JÍT ČI NEJÍT NA POTRAT?

Náhodou jsem narazila na tuhle starší diskuzi a pardon, ale ten chlap, to je debil!!! Vůbec si nedovedu představit, že by mi manžel řekl, ať jdu na potrat :n: Je vidět, že tenhle chlap má dost zvláštně postavené životní priority. Já jsem zažila už dva potraty (samovolné) a dobrovolně bych na to NIKDY nešla. Radši budu mít klidně čtyři děti. Doufám, že to nakonec dopadlo ke spokojenosti budoucí maminky.

si tuhle situaci ani neumím představit. protože jsem nikdy nebyla v situaci, kdy bych byla úplně finančně závislá na chlapovi a vlastně ani to si neumím úplně představit....takže fakt nevím, kdybych byla v dané situaci, tak bych asi byla nucena na ten potrat jít s tím že ovšem bych se potom všemi prostředky snažila nalézt si nějaké vlastní bydlení a postavit se na vlastní nohy, protože s takovým člověkem bych nebyla schopna zůstat ani náhodou, protože bych v něm neviděla žádnou oporu a taky by se mi mohlo stát, že v budoucnu řekne - táhni, tebe já živit nebudu. ale rozhodnutí je samozřejmě na ní, netuším jaké má kromě manžela zázemí, možnosti, jak staré jsou její dvě děti a prostě do toho nevidíme no...kdyby se mi to stalo v mojí současné situaci, tak bych chlapa poslala do pr*, co nejdřív ho zažalovala a miminko si nechala. protože si nedovedu představit, že by jedno z mých dětí mělo menší právo na život než druhé, jen proto,že není první (jestli mi rozumíš), jenže já mám velmi dobré zázemí od svých rodičů a prarodičů, kteří by dítko pohlídali, zatímco já bych musela pracovat, je to hrozně těžké, strašně jí držím pěsti

do prdele...tak když nechci dítě, tak nedělám nic co by k tomu vedlo.....ve 21. století prostě kdo dítě nechce tak neotěhotní, to mi nikdo nebude vykládat...zvlášť jestli mají tak vysoký sociální status, měli by mít dostatek peněz a rozumu, aby se jim nestalo to co se stalo.....a když už přece jen, tak by se k tomu měli postavit dospěle.
sorry za ten výraz na začátku příspěvku, ale mě prostě štve a co budu žít štvát bude, když někdo takhle nakládá se životem
a takový ty řeči, to je každýho věc mít či nemít dítě...............ano, ale před tím než otěhotní!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!§ :metal:

takovou věc si musí vyřešit sama, s tím jí radši neraď

Ahoj, moje mamka byla před lety ve stejné situaci, měla nás, tzn. mě i bráchu a čekala třetí miminko, bohužel si ho nemohli už s mým tátou dovolit, tak musela jít na potrat. Ono to je vždy na partnerech, jak se domluví, je teď otázkou, zda chce zachovat dosud fungující manželství s dvěma dětmi, anebo si prosadit svou, mít třetí dítě a přijít o fungující manželství.....

v takový situaci bych dala přednost dítěti, protože pokud na potrat půjde, tak to chlapovi nikdy neodpustí a bude to v ní tak dlouho doutnat, až jejich vztah stejnak krachne

ahoj jestli chlap nechce tak si vybere bud si nechá dítko a muž ji vyhodí nebo si dítko nenechá a bude v teple domova....nevím no je to těžký ale jestli to je takovej čurin a fakt ji vyhrožuje že ji vyhodí když si dítě nechá a ona nemá kam jít tak bych šla na ten potrat...kdyby aspon měla kam jít, když nemá, tak to je pak těžký :(

jak uz psaly holky niz,at si ho necha chlapu je milion ale dite je jen jedno(zatim)
a taky uz by NIKDY nemusela mit deti
at se chlapovi postavi a rekne ze si ho nechava,a tim konci,at se rozhodne jestli budou rodina a nebo si pujde kazdy svou vlastni cestou,pokud si vybere vlastni cestu tak za to nestal
drzim palecky :a:

holky,moc děkuji,ale ona je z toho fakt hotová :r: :r: :r: :r: ,furt jí vyhrožuje at táhne,když si to nechá,že to dítě živit nebude,dítě jinak neplánovali,otěhotněla přes antiko,místo aby se na mimčo těšila,tak hubne před očima,zatím zhubla za měsíc 5kg a to předtím vážila 54kg.
ale kdyby muže opustila tak skončí na ulici,nemá ke komu jít,rodina jí zavrhla,jinak má už 2. letou dcerku
a já bych jí tak ráda pomohla jen nevím jak, :#o:

Asi takhle: Pokud to dítě nechtějí oba, není dobrý nápad si ho nechávat. Nikdy to nedělalo dobrotu. No ale jinak její chlap je pěknej hajzl, když to spolu dělali, tak nemyslel na to, že to dítě nechce? :-O

Ahoj, přesně toto řešila moje mamča před 25 lety, když čekala mě. Táta mě ani za boha nechtěl, ale ona potrat odmítala. Celé těhotenství jí to táta vyčítal, ale jen co jsem se narodila tak úplně obrátil a prý to mamče už nikdy nevyčetl. Jo a nakonec jsem jeho oblíbenec :). A to naši neměli nic moc příjmy a třetí dítě se jim opravdu nehodilo.

Tak já má 2 celkem velké dcery(18 a 16 let). Můj přítel má také dospělé děti(24 a 20let). Ted jsem neplánovaně otěhotněla (16tt).Bydlíme v pronájmu, nájem není zrovna nízký,do toho starší dcera má ještě rok školy před sebou a mladší půjde teprve na učnák. Přesto jsem se rozhodla si mimi nechat a vím jistě,že kdyby přítel řekl,že ho nechce, byla bych schopná odejít. Jenže naštěstí to přijal celkem s humorem......prý 2 nebo 3...:) to je jedno

Přeju z celého srdce mamince, ať si ho nechá!!! Prosím, aby si oba rodiče přečetli článek na http://www.prolife.cz/?a=34&id=63 - alespoň prvních pár vět! Já jsem ztratila miminko v 9.tt spontánně - co bych za to dala kdyby se to nestalo... :(
Myslím, že jít na potrat jen kvůli tomu, že otec nechce, je nesprávné rozhodnutí, ale je to ovšem na rodičích... Mamince by to určitě psychicky ublížilo a myslím že není lehké se z toho jen tak dostat. Věřím, že až tatínek uvidí svoje miminko a bude ho držet v náručí, bude šťastný a vděčný mamince pro její rozhodnutí - nezabíjet nevinného tvorečka!
A když už tatínek nechtěl miminko, měl mít větší zodpovědnost o těch pár týdnů dříve!
Budu na ně myslet a doufat, že se rozumně domluví a zodpovědně rozhodnou!

tak trochu mi to pripomina situaci u nas doma, s tim rozdilem, ze ja tehu nejsem. ale vim, ze kdybych byla, dostala bych se do naprosto stejne situace jako tvoje kamaradka - se vsim vsudy. nevim, co bych delala - kdyz bych sla na potrat, urcite bych si to strasne vycitala a kdybych si male nechala, manzel by to asi rozdychaval tezko, ale nakonec by se s tim dle meho stejne musel smirit, vzdyt jsme a oni jsou rodina a musi drzet pri sobe. takze za me - AT SI MIMI NECHA :h: žabka, kája a kačenka

Myslím, že v tomhle jí nikdo radit nemůže a ani neporadí... to je jen a jen na těch dvou... případně na ní, pokud si dovede představit i situaci, že její muž to prostě nepřekousne a opustí ji... ale i kdybychom ji tady tisíckrát řekli, že si má dítě nechat, že to bude dobrý, tak jí nezaručí, že to její muž stráví a smíří se s tím... a ona by se pak akorát cítila podvedená, že jsme jí všechny řekly, že to bude OK a je to KO... takže ať tady napíšeme, co chceme, to rozhodnutí stejně bude na ní... a následky si taky bude prožívat ona a ne my tady...
A ať se rozhodne, jak chce, tak to bude správně, ať už tak či onak...