Deníček uživatele Hacinta

Děti mám tři a můžu říct, že ač nabídka a přístup k jídlu je z mé strany stále stejná, první miluje ovoce, zeleninu, moc nemusí maso a bez mlsků by se obešel. Druhej se na zeleninu tváří jak kdy, je to masožravec a nějak intuitivně tíhne ke všem hegešům, které někde zahlídne a kdyby mohl, místo jídla by jen mlsal. No a ta nejmladší má rok a ta pro jistotu dost často nechce skoro nic včetně kukuřičných křupek nebo piškotu. O jídle vedeme diskuze, takže když uvařím špenát s bramborama a naservíruju k tomu vajíčko a očekávám,že to do nich padne stejně jako minule a pak se dozvím od jednoho, že mu nechutnají ty brambory, od druhýho, že nechce to vajíčko a ta třetí po první lžičce neotevře pusu už vůbec, tak proběhne diskuze, mírně zatlačím, aby si nevymýšleli, ale pokud si na tom trvají, nenutím a jídlo beru pryč...pak ale opravdu není žádná alternativa, další je až následující jídlo a to oni vědí, proto si jsem taky jistá, že když jdou dobrovolně hlady, opravdu měli důvod. Pak mám pár poznámek, jakože vím,co kterej opravdu nemá rád a to už jim rovnou nedávám...přeci jen já taky nerada houby, manžel zase třeba nejí rajčata..asi každej máme nárok a představa,mi někdo něco nutí,je dost hrozná.

dodnes si pamatuju svojí poslední porci buchtiček s krémem, kterou jsem jedla ve druhé třídě mateřské školky, tj. nějakých třicet let zpátky. Přestože byl krém připálený, nesměli jsme vstát od stolu, dokud nedojíme.

Nikdy bych touhle metodou na své děti nešla, obzvlášť ne na dvouleté, ty si ještě až tak moc nevymýšlejí a nemají ze školky okoukané manýry typu "zelené je blé". Rozumnější je varianta sněz co chceš, a pokud na to nemáš chuť nemusíš, ale nebude žádná jiná mňamka místo toho. Pokud nemáš dítko "vyžlátko", které potřebuje přibrat každý gram, tak bych to nehrotila, žádné dítě dobrovolně hlady neumře. Tobě se přeci taky stane, že někdy nemáš na něco chuť, ale na rozdíl od toho dvouletého caparta, ty můžeš ovlivnit, co se nachází na tvém jídelníčku. Jak poroste, zkus ji zapojit do vaření, když bude čas/příležitost/nálada, tak se jí nejdřív zeptej, na co má chuť a to pak společně uvařte.

Řekla bych, že na moje děti tohle celkem platí. I když s každým je to trochu jinak, staršímu synkovi je pět a od první lžičky příkrmu v půl roce je žravej na všechno, akorát někde mezi třetím a čtvrtým rokem věku od sestřenky odkoukal, že se nejí zelené věci. Na spoustu věcí řekne, že to nejí, ale tak 80% z toho stejně sní. On je teda takový i v jiných věcech, je narozený ve znamení berana a jakmile začal mluvit, má potřebu odporovat mi aspoň slovy, když už ne činy. A mladší dcerce jsou necelé tři a ta má k jídlu přesně opačný vztah než synek. Od půl roku věku víc jak půl roku setrvala na třech lžičkách zeleninového příkrmu k obědu, hodně doháněla kojením. Přijde mi, že k jídlu ani nemá moc vztah ale hlavně nemá vůbec čas, pro ni platí, že je v životě spoustu úžasného dění a přerušovat světaobjevování kvůli takové přízemnosti, jako je kus žvance, je pěkná otrava. Myslím, že kdyby bylo na ni, přežila by na suchém pečivu, suchých těstovinách a jogurtu/pribináčku. Za ty skoro tři roky jsem objevila jen tři jídla, která sní kdykoli a bez protestů (domácí pizza, těstoviny se sýrovou omáčkou a pečené maso s rýží), čerstvé ovoce nebo třeba brambory jako přílohu nesní ani za nic ...

Možná bych zkusila obligátní "za maminku a za tatínka", ale nenutila bych. Zkusila bych jí třeba později nabídnout totéž. Syn měl období úplného nejezení ovoce a já ho do něj nutila a dneska kromě banánu a melounu nesní nic :-( když nechtěl jíst maso, zvolila jsem tuhle cestu a zase se k němu sám vrátil...