anketa dokázali byste odpustit nevěru

že nevěru nepovažuji za důvod k rozchodu. Ale samozřejmě že záleží na přístupu obou v páru - heverem bych muže ve svazku nedržela. On sám musí nejlépe vědět, proč se mnou je a za co mu stojím.

No nevím,možná kvůli dětem,ale 100% jistá si nejsem.Pravděpodoně bych nezapomněla a asi by se vztah časem rozpadl na následky.......

no já bych ho asi vykopla z baráku, aby si sám ujasnil co chce. A pak po nějákem čase by se vidělo, ale jestli bych to odpustila tak rozhodně nezapomněla a to by se mu asi nelíbilo

myslím si,že ano-pokud by se jednalo o jednorázový úlet,chtěl by zůstat a neopakovalo by se to,tak bych to asi skousla... přeci jen už máme děti a pokud je jinak vše v pořádku,tak nevidím důvod bořit rodinu pro jeden průšvih ;) přeci jen děti jsou důležitější než má uražená ješitnost... ale mě se to nestalo,tak neví,jak byh reagovala ve skutečnosti ;)

Kdyby to bylo nějaké uklouznutí a nebyly v tom city tak bych to samozřejmě vědět ani nechtěla ,ať se stím trápí sám .Vím že lidi jsou "hodní" a s radostí by to řekli ,tak ničit rodinu bych nechtěla .Ale kdyby udržoval trvalý vztah tak bych nechtěla být ta třetí a byla bych raději sama s dětmi .

Myslím, že odpustila, ale nezapomněla :? Zastávám názor, že k nevěře je vždy důvod, něco nefunguje, jak má, a nejčastěji není vina jen na jedné straně, takže v případě manželovi nevěry bych asi hledala nějakou chybu na své straně, že měl důvod hledat jinde...

Já podvedla kdysi za svobodna... byla jsem taky jednou ta, s níž bylo podváděno... a tak na sebe nenechalo dlouho čekat, že jsem objevila důvěrnou komunikaci po sms v mobilu svého tehdy ještě budoucího manžela (1 dítě 3 leté, druhé půl roční :( )...
Dojížděl za prací. Doma byl jen o víkendu. A na večírku firmy si ho všimla kolegyně... Nevím, jak daleko to zašlo - ani to vědět nechci, ale dala jsem nůž na krk, našel si práci tady a já odpustila...
Nelze paušalizovat... Nerada bych kurevníka, co by mi nosil domů zoologickou, což manžel evidentně není, ale znám i takové (švagrová i kamarádka mají taková čísla doma)... takže za mě - jedno uklouznutí se za určitých podmínek odpustit dá, a pak už to asi záleží na sebeúctě dané osoby...

2x

snad ano, tuhle rodinu chci mít, je moje. Snad se mi to nepřihodí. A když přihodí, tak snad si zachovám chladnou hlavu, on to teda se mnou taky nemá v tomhle jednoduchý, takže bych bez viny že šel jinam taky nebyla...ale ať to raději nezkouší }:) jsem horká hlava a nevím co bych udělala.

co by svobodná bezdětná dvacítka bych na tuhle otázku odpověděla "NE, nikdy, ani náhodou!!!", co by skoro pětatřicátnice se dvěma dětmi si dovedu přestavit i variantu "ANO", záleželo by na okolnostech nevěry.

Taky jsem si pořád říkala, že bych jí vživotě neodpustila.A nakonec odpustila.Byly jsme bez dětí tak možná proto.Ale dodneška to mám v hlavě.Říkala jsem si jednou to udělal tak proč mu nezkusit odpustit.Podruhý už vím 100% že bych ho kopla do prd....To už bych nedala.On to ví a podle toho se taky chová.

je to tezke rici 8) nikdy jsem nad tim nijak nepremyslela, nebyl duvod, ale kdyz se ted narychlo zamyslim tak bych to nejspis neodpustila, ale kdo vi tezko neco takoveho rict predem.

ať si říká kdo chce, co chce, já bych ji odpustit nedovedla.. jsem si na tuty jistá, že ikdybych se snažila sebevíc, vždycky bych mu to při jakýkoliv příležitosti ometla o hlavu.... takže u mě tak :a: