budíte na kojení?

Do 11 dopoledne? No to je spáč! Závidím... :€s€:

No těprsty! To ses tedy taky moc nevyspala! Já už pak taky nebudila - už ale nevím odkdy :? - asi od třetího nebo čtvrtého měsíce, ale malá se budila často sama. Je totiž nespavec... :00:

No to je fakt ze sam zacal spat taky az kolem 2.roku,taky se budival pak sam,i ted ma obcas noc,kdy proste nespi.Ja jsem chtela kojit co nejdyl,nakonec jsem stejne kojila ne mou vinou jen tech 14m a to vstavani byla podminka kojeni,jinak jsem mela malo mlika.No ale tak co je 14m oproti zbytku zivota ;)

Ony ty hranice jdou nastavit i bez vzteku a dokonce je to i lepší (ale osobně neznám nikoho, kdo by to zvládal pořád...). Když totiž ty hranice jsou nastaveny takhle vysoko - že musí poslechnout, až když jde do tuhého, kdy už z maminky lítají blesky - tak to zkouší tak dlouho, dokud do toho bodu nedojdou. Vždycky se mi osvědčilo lépe počítat nebo plácnout ještě dřív, než mě dítě stačí vytočit do běla...To píše nejen literatura, ale mám to i z praxe. Nicméně, samozřejmě jak jsem psala, nejsme roboti...Obzvlásť když mi jedno dítě brečí a druhé zrovna testuje...To je prostě na hlavu :s: :00: Jinak k té vystresované matce - samo je dobré, když mamina není pořád v klidu, protože by dítě fakt nemělo vzor, jak řešit i vypjaté situace. Ale zase je třeba si uvědomit, že když stres nezvládám a řeším situaci vztekem a třeba i plácnu, že dítě ten vzor přejímá. Vidím to teď ukázkově u malé. Když jí něco chvíli nejde, vztekne se a začne vrčet - přesně jako já... :-/)

To zní dobře. Zkusím... :)

Ještě mi, prosím, řekni, jak poznám, že se mi laktace snižuje. Já mám zatím mléka na rozdávání a myslím, že malý má až dost (taky mi asi rychle teče, protože se dost zalyká a pije tak 5-10 min. a to jen z jednoho prsa). Taky blinká a i přesto prospívá - snad to tak zůstane... tedy bez toho blinkání :s: U prvního dítka jsem budila dlooouho...

u kojení druhého dítka prsa dřív přechází na systém poptávka-nabídka - tj. neřízený hormony... je víc než pravděpodobný, že určitě po 6nedělí už budit nebudeš muset...
a jak poznáš, že se laktace snižuje? no, že dítě nevydrží ani 2 hodiny :D a po kojení pořád "hledá"... jinak, když je málo mléka, tak se většinou začnou děti opět samy budit, aby zvýšili poptávku - a tím se jim zvedne po čase (2-5 dní) i nabídka

Aha, takže to buzení je kvůli laktaci (když tedy dítko prospívá...). To mě nenapadlo. Já myslela kvůli dehydrataci dítěte nebo tak... :) Já tedy budím přes den po třech hodinách a v noci tomu zkusím dát volný průběh...Snad o mlíčko nepřijdu...To bych fakt nechtěla! :n: :k:

Tak mně se malý začal budit před 3 dny po hodině a dnes v noci to zkrátil = k ránu po půl. Pořádně sosal, blinkal a svíjel se. Na dnešní KO jsme zjistili, že přibral za zhruba 10 dní 700g!!! Dr. na mě nevěřícně koukala a řekla, že ho přecpávám, proto ublinkává, nezvládá trávit a bolí ho bříško...

jj... ty dodržuj minimálně 2hodinové rozestupy mezi kojeními :D

Jj, ale kdo to má poznat, že? Mám druhé dítko a někdy si taky nejsem jistá, jestli mě "pusinkuje" hlady nebo nervozitou... :) :s:

Ty brďo!700g, to je tedy darda! Náš malý přibírá tak 200 g týdně. Tak ať je líp! Hodina - to je síla!To se taky nemáš kdy vyspat...!

jo,jo, manžel byl pár dní mimo a když zažil jednu noc po hodině, byl totálně mimo provoz. ;-) a to přece jen pospával, narozdíl ode mě, která kojila, přebalovala a uklimbávala... Ha. Od včerejších instrukcí spí 2-3 hodiny a pak chce. To je zlatý!!! :s:

No, oni si to vůbec nedokážou představit! Mě doráží tchán i manžel. Manžel mi řekl ráno, kdy jsem s malým lítala v noci několik hodin jako exot: "Dnešní noc ale šla, ne?". Jasně! Pro něj dobrá - tvrdě usnul...Tchán zase nechápe, jak můžu být nevyspalá a nervózní, když spím 4 hod. denně a ještě rozkouskované a šklebí se, že nemám s malou trpělivost (dvouletá se vzdorem...). Pak mi předhazuje, že slyšel povídání, jak mluvit na děti. No, já nevím, ale já bych ho chtěla vidět...Snažím se, co to jde, ale robot fakt nejsem! A nemyslím si, že bych mluvila se svými dětmi až tak špatně. Teorii mám dost nastudovanou (jsem vychovatel profesí...) a snažím se dávat pozor na to, co říkám atp., ale když nespíš, tak to jde mnoheeeem hůř! Malá je od narození nespavec a malý bude asi taky...Nehledě na to, že mi chybí zpětná vazba - nevidím se, co dělám špatně - ještě mě nenahráli... :)

já tohle taky strašně řešila, až jsem se z toho málem složila... a psycholožka mi poradila :D - to, že je maminka nevyspalá a ve stresu není nic špatného... ať si děti zvykají, že není každý den posvícení :D - i maminka má někdy nárok být protivná, sprostá, nadávat atp... dětem to naopak prospěje :D jinak se se stresem nenaučí vyrovnávat, pokud ho nikdy nezažijí...
- takže od té doby to neřeším a když utahaná a nevyspalá seřvu kluka do kuličky a ještě mu nandám, že se chová jako blbeček, nemám už výčitky :D

Pořád tady píšeš o tvojí psycholožce a mě by strašně zajímalo, jak se jmenuje... :)

to není tajemství :D
je to všem známá Kateřina Cajthamlová :D - začala jsem k ní chodit na jaře kvůli hubnutí a pak jsem u ní zůstala i po svatbě :D - je dobrý se jednou za čas vykecat někomu nezaujatému :D

Aha, tak ale trošku pozor, paní Kateřina je sice mediální "hvězdička", ale rozhodně není psycholog...má vystudované lékařství a momentálně navštěvuje psychoterapeutický kurz pořádaný ISZ, což z ní rozhodně nedělá psychologa... ://: A pokud mohu být upřímná, tak její rady jsou hodně neprofesionální a měla by si je nechat spíš od cesty..to, co Ti radí, možná pohladí tvojí duši, ale celkem to ubližuje duši tvého dítěte...dítě totiž není někdo, na kom si můžeš vylévat své nálady, nadávat mu, seřvat ho do kuličky a naložit mu...nebo jak jsi to tam psala... :€}€: Tím sice náramně ulevíš sobě, ale na úkor někoho jiného a ještě bezbranného a závislého na tobě...zkus o tom sama přemýšlet a myslet na to, jak to vnímá tvůj syn a co mu to přináší do budoucna...

se k dítěti chovat jako ke kytičce - není pak schopné si poradit s běžnými stresovými situacemi ve školce, natož potom ve škole... Po světě návdavkem chodí dost mamánků, kteří mají své matky za svaté, protože se je vždy snažily chránit od toho "zlého světa kolem" - jde jen o další druh velmi účinné manipulace...
Pro dítě je jistě vhodnější občas zažít matku v presu i s tím nevybíravým slovníkem... i matka je člověk...
A na selský rozum, kterého má Cajthamlová očividně dostatek, není potřeba být vystudovaným psychologem...

Zažít mámu ve stresu je jedna věc, ale tady jde o něco trochu jiného...dítě by nemělo být terčem nahromaděného stresu a nevyspání mámy...to je opravdu lepší ventilovat nějak jinak než seřváním a proplesknutím dítěte...

jejich stresu a nevyspání mámy, ale že je pitomost to v sobě za každou cenu dusit a z dětí dělat chráněné kytky. To sis tak přeložila sama.
Zbytečně teoretizuješ...
Pokud zlobí, je jasné, že nervy matce povolí dříve. Nemá smysl, pokud se nejedná o týrání dítěte, si dělat výčitky. Ano, člověk by se měl snažit ovládnout, někdy je toho však prostě moc. A dítě by se mělo naučit rozpoznat hranice, které by nemělo zbytečně pokoušet.

konečně se cítím pochopená :D
přesně - nedokázala jsem vysvětlit, že moje děti nejsou terčem, že nejsou fackovacími panáky... matky, která si potřebuje někde vybít zlost...
ale že matka může být podrážděná ze stresu a prostě při "zlobení" vybouchne víc než obvykle...
díky!!!!

tak nemusíš ze mě dělat zrovna tyrana :(
já si na dětech nemusím nic dokazovat!!! neříkám, že moje výchova je zrovna bezchybná, ale dětem se snažím dát maximum... chodíme na zpívání, plavání, doma si zpíváme, kreslíme, modelujeme, vaříme spolu, pracujeme na zahradě... staršího jsem úspěšně naučila děkovat, zdravit, prosit (což, jak jsem zjistila, není u dnešních dětí úplně normální :( ), pomáhá mi s úklidem, je to velmi šikovný a bystrý kluk...
- ale každá máme prostě svoje dny, kdy se vše nedaří, jak má... a ať mi nikdo nevykládá, že vždy řeší dětské "zlobení" s klidem, bez křiku (a to můžu mít nastudovány tisíce přírůček o šťastných dětech a pod...)... a buď se tím budu užírat, že jsem to nezvládla v klidu, nebo to pustím za hlavu a budu se tomu snažit příště předcházet... poté, co jsem se díky problémům v rodině málem složila, mi tohle ještě dodávalo... a musím přiznat, že rozhovor s paní doktorkou mě pomohl, uklidnil mě... což bych řekla, byl účel...

Já z tebe nic nedělám a o žádném dokazování si něčeho jsem nepsala...reaguju jenom na to, co jsi sama napsala a jak mi to vyznělo... "takže od té doby to neřeším a když utahaná a nevyspalá seřvu kluka do kuličky a ještě mu nandám, že se chová jako blbeček, nemám už výčitky" ...je to tvoje dítě, tak si to přeber, jak uznáš za vhodné...Každopádně věřím, že Ti rozhovor pomohl...ono člověku vždycky pomůže, když se terapie a pseudopsychologie dělá stylem podpory, že je všechno v pořádku, jsi skvělá a všechno děláš perfenktně...ale tohle fakt nemá s psychologií nic společného...mnohem důležitější je uvědomit si, proč se to děje, jak tomu předcházet a jak to řešit...sebereflexe je samozřejmě mnohem náročnější než poplácání po rameni. A reaguju na to jenom proto, že to tady radíš ostatním maminkám...

Jasně, rozumím, cos tím chtěla říct. Samozřejmě nejsme roboti, kteří zvládají vše s ledovým klidem. Já osobně vycházím z toho, jak na to moje dítě reaguje a bohužel u nás moje výlevy nezvládá zrovna dobře. :n: Je sama dost vzdorovitá, tvrdohlavá a na můj výbuch reaguje negativně vlastním vztekem. To se pak projevuje i když jí něco nejde - začne vrčet jako maminka. :O :€s€: Takže u nás by byl lepší klid, ale někdy už to prostě fakt nevydýchám...Navíc jak má bráchu, tak se cítí odstrčená, přestože se snažím se jí věnovat víc než malému. Když se cítí odstrčená nebo nemilovaná, místo aby se šla mazlit, spustí řev nebo na sebe upozorní nežádoucím chováním - což vyvolá v rodiči spíš vztek... Každý den svádíme boje o moc u oblíkání, u jídla a v nahodilých situacích. Čím víc se rozčílím, tím víc testuje, takže i zde je jasná instrukce a ledový klid na místě. Někdy to zvládnu a jindy ne - když řve malý, zvládá se mi to hůř - je to pro mě stres, když slyším prtě ječet z plných plic, že mu něco chybí... :-/) Když ale situaci nezvládnu, myslím, že je na místě dítě ubezpečit, že i maminka je jen člověk a taky se prostě někdy rozčílí a že ji nespravedlivé chování vůči dítěti mrzí. Ale taky vysvětlit, že to chování dítěte taky nebylo zrovna košér a i přesto mám dítě ráda - jen to chování ne... Snažím se to tak dělat, ale popravdě mi často chybí zpětná vazba. Asi se nahraju. Často člověk dělá stejnou chybu dokola... :€s€:

ale to je přesně to, co jsem se snažila (možná nešikovně) napsat... strašně moc to řešíme!!! jak se chováme! jak na to dítě reaguje... já prostě myslím, že to není dobře... sžírat se tím, zda jsem něco udělala/řekla dobře... dítě se učí pozorováním a odkoukáváním... takže ho těžko naučím čistit zuby, když si je sama nečistím... to je situace, která se ovlivnit dá... ale to, jestli jsem anebo nejsem histerická matka, to je daný a ovlivnit se to moc nedá... asi to neumím moc dobře vysvětlit... náš táta je skvělej! opravdu... ale jednou za čas prostě vybouchl, seřval nás do kreténů a debilů... a za pět minut byl klid - čistý stůl... no a já to zdědila asi po něm... nic v sobě nedusím, netutlám, neužírám se tím... nemám to v povaze a ani to neumím... nevím, jestli se to dá naučit... ale můj den je tak plný, že nemám ještě čas si opakovat každou mikrovteřinu - buď v klidu, buď nad věcí, buď v klidu... jsou to emoce... na nás to stopy nezanechalo... oba s bráchou jsme vystudovali vš, našli jsme si skvělé partnery a ani žádné další patologie se nás netýkají... tak nevím...

No, já osobně si myslím taky, že to hodně řešíme, ale podle mě to špatně není přemýšlet o tom co dělám. Nechci opakovat chyby mé mamky, protože na mě to následky zanechalo. Taky máme se sestrou vystudovanou VŠ, my i partneři jsme taktéž bez patologií, chováme se ohleduplně ke svému okolí...I tak si myslím, že přestože nás vychovávala, jak nejlépe uměla, udělala dost zásadních chyb, kterých bych se ráda vyvarovala. Popravdě řečeno jsem viděla mnoho rodičů, kteří si hlavu výchovou nedělali, ale taky jsem viděla, co pak z těch dětí vyrostlo...Čímž nechci říct, že to musí být tvůj případ a že všichni rodiče, kteří o výchově nepřemýšlejí dělají vše špatně. Vůbec ne. Někdo je rozený vychovatel, někdo je optimista a zvládá výchovu s nadhledem atp. Sama ale zastávám názor, že když budu přemýšlet o tom, co dělám, můžu napáchat méně chyb a lépe porozumět, proč se moje dítě zrovna chová, tak jak se chová. :)

No, popsala jsi to v podstatě sama...děti se učí nápodobou...takže ty jsi takhle výbušná možná proto, že jsi doma jako dítě viděla, že je to normální vylítnout a všechny seřvat nebo proplesknout...a to samé nejspíš předáš i synovi, protože to od tebe opět okouká a opět mu děláš vzor toho, že je to v pořádku a normální ventilovat emoce seřváním někoho...takže to je to, co to na tobě zanechalo... ;) A jednou si třeba syn najde manželku, které jeho sprosté výbuchy budou tak vadit, že od něj uteče... do budoucna nikdo nevidíme...