Bojujete někdo se svou povahou??
Holky nemáte někdo radu jak zmírnit svojí povahu - vlastnost - mojí špatnou vlastností, která víc a víc vyplouvá na povrch je to, že VŠE MUSÍ BÝT PO MÉM, tak jak si něco třeba naplánuju atd. Už mě nebaví ten vnitřní boj zkrývat to před lidma, kterým to nechci dát najevo, aby jsme se nepohádali, to, že mi to vadí. Přitom jde kolikrát o h...o! Prostě jsem taková a mám ráda věci nalajnované...vím, že život o to není, ale jsou to spíš takové věci jako že, když se na něčem domluvíme, tak to neruším, držím slovo atd. Je jasné, že neovlivním věci typu že se malýmu kroutí vlasy :-) (to jen pro příklad, tohle opravdu nechci ovlivňovat...snad mi rozumíte...jak se to odnaučit abych nezuřila????? Jo jsem ve znamení LE - takže jasný vůdce!
In reply to já taky bojuju sama se by grapas
jakobys psala o mé maldší sestře,je úplně stejná :s: jsem její pravý opak,mám ráda když jsou věci na svémmístě,nemám ráda nepořádek(myšleno všeobecně)jsem důsledná a když něco není po mém tak je zlé,ale nejsem rozmazlená,je prostě mám ráda když mám pravdu :€Ss€:
---------------------------------------
Anička+Kristýnka 3.3.2009
In reply to jakobys psala o mé maldší by anička 87
taky mám ráda když mám pravdu ale je li třeba se za tu pravdu poprat volím raději ústup nebo a to častěji podlou léčku...muj muž je z toho na prášky, ale zas na druhou stranu se nehádáme :D
a o důslednosti jsem asi jednou slyšela jinak ji vuuuubec neznám
asi si musím pořídit víc dětiček aby mi nezbylo nic jinýho než MUSET , pač když musim tak jsem i docela šikovná :D
je super,že si to uvědomuješ a mluvíš o tom,nebo spíš píšeš. Já bojuji se žárlivostí a snad se to už lepší. kolikrát mě to štve,chtěla bych,aby mě to vůbec nezajímalo,s kým se přítel baví,stýká...ale občas to hlodá. Nedělám žádné scény,spíš se užírám uvnitř. Jsem znamení střelec,ale znamení s tím nemá nic společného v mém případě. S tímhle bojuji já a jde to těžko. Ale v tvém případě si myslím,že se dá někdy polevit :)
Haha, taky jsem lev, a taky mám stejný problém, taky přesně, co slíbím dodržím, a štve mě, když někdo takový věci bere lehkomyslně! :(
In reply to Haha, taky jsem lev, a taky by Tez
A jak to máte doma s mužem? Já jsem doma generál a přes to vlak nejede :-) Manžel byl dřív pohodář, kliďas...letama se to změnilo (starosti v práci a taky už mě má asi občas plné zuby :-)), takže občas je mé velení na nic a mám smolíka, ale ono to chce, aspoň se krotím...
In reply to A jak to máte doma s by afrika111
Taky se krotím, i když občas mi to vyčte... Ale myslím, že to celkem začínám ovládat, a zjištuju, že čím jsem starší, tím ustupuju více věcem, a nebo tím, že máme dítě, nevím, ale jsem taková flexibilnější poslední dobou, a jsem za to ráda!
Ale jo, jsem u nás plánovač! I když na druhou stranu moc nerozhoduju, nechce se mi, to nechávám na manželovi.
Záleží, co vlastně chceš, aby bylo po tvém... já mám jednu takovou známou... jak není po jejím, tak je zle, urazí se, dává to jasně najevo a jde přitom o blbosti... uvedu příklad... třeba chce rozhodovat o všem, v restauraci si vyhlédne židli, nic neřekne a on si tam sedne třeba někdo z nás a pak nastane peklo, nejdřív se tváří nespokojeně, je protivná, nadává a až nakonec z ní vyleze, že třeba chtěla sedět tam a tam a on si tam sedl naprosto nic netušíc její chlap... nebo prostě v neděli potřebuje, aby jí někdo něco opravil, ten někdo řekne, že bohužel na neděli má už naplánovaný výlet s rodinou a ona zuří, protože ona přece chtěla, aby jí to opravil... a když se jí někdo nelíbí, tak si představuje, že i když je to partner například jejího syna nebo dcery, tak ho ten syn nebo dcera nebude vodit k ní na společné akce, protože ona to neschválila (ale přitom to neřekne nahlas, jen to dává tak nějak najevo a vyleze to z ní až úplně nakonec)... a když jí nejsi po vůli nebo si dovolíš říct svůj názor, odlišný od jejího, tak je naštvaná a podle toho se taky chová... a plánuje zásadně jen podle sebe a nebere ohledy na to, že třeba někdo jiný má na tu dobu už něco jiného a všichni by měli kvůli ní to své zrušit, protože ona se rozhodla, že zrovna ten den bude to a to...
Tak nevím, jsi taky taková? Nebo jen chceš mít předem jasno a nemáš ráda improvizaci?
In reply to Záleží, co vlastně by Blue Jane
Spíš mám ráda když jdou věci podle plánu, přesnost (třeba v příchodech, odchodech) a to co píšeš - hm, tak v nějakém procentu se tam vidím, ale neni to tak hrozné....
In reply to Spíš mám ráda když jdou by afrika111
Co jsem si všimla, tak ono se to zhoršuje v přibývajícím věkem... ;) Ale bojovat se s tím dá, člověk jen musí chtít... můžu říct, že párkrát se tomu člověk zasměje, přijde mu to malicherné, ale když už to druhé začne až obtěžovat a začne se jich to dotýkat víc a víc, tak se pak příště setkání s takovým člověkem spíš budou vyhýbat, než je vyhledávat... mít v okolí takového generála není žádný med... nejlepší na tom je, že ta naše známá pořád říká, že hlavně nechce být jako její máti (ta je to samé), ale někdy se zdá, že určitě není, že ji už několikrát předčila... i když poslední dobou měla několik světlých chvilek, kdy si to jakoby uvědomila a chovala se tak nějak normálně... ;)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Jééé vítej do klubu :-) Přesně...u mě moc neprojde výmluva na dítě (ano, někdy se to opravdu nedá ovlivnit) ale jsem snad jednou za 2 roky malýho nepřijela na čas (bavím se o kamarádkách, u Dr. jsem vždy přesně děj se co děj :-)) Prostě si vše připravím a pak to jede :-)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Jo tak taky někdy mám pocit, že něco nemá řešení, ale prostě na to asi musím přijít sama a pak je to v pohodě...řešila jsem tu nejezení syna, taky mi přijde, že to je neřešitelné (ale to spíš, protože jsem z toho zoufalá), ale to je hlavně o času, období atd.
Jedina rada - vybouri se jinak, treba sportem nebo u psychologa. To je jedine, co by mohlo fungovat, myslim. Jedna moje znama psycholozka mi rikala, ze ma pacienta, ktery je hrozne zarlivy a jeho manzelka o tom vubec nevi. On vsechen ten vztek vybouri u ni v ordinaci a domu jde jako zkroceny beranek... :a:
In reply to Jedina rada - vybouri se by Principessa
Jéé tak to zní dobře :-) Akorát k psychologovi bych se asi nedokopala...ono potom je to dobré ale v tu chvíli vidím černě a musím držet pusu, abych něco neřekla - ne vždy totiž jde na to něco říct, abych třeba nepřišla o kamarádku atd.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
já taky bojuju sama se sebou, a podle toho co píšeš bysme v raálném světě mohly být úhlavními nepřáteli. Na všechno mám času dost, všude chodim pozdě, nikam nespěchám, jsem docela nešikovná v běžných činnostech, pořád někde něco zapomínám a sem strašlivě roztržitá a taky trochu líná....No prostě FUJ
sice mi okolí řiká,že co se narodila malátak se to zlepšilo, jenže teprve tehdy jsem si všimla jaká vlastně jsem.
A ted co s tim že?
Snažim se děsně se snažim myslet na všchno, jenže pak mám všechno na půl a když mě to neba tak se na to prostě ehm ehm....potřebuju posílit vůli a nevím vůbec jak na to
TAk bud vlastně ráda že jsi taková jaká jsi pač by to mohlo být ještě horší :)) být spolehlivý a ctižádostivý člověk který ví co chce neni nic co by se muselo potlačovat, jen je potřeba se s tím naučit pracovat a energii poštět správným směrem