depka

Musím říct, že jsi mě trochu "potěšila", že v tom nejsem sama. Já si připadám úplně neschopná. Naše děti umí hodně věcí, ale prostě mi přijde, že jim to předávám všechno nějak chaoticky, bezděčně. Starší jsem se věnovala 100%. Uklizeno jsme neměli nikdy, protože jsem to všechno dělala, když ona spala a holka byla nespavec, ale pořád jsme něco dělaly, četly jsme si, vymýšlely stále něco...Měla jsem prostě radost i sama ze sebe. Od té doby, co jsem byla v té školce, tak mám nějakou depku. Děti mě měly rády a těšily se na mě, to vím...ale...Chytila jsem takový kolektiv, který se mě od začátku snažil přesvědčit, jak jsem neschopná. Měla jsem obrovský elán s dětmi něco dělat. Nakonec to skončilo tak, že já jsem prostě měla jen odučit, co si ony vymyslely a když jsem se trochu odklonila, bylo zle! Neříkám, že jsem úžasný pedagog (to snad ani nejde, být jím hned), ale zpětná vazba od dětí byla pozitivní, tak tak strašné to snad být nemohlo (navíc, když jsem něco vymyslela, jedna učitelka mi řekla, jaká je to blbost a pak to s dětmi dělala sama...). Fakt jsem se snažila, ale mám depky hlavně z toho, že se mi ne vždy podařilo zaujmout všechny děti a někdy byly děti tak zvlčené, že jsem měla problém je dát dohromady (to bylo když jich bylo tak kolem 20 dětí...) - to bylo vždycky po svačině, když šly z jídelny a spaní u velkých dětí. Někdy prostě ať jsem byla cukr nebo bič, tak nic. Sešlo se pár raubířů a rozjeli ostatní (mj. tam byl jeden hyperaktivní kluk). Od té doby si připadám hrozně neschopná... :00:

Všechno je o lidech a to máš v každé profesi. Já osobně bych byla ráda za člověka, který dokáže vymyslet něco zajímavého a nového a není všechno na mně. A co se toho času ve školce týče, tak to je úplně o něčem jiném než doma. Máš čas a klid jen na udělání si přípravy, nemusíš lítat kolem dětí (připravovat jim jídlo, utírat rozlitý pití, nadrobený jídlo atd.) Docela se těším jak se vrátím do práce, kluci půjdou se mnou a já budu mít konečně čas se jim věnovat a tvořit s nimi organizovaně :D :D

No, ono mít ve třídě svoje děti většinou není zrovna terno...Já měla malou taky občas u sebe, ale tomu dítku se nemůžu věnovat 100%, je tam spousta dalších dětí...A přestože naše holka má sourozence a nikdy tolik nežárlila, přece ji to dost bralo. Já se střídala ve třídách a když jsem nebyla s ní, jak mě viděla, visela mi na noze (a to už do školky chodí 2. rokem - ale víc nechodí než chodí - nemoci). Když jsem ji měla ve třídě, tak zase spíš prudila než pomáhala a to i přes to, že jsme spolu měly rozmluvu...prostě silnější než ona...Tak držím pěstičky. :€s€:

Já se tady veřejně přiznávám, že jsem ta matka, kterou moc nebaví si s dětmi hrát... na to mám manžela já jsem ten praktik, který učí praktické věci pro život, přirozenou cestou během dne, má dva roky umí mimo jiné barvy pozná zvířata a některé stromy, umí i počítat a to proto, že s ní prostě během dne komunikuji způsobem: hele dva bílí pejsci, tohle je jedlička, podívej, jak píchá má jehličí, dones to červené tričko prosím a tak podobně, myslím,že někdy můžeme dát dítěti víc jednodušší a přirozenou cestou, také mám odzkoušené, že jakmile se manžel malé více věnuje, ona ztrácí samostatnost :?

Jo, to my se taky učíme přirozenou cestou. Ale možná je to tím, že jsem pedagog, že mám pocit, že by to mělo asi vypadat jinak. Když se podívám třeba na ty stránky montessori, tak mám depku, že jinde to prostě jde...

Jé tak ty jsi učitelka, tak to smekám :one: a pokud tohle řešíš, tak mohu za sebe napsat, že jsi až moc dobrá, kdyby to tak nebylo, vůbec by ses nad tím nepozastavovala....

Mně se Montessori taky líbí jen z části. Ale jde spíš o ty zajímavé nápady, co tam má. Je vidět, že má všechno vymyšlené, zmáknuté...Já stíhám prd... :k:

Mě to tvoření baví. Dělám to s nimi ráda. Problém je v tom, že nějak pak nestíhám ten úklid okolo...A ve srovnání s ostatními mi to tvoření přijde takové nesystematické. Když si to srovnám s tím, jak to třeba plánuje kamarádka - učitelka školky...Mě prostě něco napadne a jdu na to. Je fakt, že je to baví a nemusím je do ničeho nijak zvlášť motivovat. Když jsem byla ve školce (dva měsíce jako úča a bohužel hrozný kolektiv učitelek), tak to bylo krapet horší, protože tam bylo víc dětí a ne vždycky se mi to povedlo, jak jsem chtěla. Nicméně od té doby si připadám nějak neschopná... :(

Ahoj. Ale doma preci neni skolka nebo skola. Doma si muzes delat vsechno jak te napadne a hlavne kdy te napadne. Kdybych si delala na vsechno plany, kdy, co a jak budu s detma delat, skoncila bych brzo v blazinci, protoze moje deticky jsou mistri v prekopavani planu a rozsevani chaosu.
Jasne, ze si treba obcas neco naplanuju. Treba ted pred Vanocema, ze vyrobime retezy z papiru nebo svicen z jabka. No a oni se pak sprajcnou, ze chtej koukat na pohadku nebo jit ven. Tak to holt udelame jindy nebo vubec. Ono se to nezblazni.
Ostatne ja si nejak nepamatuju, ze bysme s nasima systematicky neco tvorili. A nijak nas to nepoznamenalo. Proste kdyz se nam vsem chtelo, neco jsme s mamou vyrobili.
Doma proste nemusis mit ve vsem system a na vsechno plany. Je to domov a ne prace a to je na tom to hezky. Sedni si a uzivej si trochu toho chaosu. Jasne ze je hezky mit naklizino, "natvorino" do zasoby :///: , naplanovany aktivity tejden dopredu, ale to pak neni podle myho zivot ale nuda.
Ja mam taky rada, kdyz maj veci nejakej rad, ale s detma to az tak uplne nejde.
A ze kamaradka ucitelka doma jede podle nejakyho tvoriciho planu mi prijde trochu jako profesionalni deformace :///: a rozhodne bych si nedela vycitky, ze ja to tak nedelam. :a: .

Jo, možná máš pravdu a jde o profesionální deformaci. A já jsem bohužel postižená tím, že mám tu kamarádku za vzor...Taky je fakt, že člověk vidí jen část věcí a že třeba nestíhá zase něco jiného, co já vím...Taky má první dítě a je pravda, že s prvním dítětem jsem taky dělala 100%...No, nevím, prostě racionálně si to odůvodním, ale uvnitř prostě stále něco dloube...Je to k vzteku! :n: