Anketa! Ztrátu jaké věci byste oplakaly?

Vždy když se jedu podívat za našima,ráda otevřu ve sklepě krabici se všemi mými věcmi z dětství : výkresy ze školky,ze školy,žákovské knížky,oblíbené hračky atd.. a určitě by mě mrzelo kdyby to skončilo někde v popelnici...Určitě bych ale oplakala mnohem víc věcí na které mám hezké vzpomínky a na kterých mi záleží,třeba náušničky,které jsem jako miminko dostala od prababičky a mám je uschované pro svá dítka,pokud se nám povede někdy holčička.. :s: A samozřejmě fotky..

já mám sentimentální vztah ke spoustě věcí titěrné finanční hodnoty. Když o nějakou z nich přijdu, obvykle mi to líto je, ale že bych ronila slzy, to si nepamatuju. Hodně záleží, při jaké příležitosti bych o tu kterou věc přišla. Třeba když vezmu ten rozbitý hrnek - nedávno jsem přišla o jeden "památeční", dcerka tehdy devítiměsíční ho shodila z kuchyňské linky - hrnečku mi bylo líto hodně, ale na druhé straně jsem ráda, že se malá ani její bráška neopařili horkým čajem, který v tom hrnku zrovna byl.

Brečet budu asi tak za rok, až se budeme stěhovat, to se budu muset zbavit spousty takových "památek", protože se mi to všechno nevejde, ani do stěhovacího auta ani do nového bytu :(

Obrečela bych smazané fotky syna (povedlo se mu smazat pouze jeden měsíc, zrovna druhé narozeniny a těžko jsem to rozdýchávala. Pak asi naše staré, ale dobré autíčko. Máme ho jako náhradní - pole, louky, les atd. Furt něco na něm měníme, jak je staré, ale nikdy se nerozbilo, nikde nás nenechalo a máme k němu citový vztah. Především já. Letos mělo jít na "skartaci":-) Ale ještě bude mít na 2 roky technickou, vydyndala jsem si jí a pak holt teda s těžkým srdcem koupíme jiné. Máme sice i druhé auto na cestování, je to nesrovnatelný komfort, ale prostě se s tím starým nedokážu rozloučit. Pak bych asi obrečela ztrátu dokumentace - třeba pokud lidé vyhoří a mají tam všechny dokumenty. :a:

nedávno mi syn rozbil květovanou dózu po prababičce. Dóza byla nádherná a více jak 100let stará. Je na střepy a i když jsem jí nevyhodila tak vím že to nikdo dohromady nedá. To jsem opravdu brečela hodně

tak mě rozbité hrnky mrzí, ale nebrečela bych pro ně... ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak mě nic moc nenapadá...
- schovávám knížky (dětem čtu ze svých dětských knížek), obrázky dětí, co namalovaly, otisky jejich nožiček a ručiček... poctivě dokumentuju jejich růst, vývoj, zapisuju to do alb... o to bych určitě nechtěla přijít... taky o své deníky, které jsem si psala od 16 do cca 26 let... ráda jimi ještě dodnes občas listuju... o své povídky, které jsem ve stejném období napsala na 3 desítky...
- ale že bych měla nějaký vyloženě vztah k "věci", to asi ne...

Nedávno jsem nemohla najít snubák, napadlo mě, že ho malá sebrala ze zrcadla a někde v bytě pohodila a já ho následně vyluxovala :O Naštěstí jsem si ho předtím uklidila jinde v koupelně a následně ho našla :? Od tý doby ho nesundávám, když si mažu ruce :s: Mrzely by mě fotky, ať už z dětství nebo fotky dcerky, to je asi další věc, jinak mě nenapadá už vůbec nic :a:

Urcite fotky,videa maleho,kterych mame par. A nejakou vec,co bych mela schovanou jako pamatku na blizkeho o ktereho bych prisla,at uz zmizel jen me ze zivota nebo ze sveta vubec.hlavne me mrzi jedina fotka syna z 12tt z utz,kterou sem mela schovanou v prukazce a zustalo to vsechno v porodnici

Určitš bych oplakala fotky :r: a pak také telefon, který jsem dostala od manžela a je zdrojem kontaktů s mými přáteli :h:
A v této době by mě rozhodila i ztráta diáře - bez něj jsem mimo :s:

Po prvním rozvodu, kdy jsem šla z bytu prakticky jen s taškou a přišla o své výkresy z dětství, povídky a básničky, co jsem jako mala psala, vysvědčení, oblečení po své prvorozené mě už snad nemůže ani nic bolet víc, ale jedna věc mě mrzí asi nejvíce měla jsem tam kazetu, na které jsem byla nahrána, já jako šestiletá, jak zpívám s dědou a babičkou a ta ztráta mě fakt bolí asi nejvíce :r:

co mi zlstává hodně v paměti tak jedno moje neopatrné zmáčknutí čudlíku na telefonu :r: Měla jsem uložené všechny zamilované,romantické,uklidňující a povzbuzující sms od mého chlapa za několik let a JÁ DEBIL SI JE VYMYZALA :r:

Asi bych obrečela fotky dětí kdyby zmizely.Jinak mě nenapadá už nic k čemu bych měla nějaký větší citový pouto.

nemůžu říct, že bych nějakou věc oplakávala. Co by mě mrzelo, tak by byla ztráta náramků, které jsem dostala od manžela za porod dětí. A fotky! To už se nám stalo, že jsme přišli o nějaké fotky, tak to mě hodně mrzelo, ale určitě jsem kvůli toho nebrečela ;)

:a: tak rozhodně fotky,mám jich kolem pěti tisíc a jsou ŕazeny v albech podle data,názvu akce apod. Všechny samozřejmě v počítači který nám poslední dobou hapruje a je nějak mimo,takže jsem forem dělala vcera zálohu :s: pak pár oblíbených kousku oblečeni - zádné extra znacky nebo návrháři,klidne věci od Vietnamců ale mám k ním vztah :) a stejne tak jsem smutna kdyz mi doslouží oblíbené boty :) jinak celkově jsem fixovaná na věci,které mi něco připomínají :) taky by me mrzela ztráta peněženky protože tam mám fotky milých a taky plno kartet,průkazky ZP a všecky doklady :)
Ale nejvíc bych oplakala ztrátu někoho blízkého :(

ahojte :€s€: já bych určo brečela nad ztrátou foteček, knížky o tom, jak malá vyrůstá (mám tam i foto z UTZ a 3D), peněženky (to by mi přivodilo spíše hodně starostí) a pracovní klíče (to bych měla hodně drahý). :€s€: :k: :€s€:
Dále si moc vážím všech dárečků od rodičů, sourozenců a mého muže ;) :a: :€s€:

Moc vás všechny zdravím, holky :) .
Určitě bych oplakala nějaké upomínkové předměty. Vzpomínky ve všech možných podobách. Od přívěsků, pohledů, psaníček, fotek, talismanů až po staré vstupenky, obrázky nebo cokoliv dalšího.
Co mě hodně vzalo bylo, když jsem ztratila prstýnek od partnera. Více jak rok jsem jej hledala a ačkoliv si to neumím vysvětlit, můj muž ho našel a dal mi ho znovu. :00: :s:
Taky by mě mrzelo, kdybych přišla o něco, co se v rodině dědí. Ať už jsou to šperky, obrazy, kus nábytku nebo knihy.
A samozřejmě ty věci, na které se člověk dlouho těšil, než si je mohl pořídit. Pracoval, dřel a šetřil, aby je měl.
Pro mě to je i mobilní telefon, který využívám spíš jako kapesní počítač. Peněženka (vzhledem k obsahu všech kartiček bych brečela zcela určitě), klíče.
Cokoliv co mám ráda a mám k tomu tím pádem vztah.
Posledně to byla ztracená naušnice.. (Sbírám je.)
Takže asi tak.. :a:

jsem závislá na fotkách, takže rozhodně bych brečela u fotek, naštěstí mám všechny vyvolané a digitálně zálohované 2x
jedině co nemám zálohované jsou fotky z utz a profi fotky z vítání občánků :-(

Jinak bych asi ostatní věci překousla, možná ještě kdyby mi někdo ukradnul kočárek :s:

Tak já asi jen první naušničky od malé,její první dudlík a její fotky.

Oplakala bych ztrátu krabičky, ve které mám výtvory a dárečky od dětí...neteřinky a básničky a lístečky od přítele, přání od mamky, babičky ....a hlavně fotky dětí od malinka....Kolikrát si tu krabičku otevřu a popláču si u toho :r: :h: :///: Materiální stránka - tu neřeším..s dětmi přišlo to, že za jejich zdraví a život bych dala vše co mám... :h:

no osobně nejsem na materiálních věcech nějak závislá, ale mrzely by mě fotky dětí, pramínek jejich vlásků.....