Nechtěné těhotenství :(

člověk míní, osud někdy mění. To, že je to těhotenství neplánované a že už nemáte žádné věci, které by dítko mohlo zdědit po starších sourozencích, je podle mě nejmenší problém. To se vždycky dá vyřešit za pomoci maminek v okolí, které rády za pakatel, a leckdy i zdarma, nějaké věci po svých odrostlejších dětech věnují. V součtu to sice pár tisícovek bude, ale úplně neřešitelné to určitě není.

Pro mě je to spíš o věku, zdravotním stavu, psychické pohodě, životním tempu celé rodiny... já jsem vždycky plánovala mít dvě děti (manžel vždycky říkal, že by mu jedno stačilo). Po dvou samovolných potratech se mi první narodilo krátce před 31. narozeninami a druhé o dva roky později. Teď je mi 38, mladší dítko půjde v září do školy, kdybych otěhotněla znovu, věřím, že bych neváhala a dítě bych si nenechala. Krom zdravotních komplikacích, které jsem měla ve všech těhotenstvích, mně by třeba nepřišlo vůči dětem, které už mám, fér překopat jim stávající sourozenecké konstelace, ale hlavně si na další novorozeňátko připadám fakt stará. Nemůžu ale vyloučit, že kdybych měla ty starší děti někde mezi dvacítkou a pětadvacítkou, že bych si mezi třicítkou a pětatřicítkou ještě na jedno "neplánované" troufla.

Nikdo nežije tvůj život, a nikdo nemá právo soudit tě za tvou volbu. Jen nechápu, proč se o její správnosti potřebuješ ujišťovat zrovna na tomto webu. Nepotřebuješ náš souhlas, potřebuješ jen sama sobě odpustit, že si se takto rozhodla. Pokud tedy opravdu pochybuješ, prober ještě jednou s manželem důvody, které v tobě budí strach, že bys toho jednou mohla litovat.

Ahoj,jsem v podobné situaci jako ty jen s tím rozdílem,že neplánovaně čekám 4.Děti jsou ve věku 18let,12let a 10měsíců. Je mi 38,poslední těhotenství i porod-hrůza,jelikož se léčim na vysoký tlak,štítnou žlázu,astma do toho byla ještě těhu cukrovka,takže žádná procházka růžovým sadem.Taky jsem se rozhodovala zda nechat či nenechat,ale manžel o potratu nechce ani slyšet.Rozhodl vlastně za nás oba a jsem ráda,miminko si necháme,pokud bude vše v pořádku(jsem v 8.týdnu a 2x už jsem kdysi potratila).Příští měsíc se stehujeme do domečku,takže peněz taky moc nebude nazbyt. Ale myslím,že pokud člověk chce,zvládne všechno.Chápu jak se cítíš a že je to těžké. Ale věř,že nejsi v takové situaci sama!Držím palce ať už se rozhodneš jakkoliv!!!

Ahoj,nečetla jsem příspěvky a píšu až teď, tak snad nejsem moc mimo mísu:
Jsi si jistá, že tu interrupci psychicky ustojíš? Už teď se klepeš, váháš, odsuzuješ se, nadáváš si, potřebuješ se z toho vypsat. Volíš pilulku, která ti pro embryo/plod připadá humánnější... fakt to chceš udělat? Volba je jen na tobě. Manžel ve tvé kůži není a nikdy to nedokáže pochopit.
Připadá mi, že to, že ti to minulý týden nevyšlo a nejbližší termín se posunul až někam, kde máš nějakou pomyslnou hranici, je znamení, že to dělat nemáš.
Kamarádce se stalo něco podobného, pro potrat byla zprvu pevně rozhodnutá, neváhala, ale vyšší moc zasáhla, miminko si nechali a zvládli to.
Ať jsi se rozhodla jakkoli, přeju hodně sil. Dej vědět, jak to dopadlo.

Ahoj, odpověď jsi si napsala sobě SAMA! Zkus si po sobě ještě pořádně svůj příspěvek přečíst. Ty to děťátko a třetí miminko chceš! Jasně-logické argumenty bojují proti - rozumem je to snadno obhájené a odůvodněné - manžel další nechce, nejsou věci po dcerách, už jsem měla vše vyřešené..., na druhou stranu jsi ale jasně napsala, že ty sama POCHYBUJEŠ a navíc to sem píšeš. Kdyby sis byla na 100% jistá, tak bys to sem nepsala. Podle mě to dítě chceš, ale nedokážeš si to sama sobě přiznat. Kdyby sis ho nechala vzít, tak to bude bolet mnohem víc - a vlastně celý život a věř, že budou dny, kdy to budeš chtít vrátit, ....jeden den, pár dnů, týdny, měsíce a roky, tisíce dnů, dny, kdy budeš chtít vrátit čas do této chvíle-do tvého rozhodnutí, kdy jsi mohla říct ANO - přes všechny překážky, které máš, že to dítě chceš. Je to tvoje svobodná volba a taky vnitřně určitě víš , že by se to nějak i se 3 dětmi zvládlo!

Ahoj, neodsuzuji te .. jen premyslim, zda te napadla dalsi moznost - dat male k adopci. V okoli mam hodne kamaradu, kteri se snazi ziskat dite adopci a pry je deti velmi malo .. treba bys mohla nekomu udelat obrovskou radost :) ... promysli pripadne i tuto moznost ... ale chapu, ze kdyz uz mas 2 deti, tak tati moznost neni tak jednoduse zrealizovatelna, jako kdyz nemas zadne ....

Asi nenapíšu přesně to, co bys chtěla slyšet. Neodsuzuju tě, to zdůrazňuju, ty sama víš nejlíp, jestli tři děti zvládnete nebo ne. Ale byla jsem na tom úplně stejně před cca. 2 lety. Táhlo mi na 36 a doma dvě děti (8 a 2), které se narodily za dost dramatických okolností. Oba císařem a u obou jsem málem zemřela. U prvního porodu dokonce museli doktoři zachraňovat i moje miminko. Doktorka mi po druhém porodu kladla na srdce, že další už by mohl být fatální. A najednou jsem neplánovaně otěhotněla. Manžel říkal přesně to samé, co tvůj. Konečně už tu nikdo nebrečí, byt máme 3+kk, jak se sem vejdeme, peněz nám moc nezbývá...a hlavně měl strach, aby o mě při porodu nepřišel. Už jsem měla domluvený termín na potrat, ale začala jsem váhat... Co když budu jednou litovat. Dvě nebo tři není zase tak velký rozdíl. A když se trochu uskromníme, tak to zvládneme. Na sebe a na to, že bych nemusela přežít, jsem vůbec nemyslela. Nebudu to prodlužovat. Na potrat jsem nešla. Manžel vzal moje rozhodnutí hodně špatně. Dokonce vyhrožoval rozvodem :-) Ale vše dopadlo naprosto perfektně. Máme krásnou zdravou usměvavou holčičku, já jsem to přežila, rozvedená nejsem, a ač nejsem věřící, tak každý den děkuji Bohu, že jsem se takto rozhodla. Teď už vím, že kdybych tehdy na potrat šla, litovala bych toho do konce života. A proč ti to píšu? Pokud jen náznakem váháš, zkus si to ještě jednou pořádně rozmyslet. Je to rozhodnutí, které nejde vrátit... A nic není nakonec tak zlé, jak to zprvu vypadá ;-) Pořád jsou na tom lidi "hůř". Kamarádka měla plánovaně tři děti, když neplánovaně otěhotněla. Když už se s manželem smířili s tím, že budou mít čtyři děcka, tak zjistili, že to budou dvojčata :-P

ahoj,
zkušnost s tím nemám, jen jsem ti chtěla napsat, ať se držíš. A věř, že nejsi žádná hyena. Dnešní doba je hodně zlá a co si budeme povídat, peníze jsou potřeba. Ty sama nejlíp víš, co si můžete dovolit. Ty špatné reakce nečti, ať se zbytečně netrápíš.

Hodně štěstí