Deníček uživatele HelenD

přitel mne opustil ...teda ja ho vykopla jak mela mala 6 mesicu...už je to pulrok...a rikala jsem si ,že jsem to mela udelat už jak jsem byla tehotná...taky neco podobneho co popisuješ...nema cenu se s nim vice zahazovat...mne i dceri je bez něj lépe..o malou se nehlasi nemá zájem...neplati vyživne ani na Vánoce nic nedonesl a to s nama prvniho pul roku byl...:-) ted cekam na druhý soud kdy mu urči vyživné a ja konečně budu mít klid...nečekej ,že najdeš perfektniho chlapa ke svemu ditěti...žádny chlap nema rád ditě které není jeho vlastní... ani vlastní otec moji male ji nema rád ,tak jak ji muže mit rád cizi chlap...jen ti nabrnkne další dítě a na to první bude hnusný...věř mi vyrůstala jsem s nevlastním otcem...peklo hrůza...nejlepší je si najit partnera zvlášt a netahat jej hned k dítěti...

Ahojky, tak já v tuto chvíli prožívám uplně to stejné. Od přítele jsem odešla v 7 měsíci těhotenství a můžu říct, že jsem přímo utekla. Přítel dítě strašně chtěl a spíš mě do něj naverboval on. Do začátku 5 měsíce bylo vše v pohodě, protože si myslel, že čekáme holku, ale od té doby, co nám lékař potvrdil, že je to kluk, tak se z partnera stal tyran, který se snažil veškerými způsoby a depkárnami, abych potratila. Každý den během těhotenství jsem probrečela a u partnera jsem kňukala, jak chudinka. Jediné, co mi dalo poslední kapku bylo, že jsem mu našla nevěru s o 8 let starší ženskou. Celou dobu jsem s ním žila v totální lži z jeho strany. Kdykoliv se mu zachtělo, tak po mě řval a deptal. Už jsem 2 týdny sama a žiju u rodičů a všichni se na miminko těšíme. Sice pořád semtam brečím, ale pořád jsem u rodičů klidnější než u něj. Vím, že vracet se k němu nechci, nebudu ho ani přiznávat, jako otce. Vím, že nastane doba, kdy začne hrát frajera a bude si hrát na strašného tátu, ale bojim se, že mi bude dítě schválně brát a kdo ví, jestli by mu ještě i neublížil.
Jsem velice ráda, že jsem našla tyto stránky a že zjišťuji, že ve stejných problémech nejsem sama. Ale nedokážu po zbytek chodit se sklopenou hlavou u jednoho grázla a trápit děťátko, které si to nezaslouží. Stále doufám, že někdy najdeme tátu, který nás oba bude mít upřímně rád.

Ahoj maminko, :k: a miminečko :q: já jsem se rozešla s přítelem asi 3měsíce před porodem,jasný mi bylo už od 1.měsíce,že se musím asi spolehnout na sebe a že vlastně o nás nestojí a to ještě měsíc před mým otěhotněním chtěl miminko..no a když jsem zjistila,že jsem těhotná,on začal být jiný,jakoby o nás ztrácel zájem..cítila jsem se hrozně,urážel se a já jsem v dešti čekala u jeho domu,abychom si pěkně popovídali a nic..a ke konci i zapomínal,že jednou za týden slíbil dojít,vše bylo na mě,on se jen nafukoval a kašlal na nás..ale od začátku ,i jsem cítila,jak je ta dušička pro mě blízká,že pro ni vše udělám,že už ted je to miminko milované a že ten chlap,i když jsem ho milovala,mi nemuže pokazit tu jistotu ve mně i a cenu,že se rozejdeme..těšila jsem se na dětátko a říkala mu,jak ho už ted miluji a jak se na něj těším a jak bude nejštastnější dětátko pod sluncem..rodila jsem sama,teda šla se mnou kámoška,otec miminka se vubec nehlásí a nic nám nedává a přesto jsem nejštastnější rodinka na světě..mám ještě 17letého syna..tak jen jsem Tě chtěla povzbudit,je lepší se s takovou karikaturou rozejít,než se s ním paK nervovat,neměla by jsi klid a energii na miminko,ted o tom často uvažuju,mít doma toho..tak bych už byla v háji a nervní na malého a takto mám svuj klid a i když to je náročné,jsme v pohodě,moc vám přeju to nejlepší a milujícího fajn tatínka..a neboj,pro jedno kvítí slunce nesvítí,už zítra mužeš potkat toho správného..porodu se neboj,je to nejkrásnější zážitek na světě a za odměnu dostaneš ten teplounký jenom Tvuj milovaný uzlíček-děťátko a nebudeš potřebovat nic jiného na světě..ucítíš tu mateřskou lásku a bezpečí,co z tebe pujde pro malého,moc pusinek posíláme :h: :°O°: