depka..:-(

Ahoj holky, zdravím Vás.. Dnes je teda fakt blbej den..máte to taky tak některá? Na dokreslení..
Jsem asi 2měsíce po rozchodu s tatínkem synka. Ze začátku jsem byla celkem v euforii, protože ty poslední měsíce, kdy tu ještě byl byly fakt hrozné, šílené hádky na denním pořádku a vidina zlepšení nikde.. Dnes zbyla jen pachuť po tom všem, výčitky i hádky jsou pryč a tady tak nějak mrtvo. Jen vysmátý taťka, který užívá svobodu, nezávislost, víc peněz..
Já si něco začala s jedním klukem, se kterým jsem se ale dnes dopoledne rozešla, prostě to bylo takový nějaký "jalový", hodnej, milej...ale jinak žádná jiskra. Pořád ještě hodně řeším bývalý vztah..jak mi to proboha mohl udělat..podvádět mě...dopisovat si s někým jiným, když měl doma mě, krásnou rodinu..proč neudělal ani jediný vstřícný krok..jen mi jedenkrát napsal, že on se rozcházet nechce, já tenkrát na rozchodu trvala / měla jsem hodně "dobrých" důvodů /. Napsal tedy..O.K. Od té doby se chová, že je mu to fuk, dělá vtípky, směje se, je naprosto v pohodě.. Tak proč jsem já ta, kterou to trápí, která si představuje, jak sbalí jinou, že s ní mu to možná vyjde? Že najednou začínám pochybovat o sobě, jestli jsem nedělala já někde chybu? Jak Vám trvalo dlouho smířit se s rozchodem? Ráda bych toto období zaspala a vzbudila s třeba za rok, někde jinde... :r: Nejhorší, že tohle se mi stalo už podruhé a vážně začínám pochybovat o tom, že jsem normální. Že pokaždé přitáhnu chlapa, který se ke mě vůbec nehodí, já hodná, zodpovědná, citlivá, on hulvát, despota, mamináček, sobec a koketa, co musí mít kolem sebe spoustu "kamarádek", aby se cítil dobře, obletovaný, obdivovaný..kdyby se jen člověk dokázal nad toto všechno povznést, zachovat rodinu pro syna..já to ale nedokážu..
přitom je tolik ženských, co třeba nevěru skousnou a jedou dál, to jsem jediná, co to tolik řeší a zbytečně?
Pozn.: podvedl, když jsme měli měsíc pauzu-prý se to nepočítá..ale pro mě je jedno kdy, prostě to bylo..