byt 2+kk a mimčo

ahoj problém u nás je ten že ani omylem nevejdem všici do ložnice, takže se musíme rozdělit.

aha, tak jedině že chlap bude spát v obýváku a ty s dětičkama v ložnici. Třeba se malej se spaním srovná. Kdyby ne, tak ho k tatínkovi můžeš přesunout vždy :-). Spíš bych se bála toho přesunu (kdyby k němu muselo dojít). Aby to nebral jako že ho u sebe nechceš...

ahoj, tak ze začátku to bylo Ondrovi fuk. Potom zjistil že by mohl dělat naschváli a tak si hrál s hlučnejma hračkama v místnosti kde jsem kojila. Markétě to bylo úplně jedno. já jsem dělala že ho neslyšim a po 14dnech ho to přešlo :s: . Potom se začal zajímat oto, co malá dělá a jakto že tam mám mlíčko a psíš se začal ke mě tulit. Když jsem kojila, tak si mi lehnul na nohy a nebo se o mě opřel a pozoroval malou jak paká :-)

já kojila jen tři týdny a to ještě s dokrmem :( ale kojení u nás problém nebyl, ze začátku to bylo docela v pohodě. Starší si dokonce nosila panenku a taky kojila :D přebalovala, cvičila s ní :D No starala se stejně jako já :) Mi se právě zdá, že čím je mladší starší, tím to starší hůře nese, začla jí i ubližovat schválně, má období vzdoru, takže je to docela náročné. Ale jsou dny, kdy to celkem jde. Potom jsou zase dny, kdy to teda moc nejde a všechno mi leze na nervy ... Ale hodně záleží na povaze dětí, takže u tebe to může být klidně úplně v pohodě. Holky se mají rády, ale žárlivost starší tam je, nedává to nějak najevo, ale podle mě to jak se chová, tak to je ono. Chce na sebe za každou cenu upoutat pozornost, tak neposlouchá, odmlouvá, je drzá.... Ale po příchodu z porodnice malou přijala fakt hezky, jen tedy přestala čůrat, prostě se celý den vyčůrala jen dvakrát, naštěstí to trvalo snad dva nebo tři dny, pak se to srovnalo :)

my ted máme období vzdoru :-( malému je 31.měsíců a neposlechce opravdu vůbec, schválně dělá opak toho co chci, často mi přeskakujou hlasivky, bolí mě bříško a dostávám hysterické záchvaty pláče jak jsem rozčílená :-( děsím se toho co bude jak bude mimčo :-(

u nás to právě taky začalo,jak jsem byla těhotná a už je to rok asi, takže já už mám nervy někde... ale fakt jsou dny, kdy je "normální" neříkám zlatá :) a dny, kde je s prominutím na zabití :( Jenže já ji na jednu stranu chápu, že. Ale skloubit se to vše dohromady nedá, aby byly obě holky spokojené a i já ... a pořád si říkám, až bude malá starší, bude to lepší a zatím to tak fakt není. Zatím je to aspoň venku v pohodě. Malá mi vyloženě nedělá scény ani doma, jen prostě zlobí, schválně, klidně mi řekne, ať ji dám na prdel :( když už k tomu - většinou na konci dne dojde, tak chvíli brečí a pak na mě začne klidně volat maminko mě to nebolí, dostala jsem málo. Jako nervy no. Teď na mladší to asi taky má nějaký vliv, že. Už teď se i ta mladší umí vztekat a být protivňoučká, tak mě to asi za chvíli bude čekat i s ní :( Ale nějak se to musí přežít a bude lépe :)

tak on vyloženě dělá scény, schválně si lehne venku na zem, sedne na trávu a prostě nejde, něco někam zahodí a shcálně to nezvedne, řeknu at něco nedělá a shcáně to udělá, nepříjde na zavolání venku, běhá kolem mě a směje se mi .-( a vztek se hromadí a pak vybouchnu tak že řvu, brčím a zbiju ho pořádně po zadku :-(
Já prostě nevím co s ním, všichni at ho ignoruju ale když někam spěchám a on si kecne na zem nebo v obchodě se válí jak bezdomovec tak bych chtěla vidět ty matky co by ho překročily a tvářily se jakoby nic :-(
Jediné na koho dá je tatka nebo dědové, na babičky a mě zásadně prdí,asi jsme měkké,přitom tatka ho nebije, jen má z něj respekt

já si myslím, že kdo dává rady ignorovat, tak nikdy takové dítě doma neměl právě. Já to vím, že se to nedá a hlavně jsou věci, které prostě ignorovat nejde. Mi malá venku chodí vedle kočárku nebo za ruku, to ví, že prostě jinak to nejde, jen tam, kde není vůbec cesta, tak si chodí sama. Já prostě nehodlám dítě někde sbírat potom přejeté z cesty, takže tohle má od malička vsugerované a přesto vlak nejede! Jinak se mi taky klidně směje do obličeje, já se snažím jí domluvit nebo vysvětlit, že to a to dělat nemůže a ona se klidně směje a udělá to hned, i když za to pak dostane, tak za chvíli znovu. U nás nemá respekt z nikoho a z ničeho. Jen jednou si doma lehla na zem a viděla, že si toho nikdo nevšímá, zavřela jsem jí v pokoji, tak to vícekrát neudělala. Já si myslím, že kdyby neměla ségru, že by byla celkem v pohodě. Ona totiž neumí být ani chvíli sama, prostě jí nebaví si samotnou hrát, jí nebaví si samotnou kreslit, jí nebaví samotnou nic. Takže si vymýšlí jinou zábavu, pořád si chodí sama umývat zuby a ruce, pořád někomu zhasíná v koupelně a na wc, když jí do pokoje zavřu, tak si hned vyleze, když jí řeknu, že tam prostě teď chvíli bude a bude si hrát-když musím uvařit, tak schválně bouchá aspoň do dveří... do toho prostě hlídat, aby něco neudělala malé, když jsem zrovna v jiné místnosti a to jsou právě největší nervy. Ona jí klidně bouchne i přede mnou právě, tak co by byla schopna jí udělat, když tam nejsem... A to ještě máme v bytě dva psy a ty taky pořád provokuje, ten menší už jí i kousnul mírně do nosu a co myslíš? Je jí to jedno a provokuje ho dál, jde, on spí a ona ho praští, toho většího kopne nebo pleskne, prostě schválnosti. Můžu vysvětlovat milionkrát, řeknu, ať se omluví a ať pejska pohladí, že je hodný a ona mu nemá ubližovat, tak to udělá a za chvíli mu zase ublíží. Já se fakt divím, že jí ještě ani jeden nehryzl pořádně :( Takže já mám doma oči i na zadku!!! Ono to není o tom, že bychom byly měkké, ale podle mě ty děti ví, že nás prostě vytočí a jim se asi ty reakce líbí. Mi to tak aspoň přijde, že malá má radost, když mě vytočí a když i dostane. Jako že dosáhla svého :( já se to bití snažím eliminovat co to jde, ale když malé schválně šlápne na ruku, tak to jako na prdel dostane, ale nemyslím si, že nějak moc. To já se i bojím, abych jí neublížila a pak mě to mrzí. Před dětma jsem ještě nebrečela, ale večer už to kolikrát na mě padne, že si pobrečím a ty jsi těhu, tak u tebe je to úplně normální. Já jen nechápu, proč všichni okolo mi tvrdí, že takové děcko ještě neviděli :D a tady se člověk setká s maminkama, co řeší to samé. Tak nevím, jestli za pár let na toto období taky zapomeneme nebo ne :)

přesně mě napadaj už i důchochci, jako že je malý chudáček apod. když jdeme ze hřiště kde jsme byli jen hodinu protože mě pak chytnul zub, prostě a on nepůjde tak jsem ho vlekla domů a on celou cestu samozřejmě nahlas brečel a zas dělal divadlo a babky okolo to fakt těžce nesou :-(
mě taky moc mrzí když ho zmydlím, normálně bych před ním nikdy nebrečela ale ted jsem nějaká lítostivá :-( neumím se nad to nějak povznést
do toho hledáme domeček, protže tenhle byt je moje utrpení, jsme oba z baráku a tohle je horor

má 31.měsíců .-)) ale asi máš pravdu, budem muset večer převézt postýlku z ložnice do obýváku a mimčo zvykat na hluk

mimču hluk nevadí, právě naopak :) až jak je větší, tak je pak trochu problém, ale zvykej na hluk, protože dvě děti to už je fakt jiné než jedno :D hluk je u nás pořád, krom noci jak děti spí :c:

v tomhle pidi bytě jo, usilovně hledáme domeček, tak snad bude brzo líp :-)

tak ať něco pěkného najdete :) my bychom taky chtěli, ale nezvládli bychom to finančně :(

taky se budem muset hodně uskrovnit, kor tady okolo prahy jsou domky drahé, ale jsme oba z baráku z větších vesnic a Praha-byt je pro nás utrpení