Příjmení po mamince!!!

17.07.2009

Tak jsem to děvčátka ze sebe včera konečně dostala. Ze začátku jsem chtěla aby se malý jmenoval po tátovi příjmením a tak jsme se o tom i bavili a nepochybovali. Jenže tehdy jsme se taky bavili o tom, že svatba by později taky byla fajn.
Jenže pak mi z ničeho nic oznámil, že si mě brát nebude, dokud bude mít pocit že to vadí jeho 9leté dceři (z prvního manželství). To mě docela zamrzelo, protože ona nechce brášku a nechce aby táta s někým byl. Teda né že by nechtěla brášku, ale vadí ji že už nebude tátova jediná a taky to tak řekla. Nechce vidět mě a ani to malé co čekám (nebo tak nějak to bylo). Takže jestli to bude celé na ni tak se nevezmeme nikdy, protože ona nechce aby táta někoho měl!!!!
A tak si říkám, že by se mi nelíbilo aby se můj malej piškůtek jmenoval příjmením jinak než já... tak jsem mu to řekla. Sice asi nechápal, ale řekl že to je na mě. No nevím, šte mě že o mě rozhoduje někdo třetí :(
Chtěla jsem se vypovídat tak snad nenudím :)

Kliknutím vložíte smajlíky:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

No on se mnou nespí v jedné posteli když je u nás ona. To je totiž hned rykot a slzy...ona totiž nemůže spát bez táty....
...doma je taky zvyklá spát s mámou... takže docela sranda :)

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

No příjde mi že co jsem s přítelem, tak nedělám nic jiného než jen ústupky jeho dceři. Přítel se nastěhoval ke mě, řekl že malá má mít svůj pokoj a že psycholožka řekla že má mít své místo, tak jsem v mé malé 2+1 vymezila jeden pokoj jen pro ni. Sama jsem nasardinkovaná v jednom pokoji a to chci ke mě dát ještě postýlku a věci pro malého ... no prostě jen ustupuju a ustupuju, nesmím ani pípnout a nic z toho. Dokonce mi bylo řečeno přítelem, že pokud je u nás malá, tak to je jen jeho a její čas a já se můžu jen přidat, ale aby mi bylo jasné že to je on a ona... to je super, ve svém vlastním bytě :O fakt mě to už točí... a pro ni jsem ta nejhorší já.. kdo jiný... :\/:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Holky svatozář nemám, on si se mnou taky zkusí, co jsem těhule jsem tak přecitlivělá, že vybuchuju při každé příležitosti, jsem už úplně psychicky rozervaná a už prostě neumím reagovat v klidu. Jen se nervuju a bulím, pro něj to musí být taky těžké.

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Proboha kdo tě zfackoval??? Těhulku nikdo nesmí být!!! i když jsme někdy na zabití :D

In reply to by Danzy

Já už to taky nezvládám, naposled jsem se rozčílila a řekla mu že dcera je rozmazlenej spratek. On se naštval. Pak hádka... pak už hádky kvůli všemu a ve finále z toho byly dva týdny v nemocnici, malý to asi nepobral ten stres. No a teď už jsem rezignovala a řekla, že když si s malou neumí udělat pořádek - protože jí nechá dělat všechno i když blbne a neokřikne ji a mě neposlechne a mám z toho akorát nervy ( a to její: tati dones pití a táta běží mě už taky štve. Sakra má nohy a ruky tak ať si zajde sama, dělá z něj jen otroka a on skáče jak píská), tak že budu odjíždět co 14dní k mým rodičům.
Teď jsme ji měli mít celý měsíc o prázdninách... už se mi chtělo brečet, protože ta situace je šílená, tak jsem si byla sednout s jeho bývalkou, všechno jí to řekla i to jak se u nás chová (chuděra byla zaskočená, říkala že to netušila, že doma se tak nechová /protože ji taky nenechá/)tak mi vyšla vstříc a z měsíce to je zase co 14dní.. .ještě že má pochopení....
No ale tohle jsem tu původně nechtěla rozebírat, protože toho je hodně co se u nás s malou děje a už mě to točí a vysvětlit celou situaci jak je by bylo hrozně komplikované :(

In reply to by Pipik

deti zkousi a ja moc nesouhlasim s tim jim vyjit vstric ze je toho na ne moc a nechat se jima otrocit.....oni toho taky umi pekne vyuzivat , hlavne v takovemto veku:-(
je to smutne, mela bys nakopnout toho sveho,on musi trochu zmenit postoj, mozna se mi to zda ale pripadas mi moc hodna a tolerantni a pak z toho vseho budes akorat smutna :-(

In reply to by Danzy

No s ním se o tom nedá mluvit. Jen zmíním její jméno a on se začné pýřit. Jako bych ji chtěla ubližovat nebo co. Už jsem mu říkala, že ho jen využívá. Říkala mu to i bývalka nezávisle na mě, že vidí že ho využívá, ale on se tomu brání a hádá se. Prostě to nechce vidět. Já jeho důvody chápu, nebo se je snažím chápat, ale co je moc je moc.

In reply to by Pipik

trosku jsem o tom premyslela a napadlo me, toto.....predstav si ze tve dite treba ve trech letech rekne, hele tati , nestykej se s tou holkou ja te chci mit jen pro sebe, co tatinek udela , rozpuli se???? mozna bych to rekla i te male , jak by se ji libilo , kdyby pro zmenu vase dite , ktere na toho tatinka bude mit stejny narok zakazalo tatinkovi aby s ni byl.....je to blbost, ale chci tim jen rici jak je to absurdni....:-(

In reply to by Danzy

Je to absurdní, ale přítel je paličák... nezbývá mi než čekat co bude.
Pár dní zpět jsme se o tom začali bavit, protože jsem to znovu načala a ptala jsem se ho kam teda náš vztah směřuje když nemá v úmyslu si mě ani vzít, že ani vlastně nevím zda s ním můžu počítat. Taky že se mi nelíbí vyhlídka nejistého vztahu.
Tak říkal, že rodinu se mnou chce, ale prostě brát si mě nebude, nebo aspoň zatím ne. Prý neřekl že nikdy, jenže já nebudu čekat dvacet let a on si to pak třeba taky rozmyslí. Jsem mladá, mám život před sebou a tyhle vyhlídky se mi moc nelíbí :(

Ahoj,rozhodně bych dala příjmení po sobě.Kdybych nebyla vdaná.Pak se dá přeci změnit.(po svatbě)

Heleť a co sebrat dcerku, tvýho miláčka a zajet hromadně k psychologovi, prostě mu to "vyblejt" a určo vám nějak poradí jak na takovou situaci, aby z vás byla jedna rodina s dětma. :one: :a:

In reply to by nevimnic

to už taky proběhlo, psycholog byl..... ale nic jasně z toho nevyplynulo, prostě se na ní musí pomalu, bylo toho na ni teď strašně moc :( problém vidím spíš v přístupu přítele... no snad se to srovná až se malý narodí :)

Ahoj. Já kdybych nebyla vdaná,dala bych miminku příjmení po mě,nezkousla bych,že by se jmenovalo jinak než já. A když si tě časem vezme,není problém příjmení změnit. Pa,přeju hodně štěstí. :a:

Ahojda, tak to mě mrzí, že máš takové trápení. Tak ji zkus dostat na svou stranu... Přítel má taky 9.letou sestru,tak vím, že jsou to již takový malý puberťáci... Zkus jí vzít někam na výlet nebo na zmrzku a popovídej si s ní o tom, asi má pocit, že jí kradeš tatínka...

In reply to by zabka85

Je to těžké, ona se se mnou o tom bavit chtít nebude, je dost uzavřená a svěřuje se většinou jen mámě a občas příteli.
Ale všichni už jí to vysvětlovali, jak její máma tak i přítel ale dětské hlavince hold neporučíš....

vím,že je těžké když už má partner z předešlého vztahu dceru a má jí rád stejně jako bude mít toho broučka co se zatím schovává v bříšku,ale to není důvod aby si tě skrz názory jeho dcery nevzal-to tomu chlapovi asi tak moc na tobě nezáleží ,nemyslíš? Já mám ročního syna a má příjmení po mě nikoliv po jeho otci .A vůbec toho rozhodnutí ,které jsem udělala před rokem nelituji -nebyli jsme svoji a i na matrice jsem se radila a i tam mi poradili ,že pokud nejsem s otcem malého vdaná mám dát synovi příjmení po mě a tak jsem i udělala . Být tebou tak bych synovi dala tvé příjmení -změnit se to může kdykoliv. A jěště k té přítelové dceři nezlob se na mě ,ale to je typický rozmazlený fracek ,který chce mít tátu jen pro sebe a nechce se o něj s nikým dělit .Já bych tohle asi nerozdejchala -rozhodni se správně a nenervuj se . Užívej si těhu plnými doušky a těš se na malého :cc): :h: :h: :a: :a:

In reply to by Terezka87

No ona je takový sobeček, ale já byla malá taky sobec. Problém je v tom že je to zamotanější... každopádně přítel malé nechce ublížit (ona ho chce opravdu jen pro sebe, neustále mě odstrkuje když mě chce pohladit nebo se přitulit - a on ji nechá), jsem schopna to respektovat ale jen odcud pocud. To že je rozhodnutí v podstatě na ní mě teda pěkně štve... "vždy jsem si přála aby mi někdo třetí řídil život". Taky se kvůli ní dost hádáme a je to pořád dokola.... no jo... vybrala jsem si chlapa s dítětem tak ted holka trp :)

Ahojky.Promiň,ale pěkně vypočítavá v 9 letech.Pěkně s tatínkem mává.Ty se na ni vyprdni,vdyť je to malá holka,přece ti nebude organizovat život.Já vím asi je to těžký,ale to si musí asi vyřešit tvůj.Držím palečky ať se domluvíte :a:

In reply to by Kaťulda

To sice na jednu stranu možná je, ale na druhou stranu, nevím, jak bych se třeba já chovala, kdyby se mí rodiče rozvedli a já s tím nesouhlasila a najednou si tatínek nešel někoho jinýho. ne nevím. malý byly 4 rokya v žádným případě by nechtěla o tátu přijít. Máme ještě malýho(budou mu 3 měsíce ) a běda, jesltiu se tátá na něj podívá dřív, než si s ní pohraje, ony ty holčičky tíhnou k tátům a je pro ně hrozný, když jin je někdo vezme. Je sice blbý, že to takto ovlivnuje další vztah, ale je důležitý taky brát aspon trochu ohlde na to dítě. vždykcy to nesou nejhůř. a dospělí s něma jednají jak s věcma. My se chcem rozvest, tak se rozvedem a co ty děti, ? to už nikoho nezajímá.

In reply to by Karluša

No přítel už se svojí bývalou není 6let... takže tak.... malá to pochopila, nebo začali o tom otevřeně mluvit tak před 3mi lety... nevím zda je to dost nebo málo, každopádně já se podřizuju skoro ve všem jí aby nebylo zle a jen se zbytečně hádáme a tohle mě trošku zamrzelo. Dokud jsem nebyla těhotná tak jsem jí byla dobrá, to o mě i hezky mluvila a hrály jsme si spolu, od chvíle kdy čekáme miminko je jiná a řekla bych že mě i přestala mít ráda. Prostě by chtěla tátu sama :(

In reply to by Pipik

no, ono je blbým že se nechce s tebou kvůlio tomu oženit. ale to dělení se o tátu a že nechce dalšího"sourozence" je sice dost blbý, ale třeba to přejde, až se narodí. Vím, že je to u nás jinaá situace, ale malá taky nejdřív ani nechtěla slyšet, pak požád chtěla holčíčku a když pak viděla malýho v porodnici tak se rozplývala, jak je krásněj a jestli si ho necháme. Třeba se to taky zlomí. A jestli ne, tak nevím, to už je pak každá rada drahá, s takovýma věcma zkušenosti nemám.

In reply to by Karluša

ahoj, je sice pravda, že na děti je potřeba brát ohled, ale neznamená to, že se bude skákat jak oni pískají. Je potřeba, aby jí tatínek vysvětlil, že to, že se jí narodí bratříček, nemění nic na tom, že je pořád jeho holčička a že ji bude mít pořád stejně rád. Ale nejde přece, aby táta kvůli jednomu dítěti, byl horším tátou pro dítě druhé.
Tess

In reply to by tessie

Jo to on jí všechno vysvětlil, i bývalka jí to vysvětlovala a on jí to pořád opakuje že ji má rád a že se vůbec nic nezmění na jeho lásce k ní, ale víš jak to je s dětmi. Ona v tom vidí teď to že se něco bude kupovat malému a v tom je trošku sobec a že se táta bude mazlit i s malým a né jen s ní.... je to těžké...

In reply to by Pipik

chápu, že je to těžké. Ale myslím si, že je to teď pro ni opravdu těžko představitelné. Přeju ti, aby se to změnilo až se mimčo narodí. Teď si to nedokáže představit a vidí jen to, že se něco nakupuje pro někoho, koho ani nemůže vidět. Až se mimi narodí tak by bylo fajn, když bude u vás tak ji do péče zapojit, že je jeho velká sestřička a že ji potřebuje, aby mu ukázalo, co a jak se dělá a tak. Teď to asi nemá moc cenu řešit. Uvidíš, že se to poddá. Ale věřím, že je to pro tebe těžký. Tak hodně sil a užívej si těhulkování a starosti hoď za hlavu.
Tess

In reply to by Pipik

Je pravda,že tuhle zkušenost vážně nemám,ale jak je psáno víš,přeci nebudou rodiče skákat jak děti pískaj,s tím naprosto souhlasím.Nikdo neříká,že se na ní taťka vyprdne,ale v 9 letech už by měla chápat,že to tak prostě je.A maminka nikoho nemá?

Ahoj tak u nás to bylo podobné taky jsem nechtěla dát malému příjmení táty, nelíbilo se mi, že by se měl jmenovat jinak než já, no nakonec jsme se přeci jen vzali a máme všichni stejné příjmení :) :) :) :)

Já tada nevím,ale je spousta párů co se nevemou a dítě má jméno po otci,nechci ti do toho mluvit,ale já bych dala po otci,co se hned ukvapovat,když jsou věci o kterých se má mluvit.A co se týká jeho dcery je to úplně normální stav to děti dělají,jestli je na něj fixovaná tak to bude muset tatínek rozdělit tu lásku kë svým dvoum dětem,ale děti jsou děti někdy žárlí i vlastní a to mě věř o tom něco vím.Ahoj :a:

In reply to by Ivka

Určitě je to věc každýho toho páru. Máme dvě děti, nejsme svoji a obě děti mají příjmení po tátovi. Hlavně určitě má lepší naž já. tak jsem za to i ráda. Nejdřív to vyapdalo, že bude malá po mě(nevěděla sem teda tenkrát co čekáme), ale pak přišel tatínek, jestli může mít příjmení po něm. A můžu i říct, že mě to potěšilo, protože konečně projevil zájem.

Ahojky myslím, že je to rozumné a i partner to hezky přijal. Jen nevím proč takový obrat, nejdřív se ženit chtěl a pak ne. Reakci jeho dcery chápu je to normální. Já to budu mít taky tak malá se bude jmenovat po mně, máme kvůli tomu ale docela hádky, ale to má chlapec blby, já jsem mu řekla, že nemám v úmyslu si ho nikdy vzít (nějak na tuhle instituci nevěřím od té doby co jsem potkala jeho) tak proč si komplikovat život. Nechci aby mě oslovovali lidé příjmením, které není a nebude moje (př. učitelky ve školce, lékaři....říkají ti tak jak se jmenuje dítě) takže má chlapec smůlu prostě si to prosadím a hotovo. Zdá se mi to jako přežitek, že by dítě mělo nosit příjmení po otci, takže proč ne.

Prosimte zlato, moje mimi se bude jmenovat po me i kdyby mel tatinek svatozar a sliboval svatbu.... kdyz chtel aby se jmenovalo po nem, k tomu vede jedina cesta.... ty ho nosis pod srdcem a 24hodin denne se o nej bojis a pecujes a pak budes kazde urednici vysvetlovat kdo vlastne toho ditete jsi? a dokazovat ze je tvoje? nenene...
vzdy me tu dojimaji ty nazory ze tatinek si to prece zaslouzi......ze je jeho..... a tvoje snad neni? jestli chce stejne jmeno , cestu zna }:)

já jsem staromodní, takže pokud by si mě partner nechtěl vzít at už z jakéhokoli důvodu, měl by mimísek příjmení po mě. Naštěstí jsme měli svatbu dávno pořed "početím", takže ok, ale být tebou nebála bych se a nechala mrňsouska po tobě, má to spoustu důvodů, které ti určo jsou jasné (ty budeš chodit po dr., do školky, školy atd.). Já to mám o to komplikovanější, že mám příjmení dvě(po bývalém, kvůli dětem). Pokud to tak cítíš, nenech se ukecat :one:

Ahoj Pipíku, mluvíš mi přímo z duše. O mimi se zatím s přítelem jen snažíme, ale já už mám dávno jasno v tom, že pokud se do porodu nevezmeme, tak bude mít mimi příjmení po mě. Prostě mi připadá, že mimi patří prostě víc k mámě a nechci, aby mělo jiné příjmení než já. Kamarádka to taky tak má, dala dceři svoje příjmení, a dneska je ráda, že to tak udělala, protože se s tatínkem rozešli a on si malou nárokuje u soudu. No a tady v tom našem kocourkově by nakonec mohli říct, že má dítě příjmení po otci, tak proč ne.....
Jsem zvědavá na názory ostatních, snad v tom nebudeme samy...
Hezký den.
N.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka