Asi jsem to všechno pos....
Ahojky holky,
mě už to těhotenství asi leze na mozek :O
Delší dobu mě něco štvalo na příteli a včera jsem to už nevydržela :O .
Žijeme spolu ve městě a můj přítel s oblibou jezdí na víkendy ke své matce na vesnici, na tom by nebylo nic špatného, tchýně je docela v pohodě, jenže když tam přijedeme tak já s ní sedím celý den v kuchyni, ona si stěžuje na celou rodinu a já ji dělám vrbu a můj milovaný leží v obyváku u TV, je pravda, že tam má motorku, takže se jede občas projet nebo jde umýt auto ale to je tak asi vše protože i na té vesnici žije tchýně v bytě, takže tam není moc možností. Já jsem ze začátku nebyla moc nadšená ale vždycyky jsem ustoupila a zůstala tam s ním celý víkend, pak už mě to přestalo bavit protože jsem celý víkend proseděla v kuchyni a jezdila jsem ke svým rodičům, což je jen o vesnici dál nebo jsem zůstala sama celý víkend u nás v bytě.
Každý víkend je to samé, nejezdíme nikam na výlety, na co já jsem teda byla hodně zvyklá ať už s rodiči nebo s ex. prostě pro mého přítele je ideální víkend u mamky kde vyrůstal a včera jsem se ho ptala u snídaně co mám jako uvařit k obědu a on řekl ale já jedu odpočívat k mamce. Tak jsem se ho zeptala proč je takový sobec, proč myslí jen na to že si odpočine on, že já tam sedím celý den v kuchyni a on si tam dělá co chce a vzhledem ke svému stavu 37.tt potřebuji prostě své pohodlí :O .On mi řekl, že tam má své vyžití, že nechce sedět v bytě, nacož jsem mu řekla, že tam stejně proleží celý den u TV což může dělat i doma a na to on vyletěl, naházel nádobí do dřezu, přičemž půlku rozbil, sebral se a odjel. Asi si dovedete představit co to bylo pro mě, začala jsem tady bulet jako kráva a pak jsem udělala hrdinku a napsala jsem mu sms, ve smyslu že je sobec který myslí jen na sebe a že s takovým člověkem nechci žít a až se vzpamatuji po porodu chci se odstěhovat :O .
Asi okolo 17.00 hod. náhle přijel, nevím zda byl u mamky, (ještě jsem zapomněla dodat, že jsem mu ráno nabídla že ke tchýni pojedu ale že tam nebudeme spát, že tam pojedeme jen jako normální návštěva protože potřebuji svoji postel), tak jsem byla docela potěšená a myslela si, že to třeba urovnáme, jenže dělá jako bych nebyla, teď vstal, udělal si snídani a někam zase odjel, takže asi tak. POtřebovala bych vědět váš názor, zda jsem hysterka, zda jsem to přehnala nebo jsem byl v právu????????????????????????????????????
In reply to Ahoj holky, tak jsem vám by pitriiisek
Tak super, bezva zpráva :one: Snad mu to už vydrží a popř. bude spolupracovat tchýně :s: Musíte se spyknout :a:
In reply to Ahoj holky, tak jsem vám by pitriiisek
Tak to máš super, že si to uvědomil, třeba i na chvilku... To já jsem i odešla, ale tomu mýmu nic nedocvaklo. Slýchávala jsem od něj, že jsem sobec já, že on se doma nenudí (podotýkám, že se jen válel u TV, nebo jsme šli na pivo) a jestli já se nudím, tak ať si najdu někoho, kdo bude jezdit na výlety se mnou... Ani nepomohlo, že jsem se odstěhovala. Je to to samé, akorát mi vyčítá, že musí pracovat i přes týden a tak nemá čas vůbec na nic a pokud ho chci vidět (já jeho, ne on mě-jsem těhu) tak mám přijet... Buď ráda za to, co máš doma... Mohlo by to bejt ještě horší... Máš naději, že až budete tři, tak budete pořádat výlety podle Tvého gusta :-)
Ahojky, tak já myslím, že sobec je. A to by si měl uvědomit aspoň u toho ležení u maminky televize. Teď už jde i o to, že on může jet k mamince a ty pojedeš rodit...
Měl by už přemýšlet i tak, že by ti měl být k dispozici a on si přitom žije svůj život.
Myslím si, že mu to ještě dojde až bude mimi, ale... chtělo by to se probrat před tím než přijde na svět a né tě nervákovat.
To co jsi mu napsala, jsi mu měla už dřív říct v klidu. Z tvého hlediska teď chápu, že v tvém "stavu" a dusení to v sobě, to muselo takhle bouchnout na plnou "hubu"
Snad to ale pomůže, drž se!
Ahoj, ono je to v podstatě jedno, jestli mu to řeklas teď před porodem, nebo kdykoli jindy. Životní styl, kdy jeden leží celý víkend u televize a druhý touží trošku žít (nic extra, jen občas výlet), dohromady nepůjde. Čase se to nezlepší a musí se to řešit. S malým miminem je to hodně stereotypní a taky budeš potřebovat někam vylétnout na výlet. Pokud on bude pořád sedět jako buchta, skončí to rozvodem (mluvím z vlastní zkušenosti, ačkoli už je to hodně dávno). Na životním stylu je potřeba se domluvit a musí být snaha o kompromis z obou stran. Třeba se to dá domluvit tak, že jeden víkend budeme doma, druhý s tebou pojedu k tvé matce, třetí pojedeme na výlet... a podobně. Řešit se to musí tak jako tak - těhotenství netěhotenství. Držím palce! :)
Vzledem k tvému požehnanému stavu se holt musí brát v potaz to, že se tvé tělo i psychika připravují k porodu a lze čekat i přecitlivělost nebo jiné reakce. Takže jsi trochu přehnala tu výhružku, ale jinak vpoho. Tuší on vůbec, jak ti fyzicky je? Asi bys o tom měla mluvit, aby pochopil, že hormony pracují na plné obrátky, máš určo různé potíže a tudíž už nejsi paní svého těla a nemůžeš vše korigovat. Když jeho něco bolí, je taky otrávený, ne? A to je krátkodová bolest oproti těhotenství...
Děkuji moc za vaše komentáře :)
Musím říct na přítelovu obhajobu, že nekouří, nepije, nebije mě, podniká, vydělá dost peněz takže v tomhle ohledu si nemám nač stěžovat, je pravda že ze začátku vztahu k mamince tak často jezdit nepotřeboval ale to mě taky neměl jistou, že :///: takže se synek snažil být se mnou. Možná jsem ještě měla napsat, že z prvního manželství má 12letého syna a v tom manželství si docela dělal co chtěl ( nemyslím tím diskotéky a pod. na to není, prostě své koníčky), manželce stačilo že donesl peníze, ona si chodila jako dámička a on trávil víkendy u mamky, kam brával i syna což prý moc často nebylo. Takže asi chápu to, že jsem jediná ženská která mu zrovna tohle vyčetla a je zle. Není žádný mamánek protože s mamkou skoro vůbec nekomunikuje, štvou ho její názory a pod. ale jak tady jedna psala, je tam a ona ho obskakuje. Počkám na to až večer dorazí a budu s ním chtít mluvit i když vím že jakmile začnu tak vybouchne a půjde se koukat na TV do jiné místnosti a bude po komunikaci ale zkusit to můžu.No to je zase situace, místo toho abych si užívala pohody a klidu tak stres :sick: .
Moooc děkuji za názory ;)
Nejsi hysterka. Hele, my bydleli teď už s manželovo rodiči v jednom paneláku. My ve čtyřce, oni v přízemí. Jak přijel z práce, první co bylo, že šel k mamince na kafe. Jak šel se psem, opět k mamince. Každou chvíli dole u maminky. No co myslíš? Budu sprostá, ale pěkně mě to s*alo, pořád jsme se kvůli tomu hádali. Pak jsme se odtěhovali vedle do města a byl klid. PO půl roce jsme se vrátili zpátky, ovšem ob panelák dál, taky tam teď chodí, když jde se psem, taky mě štve, že je tam každou chvíli, ale co máme syna, tak si říkám, že jednou budu ráda, když to samý bude dělat i náš RObíno. ;)
Komunikace, komunikace, komunikace. Jedině tak se dají problémy řešit. Jsem za jedno s názorem, že si musíte nejdříve v klidu sednout a ty mu klidným hlasem říct, co ti vadí a okamžitě navrhnout nějaké řešení. Když mu to jasně a důrazně vysvětlíš, tak mu to v tý hlavě bude muset trošku šrotovat. Nezapomeň upozornit na svůj stav. Teď je trošku naštvanej, tak dělá malinko scény, ale určitě si to nechá rozumně vysvětlit.
V návalu vzteku jsi řekla něco, co bys normálně třeba neřekla, ale to se stane každému. Když mu řekneš, že jsi byla naštvaná a nemyslela jsi to vážně, tak to musí pochopit. Držím palce.
Ahojky. Myslím že naši odpověď zda jsi byla v právu nebo ne, nepotřebuješ. ;) To je přeci na Tobě jak to cítíš a já bych hysterčila asi už mnohem dřív a chtěla to řešit. Nevyčítej si co jsi mu napsala. Prosím Tě, u nás je to Itálie často, já už se "rozváděla" v hádce snad 10x. :///: A je takový od začátku nebo jen teď v těhu? Třeba je to jeho spůsob jak se vyrovnat se straceh z rodičovství... Hele, dej tomu čas, šestinedělí taky nebude sranda, prostě ho nech ať si zvykne, chlapům to pak dýl trvá. No a pak uvidíš, rozhodně až bude mrňous víc vnímat tak by se vám už jako rodině věnovat měl. Můj manža první těhu (vlastně ani tohle) nijak zvlášť neoržíval a mě to hrozně mrzelo, pořád jsem si myslela že mimčo nechce a že nás nemiluje a tak ale prostě si jen neuměl vytvořit vztah k někomu koho ještě ani neviděl a kdo se ze začátku tvářil nepřítomně. ;) Teď má Jindra 1,5 roku a jsou to prostě kámoši, blbnou spolu. O víkendu ho většinou alespoň na dopoledne vytáhne ven na výlet, do lesa nebo tak a já mám klid na vaření a uklízení. :) Jen jsem chtěla říct, že bych v této době zatím nedělala nějaký radikální řez a dala tomu čas jak se to vyvrbí. Teď budete muset brát ohledy i na to že jste rodiče. A určitě by to chtělo sednout si na to v klidu, říct mu že to chceš vyřešit a najít nějaký kompromis aby jste byli všichni spokojení ale vše s klidným hlasem. Držím palce. Asi to nebude jednoduché, dle toho co píšeš byl asi vychovávaný že mu maminka vše přinesla pod nos a to se pak té její sukně jen tak nepustí. :?
No.....tak za prvé: určitě ti nebudu psát, že bych takového chlapa nechtěla jak je v příspěvku podemnou - příjde mi to dost netaktní vůči tobě. Každej je nějakej a nikdo není dokonalej a má nějakou ty chybu......A ty jsi dospělá osoba, takže jsi věděla jaký je tvůj přítel a kdyby byl tak šílenej, tak s ním určitě nebudeš mít mimčo.....A samozřejmě zmíním ( jak je opět v příspěvku podemnou ), že třeba pro mě ty priority jsou o tom, že mě manžel nebije, nechodí do hospody, dokáže vydělat peníze a ušetřit, celkově se postarat o rodinu......atd. Za druhé.........to co jsi nám teď napsala o vašem životě a příteli prostě vystihuje myšlení chlapů.........oni v tomto směru jsou v určité většině neandrtálci, kterým se to všechno musí klidným hlasem nasypat do hlavy, aby vůbec pochopili co po nich chceš nebo co by sis přála......A někteří chlapi ( jako je tvůj přítel nebo můj manžel ) jsou prostě i v dospělosti určitým stylem prostě "mamánci" a teď záleží na tom jak se k tomu postavíš a jak nenápadně tuto šílenost změníš.....Můj manžel byl do té doby než se narodila první dcera to stejné.....Furt jen jedu zařídit něco k mamce, vezu něco mamce...atd. Ale jak se narodila malá, tak se to z 80% změnilo a už tam jezdíme cca 1x týdně a i když se s mamkou doslova nebaví, ale taky jak píšeš ty " prostě tam jen je " a maminka ho obskakuje, nechává mě to klidnou, protože vím, že potom pojedeme domů a budu mít klid a splní mi všechno co budu chtít...Ze začátku jsem to zkoušela po zlém: křičela jsem na něho, vyhrožovala že se odstěhuju, nadávala mu a já nevím co ještě, protože mi to taky vadilo že 30-letej chlap se chová tak jak se chová, ale to bylo ještě horší....Choval se přesně jak tvůj...prostě se sbalil a někam odjel a pak přijel a byla tichá domácnost....a to prostě nikam nevedlo....Takže jsem si s ním prostě sedla, v klidu a sladkým hlasem formou takovou, že ho moc miluju :h: a chtěla bych být víc s ním ( popř. jak píšeš ty, že bys chtěla někam jet, udělat si hezký den, večer....atd. ) si to všechno vysvětlila a sdělila a on to prostě pochopil a zařídil se tak podle toho.....Další věc je tvoje těhotenství :€O: ....nemůžeš v tomto stavu o sobě tvrdit, že jsi hysterka, protože prostě nejsi.....to jsou všechno jen ty debilní hormony :€{€: Jsem teď podruhé těhotná ve 29 týdnu a moc dobře vím o čem mluvíš......mlátí to se mnou opravdu šíleně - chvilku brečím, pak se rozčiluju.......no šílenost....Manžel už se mnou rezignoval.....ale ZASE! Ve chvilce klidu, kdy se nerozčiluju :///: , jsem si s ním sedla a zase po lopatě a sladkým hlasem jsem mu řekla jak malýmu děcku co obnáší těhotenství, jak je to náročný, že potřebuju odpočívat atd......POchopil a opět se podle toho zařídil.....Uklízí, stará se o malou, kdyby uměl snad vařit, tak snad i uvaří...... :€): Prostě jde jen o to naučit se s těmi mužskými jednat a vědět jak na ně, abys je nenásilně dotlačila kam chceš....Tak to je zas můj názor na danou věc..... :€s€: :€s€: :€s€: :€s€: :€s€: :€s€:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj holky,
tak jsem vám chtěla napsat, jak to u nás dopadlo. Jak jsem psala, musíme si promluvit a to jsem taky udělala i když ten můj je občas horká hlava a já jsem musela odhadnout jestli na to bude mít zrovna buňky a docela se zadařilo. Ještě jednou jsem mu v klídečku řekla co mě na něm mrzí, sice vyskakoval a měl řeči typu, že už mě ke svojí mamce nikdy nevezme ale to byly jen takové výkřiky protože věděl že na moje slova nemá argumenty. Vysvětlila jsem mu,že až budeme tři tak chci aby ten náš bobek viděl hodně věcí aby vyrůstal jako já a měl krásné vzpomínky z výletů, řekla jsem mu, že si vždy musíme naplánovat co budeme dělat ale všichni tři, ne že on přijde s tím že jede tam a tam a vy si dělejte co chcete, na to aby se tak choval může zůstat úplně sám. Bylo vidět že mu to všechno šrotuje v hlavince, takže jsem se k němu pak přitulila a dala najevo, že ho miluju ale taky ví, že když nebude kompromis odejdu. Včera za mnou přijela i tchýně, byly jsme celý den spolu a šlo vidět že přijela jen proto aby viděla jestli jsem v pohodě protože ten můj moula s ní jak jsem psala moc nekomunikuje. Pěkně jsem ji řekla jak to mezi námi je, co mi na něm vadí a ona se mi začala za něho omlouvat, říkala že mu několikrát řekla, že to není dobré abychom trávili víkendy odděleně, byla jsem ráda za to co slyším a věřím že to tak bylo, ona ho tam nepotřebuje, je ráda když dorazí ale radši by ho viděla s rodinou. Teď plánujeme víkend podle mého tak uvidíme jak dlouho mu to vydrží, držte nám pěsti ;)