mocný pán. To naznačuje, že původně nešlo o jméno boha, ale o přízvisko. Mohlo se tedy jednat o hypostazi či polabsko-slovanskou variantu Svaroga, Peruna či jiného boha.

 

Alban Hefin

Letní slunovrat nebo též Meán Samraidh, Litha či Midsummer je svátkem počínajícího léta, dobou, kdy Slunce dosahuje vrcholu své síly, země je zelená a slibuje bohatou úrodu.

Z astronomického hlediska je letní slunovrat dnem, kdy východ i západ Slunce dosahují nejsevernějšího bodu na horizontu, poté se bod východu a západu Slunce začne po horizontu přesouvat jižním směrem a jižního maxima dosáhne o slunovratu zimním. Datum letního slunovratu obvykle vychází na 21.června. Přesný čas se stanovoval podle okamžiku, kdy Slunce vstupovalo do obratníku Raka.

 

Ve skutečnosti byl letní slunovrat prastarý přírodní svátek, který byl s radostí slaven všemi lidmi pocházejícími ze stejného duchovního prostředí. I když křesťanská tradice překryla slunovratové oslavy svátkem svatého Jana, odrážejí se mnohé pohanské rituály v rejích svatojánské noci.

Důležitým okamžikem je vnímání letního slunovratu jako triumfu slunečního boha Mabona, který se zrodil o zimním slunovratu a o jarní rovnodennosti porazil temnotu a nyní neomezeně vládne. Na základě podobnostní magie bylo sluneční světlo podporováno světlem a silou ohně, proto byly při západu slunce na vrcholcích kopců zapalovány posvátné hranice, aby byla moc světla udržena i po celou noc. Jelikož oheň byl zpodobněním slunce, měl také stejné očistné a obnovující síly, proto skákání přes oheň chránilo před nemocemi, zajišťovalo prosperitu a odhánělo neštěstí.

V době kolem letního slunovratu se lidé konečně mohli těšit z první úrody, ale jelikož je přízeň bohů nestálá bylo třeba vztah s bohy neustále posilovat. Bohové úrody nebo také vegetační duchové byli vnímáni jako personifikace rostlin a stromů. Proto se lidé na jejich počest a také, aby se jim co nejvíce přiblížili, zdobili květinami a listy. Také domy byly zdobeny rostlinami a zelenými větvemi.

V některých krajích se dochovala tradice pálení figurín vyrobených z vrbového proutí, které snad měly zastupovat vegetační duchy a symbolizovat proces jejich znovuzrození, kdy jejich popel posloužil ke zúrodnění země a tím k započetí nového cyklu.

 

Noc o letním slunovratu byla plná magických sil. Byliny utržené v tuto dobu měly silnější účinky. Lidé věřili, že v tento čas mohou nahlédnout do budoucnosti, že se mohou dostat ke skrytým pokladům nebo také získat nadpřirozené schopnosti.

V dnešní době už mnozí z nás na kouzla nevěří, ale přesto bychom se měli pokusit odhalit kouzlo tohoto výjimečného dne.

 

Noc Kupaly (21.-23. červen)

Smyslem svátku bylo zajištění zdárné úrody a to skrze vláhu přivolanou koupelemi, teplo přivolané ohni a plodnost přivolanou skrze sexuální nevázanosti. V kupadelných písních se objevuje motiv sňatku bratra a sestry – ohně a vody, dvou hlavních živlů tohoto svátku. Symbolické vyjádření je modrožlutý květ černýše hajního. Kupadelné svátky jsou oslavou letního slunovratu. Slaví se slunce a vrcholného období jeho vlády, kdy jsou noci v roce nejkratší. Základními atributy tohoto svátku je obřadní koupání, pálení ohňů a skákání přes ohně, vše doprovázeno nevázaným veselím vyplývajícím z upřímné radosti z rozpuku života. Cílem obřadních činností je nejen zabezpečit zdárný průběh léta a tím zajistit úrodu, ale též načarpat životní sílu, jež v tuto dobu v přírodě nabývá vrcholu. Od koupadel bude noci opět přibývat, proto budeme jistě sluneční sílu potřebovat. Při svátku oslavujeme zvláště sluneční a nebeské bohy: boha slunce Dažboga, nebeského praboha Svaroga, boha ohně Svarožice, a také ženskou sluneční bohyni, která se podle některých mínění nazývá Ladou.

 

Červenec1. Jaroslava, Maia2. Patricie3. Radomír4. Prokop "prospívající, zdárný, průkopník, cestu razící"5. Den věrozvěstů Cyrila a Methoděje6. Upálení mistra Jana Husa7. Liana8. Nora, Edgar, Killian9. Chloe „mladý výhonek“, Leticia10. Amalie, Amélie, Libuše, Ludoslav, Alma „živitelka“11. Olga12. Bořek13. Markyta, Margit14. Karolina, Šarlot15. Jindřich, Egon16. Luboš17. Martina, Gorazd „zkušený“18. Drahomíra, Drahomila19. Čeněk20. Ilja21. Vítězslav22.23. Libor, Lara, Larisa („pevnost“)24. Kristin, Kristiana25.26.27. Věroslava, Heidi („bytost“)28.29. Beatris30. Bořivoj31. Ignis

 

Kristin - Vykládá se jako "křesťanka". Odovozené z řeckého slova christos "pomazaný"

Maia – byla nejstarští z Plejád, matka Herma v řecko-římské mytologii. Nepříbuzné jméno Maia znamená „palmový strom“ v Maorském jazyku.

Leticia – jméno je odvozené z latinského pozdravu laetitia „radost“, „veselost“, „rozkoš“. Laetitia je jméno římské bohyně veselí. Její jméno je odvozeno z kořene slova laeta, což znamená „šťastný“.

Martina – Ženská podoba jména Martin. Pochází z latinského jména Martinus, který utvořen ze jména římského boha Marta (Mars). Znamená tedy „bojovný“, „Martovi zasvěcený“.

 

Killian – je keltské jméno znamenající „spojený s kostelem“ či „světlovlasý“.

Edgar – pochází ze staroanglických slov ead „blažený, šťastný“ a gar „kopí“ – tedy znamená „šťastný kopiník“.

 

Olga – Pochází ze staroseverského helgi odvozený ze slova heilagr znamenající „svatý“, „blažený“. V 10. století svatá Olga byla manželka Igora I., velkého knížete Kijevské Rusi, kde nalezl svojí smrt. Ona potom vládla za syna jako regentka do jeho osmnácti let.

 

Egon – Odvozeno z germánského prvku eg znamenající „ostří meče“. Původně krátká podoba germánských jmen egin či egil.

Ilja – ruská, slovenská, holandská a italská přesmyčka hebrejského jména Elijah znamenající „můj pán je bůh“.

 

Vítězslav - České jméno slovanského původu, znamená „slavný sídlem“ (vítati znamenalo bydlit, sídlit). Starší podobou je Vitoslav.

Larisa – řecké jméno znamenající „pevnost“. Larisa je nymfa v řecké mytologii, která byla dcera Pelasga. Lara je postava z novely Doktor Živago Borise Pastrnaka.

 

Lara – krátká forma Laranye znamenající „půvabná“ a v turečtině znamená „vodní víla“.

Patricie – Pochází z latinského jména Patricius, které je vytvořené ze slova patrician „vznešený“.

 

Cyril – Pochází z řeckého jména Kyrillos „pánův“, „mistrovský“.

Methoděj – Pochází z řeckého slova methodos „badatel.

 

Markéta – Pochází z řeckého slova margarites a sanskrtského maňdžárí „perla“.

Karolina, Šarlot – Základem je germánské jméno karlaz a staroněmecké karal „muž“. Z tohoto jména vzniknulo české král, polské król, jihoslovanské kralj i maďarské király.

Beatris – Jméno je odvozeno z latinského Beatrix, ženská forma Viator „cestovatel“. Viatrix bylo též běžně dávané mezi prvními křesťany, ačkoliv hláskování změnili ve spojení s latinským Beatus „blažený“.

Ignis – Jméno pochází buď z latinského či etruského ignire „ohnivý“.

Amalie – Pochází z germánského slova amal „práce“, evokuje se „pracovitou“ či „plodnou“.

Jindřich - Pochází z germánského jména Haimric, který je stvořeno ze slov haim „domov“ a ric „síla“, vládce“. Další podoba je Hynek.

 

Srpen1. Oskar, Fiona, Meda, Ludomír, Lugh; Lugnasad

2. Gustav, Elfryd, Freja3. Miluše4. Dominik5. Kristian, Oswald6. Oldřiška7. Lada8. Soběslav, Virginie9. Ratibor, Ratislav, Roman10. Vavřinec11. Filomena12.13. Alena, Belinda14. Alan, Alaina, Alanis, Lorelai15. Hana, Mirabel16.17. Petra18. Helen19. Ludvik, Louisa20. Bernard21.22. Bohuslav23. Sandra24.

25. Radim26. Luděk, Ludiše27. Otokar28. Augustin29. Evelin30. Vlaďka31. Pavlína

Helen - Řecké jméno znamenající "pochodeň"

Bernard - Germánské jméno znamenající "silný jako medvěd"

Augustin - Latinské jméno znamenající "Augustovi náležející", "ctihodný"

Vavřinec - Česko-slovensko-polský překlad latinského slova Laurus "vavřín". ("pocházející z římského města Laurenta)Filomena - Z řeckého slova filomené "milovaný"

Dominik - Z latinského domino "Pán".

Roman - Latinské jméno značí "Říman"

Hana – Toto jméno k nám přišlo z hebrejského Hannah „půvabná“, „milostiplná“. Varianta Hana znamená „blažená“ v arabštině a japonsky „květina“.

Mirabel – Latinské jméno znamenající „zázračná“

Petr – Řecký překlad (petros) z aramejského képhá „skála“

Alan – Ze staroirského aleanah a alainn „krásný“

Lorelai – Německé jméno znamenající „zpívající skála“

Sandra – Z řeckého andros „muž“, „člověk“

Otokar – Staré germánské jméno značící „bohatství hlídající“.

Pavlína – Z latinského paulus „skromný“, „nepatrný“

Meda – u severoamerických indiánů jméno znamená „věštkyně“.

Oskar – keltské jméno znamenající „přítel jelena“ v gaelštině. Staroanglická či severská forma Osgar znamená „boží kopí.

Fiona – keltské jméno znamenající „bílá“, „světlovlasá“ v gaelštině. Zdrobnělina jména Fionnuala, což znamená

Freja – severská bohyně plodnosti a úrody, lásky, krásy, války, čarodějnictví a dísa z rodu Vanů. Její jméno znamená „milovaná“. Mezi její rostliny patří prvosenka, šanta, cypřiš, jmelí, mák, růže, sedmikráska, jahodník, myrta, jetel, myrhovník, styrač a santal. Jméno Freji a jejího bratra se promítlo do anglicko-německého názvu Friday a Freitag.

Evelin – pochází z keltského jména Eibhlín, která je odvozena ze staroirského óiph, což znamená „zářící“, „krásná“. Další význam je ořech.

Gustav – starošvédského původu, možný význam je „opora Gótů“, též dvozený ze staroseverského prvku Gautr a stafr „opora“.

Elfryd – odvozené ze jména Ælfþryð znamenající „síla skřítka“.

Oswald – anglosaské jméno znamenající „božský vládce“.

Kristian – Pochází z řeckého slova christianos „křesťan“.

Lorelai – Jméno je odvozeno ze staroněmeckého slova lureln, v rýnském dialektu „mumlání“ a keltského termínu ley „skála“ – mělo v by to tedy znamenat „šeptající skála“ či „šustící skála“. Lorelei bylo jméno vodního ducha – mořské panny.

 

Virginie – Odvozeno ze starořímského rodinného jména Vriginius, pochází z latinského slova virgo „panna“, „dívka“.

Belinda Zřejmě vytvořeno z italského bella „krásná“. Nebo může být odvozena ze starohornoněmeckého jména Berlince či Betlindis, což možný výklad je jasný had“ či „jasná lípa“.

 

Lugnasad

Stojí na počátku sestupu Slunce do zimní temnoty. Jako první byl slaven v Tailltean, místě posledního odpočinku Lughovy pěstounky Tailtin. V tomto období se završuje spojení Slunce se Zemí, sklizeň přináší první plody. Je to zvlášť příznivá doba pro svatby. Ve své podstatě je to čas napětí, kdy tmavé zimní dny se začnou zvolna ohlašovat a úroda ještě není všechna v bezpečí. Bůh sklizně je znám jako zelený muž nebo Ječ­mínek. Každý rok sám sebe obětuje, aby mohl pokračovat vel­ký cyklus života lidského společenství. Vzdání úcty prvním plo­dům sklizně zmírní nejistotu nad osudem úrody a připomene vděčnost za přicházející žeň.

 

Tradičně konají shromáždění u výrazného přírodního útvaru, jakým je posvátný strom, starodávná mohy­la, posvátná studna nebo vrchol kopce. Jsou vyvolávána pohan­ská božstva, např. Danu a Lugh, a jim jsou adresovány prosby o ochranu a bezpečnost pro dozrávající klasy.

 

O tomto svátku se za svítání obřadně uřízne první klas, polo­ží se na kámen a nechá na slunci uschnout. Potom se z něj vy­loupají zrna, očistí se od plev a umelou v ručním mlýnku. Z mou­ky se na ovčí kůži uhněte těsto a z něj se vytvaruje placka, která se upeče na ohni z jeřábových větví (příp. z jiného posvátného dřeva). Placka se láme a rozdává shromážděným celebrantům, zatímco obcházejí po směru hodinových ručiček oheň.

 

První den žní se celá rodina slavnostně obleče a pozdraví boha žní. Hlava rodu si sundá z hlavy klobouk, vystaví tvář slunci a uříz­ne hrst klasů. Třikrát jimi zakrouží nad hlavou ve směru hodino­vých ručiček a spolu s celou rodinou žehná bohu žní. Vzdávají díky za zrní a chléb, maso a vlnu, zdraví, mír a prosperitu.

V některých místech patří k náplni L. výstup na horu, navštívení posvátné studny a dostihy. Kdy je po žních, všichni ženci dohromady podseknou po­slední snop tak, že stojíce opodál házejí popořadě po snopu srpy, dokud mu konečně nepodříznou „krk". Někdy se klasy svá­žou tak, aby vypadaly jako zvíře. Tomu, komu se podaří useknout „hlavu" snopu, připadne čestná úloha při dožínkové hos­tině.

 

Někdy se dožínkový snop tvaruje do podoby „panny" - je-li úroda dobrá, vypadá jako mladá žena, je-li chudá, dostane podo­bu cailleach (stařeny). Panna má své místo u dožínko­vé večeře. Poslední vůz obilí někdy doprovází „pán žní" a „krá­lovna žní“, kteří při cestě z pole sedí na voze ozdobeném květinami a haluzemi. Diváci se snaží polít zrní vodou a „Pán“` a „Královna“ jim v tom brání posledním snopem. Považuje se za velké štěstí, když se vůz dostane domů suchý. Žnec, nesoucí si domů snop, je přivítán ženou s kbelíkem pl­ným vody. Snaží se ho polít, a kdež se jí to nepodaří a muž zů­stane suchý, je mu odměnou polibek. Když ho polije, dá mu navíc na hlavu prázdný kbelík. Dožínkový snop se nechá stát v kuchyni nebo na římse krbu, do příštích žní. Také se může dát do koruny stromu nebo smí­chat se setbou pro příští rok. Někdy je zaoráván zpět do půdy, nebo se nechá na poli shnít. Může být obřadně spálen na konci příštích žní, anebo přidán do krmiva pro zvláště ceněný kus do­bytka. Tímto způsobem přechází zúrodňující duch boha žní ode žní ke žním.

 

Září1. Linda, Melinda, svatý Jiljí2. Adela3. Bronislav, Branislav, Branimír4. Henrieta, Muriel, Den svaté Růže (Rosalie)5. Boris6. Boleslav, Brianna, Bolemír7. Regina8. Mariana, Marion9.10. Irma11. Denys12.13. Lubor14. Radka15. Jolana, Jolantha16. Den svaté Ludmily17. Naděje, Naděžda, Paloma "holub"18. Ariadné, Svatý Krištof19. Zita20. Oleg21. Mabon, Mokošina slavnost ( http://rodnavira.cz/o-nas/nase-cinnost/obrady/)22. Darina, svatý Emmeram (Jimram)23. Bertha24. Jaromír, svatý Gerard25. Zlata, Aurelia26. Damian27.28. Den svatého Václava – patron české země29.30. svatý Jeronym

Regina - Latinské jméno znamenající "královna"

Jiljí – Z řeckého původu (Aegidius) „záštita“, „ochrana“, „štítonoš“ - česká podoba vznikla patrně z 2. pádu latinské varianty – Gilii – gi čteno ji. Další podoby Giles a Gilies.

Rosalie – Italské jméno latinského původu (rosa, rosaria) „růže“, „růženec“. Další podobou je Rosarie a českou je Růže. Slaví svátek svaté Růže.

Krištof – Z řeckého slova christoforos „nositel Krista“

Emmeram – Německé jméno (Heimerean), rozšířený prostřednictvím latiny. Vykládá se jako „havran“.

Gerard – Germánské jméno (Gerwald) značí „kopiník“, popř. „ten, kdo vládne oštěpem“.

Jeronym – Řecké jméno (Hieronymos) značící „svaté jméno“

Adela – Zdrobnělina germánského jména Adalheid značící „ušlechtilá bytost“

Denys – Řecké jméno znamenající „zasvěcený bohu vína Dionysovi“.

Melinda – toto moderní jméno je kombinací „Mel“ s příponou „-inda“. Mel může být odvozena ze jmen jako Melanie „tmavá“, „černá“ či od jména Melissa „včela“ v řečtině. Též může souviset s řeckým slovem měli „med“ a s Lindou znamenající jemná“ v germánských jazyku.

Muriel – jméno pochází z keltského jazyka a je složeno ze slova „moře“ a „záře“. Gaelskou podobou je Muirgeal.

Henrieta, Harriet – jméno pochází z germánského Haimric (německy Heinrich), která je sloučenina slov prvků haim „domov“ a ric „síla“, „vládce“.

Adela - pochází z germánského jména Adalheid znamenající „ušlechtilá bytost“. Další podobou je Adalé, Heidi, Alis(on).

Irma – pochází z germánského slova irmin znamenající „svět“.

Ariadné – řecké jméno pocházející z krétsko-řeckého slova ari „největší“ a odnos „svatá“ – tedy znamená „nejsvětější“. Byla to dcera krála Mínoa a královny Pasifaë, paní Labyrintu. Její sourozenci se jmenovali Faidra, Katreos, Deukalion, Glaukos a Androgeos.

Jolana – maďarské jméno znamenající „dobrá dívka“

Jolantha – řecké jméno znamenající „květ fialky“

Darina – slovansko-keltské jméno. V keltštině znamená „štědrá“, „plodná“. V pověsti Daireann [Darón], krásná mladá žena zamilovaná do Finn mac Coola, muže s mnoha manželkami. Ve slovanských jazycích to znamená „dar“.

Bertha – Pochází z germánského slova beraht „jasný“, „zářící“. Nejznamější germánská bohyně Berchta. Staročeskou podobou jest Perchta.

Damian – Odvozeno z řeckého slova damazo „dobýt“, „překonat“, „zkrotit“, v podobě damao.

Linda – Pochází z německého výrazu lind „jemný“, „mírný“ či Linde „lípa“ anebo z novolatinského slova linda „krásná“.

Aurelie – Pochází z latinského rodinného jména Aurelius, který je odvozen ze slova aureus „zlatý“. Jméno s pravděpodobným významem je Oriana.

 

Mabon (nebo-li Dožínky)

Na podzimní rovnodennos se v pohanských tradicích zapomíná jako na nedůležitý svátek. Je pravda, že při něm nedochází k žádnému významnému dramatu. Jeho význam ale není radno podceňovat. Zanedbávání tohoto svátku je zřejmě dáno spíše nepochopením jeho symboliky než jeho opravdovou bezvýznamností.Rovnodennost je den, kdy světlo a tma trvají stejný počet hodin a jsou tedy na moment v dokonalé rovnováze. Na Mabon se ocitáme v posledních okamžicích vlády světla a slunce a na prahu začínajícího období tmy. Jedinečnou sílu tohoto dne můžeme využít velmi dobře ve svůj prospěch, ať už chceme posílit svoje kouzla, nebo se zaměřit na rekapitulaci svého úsilí.

 

Mnozí věří, že síla osmi velkých svátků, zvláště těch spojených s cykly slunce, jako jsou rovnodennosti, spočívá také v astronomické rovině. Noční obloha byla vždy zdrojem velkého hledání. Dvakrát do roka se Slunce na malou chvíli ocitne nad rovníkem planety Země a odměří tak přesně polovinou oběhu Země na její oběžné dráze. Nyní Země nastoupí svou cestu po vzdálenější části elipsy, po které obíhá, a na nás čekají studenější týdny.Tento jev je známý jako rovnodennost nebo také začátek astronomického jara a podzimu.

 

Mabon je často v literatuře označovaný jako svátek poslední sklizně. Je to čas, kdy Země vydává své plody, které tolik měsíců uzrávaly. Není náhodou, že v tuto dobu začíná období Váh – astrologického znamení rovnováhy. Převažování je skutečně hlavní otázkou měsíce. Znamená to zastavit se, ohlédnout se za sebe a dobře porovnat práci, kterou jsme za sebou zanechali, a zhodnotit, zda jsme svůj čas využili kvalitně.

 

Je to také čas tolik opomíjeného odpočinku. Pracovali jsme dlouho a tvrdě a musíme myslet i na sebe, na svoje tělo a ducha. Je načase setřít pot z čela, usadit se na slunce v jednom z posledních teplých dnů, dát nohy na stůl a moštem připít své vlastní vytrvalosti. Nyní je dobrá doba zakusit plody vlastní práce. Ať už jsou sladké nebo trpké, dopřát zasloužený relax tělu a udělat pro sebe něco příjemného, to jsou věci, které (ruku na srdce) až moc často opomíjíme. Dovolme si luxus vybočit ze svých zajetých kolejí, být chvíli trochu sluníčkoví a nabrat sil. Přichází zima a budeme je potřebovat.

 

Rituál i festival: způsoby oslavy

Na oslavách rovnodennosti je též výborné, že si v ten den můžeme vybrat z mnoha způsobů, jak je oslavit. Někteří se zaměří na uplynulé období léta a rozhodnou se zabalit svůj obřad do kabátu vděčnosti za dary, které jsme během té doby dostali; za hojnost jídla, pití a dobré společnosti; díky za sklizeň, příležitosti, nebo dobrodružství; vzdání poct matce Zemi; oslavy a radování.

Jiní oproti tomu mohou uvítat příchod tmy a lekcí, které přináší, a zvolí vychutnání prastařejších pudů člověka, meditaci a instrospekci; vítání období, kdy se můžeme ponořit hlouběji sami do sebe a poznat své nejskrytější stránky; setkání s předky a lidmi dávno mrtvými; poznávání děsivých stránek života, strachů a věcí, které si nepřejeme vidět, boj s nimi nám ale dodává druh síly, kterou jen těžko lze nahradit něčím jiným. Můžeme se poklonit zimě a prosit, abychom ji opět přežili ve zdraví, nebo připít slunci a nedočkavě čekat na jeho návrat za půl roku.Oboje je rovnou mírou zastoupeno v Mabonu. 

Rituání oslavy se tradičně soustředí buď na aspekt druhé sklizně, nebo na rovnováhu světla a tmy, života a smrti, muže a ženy. Oltářní výzdoba se nejčastěji odvozuje od tématu sklizně, Mabon tedy může být vnímaný i jako svátek primárně zemědělský. Pole a rostliny na nich zasazené umírají, zatímco vydávají člověku své plody, a tyto plody nesou hlavní poselství podzimní rovnodennosti a také symboliku života a smrti. Často se objevuje kukuřičný klas, jablka, hrozny, dýně, ořechy, obilí, ovšem i zelenina, další stromové ovoce, podzimní květiny a samozřejmě také produkty, které z těchto surovin vyrábíme; víno, pálenky, chleby, koláče,… dále se používají nástroje sklizně, z nichž se pro současného pohana nejrozuměji jeví srp a košík.Zajímavostí je, že i když je Mabon označovaný jako poslední festival sklizně, sklizeň samotná pokračuje v podstatě až do Samhainu, kdy se vlády na poli definitivně ujímá mráz. V některých částech světa je proto oslava poslední sklizně spojená se Samhainem. Odtud tedy pochází spojitost amerického Halloweenu s dýněmi, které jsou také symbolem Mabonu.Barvy Mabonu jsou typickými barvami podzimu: žlutá, oranžová, červená a hnědá, barvy padajícího listí.

 

Na co zaměřit své síly při mabonových oslavách?

Může to být samozřejmě rovnováha a harmonie v životě, které se vám v poslední době nedostávalo, například i v podobě rovnocennosti mužské a ženské role, a to jak ve vnějším světě, tak i uvnitř svého temperamentu.

Může to být doba rekapitulace a zodpovězení si na pár základních otázek, na které sem tam zapomínáme. Mám všeho dostatek? Pokud ne, co mi chybí? Pokud ano, vážím si toho? Toto je dobrý čas spočítat všechna pozitiva a negativa ve svém životě a rozhodnout se, jestli jsem s tím spokojený. A pokud ne, zjistit, co můžu udělat, aby se věc zlepšila.

 

Může to být uzavírání záležitosti, která nám dlouho leží v hlavě. Složme všechny účty a požádejme síly Mabonu o vyrovnání. Konstruktivnost a destruktivita jsou momentálně na stejné lodi, takže je jen na nás, kterou z nich zvolíme.

Můžeme se zaměřit i na sdílení s ostatními, například dobrý čas projevit vděk příteli za jeho podporu tím, že ho pozveme na dobré jídlo vlastní výroby.

 

Zaměřit se lze na relaxaci. Nejlépe se baterky dobíjejí samozřejmě v přírodě. Vyrazit na výlet a odreagovat se od každodennosti civilizace se může ukázat i jako výborný způsob, jak se spojit se svými cykly. Tam venku navíc rostou houby, kukuřice a různé plané ovoce, ze kterého se dá vyrobit úžasná spousta delikates (nebo tematická výzdoba). Babička nebo máma určitě má nějaké recepty.

 

Když už za nimi půjdete, věnujte nějaký čas i tématům domácího krbu a předkům, protože i to jsou věci, které podzim přináší do povědomí. Určitě nebude na škodu projít svůj domov s nějakým očišťujícím vykuřovadlem, vyhodit pár starých a nepotřebných věcí a udělat si trochu pořádek. V zimě budeme většinou zavření uvnitř, ať tam tedy raději nestraší kostlivci.

Pro skupiny se doporučuje jakékoli cvičení na zvyšování energie nebo témata archetypálních příběhů.

Pokloňte se temnotě

Mabon je v některých směrech chápaný jako svátek Stařeny a jako takovému mu přísluší také aspekty života, které nepovažujeme za příjemné, esteticky lahodící nebo správné. Ať už pro nás má temná strana větší nebo menší význam, je neoddělitelnou součástí života a jednou za čas bychom jí měli čelit. Nenechte se ale ošálit. V tomto případě nelze podvádět. Cesty do podsvětí, jakkoli pravidelné, jsou jen jedním aspektem této strany mince, a není radno někdy uvěřit tomu, že toto téma můžete s klidem přeskočit. Otázkami tohoto období jsou tedy také takové: Co je mi nepříjemné? Před čím zavírám oči? Z čeho mám strach?

A konečně, nejpříjemnějším způsobem, jak oslavit Mabon, je zřejmě udělat to v náručí boha Dionýsa. Mabon je proslaveným svátkem vína, které v této době dozrává, a nejinak je tomu s jablky, která v našich zemích přece jen mají delší tradici. Mošt, štrúdl, víno, buchty, křížaly a rozinky – z obou druhů ovoce se dá sestavit hotová hostina; přejeme tedy, ať se vydaří, a nechť jsou vám bohové přes zimu nakloněni.

 

Říjen1. Igor, Ivar2. Oliver, Olivia3. Bohumil4. svatý Francis z Assisi5. Alžběta, Eliška6. Oriana7. Justina8. Věra (Viera, Vjera)9.10. Marina11. Selena => řecká bohyně měsíce12. Marcel13. Renata14. Agáta15. svatá Tereza od Ježíše16. Finn, Havel, Gal17. Hedwig – patronka Slezska18. svatý Lukáš19. Edwin "bohatý přítel"20. Vendelín21. Uršula, Voršila22. Sabina "ze Sabiny", Sabrina23. Theodor24. Nina („Pěkné oči"), („Matka“), („mocná, vynikající“), („kamarádka“), („Květina“), ("oheň")25. Beata „blažená", Krispin "kučeravý"26. Erik27. Zoe „život“, Liv "ochrana"28. Alfred "elfí rádce"29. Silvia => římská bohyně lesů a stád, ochránce sadů a vinohradů30. Tadeáš „laskavý“31. Štěpánka, Samhain

Uršula - Latinské jméno znamenající "malá medvědice" .Staročeské obdoba jest Voršila.

Olivia – Latinské jméno značí „olivu“

Marcel – Latinská zdrobnělina z Marcellus „malý bojovník“, které pochází ze zdrobněliny Marcus.

Finn – Z keltského slova Fionn, což znamená „bílý“

Igor – ruské jméno přišlo ze severského jména Ingvar znamenající „chráněn Ingem“. První význam i původ může být odvozen z praseverského Ing(w)ia / Yngvi, které je původní jméno boha Freyra. Druhý význam i původ pravděpodobně jeden ze dvou jmen Harjaz „bojovník“ či Warjaz „obránce“. Jméno v důsledku toho znamená „Freyrův bojovník“ či „Freyrův obránce“

Ivar – Pochází ze staroseverského Ívarr. Toto severské jméno má několik etymologických výkladů. První význam Ívarra může obsahovat tvar yr „tis“ a –arr „(z hari „bojovník“), ale mohlo být částečně spojeno s Ingvarem a možným Joarem („kůň“). Druhý případný význam -arr pochází též z geir „kopí“ či var“ „ochránce“. Jméno si osvojila angličtina jako Ivor a gaelština jako Iomhar.

 

Tereza – Odvozuje se z řeckého theros „léto“, řeckého therizo „sklizeň“ či ze jména řeckého ostrova Therasia (západní ostrov Santorini)

Havel – Latinské jméno značí „obyvatele Galie“.

Lukáš – Latinská zkrácenina jména Lucanus „z Lucanie“ (Lucania byla krajina v jižní Italii)

Alžběta – Pochází z hebrejského jména Eliševa „bůh je moje přísaha“. Další podoby Eliška, Elisabet či Elisabel.

Justina – Pochází z latinského jména Justinus, odvozenina od Justus znamenající „spravedlivá“. Další podoba je Justa.

Oliver – Pochází ze staré horní němčiny, spojuje se staroseverským „Óleifr“ znamenající „pozůstatek předků“.

Vendelín – Stará zdrobnělina germánských jmen začínajících Wendel znamenající „Vandal“. Vandalové byli germánský kmen, která pronikl do Španělska a Severní Afriky v 5. století.

Marina – Z latinského slova maris „mořská“.

Erik – Pochází ze staroseverského jména Eiríkr (či Eríkr). První slovo je odvozen ei- ze starého praseverského slova aina(z) „jediný“ či „sám“ či z praseverského aiwa(z) „kdy“ či „“věčný“. Druhé slovo –ríkr stvořen z rík(a)z „vládce“ či „kníže“. Či může pocházet ze starogermánského ríkiaz, který znamená „silný“ a „bohatý“. Jméno je obvykle vykládáno „jediný vládce“, „samovládce“, „věčný vládce“ či „vždy silný“ a „vláda“.

Sára – Pochází z hebrejského jména sáráh „kněžna“.

Štěpánka – Pochází z řeckého jména Stefanos „věnec“.

Renata – Pochází z latinského jména Renatus „obrozený“. Stejné jméno je René.

Agáta - Pochází z řeckého slova agathos „laskavá“, „dobrá“.

Hedvig – Pochází z germánského jména Haduwig „vítězící v boji“.

 

Samhain

Hranice mezi létem a zimou, pro Kelty byl začátkem nového roku, a byl vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Když byla na začátku 1. stol.n.l. keltská území dobyta Římany, začaly se prolínat keltské a římské zvyky, a ke svátku Samhain se začal slavit i konec úrody. K symbolům přibylo obilí a ovoce. Během dalších asi 500 let se šířil vliv katolické církve. Papež Řehoř IV. se chtěl zbavit pohanských zvyků a pro období Samhainu vytvořil nový svátek - svátek Všech Svatých, který měl staré zvyky nahradit (anglicky se svátek jmenuje All Hallows' Day, z toho vzniklo pozdější Halloween). Ale lidé to vyřešili tak, že prostě slavili svátky oba. V 16. století už byly svátky prolnuty tak, že se slavily jako jeden.

 

Astronomické hledisko: Svátek Samhain se slaví v takzvaný „čtvrtící den“ (cross-quarter day), tedy den v půli mezi rovnodenností (den stejně dlouhý jako noc) a slunovratem (na severní polokouli nejkratší den a nejdelší noc). Jiným čtvrtícím dnem jsou Hromnice (v keltském kalendáři svátek Imbolc). Samhain se slaví jako protipól Beltainu, přesně po půl roce.

 

Zvyky: Zvyk byl prostírat u večeře i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit, nebo vystavovat za oknem zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě, která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu. Lidé se také převlékali do starých cárů a malovali si obličeje, aby se uchránili před zlými duchy.

 

Současnost: Tradice do současnosti přežila především v podobě Halloweenu, svátku, který se slaví v podvečer 31. října především v anglicky mluvících zemích - jak v Irsku a Británii, tak i např. ve Spojených státech, kam tento svátek přenesli irští emigranti. V menším měřítku se rozšířil i do jiných zemí včetně České republiky.

Ze starých zvyků se ve spojitosti s Halloweenem zachovaly zejména „lucerničky“ pro mrtvé (dýně vyřezaná do podoby strašidelného obličeje se zapálenou svíčkou uvnitř se stala jakýmsi symbolem Halloweenu) a převlékání do strašidelných kostýmů - v dnešní době se převlékají koledníci (zejména děti), kteří chodí dům od domu žadonit o cukroví, případně o peníze. Málokterý z malých koledníků ale tuší, odkud se tento svátek vzal a jaký byl původní účel těchto zvyků.

 

Samhain blízký jeho původní keltské podobě v současnosti slaví příslušníci některých novopohanských náboženství, zejména keltského novopohanství a Wiccy.

 

Listopad1. Slavnost všech svatých, Felix3. Hubert4. svatý Karel Boromejský

5.

6. Liběna, Leonard

7. Saskia

8. Bohumír (svatý Gottfried)

9. Bohdan, Darek

10. Eugen "blahorodý"

11. svatý Martin, Lutobor "litý bojovník"

12. Benedikt "blahoslavený"

13. Tibor "z Tiburu"

14. Sáva, Sába "děd"

15. Leopold

16. Otomar, Edmund

17. Mahulena

18. Romy, Odin

19. Dafne

20. Nikola, Nikita, Niké

21. Albert "vznešený"

22. svatá Cecilie

23. svatý Klement

24. Emilie, Amilia

25. svatá Kateřina "čistá, cudná"

26. Artur

27. Xenia "pohostinná"

28. Rufus "červený", Tristan (Drustan)

29. Zina (Zena)

30. Ondřej, Andrej, Andrea, Odeta

 

Felix – Pochází z latinského slova felix, felicis „šťastný“.

Hubert – Toto germánské jméno pochází ze slova hug „mysl“, „duch“ a beraht „jasný“. Též se vyskytuje i jako příjmení. Další podobou je Hugbert i Hugo.

Saskia – Často vykládá jako jméno holandského původu, který původně znamenal „saská žena“ (změna ze „Saxia“). Nicméně, u tohoto jména napadá myšlenka, že by to mohlo být slovanského původu znamenající „ochránce lidstva“. Též může být dánského původu, což se vykládá jako „údolí světla“.

 

Karel – Z germánského slova karlaz, což znamená „svobodný muž“. Ve staroangličtině přežilo jako churl (staroanglicky "ċeorl"). Pod vlivem slávy císaře Karla Velikého se velice rozšířilo a v češtině, polštině, chorvatštině, srbštině a maďarštině zdruhovělo: označuje krále.

Ondřej – Řecké jméno (andreas) „mužný“, „statný“

Klement – Latinského jméno (clemens) „vlídný“, „laskavý“, „mírný“

Nikola – francouzské mužské jméno řeckého původu (Nikolaos) je vytvořeno ze slova nikos „vítězství“ a laos „lidé“.

Dafne – Řecké jméno znamenající „vavřín“. Řecká mytologie zná nymfu, kterou její otec proměnil ve vavřínový keř, aby unikla bohu Apollónovi.

 

Otomar – Pochází z germánského jména Audamar, který je stvořeno ze slov od „majetný“, „bohatství“ a meri „slavný“. Vykládá se tedy „bohatstvím slavný“.

Odeta – Francouzská zdrobnělina germánského jména Oda znamenající „bohatství“. Další podobou je Odilia, Otto i Otilia.

 

Edmund – Vykládá se jako „bohatý ochránce“ a pochází ze staroanglického ead „bohatý“, „blažený“ a mund „ochránce“. Jméno nosili dva anglosaští králové Anglie.

 

Leopold – Pochází ze staro horno německého liut „lidé“. Germáni neměli slovo pro „lva“, takže použili latinské slovo leo. Neměli tušení o existencí lvů, dokud se nestřetli s Římany. Druhá část je germánského původu a znamená statečný, přirovnává se k bold. Jméno se tedy vykládá jako „statečný jako lev“ či „statečný v lidu“..

 

Odin - jméno hlavního boha severského panteonu náležící ke skupině bohů (božského rodu) zvaní Ásové, avšak tento bůh byl známý a uctívaný patrně po celém území obývaném Germány. Na území dnešního horního Německa byl nazýván Wotanem a Wodenem, avšak jeho proto-germánské jméno znělo nejspíše Wōđinaz či Wōđanaz. Švédové mu říkali Oden, Anglosasové Wodan a Langobardi Godan. Nejvíce informací o něm však pochází ze severské mytologie, která se nám zachovala v ucelené podobě ve Starší a Mladší Eddě. Podle severské mytologie je Ódin synem obra Borra a obryně Bestly. Je Otcem veškerenstva, patronem básníků, bojovníků a státníků, bohem smrti, války a magie. Je také bohem extáze, extatického básnění a šamanských kouzel. Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat. Jako všichni Ásové je legendárně praktický. Spolu se svými dvěma bratry (Vili a ) patří mezi stvořitele lidí, kterým dal do vínku dech a život (snad údajně i duši, která má být nesmrtelná). Obětoval se pro lidstvo, aby získal runy a za své levé oko dosáhl při pití z Mímiho pramene (či Mímiho studny) "moudrosti věků". Bývá popisován jako starší mohutný vysoký jednooký muž. I jemu byly v dávných dobách přinášeny lidské oběti. Mezi jeho rostliny patří jasan, jmelí, dub, laskavec, styrač a jilm.

 

Niké – Řecké bohyně vítězství. Její matkou je Styx (nenávist) a otcem Pallás (boj), sourozenci Biá (násilí), Zelos (moc, úsilí) a Kratos (síla). Spolu pomohli Diovi v boji proti Titánům. Pouze Níké ale byla uctívána, a proto je známější než její sourozenci. Centrem kultu Níké byl chrám v athénské Akropoli.

Ve výtvarném umění byla důsledně zobrazována jako okřídlená postava, čímž v antické mytologii tvoří výjimku v zobrazování božstev. Často je zobrazována jako malá soška v rukou Dia či Atheny. To vyjadřovalo skutečnost, že Níké byla ctěna nejen lidmi, ale i ostatními božstvy.

Níké byla zobrazována s různými atributy, které symbolizují vítězství. Často s hudebními nástroji (Kitharou (Lyrou), Phialou) s Thymaterionem (kadidelnicí) s dary pro vítěze (věnec, květiny, palmová ratolest, šerpa, džbán s vínem (Oinochoe).

 

Tristan – Pochází z bretonského jména Drust či Drustanus. Je odvozeno od slova „hluk“, které můžete spatřit podstatné jméno trwst (plural trystau) v moderní velštině a sloveso trystio „dusající“.

 

Prosinec1. Iva2. Blanka, Vivien3. Svetoslav, Svetomír4. Bára5. Jitka6. Den svatého Mikuláše7. Benjamin "milovaný syn"8. Květoslava9. Vratislav10. svatá Julie a Eulalia11. Danu12. Simona13. Lucie14. Lydia15. Radana16. Elvis17.18. Miloslav19.20. Dagmar, Dag21. Natali, Noel, Rod(an), Kračun a Alban Arthuan22. Šimon23. Vlasta24. Adam, Eva26. Štefan, svatý Štěpán27. Gaia28. Bohumila29.30.31. Den svatého Silvestra

 

Blanka – Znamená „bílá“ ve francouzštině (Blanche) a španělštině (Blanca) a je odvozen z pozdějšího latinského slova „blancus“, který pochází z germánských slov označujících barvy – ostatní slova jsou pro „šedou“ (německy „greis“ znamenající „šedovlasý“, francouzsky „gris“) a „hnědou“ (francouzsky „brun“) – což byla myšlenkapůjčování z latiny ke klasifikaci koňů (stará angličtina a španělština „Blanca“ – bílý kůň) (angličtina a francouzština „Blanche; italština „Bianca“; portugalsky „Branca“)

 

Vivien – Původem latinské jméno o období Římské říše – mužská Vivianus a ženská Viviant, které přežili do dnešní doby. Jméno Vivianus bylo zaznamenáno už v 1. století, je příbuzný s přídavným jménem vivus „živý“.

Jitka – česká zdrobnělina hebrejského jména Jehudit znamenající „z Judeje“ či „židovka“.

 

Svetoslav – Slovanského původu znamenající „ten, kdo uctívá světlo“. Zdrobněliny: Sveťo, Světek, Svetoš

Svetomír – Slovanského původu znamenající „zářivý mír“

 

Julie – Patrně z latinského ioulos „vlasatý“

Eulalia – Řecké jméno značí „dobře mluvící“

Danu – V irskej mytologii je hypotetická bohyně matka Tuatha Dé Danann (Lid bohyně Danu).

Lucie – Pochází z latinského slova lux „světlo“. Mužská podoba je Lucian i Lucius.

Lydia – Je řeckého původu znamenající „z Lydie“. Lydia je oblast v Turecku.

Simona – Pochází z hebrejského jména Šim’ôn znamenající „naslouchající“.

Elvis – Jméno tvrdí, že pochází ze staroanglického Eall-wīs znamenající „vše moudrý“ či možná pochází ze staroseverského Alvíss

Dagmar – Jméno je staroseverského původu znamenající „denní panna“ (Dagmær), dagr "den", a mær "panna".

Adam – Pochází z hebrejského podstatného jména adamah znamenající „ze země“.

Eva – Pochází z hebrejského jména Chavvah, které je odvozeno z hebrejského slova chavah „dýchat“ či z příbuzného slova chayah „žít“, „život“.

Natali – Pochází z latinského slova dies natalis „den zrození“. Francouzská podoba je Noel.

 

Gaia – Pochází z řeckého slova γαια (gaia), souběžná forma ze slova ge znamenající „Země“. V řecké mytologii byla matkou bohyň, které řídila skrz Zemi. Byla družka Urana a matka Titánů a Kyklopů.

 

Bára – Ve staroseverštině Bára znamená „vlna“. Varianta Bara znamená „nevinnost“ v arabštině a hebrejštině a v japonštině znamená „růže“. Bara je národ Malagasiů v Madagaskaru.

Barbora – Pochází z řeckého slova barbaros „barbarka“, „cizinka“.

 

Kračún (21.12. – 25.12.)

Český název Vánoce vznikl z německého Weihnachten, tedy „Svatá noc“. Ve všech slovanských jazycích existuje slovo koleda, které původně označovalo, a v běloruštině a v bulharštině stále označuje, právě svátek zimního slunovratu. Praslovanské kolęda je zcela jistě přejetím z latinského „calendae“, což byly u Římanů oslavy prvního dne v měsíce, zvláště pak u prvního měsíce v roce. Druhý název, který někdy bývá považován za staré slovanské označení zimního slunovratu, je kračun. Paradoxně však i tento název pravděpodobně přišel z latiny, vyloží se ze slova creātiō „stvoření“. Charakteristické pro něj je, že se vyskytuje v panonsko-karpatské oblasti, ze slovanských jazyků je známo ze slovenštiny, rusínštiny a ojediněle též z bulharštiny, ale dodnes funguje jako název Vánoc v maďarštině (Karácsony) a v rumunštině (Crăciun). Někteří se slovo kračun snaží objasnit jako „nejkratší den v roce“, z jazykovědného hlediska však takové výklady nejsou přesvědčivé. V lužických srbštinách a v polabštině je zimní slunovrat prostě nazýván Hody, což je také nejspíše označením nejstarším a nejpůvodnějším, vždyť jihoslovanské godina a východoslovanské god ve významu „rok“ právě označují dobu mezi dvěma zimními slunovraty.Oslavujeme pravděpodobně Dažboga, jeho matkou bude nejspíš Mokoš. Světu vládne podsvětní bůh Veles, jako náhrada ua 12 měsíců, kterým vládne právě Dažbog.

 

Rituály: Pálení ohňů (zapalování svící). V minulosti byly páleny pro celé vsi. Církev je zakázala. V Rusku se posílalo z kopce hořící kolo. Nesměly vyhasnout až do svítání a většinou se u nich celo noc bdělo. U jižních Slovanů (I Germánů a Litevců) je zvyk, do ohně se vkládal badnik (poleno). Musí vydržet do rána a jeho zbytky jsou považovány za posvátné a obdařené čarovnou mocí. Nejspíš je to symbol starého neplodného roku. Oheň chrání před nebezpečnými silami. Hlavní pokrm je koláč, na němž byly zobrazovány solární symboly (svastiky). Při večeři musí být na stole co nejvíce pokrmů a plodů, aby se totéž opakovala v dalším roce. Pokrmy obvykle jsou nemasité. Je zvykem prostírat slámu pod stolem, aby byla zajištěna úroda obilí. U jižních Slovanů následujícího rána pojídá „četnica“ – nekvašená placka symbolizujícího plenku Božice. U jiho a východo Slovanů se pro tento den ovětuje prase. Bylo posvátným zvířetem Dažbogovým, označující blahobyt a kulatost. V Čechách se konaly vepřové zabijačky.

Nejdůležitějším aspektem tohoto svátku je ctění předků. Hranice mezi světem zemřelých a živých je otevřena, duše mrtvých se svobodně pohybují po světě. U Slovanů je všeobecným zvykem při štědrovečerní večeři prostírat i zemřelým členům rodiny a na jejichž počest se připíjí. Mrtví předkové se v této podobě mohou objevit i v podobě neznámých příchozích. Proto všichni, kdo zaklepou na dveře, musejí být řádně pohoštěni. Duše předků se můžou převtělovat i do domácích zvířat a jejim věnováno zvláštní péče a jsou jim přinášeny lepší pokrmy, věří se, že o půlnoci dokáží mluvit lidskou řečí. Je nejvýznamnější slovanským svátkem předků. V tomto období se na náš svět dostávají i podsvětní duchové, kteří mohou být nebezpeční, jako jsou různí běsové, čerti, upíři, vlkodlaci i víly. Před nimi bylo nutné se chránit. Právě proto ten posvátný oheň, lidé se různě přestrojovali. Využíval se ochranný účinek česneku, žádná nečistá síla nemůže uškodit tam, kde panuje přátelství, bujarost a nevázané veselí. Velebova čarovná moc byla vhodná pro různé druhy věštění, které se při zimním slunovratu provozuje, např. rozkrojená jablka. O půlnoci můžou dívky při pohledu do studny spatřit svojeho ženicha, ale též svojí smrt.

Dne Božího zrození až po Tři krále, tedy po dvou 12 nečistých dní, počínala doba koledovaní. Koledovat nechodily děti, ale mladí muži, kteří shromažďovali do malých skupin. Nosily masky a strojili se do podoby různých zívřat či duchů. Cílem bylo dosáhnout co nejbizarnější podoby. Někteří se převlékali do ženských šatů. Pokud se kolední družiny setkaly, tak byla důsledkem bitva, při které mohli zemřít. Tito mrtví byli pohřbíváni na místě (na křižovatkách) a za jejich smrt nebyl nikdo postihován. Kolednici chodili po domech, kde hospodáři zvěstovali zrození „mladého Božice“, přáli domu zdraví a blahobyt. Vyjadřovali písněmi a scénkami. Jeden z koledníku nesl tyč se zobrazením slunce v podobě šesticípé hvězdy zlaté barvy, kterou může osvětlovat svíce.

 

Příkladem je tato koleda:

Čert: „O vy batuláci, sprostí tuláci, do kostela nechodíte, bohům se nemodlíte, zanechte toho dítěte a přidržte se mně, krále, knížete.“

První pastýř: „Bratře, jest tady čert, chce s námi míti nějaký žert, zažeň ho do pekla.“

Druhý pastýř: „Di, ty mrcho huhlavá, do tvýho pekla, sic tě uvážu na řetěz, budeš skákat jako pes z místa na místo.“

Čert ustoupí a pastýři dále vítají boží děťátko. 

Modlitba Dažbogu:

Dažbogu, bože náš svatý přejasný, prvorozený synu nebeského Svaroga!My, vnuci tvoji Slované, jsme se dnes sešli, abychom tvůj veliký svátek uctili.

Dažbogu, ty jsi naším mocným vládcem, slunéčkem naším ve tmě zářícím, vševidícím, vševědoucím.

Nechť nám hoří tvůj neuhasitelný oheň, nechť tvá síla vstoupí v něj, nechť nás ochraňuje za těchto nebezpečných nocí.

Děkujeme tobě, Svarog, nejvyšší bože, že jsi dal sémě,Děkujeme tobě, Mokoš, že se z tvého lůna Božic zrodil.Sláva tobě, Dažbogu, nechť tvoje síla skrze slunko napájí i naše životy!

 

Méan Geimrigh (Alban Arthuan – „Světlo medvěda“) (21.12. – 25.12.)

 

Chlad, chlad. Chladný dnes večer je širý Moylurg. Výš leží sníh než hřbety hor. Jelenům krmě nedosažitelná. 

Proklatá zima! Bouře se rozprostřela všady: Z každé rýhy ve svahu je řeka, z každého brodu tůně.

 

Z astronomického hlediska slunovrat připadá na 21. prosince, kdy je den nejkratší a noc nejdelší. V tento den pak východ i západ slunce dosahují nejjižnějšího bodu na horizontu a po tomto datu se východy a západy slunce posunují stále severněji.

Podle legend víme, že Keltové považovali zimní slunovrat za den, kdy se narodil, nebo spíše znovuzrodil, sluneční bůh Belen, syn Bohyně a rohatého boha Cernunna.

Zimní slunovrat byl den naděje neboť slunce začalo posilovat svou moc a dávalo tak příslib nového života. Ovšem nejen Keltové, ale i další kultury považují 21. prosinec za den narození svého buď slunečního nebo jiného vysoce postaveného boha. A vlastně i křesťanské Vánoce nejsou ničím jiným než oslavou narození Ježíše Krista, který tak symbolicky přináší nové světlo do nejhlubší tmy.

 

Rituály:

Pálení ohňů, které měly na základě podobenství magie posílit světlo „nového“ slunce. Pro poleno se vypravovali vyvolení mladíci, kteří vybrali strom, nejčastěji dub, nejprve uctili obětinami, vysvětlili mu, že ho musí porazit, poněvadž je to živá bytost. Porazili ho, nařezali na polena a nesly slavnostně domů. Přivítali se s rodinou. Hospodyně poté jeden konec pomazala medem, posypala moukou a polila pivem či medovinou a druhý konec byl zapálen. Popel z popela byl přimíchán pro dobytek a jarního osiva a zbytek rozprašila po polích a zahradách. Věštění budoucnosti: rozkrojená jablka či ořechů, což se zachovalo do dnešní doby.Zdravý a nepoškožený plod znamenal štěstí a prosperitu, červivý či jinak poškozený pak nemoc nebo neštěstí. Pekly se rituální koláče, zdobená tak, aby připomínali slunce. Jeden se pak rozdělil mezi rodinu, což mělo zajistit, že všichni zůstanou pohromadě a budou zdraví.

 

Keltové zdobili svoje domy jmelím, cesmínou, břečťanem a stále zelenými jehličnatými větvemi na připomínku obnovující se životní síly. Předávali si dárky, snad jako připomínku velkého daru Bohyně v podobě narození slunečního boha, či jen tak pro radost, aby prosvětlili tento temný čas. V dnešní době žijeme pod umělými světly a ani si nepovšimneme měnícího se slunečního cyklu a přitom by nám tolik prospělo, kdybychom se s ním zharmonizovali. Nadcházející doba Vánoc je pro nás rok od roku hektičtější a stále více stresující, že si už ani neuvědomíme, že bychom se právě nyní měli zastavit a oslavit příchod nového světla s radostí.

Kliknutím vložíte smajlíky:
16.12.2015

Ráda bych věděla, co říkáte na slovanská jména (k typicky českým příjmení Řehák, Veselá, Dvořák, ...). Dali byste nějaké?

Chlapecké jména:Blahoslav/mír, Bohdan, Bohumil/slav/mír, Branislav/mír, Bojan

Boleslav "více slavný"Bořivoj, Bořek "bojovník"

Ctibor, Ctirad, Ctislav, Čestmír

Dalemil, Dalimil, Dobroslav, Dobromír, Drahoslav, DušanDalibor "vzdaluj boj"Gostislav (možná zdrobnělina jest Gustav) "ten, kdo vyhraje slávu tím, že hostí v zahraničních stránách, v nájezdech a válkách"HorymírChrudošJaromír, Jaroslav „slavný svojí bujností“Jarilo, Jarovít - slovanský bůh vegetace -> http://rodnavira.cz/slovane/bohove/jar/Kazimír, Křesomysl, Květoslav

Lev, LešekLadislav "slavný svojí vládou"Luděk, Ludoslav, Ludomír „ten, který dává lidem klid“Ludivoj „ochránce lidu“Lubomír, Lubor, Luboš, Lumír „mírumilovný“Lutobor „divoký v bitvě“Milota „miláček“Milovít „milující panovník“Odolen „vypořádat, bránit, odporovat, překonat“Měšek, Milan, Miloslav, Miloš, Miroslav, Mnata, Mnislav, Mnata, Mojmír

Přemysl, Radomír, Radim, Radomil, Radoslav, Radovít, Radvít, Radovan, Radan, Radúz, RodanRatislav "slavný bojovník"Ratmír "bojující za mír"Ratibor „ten, kdo bojoval v mnoha válkách“Rostislav, Rastislav „ten, kdo utužuje slávu“Slavoj, Slavomil, Slavomír, Soběslav, Stanislav, SvatoplukSpytihněv "ten, jehož hněv je marný"Stanimír "ten, který ustavuje mír"Svatobor "silný v boji"Svatoslav, Svetoslav "silou slavný"Svatomír "ten, který zajišťuje trvalý mír"Svante (populární v severských zemích)Svantovít -> http://rodnavira.cz/slovane/bohove/svantovit/Vácslav -> http://www.nasejmena.cz/nj/cetnost.php?id=115005&typ=jmenoVeles -> http://rodnavira.cz/slovane/bohove/veles/Vítězslav, Vitoslav "slavný sídlem"Vojtěch - "ten, který se těší jako voják," či "bojovník pohodlí", "těšící se bojovník" lebo "ten, kterému přináší radost boj"

Vavřinec, Vavřín, Velimír, Vladan, Vladislav, Vladivoj, Vlastimil, Vlastislav, Vlastimír, Vlk, Vojslav, Vratislav

Zbyněk, Zbignev "ego, který se zbavuje hněvu"Zdenek "dělající"

Zbyslav, ZbyšekDěvčenské jména:Běla, Božidara, Božena, Blažena

Danica, Darina, Dobromila, Dobromíra, Doubravka, Drahomíra, Drahuše

Jarmila

KvětaJasna "rázná"Kazi "láska" či "úcta"Lada, Lesana, Liběna, Libuše, Ludmila, Ludiše

Ljuba, Ljubov "láska"

Milada, Milena, Miroslava, Miluše, NadějeRadana, Radmila, Růže

Slavěna, Slávka, Stanislava, Světlana, ŠárkaSvatava "silná"Vanda, Vendula, Velena, Věnka, Věnceslava, Věra, Vlaďka, VlastaVesna -> http://cs.wikipedia.org/wiki/VesnaZdenka, Zdislava, ZlataZora, Zorja -> http://moje-kniha-stinu.blog.cz/1303/o-jitrence-ktera-otevira-jaroŽiva -> http://poselsvetla.blog.cz/1306/ziva-vesna-morana

Kliknutím vložíte smajlíky:
01.10.2012

vybíráme jméno pro syna. co říkáte na jméno Mikuláš, znáte nějakého ? jak mu říkáte ?? děkuji za odpovědi

Kliknutím vložíte smajlíky:

Nej kamarád mého bratrance se jmenuje Mikuláš, už je mu dvacet, ještě si pamatuji, jak si z něj před lety všichni dělali srandu- tenkrát se podobný jména jako třeba Mates používali jako nadávka, teď to všechno děsně frčí.

Jinak jsme Mikulášovi říkali Miky.

děkuji všem za komentáře :)
nám se to jméno líbí, okolí moc ne. ale trosku se bojím toho, že bude patřit k těm modnim jménům. před třemi lety jsme chtěli Matyáše- v okolí nikde nikdo..a ted je mají pomalu všechny kamarádky..

In reply to by elys

no máš pravdu,že se to začíná rozmáhat,stejě tak ovšem Tadeášové,Tobiášové,Jonášové,Jáchymové a podobně... Je to těžký,tohle stejně neodhadneš,mě se naopak líbí,že lidé popustili fantazii i u klučičích jmen a už na tebe nekoukají jak na exota,když náhodou nemáte doma Martínka,Tomáška,Honzíka a podobně :) My jsme to udělali tak,že jsme to nikomu neřekli,budou mít překvapení po porodu a s tím už pak nic neudělají :s: :s: hodlala jsem se totiž vyhnout všem komentářům typu-to bude chudák,to se nehodí,nechcete se rozmyslet ještě???Tohle nesnáším,nám s manželem se líbí a Lukymu taky,tak co :)

Ahoj,
máme doma Mikuláška - ve čtvrtek mu bude 8 týdnů. Rodině se sice jméno nelíbilo, ale myslím, že si zvykli :). Jinak mu říkáme Miky, Mikulda, já mu říkám Mikýšek :). Je ot pěkné jméno a zase jich neběhá tolik, i když sem tam jsme ho na ulici také zaslechla.

Odběr kategorie Jaké vybrat jméno

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky