Chlap na dvě věci...
Ahoj holky, nechci vám kazit vaše těšeníčka a pohodu, ale nemám absolutně komu se svěřit a trápím se už dva týdny a nevím, co mám dělat. Začalo to tím, že ten můj chlap změnil kvůli penězům v září práci. Čekala ho tří měsíční zkušebka a daleko lepší ohodnocení. Už na začátku ho šéf varoval, že nesnáší hypochondry a lidi, co jsou často nemocný. Pak Lukášovi umřel táta, zařizoval pohřeb a věci okolo a nebyl pár dní v práci a teď v lisopadu ho skolila mužská smrtelná nemoc na sedm (=rýmička) a byl na neschopence, když se vrátil po týdnu do práce, čekala ho výpověď ve zkušební době a od té doby to s ním jde od desíti k pěti... možná i k nule!
Pořád jen leží a chrní. Doma s ničím nepomáhá (uhlí nakonec složila jeho ségra a dřevo bude muset řezat její přítel, kterej tam ani nebydlí). Na pracák si nedojel a jen prohlašuje, že na všechno sere. Včera jsem celý den probrečela a to pak byl i vzteklej a se vším třískal, až se vysypalo sklo u dveří do ložnice. Pak se uklidnil a utěšoval mě, že ví, že za všechno může on a blá blá blá. Bylo mi jedno, co plácá, protože to jsou všechno jen ubohý kecy, kterýma se snaží ospravedlnit hlavně sám před sebou.
Holky, utekla bych od něj daleko, aby o mě už nikdy neslyšel. Je to horší o to, že vím, jak moc tyhle stresy ohrožujou prcka, kterej za svýho otce nemůže. Ale domů s miminem nemůžu, mám s mladším bráchou společnej pokoj a brácha ještě studuje, takže to nepřichází v úvahu. A taky to dilema, jestli zůstat na dítě sama, i když v tomhle případě lepší samotná máma, než nešťastná máma, že...
Můj táta se už tvářil blbě, když jsem mu řekla, že se vdávat nechci, tohle by už asi neskous...
Včera jsem na něj řvala, ať mě uhodí a udělá mi pořádnýho monokla, aby mě už nikdo nenutil se k němu vracet. Vysmál se mi, že on by holku nikdy neuhodil (škoda).
Navíc mi ho všichni vymlouvali, rozešli jsme se totiž spolu před dvěma lety a to dělal podobný kraviny, ale já všem tvrdila, že se změnil. Slepá, zamilovaná... blbá!
Děda má velký byt, ale je mu 85 a nastěhovat se tam se řvoucím novorozencem by byla sobeckost. A ta představa, jak celé rodině dokážu, jak jsem neschopná žít svůj život a jsem závislá na nich, je taky hrůzná!
Vím, že bych musela pracovat i s prckem, jsem účetní a klienti by mi utekli, ale přece nebudu živit z rodičáku a toho co si vydělám neschopnýho línýho chlapa, co mu ani nedochází, že to není normální...
Chce se mi zase brečet. Vůbec nevím, co mám dělat!
Řešily jste někdy podobnou věc? Znáte někoho, kdo byl v podobný situaci? Já fakt nevím, jak dál...
Díky za jakýkoli názor a radu...
In reply to Ahoj Kytiii, tak jsem cetla by Ewa1987
A to je důležitý... v rodině to bez pravidel nejde a my se spolu ještě pořád sžíváme a bojujem o svůj prostor... oba asi máme pocit, že náš názor je nejlepší... On se cítí ukřivděně, já poníženě a štve nás to...
Jsme oba děsně horký hlavy, já navíc přecitlivělá a to je pak paráda, když se něco semele...
Hlavně je super, že jste mi všechny napsaly své názory a já už na to dokážu koukat taky trochu s odstupem, který jsem potřebovala.
Mimi potřebuje oba rodiče a rodiče zase pravidla, aby spolu mohli vycházet... a pak taky práci, ze které budou penízky, za které se dá žít...
Zatím doufám, že se probere...
Určitě napíšu, jak se to všechno bude vyvíjet... Taky doufám, že to dokážeme. Na všechno jsou vždycky dva, že?
mám o 8let staršího bráchu, se ktrým už se 3 roky nestýkáme, protože totálně vycucal naši mamku, zadlužila se kvůli němu a on stejně nešel dělat. Jen něco zkusil, zvoral, zadlužil a zas se válel doma. Mamina ho vždy z toho dostala. Pak ž neměla co mu dát, tak k ní přestal jezdit a jak říkám, 3 roky jsme ho neviděli. Jen jeho dva kluky, na který neplatí a odešel od nich. Je to děs. A jestli tvůj přítel nešel na pracák, tak pozor na sociálku a zdravotní, ale to víš jako účetní moc dobře. Rozmysli si vše dobře, aby tě pak nestáhnul ke dnu i s mimískem. Hodně štěstí v rozhodování.
In reply to mám o 8let staršího by Ivka
Někdy se holt narodí nepovedenej kus... a to aby se všichni kolem něj posr...!
Chápu tvojí mamku, udělala by pro svoje dítě první poslední... jen doufám, že to není dědičný...
P.S. Já se stáhnout nenechám. Peníze si zásadně nepůjčuju a jeho dluhy mě nezajímají... Už jsem psala. Já se o sebe (a snad i mimi) dokážu postarat, ale chlap je tu snad od toho, aby se staral nejen o sebe, ne?
Tvůj příběh je smutný, ale myslím si, že není neřešitelný!! Nechci teď omlouvat Tvého chlapa, ale asi se těžko vyrovnává se ztrátou otce. Možná hůř, než si myslíš. A proto se chová tak neskutečně nezodpovědně.. Upadl do nějaké letrgie a neví jak z ní ven. Nejlepší by byla léčba šokem. Sbal si pár věcí a odjed na chvíli někam pryč.. nech mu tam jen dopis, že ho ráda máš, ale že je potřeba se dívat dopředu, ne dozadu, že spolu čekáte dítě, tak ať se už konečně postaví na nohy a začne se starat.. že mu dáváš třeba týden na rozmyšlenou a tu samou lhůtu si bereš taky na to,a byszjistila, jestli s ním chceš být..
Udělala jsem to před měsícem taky, sice zase z jiného důvodu, můj přehnaně sázel a mě to už lezlo krkem.. a pomohlo to. byla jsem pryč 3 dny a nevydržel a vyvolával, že si chce se mnou promluvit..
Drž se a dej vědět jak sji to celé řešila.. Taky dělám dálkově výšku, ale jsem teprve ve 2. ročníku a termín mám v lednu, což je zkouškové, tak mám domluvené 2 zk teď v prosinci a 2 v únoru, tak chci vidět jak to zvládnu...
In reply to AHoj Kytii by AkneL
Doufám, že ti ty zkoušky vyjdou. Já nesmím porodit předčasně, bo termín mám květnu a to je taky zkouškové :o) A hlavně, když to stihnu, budu už v zimním semestru psát jen diplomku a adios...
Já udělala něco podobnýho. Zůstala jsem u našich, kterým jsem se vymluvila, že se musím učit a že u něj doma to nejde, protože tam dělám tisíc jiných věcí - kromě učení, samozřejmě... A Lukášovi jsem řekla, že se vrátím, až bude mít práci. Nejdřív se cukal a začal mě osočovat kde z čeho, vyhrožovat, že se půjde opít, pak že pojede za bejvalkou a nakonec vyměkl a řekl, že zítra si zavolá do té práce, kde ho minulý týden zvali na pohovor...
Sem tam si ještě pofňuknu, a pak se jak hlupák omlouvám mimískovi, že ho tak trápím... Já k životu miliony nepotřebuju, co ale potřebuju je chlap, co se dokáže postarat alespoň sám o sebe...
In reply to To jsi na tom taky dobře... by Kytiii
pochopitelné a je dobre, že jsi to udělala, víš... On zas uvidí, že to myslíš vážně a že žádné výhružky na tebe neplatí.. BUd silna a jen tak pro uklidnění.. četla jsem, že i trocha stresu miminku neuškodí ba naopak je dobrý na jeho nervový systém.. že už dopředu poznává, že není jen to krásné a pak se ve svém životě umí ke stresovým situacím lépe postavit. tak si říkej, že je to stejně všechno hormonama a vlastně nic miminku nehrozí.. já jsem se za těhotenství taky hdoně natrápila a nabrečela.. ale ted zpětně to fakt vidím, že to byly hlavně hormony, že kdybych nebyla těhu, tak možná tu a tu věc vůbec neobrečím!! Drž se!!!!
In reply to To je Kytii by AkneL
Příště se mu teda omlouvat nebudu a budu mu tvrdit, že mu posiluju nervíky :o)
Už je mi líp, ale zase si říkám, že je mi líp, protože jsem doma a tady je mi dobře vždycky... teda skoro vždycky (není to tak dlouho, co jsem naopak řvala tady, že už tu nechci být a že už chci mít ráno pro co vstát z postele... Asi holt nevím, co chci...)
Vím, že mi píďa změní život... ale pořád tu mám bezva rodinu a kamarády, který by za mě dali ruku do ohně a strašně moc si jich vážím a vím, že každej nemá takový štěstí na lidi kolem sebe a že svět se nezboří, když bych od chlapa odešla... vždycky to vidím hrozně moc černě v tý stresový situaci a pak se to trochu odmlží a zase dokážu vnímat a uvažovat střízlivě...
Ještě jednou díky za podporu!
In reply to tak to mě nenapadlo... by Kytiii
všechny ženské takové a když je ještě k tomu i chlap horká palice, jako máš ty a i já, tak to opravdu něco.. proto je lepší vychladnout někde daleko od sebe, protože pak je člověk schopen říct i něco, co ho pak může už napořád hrozně mrzet.. Uvidíš, určitě se to vystříbří i s Tvým milým. holt, všichni máme své dny, tak i on se z toho musí dostat.. A budete zase rodinka jak má být..
to doufám... jsem hodně prorodinně založená a kariéra nebo pařby mě nikdy moc neučarovaly (i když makám jak bagr a pár let pěkně prokalila :o)... prostě rodina je základ a teď mě moc věcí kromě spokojeného mimíska ani nezajímá!
My si v tom včerejším konfliktu taky pěkně od plic zanadávali (teda nadával on, já bulela a vyčítala...). A dneska mu to vyčetla už i jeho mamka (řekla mu, že je příživa), což ho pěkně rozzuřilo, ale měla pravdu a já myslím, že si je toho vědom. A hlavně bylo po telefonu hodně znát, jak mu vadí, že tam nejsem...
ahoj kytiii. tvojí situaci ti vůbec nezávidím, ale víš co se říká - nic není tak horké, jak se zdá. já jsem měla podobné problémy se svým bývalým přítelem - zdědil byt po dědovi, myslela jsem si, že se jaksi "osamostatní", dá ho do pucu a pak že bysme zkusili společné bydlení. jenže. nikdy se moc nehrnul do práce a to se bohužel teď jen prohloubilo. jakmile už si něco našel, do týdne ho vyrazili, protože se tam pohádal. na pracák taky nešel, prostě jsem ho tam nedokopala. docela dlouho jsem to vydržela a defacto ho živila a šatila. pořád jen sliboval, že si něco najde, ale byly to jen sliby chyby. nesčetněkrát jsem se mu snažila říct, že ho sice miluju, ale takhle to přeci nejde! vždycky slíbil, ale nikdy nesplnil. jednoho dne mi ruply nervy a řekla jsem mu - po 5 letech chození - že končím, že už dál nemůžu. bohužel to vůbec nepochopil, proč jsem to udělala, myslím, že dodnes. člověk se málokdy změní, možná na chvíli, ale pak se to většinou vrátí do starých kolejí. ale výjimky povrzují pravidlo. ty jsi v jiné situaci, než jsem byla tehdy já, proto bych mu na tvém místě dala šanci. ale v klidu bych si s ním sedla a vyříkala si to s ním. musí cítit, že situace je vážná a že se sebou musí něco dělat, jinak pak bude sám. vyčetla bych mu, že nosím jeho dítě a je mu je to fuk, že mi s ničím nepomůže atd. dala bych mu takzvaně "nůž na krk", ale bez hádek a emocí - chlapi si to víc uvědomí, než když na ně ženská křičí (ale vím, že někdy to jinak prostě nejde). moc bych zi přála, aby se vzpamatoval a bylo to v pohodě. a pokud to nepůjde, máš asi pravdu v tom, že lepší je, když je máma sama a spokojená než s mužem a nešťastná.
Je to smutný, když těhulka musí řešit takové starosti. Měla bys být šťastná, spokojená, uvolněná a těšit se. V Japonsku těhotné ženy jsou obklopovány krásnými věcmi, dostávají nejlepší jídla, je o ně pečováno a poslouchají krásnou hudbu. Tak by to mělo být a ne se takhle trápit. Chlapy (obecně, ale některý obzvlášť) snáší strašně špatně ztrátu zaměstnání, upadají do deprese, nejsou se schopný s tim vyrovnat, berou to jako totální selhání. Moji známí řešili, co se práce týká, něco podobného. On zkrachovalý podnikatel (ne svým zaviněním) seděl doma, odmítal jít na pracák, žena ho živila. Nic nedělal, ležel a sžíral se. (osobně myslim, že na takový brouky v hlavě je výborný nějaký to dřevo naštípat, nebo složit uhlí - to hned člověk přijde na jiný myšlenky, vyplaví se endorfiny a zažene trudomyslnost, no lehko se to řekne, hůř se přimějě, aby se do toho pustil:-( No abych se vrátila k tomu známýmu. Tak ona se strašně trápila a už se na něj nemohla koukat a začala mu přes známý a známý známejch schánět práci. Ale tak, aby nevěděl. No dobře to dopadlo, něco našla, přesvědčila ho, aby tam zavolal a následně zašel. Vzali ho a je vše ok... tvýho Lukáše neznám, tak nevim...jestli máš sílu, pokus se mu pomoct...
Bylo by fajn, kdyby jste spolu zůstali a mimi bude mít doma oba rodiče. Ale psychická pohoda a obzvlášť teď je nadevše. Veř mi, mám od 7tt zdravotní problémy, doktor mi dal léky, musim ležet ani se nehnout, ale říkal že psychika a zejména pozitivní myšlení, je to nejdůležitější. 70% úspěchu. Asi ti teď ze všeho nejvíc záleží na miminku a je potřeba pro jeho blaho udělat vše co je v tvých silách. Jestli bys opravdu chtěla odejít, tak bych asi zatím šla k dědovi, jestli s ním dobře vycházíš a pak (po narození kuliška malýho) azylový dům nebo ještě lépe, mamimku, která žije sama a přivítá společnost, finanční úlevu na bydlení a i si vzájemně s dětmi vypomůžete.
Tak dej vedět.
j.
In reply to Je to smutný:-( by jani
Díky moc za radu...
Tohle je vážně úleva, když ti někdo napíše konstruktivní řešení. Je jasný, že chci, aby můj Pupíšek měl oba rodiče a vyrůstal v úplný rodině. Já sama mám skvělé zázemí, naši jsou skvělí rodiče a i když se někdy hádali, tak nám nikdy nedali najevo, že bychom za to mohli, nebo že by si pak na nás léčili komplexy. To samý bych chtěla předat i já svýmu děťátku...
Uvidím, jestli se ten můj chlap zmátoří. Sakriš, jen mě štve, že když já toleruju všechny jeho neřesti (cigerety, bordelářství atp.), že pak řeší svý problémy takhle.
Možná potřebuje trochu vydusit, aby se s tím popral sám, a vyhrabal se z toho sám... a pak si toho bude taky víc vážit...
Ja mam taky problemy s pritelem..Sice asi jeneho razeni trochu,ale mam. Ted je to tedy uz lepsi zacina se trochu snazit..Sice do prace chodi ale penize domu nenosi, ma spousty splaceni a penize strasne rychle utrati za nic..takze jen nekdy prinese nejake penize. Jinak hadky mame taky pestry rve na me ja na neho a kdyz se rozbrecim rekne ze ho tim vydiram a je to jeste horsi...Nastesti ja bydlim s nim u mejch rodicu...Jinak jsem ale vazne zamilovana a nedokazala bych mu dat zbohem..lidi rikali ze se nezmeni ale ja si nemyslim ze je zas takovej aby se nedokazal zmenit..
No a posledni dobou se snazi jak financne tak chovanim ke me..a myslim si ze az se prcek narodi bude jeste lip .. rozejit se lide muzou kdykoli...
Kazdopadne koukej v tom nejhorsim na pozitiva na to hezky pak to tolik neboli..A jestli mu umrel tata a prisel o praci tak chlapy se s timhle neumeji vyrovnavat drzeji to v sobe a pak se z nich stanou zvirata ktery nehledi komu ublizuji....Nekteri si to uvedomi zavcas a je to brzo vsechno zase fain,nekteri pozdeji a pocelou tu dobu ublizuji tomu jedinemu co se jim snazi pomoct ze vsech nejvic a to jsme my zamilovane partnerky nebo manzelky a pak jsou taci kteri si to neuvedomi nikdy a to je to nejhorsi co muze nastat..
Tak ti drzim moc palecky at se to zlepsi nebo at to dopadne tak aby tobe a mimiskovi bylo dobre...
Kikatko... díky moc...
Je to samozřejmě i hormonama, jsem hrozně přecitlivělá... Nečekat mimi, bylo by snadný dát mu nůž na krk a udělat pořádný haló a kdyby se nevzpamatoval, říct mu sbohem.
Takhle si připadám jako mezi mlýnskými kameny. Jeden je ten chlap a druhej život bez chlapa... Oba jsou ale šílený...
Je fakt, že rozejít se lidi můžou kdykoli, ale už vidím ty chlapy, kteří se jen hrnou, aby se starali o cizí děcko - tohle mě děsí! Něco jsem mu řekla po telefonu, ale pořád jsou to jenom řeči.
Jsem teď u rodičů, protože v týdnu u nich někdy spím, abych do práce a školy nemusela dojíždět tu dálku, když mi cestování nedělá vůbec dobře... A jemu jsem řekla, že dokud nebude mít práci, tak se nevrátím. Určitě si teď připadá, jako že ho vydírám a že přeháním, ale snad mu dojde, že ho těhotná studentka živit nebude...
no, nejseš v jednoduchý situaci. a jen tak poradit, co dělat taky nejde. Z tvýho povídání neni moc jasný, jestli máš ještě sílu zůstat s přítelem a posečkat, jestli se zmátoří nebo ne. Na druhou stranu nevíš, kde bydlet, kdyby jsi se rozhodla od něj odejít. dočasnym útočištěm taky můžou být azylový domy pro maminy, ubytovávají tam i těhu holky, co nemají kam jít. vím, že to není nic dokonalýho, ale na určitý čas to určitě může pomoct.
In reply to no, nejseš v jednoduchý by Tesa
Taky jsem už o tom přemýšlela... ale na druhou stranu do azylových domů chodí maminy z okraje společnosti (mi tak přijde) a já se zatím jako sociální případ necítím... Asi mu ještě šanci dám, ale čas na zmátoření se mu krátí, protože já mám nervy jen jedny... :o(
In reply to Taky jsem už o tom by Kytiii
jen jsem hledala možnosti. máš pravdu ža většinou tam bydlí maminy tohodle ražení, ale nemusí to být pravidlo.
jinak přeju hodně nervů na zmátoření přítele. ale jestli ti můžu radit, nedělj všechno za něj, to se na vlastní nohy nepostaví. možná by i bylo dobrý mu říct, jak se cítíš a že už tenhle stav dlouho nevydržíš. třeba ho vůbec nenapadlo, že tebe to taky trápí a ža zvažuješ možnosti, který jsi tady popsala. aby věděl, co ho čeká a že to myslíš vážně.
Mužská ješitnost je děsná věc. Znám to taky. My rekonstruujeme byt a díky tomu, že jsem ve stavební firmě, tak jsem zařídila plno věcí, dokopala tam zedníky, sehnala plno řemeslníků a mám i domluvený, že to můžu prostě vzít přes firmu a pak až budeme mít hypotéku, tak to zaplatíme. Jenže hypotéka se rodí pomalu a jsou pořád nějaké problémy a manžela štve, že jsem zařídila tolik věcí a on jedinou věci zařídit hypotéku nedovede. Prostě je z toho zdeptanej. To si holt nevybereš.
In reply to Mužská ješitnost je by Helena
Chlapi jsou prostě příšerný! Ta ješitnost je vražedná... Nejlepší je bejt pipinou, co chodí jen do fitka a na kosmetiku, chlapa cucá a dře z něj kůži až na maso. Takový mrchy se maj nejlíp... Přijde mi, že holka, co si stojí za rovnoprávností a chce si zařizovat taky věci dle svého, narazí akorát na takovýho moulu, co začne vyžírat ji...
In reply to Chlapi jsou prostě by Kytiii
Však jsem to svýmu manželovi vysvětlita a snad to vzal. Oni se v životě problémy vždycky vyskytnou, nikdy to není procházka růžovým sadem. Určitě se to všechno zase vyřeší. I ty jsi teď citlivější k tomu co se u vás děje, protože to vnímáš daleko intenzivněji, když jsi těhotná.
Chlap když ztratí práci, tak je vždycky protivnej, obzvlášť když pak nemůžu práci najít. Ale pokud se bude snažit práci hledat, tak se to může zase srovnat. Třeba je to přechodný stav, ale nevím, neznám a těžko se to radí. Zase bych nedělala nějaká ukvapená rozhodnutí, aby jsi pak později něčeho nelitovala. Drž se, držím palce, aby vše nakonec dobře dopadlo.
In reply to Chlap když ztratí práci, by Helena
díky... ale on nehledá... asi čeká, že mu budou pečený holubi lítat sami do pusy...
Proto jsem se odhodlala to sem všechno vypsat, abych získala určitý odstup a utřídila si myšlenky... je jednoduchý jednat bez rozmyslu a pak toho litovat...
In reply to díky... ale on nehledá... by Kytiii
No, ten muj byl taky bez prace a taky prvni mesice nehledal. Desny. To jsme se kvuli tomu porad hadali a prej na me, ze nejaka blba prace se najde porad, ale on chce neco poradnyho..ale on ani nehledal. Musela jsem mu dat ultimatum. Bydli u me v byte. Zacala jsem mu balit veci :-) a najednou to slo. mamka rika chlapum chlap obecny...a nekdy to sedi perfektne. a jak dlouho jste ted podruhe spolu?
In reply to No, ten muj byl taky bez by Ella
Tak to sedí!
My se začali vídat v květnu, ale to měl ještě jinou přítelkyni, se kterou mu to neklapalo, pořád ji srovnával se mnou. No a od srpna oficiálně spolu. Otěhotněla jsem náhodou (říkám, že ze vzduchu, protože jsme se chránili), ale rozhodla jsem se mimi na jeho popud nechat (když mě přesvědčoval, že se o nás chce starat!)...
Máš dobrý, že máš vlastní byt! Já mám akorát stavební spoření, kde si už 6 let spořím 1500,- měsíčně, takže sice úplně holý zadek nemám, ale růžový to není... Nerada bych na tyhle peníze sahala... Jaký ultimátum bych mu asi tak mohla dát já...
In reply to chlap obecný :o) by Kytiii
ja taky otehotnela celkem brzy, ale my jsme spolu nebyly predtim. Stavebko je super !!! urcite bych na to taky nesahla. Mym sice byt, ale 31m2 :-D takze se pred narozenim musime prestehovat. Muzes mu dat ultimatum, ze se s nim rozejdes, odstehujes, nevim co jeste, to je mozna trosku natlak, ale treba to potrebuje. Taky jsem mu porad hazela pred ksich casaky s pracema :D a nutila ho at to cte. On ma proste asi pocit ze selhal...tak si o tom promluvte normalne. Az takovej pakoun neni ne? Kdyz si se k nem vratila...aaaach ty slepovane vztahy:-DDDD to byl jen drzi zertik....
Ahoj Kitii...naproso chapu tvou pitomou situaci, ale proste si udelej jasno, co je ti dulezity a dulezitejsi. Je vazne tezky rict vasim, ze meli pravdu, ale kdyz mas s nema dobrej vztah, tak to snad pochopi. Oni taky delaji urcite chyby. kdyz maj chlapy praci, neni nic dulezitejsiho a kdyz ji nemaj, jsou naprosto nepouzitelny :-) na to jsem uz taky prisla. Kamoska zazila neco podobnyho, ale zustala s nim, ma s nim dokonce i druhy dite a je strasne nestastna. Ta byla blba, ze se nevratila k rodicum, stydela se, ze udelala chybu. A kdo ji jako nedela?? Drzim ti moc palce !!!! a treba si najde zase nejakou praci ( i kdyz to u chlapu trva delsi dobu ) a zase se uklidni.
Je mi tě líto, ale být s někým s kým být vlastně ani nechci to si nedovedu představit!!! Vlastně dovedu, jsem rozvedená a od první manžela jsem odešla ze dne na den i když problémy byly dlouho, rodiče chtěli ať se zkusím k němu vrátit, a já to vydržela jeden den, a už jsem utíkala i s malou které tenkrát byly 2 roky. To prostě nejde snažit se být s někým kdo je ti odporný!!! Určitě by ti bylo líp kdybys byla sama!! Tohle stejně pořád bude horší a horší....
In reply to Je mi tě líto, ale být s by Monča K.
To máš pravdu... Druhý děcko s ním fakt nee... A taky si myslím, že jestli se co nejdřív neprobere, skončí to špatně... Nejhorší je, že našim lžu, že Lukáš chodí do práce a přitom to není pravda...
Nejdřív jsem řešila, jak jim říct, že budou babička s dědou a teď tohle... Já se zblázním!
In reply to Já našim taky nikdy by Monča K.
To muselo bejt taky dost hrozný. Naštěstí se rozvádět nemusím... Mám strach, že se fakt nedokážu sama o mimi postarat. Vždyť po porodu je každá strašně šťastná, že má mimíska u sebe a pyšnýho chlapa k tomu... Chtěla jsem právě tohle tak strašně moc, až mi to zatemnilo mozek... Představa, že se vrátím z porodnice do prázdnýho bytu, kde nikdo nečeká. Dítě nikdo nepochová, když já už nebudu moct... Vždyť to je hrozný!
In reply to Je to hrozná představa, by Monča K.
Nevím, když ho vidím, jak se chová ke svýmu psovi, se kterým se pořád mazlí, tak jsem na vážkách... Někdy dokáže bejt milej a citlivej, ale jak jsem psala, posledních 14 dní je prostě na zabití!
zase brzy našel nějakou práci?
A kdybys od něho odešla, tak myslím, že by rodiče byli rádi, že tě mají doma a nemusíš se trápit někde jinde a nebyla by to snad žádná tragedie. Teda pokud nejsou třeba moc konzervativní. Záleží taky, jaký vztah mezi sebou máte. A pokud se děda dokáže postarat sám o sebe, tak taky nevidím problém, kdybys šla bydlet k němu, ať už mu je kolik chce.
Držím palce, ať si to dobře promyslíš a hlavně, abys byla šťastná ty a mimi, na ostatní kašli!!
In reply to A není šance, že by si ten tvůj by marthy1
No šance by byla... Posílal minulý týden několik životopisů a ozvali se mu z jedné firmy, kam docela chtěl jít, ale vrátila se mu rýmička a na pohovor nedorazil, volal tam a oni mu řekli, ať se ozve, až bude zdravý. Už mu nic není (kromě blbosti, ta přetrvává) a desetkrát denně se ho ptám, jestli tam už volal a on je nějak zablokovanej, či co. Vůbec mu nerozumím...
In reply to šance... by Kytiii
oni někteří rádoby dospělí chlapi potřebují pořád napomínat a hlídat. To vidím i u svýho, když mu dojdou faktury, tak mu to musím nachystat, co je na vyřízení, co pro účetní a pořád mu to připomínat, aby s tím nezapoměl skočit do banky. Ale sám říká, že je rád, že mu to nachystám a donutím ho k tomu, jinak by na to kašlal.
A ty bys od něho raději odešla, nebo s ním byla, když by si našel zase práci? Asi bys raději byla s ním, kdyby se choval jako budoucí otec, co? To mám ale blbý otázky...
In reply to To ho asi chce tam dokopat, by marthy1
Táta na mě poznal, že něco není v pořádku, tak jsem mu přiznala, že jsme se pohádali a on se smíchem říkal: "Víš, kolikrát my jsme se s maminkou pohádali?" Kývla jsem. "To musíte řešit domluvou, oba jste z jinýho prostředí a máte jiný představy o životě." Tak jsem to taky odkývala, že je to pravda a pak dodal: "Ale brácha v pokojíčku postýlku nechce." To už mi asi ztuhly rysy, protože ještě řekl: "To myslím ve srandě, samozřejmě!"
Táta je skvělej! Chová se teď ke mně hrozně hezky... Až jsem zase na rozbrečení!
In reply to Přesně tak... by Kytiii
rozhodla od přítele odejít, tak doma to budeš mít jistě připavený a v pohodě a věřím, že se rodiče na vnoučátko těší a se vším by ti pomáhali. A jestli bydlí rodiče ve 3+1, tak by nebyl vůbec problém udělat jeden pokojít pro tebe s mimčem. Bylo by to stejně na dobu dočasnou, než by ses ze všeho oklepala a pak si našla svoje bydlení, takže se ničeho neboj a pokud se rozhodneš pro odchod, tak si myslím, že bude všechno v pořádku!
A s tím, jak se má přítel k psovi... taky znám pár lidí, co se líp chovají ke zvířátkům, než k lidem.
Ja taky jednoho znam.Je to muj starsi bratr.Ale rekla bych ze je asi jeste horsi.Kazdej chlap je nejakym zpusobem nesnesitelnej.Mozna je to jen prechodny a on zase nabere rozum.Nedokazou resit normalni problemy a hned ze sebe delaji chudaky.Na stesti ten muj takovy sklony nema ale ma zase jiny.Taky nesnesitelny:-D
In reply to Ja taky jednoho znam.Je to by Zuzana.Picmouse
Díky moc. Víš, pochopila bych, kdyby tyhle scény dělal v padesáti letech, ale v šestadvaceti? Možná mu dám ultimátum... On by se posr..., kdyby o něm celá vesnice věděla, jakej je lempl... Ty jeho stavy fakt nechápu...
A kdybych se na začátku těhu nerozhodovala, zda si mimi nechat nebo ne a on rezolutně tvrdil, že se o nás postará... a to u mě rozhodlo, že to teda zkusíme... Vědět tenkrát co teď, rozhodla bych se jinak. Navíc teď už bych se pupíka nebyla schopná se vzdát, protože ho miluju víc, než cokoli na světě...
Muj bracha taky velice stasten z toho ze bude odcem ,lempl jeden,nakonec to dopadlo tak ze se decka vzdal.Udelal si dalsi 2 s jinou ktera asi nemela tucha o pravde a kdyz bylo te nejmladsi par mesicu tak ji zdrhnul s jinou.Nakonec jeste rekl ze to druhy decko vlastne ani neni jeho.A to trval na tom aby se jmenovala po nasi mamce ktera teda na stesi umrela a tohoto se nedozila.Kdyz mu dosli prachy tak zase dolezl a ona ho vzala zpatky.Chudak malej.On to vzdycky umel okecat.Ja tu jeho matku dalsich dvou chudatek neznam a ani nechci protoze byh ji o nem rekla pravdu a zase by bylo zle.Jen chci rict,pozor aby jsi nedopadla obdobne.
In reply to Muj bracha taky velice by Zuzana.Picmouse
druhý děcko nebude minimálně dalších pět let... a jestli budem ještě spolu, tak si ho už opravdu velmi pečlivě naplánuju :o) Tak Lukáš je tvýmu bráchovi opravdu podobnej, jen mi přijde, že je to ještě slabej odvárek... tak snad se nemýlím... Doufám.
Můj chlap teď taky mění práci, zrovna jel zaměstnavateli dovést výpoveď a musela jsem ho k tomu tak nějak dokopat já, měl tam málo peněz a ještě dojížděl, můj taťka mu zařídil práci tam kde dělá on, budem na tom o nějaké 4000 líp a ještě bude pracovat v místě bydliště. Taky to trvalo než se rozhodl, pořád jen o tom mluvil a až když jsme se kvůli tomu začli hádat tak se rozhodl ze dne na den a vše zařídil
In reply to Můj chlap teď taky mění by Monča K.
Tak to máš skvělýho chlapa... ten můj si dokáže zařídit tak akorát kuřivo na den a tím to hasne... :o(
Chudáčku, je mi tě moc líto. Nedokážu ti poradit. Snad jen, že je snažší odejít od chlapa s jedním děckem, než pak třeba s dvěma..
Jo devce,tak to mas fakt tezky...:*( a nevim co ti na tohle mam napsat,holt je to rozhodnuti jen a jen na Tobe,jestli jit za rodicema a priznat se,ze meli pravdu (coz je fakt des) a nebo jestli vydrzet a zustat.A ta druha vec,je tvuj prcek o to je to jeste horsi.Ja Ti preji jen hodne sil....!!
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj Kytiii, tak jsem cetla tvuj clanek, vlastne celou stranku a reknu ti, ze to mas husty... ja mela s manzelem na zacatku tehu taky problemy co se tyce penez, protoze jsem nemela prehled, ktery jsem chtela mit, protoze mi bylo jasne ze s tim co porad nakupujeme prijdeme na nulu. Delala jsem si starosti co s mimcem, jestli jo nebo ne...i kdyz po roku a pul... i kdyz uz s mym manzelem... On ma uz jednoho syna - 5 let. Jemu je 37, me 20 a at jsme jaci jsme, kazdy ma sve chyby a ve vztahu se musi dva ucit spolu nazivat a reknu ti, ze u nas to bez pravidel proste nejde. Udelala jsem krok, zadala pravidla, on zadal, co mu vyhovuje, mame to naucene v hlavach a tedka to uz pomaly ani nepotrebujeme. Ted uz veci delame automaticky a mam takovy pocit, ze mam nejlepsiho manzela na svete.
Myslim, ze pravidla jsou dobra vec, treba by vam to pomohlo...treba by jsi si s nim mohla vyzkouset sednout a promluvit co a jak by melo fungovat a urcit je. No kdyz by rekl ze se nejakym pravidlum prozpusobovat nebude, zacala bych premyslet, jake by to bez nej bylo...
Hodne stesti.