A co teď...?!

Tak už je to jasný, našla se. Minulej týden v neděli (to bylo 2.8.2009) jsem si jela pro svou malou, osmiletou sestřičku Zuzanku. S mátinkou jsem se viděla po asi půl roce, ale vypadala docela dobře vzhledem k okolnostem. Bydleli se Zuzkou a s 16-ti letým bráchou v azylovým domě v Moravským Krumlově. Není to nic moc, ale nebyli na ulici. Ve středu se měli stěhovat do jinýho azyláče - do Přerova. Tomášek se Zuzkou měli být u mě v Brně "na prázdninách" s tím, že Tomášek pojede v úterý navečer do Krumlova, aby mamce pomohl pobalit těch jejich pár švestek, ať je to na středu nachystaný. Přijel tam a volá mi, že tam mamka už od pondělka od jedenácti dopoledne není, že šla na houby. To mu řekla ta jejich spolubydlící. Jejich pokoj byl zamčenej, ale Tomáškovi už nejelo nic zpátky, tak tam musel přespat na tom jejich společným gauči. Chudák... To já jsem mezitím mluvila s tetou, která zařídila to stěhování a taky s paní ze sociálky, které mamka řekla taky, že jde na houby a ještě, že nejspíš nebude spát na pokoji, ale že pojede k tetě. Ve středu hned brzo poránu jsme s tetou jely do Krumlova, kde už na nás čekala policie, že budou mátinu hledat a tak. Jedna paní pečovatelka z toho azylu měla naštěstí náhradní klíče, tak jsem s bráchou vystěhovala ty věci sama, zatímco teta sepisovala protokol o pohřešování. V tom pokoji jsme mimo jiné našli taky mamčiny doklady + prášky na deprese, který bere už víc jak dvacet let. Mimochodem, posílám vám odkaz toho, co psali na netu : http://zpravy.idnes.cz/u-krumlova-patraji-policiste-hasici-i-lesnici-po…
To bylo ve středu 5.8.2008. Od té doby je Zuzanka se mnou na dovolené u přítelových rodičů a Tomášek je u mě doma v Brně, kde má 2 počítače, takže je v sedmým nebi. Až do dneška jsme pořád čekali, co se bude dít, ale teta stejně už začala pracovat na svěření do péče obou nezletilých a tak. No a dneska ráno mě vzbudil telefon. Volala teta. Řekla mi, že už ji našli. Odkaz číslo 2 : http://zpravy.idnes.cz/ztracenou-zenu-objevili-mrtvou-kousek-od-domu-fq…
Otrávila se těma svejma práškama. A nás tu nechala napospas osudu.
Tak asi tak. Zuzance to chceme říct v přítomnosti nějké psycholožky, už tak toho má hrozně moc za sebou a bojíme se, aby neměla nějaký trauma. Tomáškovi to mám říct já, protože to ode mě prý přijme asi nejlíp, ikdyž nebude o co stát. Ten sám říkal, že by chtěl, aby se radši nikdy nenašla, než aby se stalo něco špatnýho. Tak jak mu to mám asi šetrně říct, když to vlastně ani nechce vědět?!
Já jsem těhotná ve čtvrtým měsíci. Mimi se narodí asi někdy v únoru. S přítelem jsme se rozhodli, že se jeden školní rok postaráme o Zuzanku a potom, až bude mít tetka větší byt, tak by si ji vzala k sobě. Jinak by musela Zuza být u babičky a děsnýho dědy v zapadlé díře 50km od Brna a dalších 50km dojíždět do školy. Chudáček malá, snad to nějak zvládne.
Potřeboval jsem se z toho vypsat a taky si tím trochu utřídit myšlenky. Je to děsnej příběh, tak pokud jste to někdo dočetl až sem, tak já jsem vám moc vděčná a kdyby vás snad někoho napadlo, jak z toho ven... Díky, mějte se.