4 letá neustále brečí že jí něco bolí-vymýšlí si to

17.02.2013

Ahoj holky,

mám dotaz, protože už nevím co s tou naší uličnicí dělat.Holce budou zanedlouho 4 roky.Je jedináček a ještě nějakou dobu bude.Chodí do školky každý den na 4 hodiny.Má všechno, myslím si, že mnohem více než spoustu dětí.Doma má neustálou pozornost, buď se s přítelem střídáme, jednou si s ní hraje on, jednou já a nebo si s ní hrajem oba.Pořád pro ní vymýšlíme nové hry, chodíme s ní ven, jen když máme nějakou práci, tak si hraje sama.Má opravdu hodně pozornosti.V pokoji spoustu hraček, spoustu hezkého oblečení.Možná si řeknete, že je to rozmazlený spratek, ale opak je pravdou, jsme také přísní, má pravidelný režim (6:30 budíček, ve 12:00 jí vyzvednu z mš, jdeme domů, hrajeme si, nebo jdeme ven, pak třeba pohádka, 18:30 koupání, 19:00 jde spát)Sladkosti má jen za odměnu když jí, musí si uklízet hračky, učíme jí říkat děkuji, prosím atd atd.Učitelka ve školce chválí jak je samostatná, jak se umí oblékat, jak vše dělá sama.A ve školce se jí líbí.

ALE

Připadá mi, že si myslí, že si z ní sedneme na zadek.Často říká, že jí něco bolí, předevčírem dělala takové scény, že jsem myslela že má zánět středního ucha-samozřejmně že nemá, každý den je schopná se válet po zemi, že jí bolí pipinka (s tím jsme byli u dr, nic jí není, pak jí zase bolí zadek, pak oko, pak noha a pořád dokola.Vynucuje si tím pozornost, nebo když není po jejím.Také to dělá, když má jít jíst, celou domu ani necekne a pak začne dělat u stolu scény, že jí něco bolí a div z toho stolu něco nestrhne.Také to dělá u oblekání, začala to dělat i ve školce.

Nesmíme jí ani nic říct, jakmile jí třeba řeknu "kde máš bačkory, obuj si je" tak začne brečet a takhle se rozbrečí i kvůly prkotině.Chce se jí čůrat a začne brečet a kroutí se, prostě si není schopná si sama dojít, nebo to říct normálně.Chce napít a místo toho aby řekla-mami, já chci prosím napít, tak začne kňourat a ani jí není rozumnět.

Už nevíme co s ní, aby když něco chce aby to řekla normálně, aby si nevymýšlela, že jí něco bolí.Dneska jsme se dohodli, že jí budeme ignorovat.Nevím kdy naposledy jsme se v klidu najedli, v noci se budí a je schopná mi říct "nic" prostě brečí jen tak, pak přestane a spí dál.Jsme na ní moc měkký?Dneska jsem to nevydržela, když u stolu dělala scény, že jí něco bolí, když měla jíst a chleba rozpitvala na kousíčky, že jsem jí dala na zadek, vykoupala jsem jí a šla spát už v půl šestý-a najednou je klid.

Máte doma něco podobnéhoa jak to řešíte?

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahoj,

nas maly tohle delal obcas taky...jak rikas, ma veskerou pozornost i vychovu, ale obcas pred usnutim nas treba 10x volal, ze ho neco boli (klidne pokazde neco jineho). Az to manzel nevydrzel a rekl mu, dobre, kdyz mas bebinko, tak se oblikni a jedeme do nemocnice / k doktorovi a to zabralo, protoze doktory asi zadne dite moc nemusi :-D Od te doby je klid :-)

naše malá to v tomhle věku dělala taky. podmínky máme doma obdobné, jako vy. tak sem si s ní sedla a důsledně jsem jí vysvětlila, že předstírat bolest se nemá, že až jí opravdu něco bude, nebude jí nikdo věřit. že se to prostě nedělá, že mám o ní strach. Musím říct, že to zabralo. Občas to ještě zkusí, ale stačí můj významný zkoumavý pohled, jestli si nevymýšlí a ona se přizná :) tak to zkuste a uvidíte. 

A k tomu jídlu ještě dodám, že naše malá občas prostě nejí. A jelikož nervy mám jen jedny a ona má ve 3 letech a 2 měsících 18 kg, tak se nerozčiluji, pustím ji od stolu a dál pokračujeme v zajetém rytmu.
Prostě jakoby ten oběd/svačinu/večeři snědla. A jak si řekne o jídlo jindy, než v čas, kdy se má podávat, má smůlu.
Takže když nesní oběd, dostane až svačinu atd.

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

U nás stačilo vysvětlit, že jestli chce bonbónek, má si o něj říct a nevymýšlet nemoci (pak by jí nikdo nevěřil...). Když jí nechci dát bonbón, dám jí třeba laktobacílek - je to slisované srdíčko. Vysvětlím, že to není lék, ale vitamín a je spokojenost na obou stranách. Samozřejmě to není často. Jinak když mi řekne, že ji něco bolí, zeptám se, jestli to chce pofoukat a jede se dál. Nevěnuju tomu moc pozornost. Malá byla totiž furt nemocná a točilo se to kolem nemoci pořád. Pak jsem jí pustila film Byl jednou jeden život o protilátkách. Nastartovalo to úplně opačný efekt - po 5 týdnech rýmy a hrozícím zánětu dutin jsem zjistila, že chce být nemocná, aby tam ty bacily bojovali. Vysvětlila jsem znovu a za dva dny byla jako rybička - psychika je potvůrka... :s: Jinak bonbóny se u nás nedávají za odměnu, ale když se nají něčeho, po čem se roste, tak si může dát i něco sladkého (po tom se neroste, ale jen tloustne...) Já jsem totiž závislák na sladkém a taky jsem se odměňovala...Naštěstí mi to na tloušťku nejde...:€s€:

ahoj, mám doma 3,5letou holčičku a někdy mě dovádí k šílenství. Také si vymýšlí že jí něco bolí. Buď bříško, očíčko, ruka, noha, buchta :00: . Kolikrát brečí kvůli blbostem. Když chce bít tak je schopná kňourat že jí není rozumět a nedělá to jen u pití.Ve školce když si jí vyzvednu tak je schopná mi udělat scénu kvůli tomu, že chce lízátko nebo bonbón. V tu ránu bych jí zadupala do země :( .
Snažim se jí ignorovat když začne tohle předvádět. Je pravda, že jakmile jí ignoruju tak se zklidní. U Ondry tohle neznám. Ten měla ale zase jiné problémy :s: .
Nezbývá než nepolevovat. Ono jí to vše přejde...

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

To se nedá nic dělat.Prostě to ti ostatní musí chvilku vydržet...Je to prostě dítě a ne hračka, které vyndáš baterky :s: :s: :s:

Podle toho, co slyším okolo, je to k věku. Máme taky holku, 3.5 roku. Ta se zase začala hrozně nafukovat, taky se snaží prosadit svou vůli - to je k období. Myslela jsem si, že bude klid, když přestalo vzdorující období, ale ne. Začalo jiné...Kamarádky malá taky brečí, naše se nafukuje. Zkouší, co prostě na koho platí...Pomáhá jen důslednost, nenechat se vytočit a pomazlit. Pokud si vynucuje pozornost tím, že si vymýšlí nemoci, nevěnovat tomu velkou pozornost. Já většinou poznamenám, že ji bolí ruka, protože asi roste. Pokud se to neopakuje a na stále stejném místě a není zjevné, že by ji to opravdu bolelo, tak to neřeším. Vysvětlila jsem, že vymýšlet si, že ji bolí břicho, aby dostala bonbón (šla si pro lék, protože měla na něco chuť a lék je sladký a věděla, že bonbón bych jí už nedala), je nesmyslné a že má říkat věci, jak jsou...atd. Chce to trpělivost a důslednost a na druhou stranu pomazlit. Někdy zlobí, ječí, je zlostná a přitom chce jen pomazlit... :00: :s:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Panadol je sladký - ochutnej. Jinak na scény platí většinou ignorovat. Pokud za tebou chodí a řve u tebe, tak je dobré ji poslat někam jinam, kde bude mít time-out třeba na tři minuty - může se tam vykřičet, vymlátit do polštářů...Když se neuklidní za tři minuty, prodloužím o další minutu (upozorňuju předem před uplynutím času). Máš možnost se uklidnit i ty, když ti jde na chvíli dítě z očí...Rozčilování a přílišné mluvení je spíš na škodu. Záchvat prostě odezní...Já mám největší problém zbytečně nekecat a nenechat se vytočit. Když už mám pocit, že bych ji musela praštit, odejdu já nebo řeknu jí, ať na chvilku zmizí. Obdivuju matky pohodářky...Ale snažím se... Nejvíc se jí daří mě vykolejit u oblékání - pořád dělám chybu, že připomínám moc často, že zase nedělá, co má. 3x a dost je lepší...Už jsem tedy důslednější a nechala jsem ji jít už 2x ven jen v punčochách a bundě, protože víc než punčochy (triko už měla) nestihla za 10 min. navléct (zvládá se obléknout s přehledem do 5 min.). Je to lepší, ale stejně...Chvilku zabírala pozitivní motivace - když se bez cavyků oblékne, bude večer pohádka na přání, nějaká drobnost...- měli jsme i týdenní plán o větší hračku...) - teď zase útlum. Počkám a vrátím se k tomu třeba za 14 dní...:s:

Myslim, že je to normální. Mám stejně starou holku. Sice si vystačí většinu dne sama, ale rozbroje máme taky a maj je asi všichni s dětma. Dítě půjde až tam, kam mu to bude fungovat. Zkus si s ní o tom promluvit, proč to dělá a vymyslete něco lepšího. Jak říct pravdu - třeba sem na tebe naštvaná mami, proto a proto. My máme ještě 10 měsíční dítě a holka dělá zas blbosti, aby si strhla pozornost a nebo má na něj vztek a zlobí. Vždycky si o tom promluvíme, snažim se ji dát na jevo, že se ty věci řešej jinak, říct jí svůj názor a pomoct ji s tim, co prožívá ona. rozhodně bych to neřešila tak, že pošleš dítě za trest spát ,tim se věci nevyřešej a bude se to mezi váma prohlubovat. Spíš jí říct jak se věci maj, třeba já tady nejsem tvoje služka, mám svoji práci, svoje věci, budu si s tebou hrát, až budu chtít. Jestli mi chceš něco říct, tak mi to řekni slovama, třeba chci k mámě, atd.

In reply to by paní Kateřina Behege

Tohle je moc hezký názor.
Mám s dcerkou teď podobné zkušenosti, ona byla vždy spíše stydlivější, fňukací typ. Od začátku školky se její povaha trošku mění a teď se spíš rozčiluje, i když pláč z jejího repertoáru taky nevymizel.
Vždy, když se na mě začne rozčilovat, zavolám si ji k sobě a klidně jí vysvětluji, že mě tohle její chování mrzí a pokud se jí nelíbí, co já dělám, může mi to říct i v klidu, že ji chápu, že já se na ni občas taky zlobím. A stejně tak s pláčem, začne víceméně bezdůvodně plakat a já se snažím se s ní domluvit, proč se to stalo. Jo, je to občas o nervy a já se sebou musím hodně bojovat, abych ji právě neposlala do pokoje apod. Ale ona už ví, nebo spíš začíná vědět, že když se uklidní, bude všechno lepší a pak mi může třeba říct, že se jí něco nelíbilo :-)
Takže jo, za mě velký souhlas s tím, že děti v tomhle věku potřebují ukázat, jak s emocemi nakládat a jak je ventilovat správně. Jde ale o velkou sebekontrolu a cvičení i sebe samých.

In reply to by paní Kateřina Behege

to jsme právě dělali poslední dobou pořád, neustále promluvy.Vysvětlila jsem jí, že je velká holka co umí mluvit, tak a´t mi to řekne.Vysvětlila jsem jí proč se na ní zlobím, ptala jsem se jí co se děje s ní.A nemělo to žádný úspěch.,Přítel s ní dnes hrál "maňáskové divadlo" o zlobivé Verunce, která pořád pláče a vzteká se a kňourá a jak to dopadá, kdy se takhle dítě chová.Nepomohlo.Zkoušely jsme jí x krát odvěst pozornost a zase nic :(

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

někde jsem četla, že děti to prostě musej zkoušet pořád dokola, aby se ujistili a ty nesmíš ustoupit, kdybys porušila hranice, dítě by nemělo pocit bezpečí, že právě jistota že rodič je pevnej dává dětem pocit bezpečí - je to základní potřeba vedle lásky a jídla.

Jen dodám, že takových období měla už několik.Nejddříve období vzteku, to u ní bylo hooodně silné a pak měla třeba období, kdy chodila pořád čůrat a furt vysedávala na záchodě a brečela (byli jsme u dr a nic jí nebylo) a taky období, kdy dělala scény, když se měla jít koupat (válela se po zemi, kopala kolem sebe, ječela).

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky