Milý deníčku,
mám dnes nějakou psací náladu a tak jsem se rozhodla vypsat Ti tu svůj příběh a třeba tím někomu vlít trošku optimismu do žil. Čekám 1. miminko a porod už je za dveřmi a to s mužem s kterým za dva dny oslavíme roční výročí. Připadám si jak v pohádce. Pracovali jsme spolu, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že by si na mě pomýšlel. Mám za sebou už jedno manželství, které nebylo hezké 5 let v psychickém i fyzickém teroru a pak prozření, žádost o rozvod a zůstali špatné vzpomínky, rány na duši a dluhy. Ale nevzdala jsem to a naopak si gratulovala, že jsem to dokázala a dnes mám vedle sebe partnera, manžela, otce našeho očekávaného drobečka a jsem moc šťastná. Bylo to jak příběh z pohádky. Jednoho dne mě pozval na brusle a za měsíc už jsme spolu bydleli, po třech měsících mě požádal o ruku a po 5. měsících nám pan doktor oznámil, že čekáme miminko. Někdy jsem si říkala, proč je život tak nespravedlivej a nachystal mi takové peklo na zemi...teď už to vím, musela jsem si projít peklem, abych si pak víc vážila štěstí, které mě potkalo.